16. září 2018

Nenápadná osada Dobrá Voda u Hartmanic na Šumavě, kde dnes žije dvacítka obyvatel, byla asi nejstarším sídlem na obchodní stezce mezi bavorským Pasovem a českými významnými městy. Stojí tu kostel, který je jako jediný na světě zasvěcen svatému Vintířovi. Za minulého režimu se Dobrá Voda ocitla na území stejnojmenného vojenského prostoru a vstup sem byl běžným smrtelníkům zakázán. Jen kousek odtud na usedlosti Pustina zase žil legendární šumavský lékař Zdeněk Kostrouch, který vyjížděl na koni za svými pacienty. Pozoruhodných zajímavostí tu ale najdeme ještě víc. Společně se taky obcí projdeme a zjistíme i to, jak přišla ke svému názvu.

Když psal Josef Kajetán Tyl svého Strakonického dudáka, byly mu předobrazem bouřlivý život a příběhy jihočeských dudáků, kteří putovali krajem. Ti bavili své posluchače a nosili po vsích čerstvé novinky z cest. Kdo ví, proč se vlastně tomuto nástroji říká nástroj králů i žebráků. Na konci 19. století měl namále, ale naštěstí v propadlišti dějin nezmizel a stal neodmyslitelnou součástí jihočeské kultury. V podobě, jak ho známe dodnes. Tedy se dvěma měchy. Jedním z těch, kdo zasvětil dudám svůj profesní život, je jejich výrobce a hudebník Miroslav Štecher z Českých Budějovic.Nechá nás nahlédnout do své dílny a taky prozradí, co je na výrobě nejtěžší.

Vyrazíme taky na výlet do Českých Budějovic, kde se už o příštím víkendu koná oslava Národního dne železnice. A vydáme se tam, jak jinak, než vlakem. Připomeneme si při té příležitosti historii zdejší trati. Prvním vlakem, který přijel na českobudějovické nádraží byl v roce 1868 parní z Plzně a dofuněl na nádraží, které se nedochovalo, protože bylo za války vybombardováno. To dnešní se může pochlubit nádhernými secesními štuky i mozaikami s typickou jihočeskou tématikou. Vlaky sem cestující vozí hned z pěti směrů. Takzvaný Jižní expres tudy míří do rakouského Lince po nejstarší železniční trati u nás.A prozradíme vám samozřejmě i to, jaký program vás příští týden při velké železniční slávě čeká.

V Ledči nad Sázavou bude tentokrát naším cílem výstava věnovaná Jaroslavu Foglarovi a skautingu. Expozice, která se neustále rozrůstá, je dílem nadšence, foglarovského srdcaře a v neposlední řadě ilustrátora Foglarova díla Milana Tesleviče. Pokud ho na místě zastihnete, čeká vás poutavé vyprávění o ikonickém spisovateli několika generací a pochopitelně o skautingu. Nezačneme ale na ledečském hradě, nýbrž asi o tři kilometry dál na břehu Sázavy. Slavnou Sluneční zátoku zná asi každý skaut. Mladičký Jaroslav rozhodně nebyl jediný, kdo si tato místa zamiloval a dlouhá léta se sem vracel. Připomeneme si i další zajímavosti jeho příběhu a taky známá díla.

Dobříš a její naučnou stezku centrem města jsme obdivovali nedávno. Dnes zastavěné území opustíme a namíříme do okolní přírody. Vede tudy totiž Lesní stezka o délce 28 kilometrů. Na 15 zastaveních návštěvníka seznamuje s časy, kdy lesy v době 2. světové války poskytovaly úkryt partyzánům, z měst do nich rádi utíkali trampové a kdy se tudy podle pověsti dokonce proháněli obři. Vede po zpevněných i úzkých terénních lesních cestách i vojenských silnicích bez provozu, a je tak pro výlet na kole doslova jako dělaná. Bicykl si navíc můžete zapůjčit v dobříšském infocentru. Vyšlápneme až na Studený vrch, odkud se pokocháme krásami zdejšího kraje.