16. října 2016

Město, které společně navštívíme hned v úvodu, je prý na srdce. Možná už tušíte, že míříme do Poděbrad. Jejich historie je spojena už s prvními přemyslovskými panovníky. Za jejich éry tu nedaleko brodu přes Labe vyrostl dřevěný hrad. Ten se později dočkal přestavby na zámek. S ním je spojen i vznik místní lázeňské tradice, protože na jeho nádvoří kdysi objevili pramen minerální vody. Stalo se tak při hledání zdrojů té pitné, které měli v Poděbradech nedostatek. Dnes v areálu najdeme Památník Jiřího z Poděbrad, který se tu dokonce údajně narodil. Nejspíš i proto zdobí náměstí jeho velká socha. Prozradíme vám, kdo je jejím tvůrcem a kde tohle dílo bylo k vidění předtím, než se přesunulo na své současné místo. A taky se rozhlédneme ze zámecké věže.

Z ptačí perspektivy budeme pozorovat i Ostravu. Vydáme se totiž na věž v bývalém areálu Hlubina. Dlouhé roky se tu dobývalo a zpracovávalo uhlí. A taky se zde ve vysokých pecích vyrábělo železo. Když odsud zhruba před dvěma desítkami let havíři odešli, vypadalo celé místo hodně smutně. A nikdo si neuměl představit, že by se sem snad v budoucnu mohli nejen místní chodit bavit. Ale parta nadšenců se rozhodla, že ho nenechá chátrat a vrátí mu život. Vybavení prostor z velké části připomíná dlouhou tradici hornické profese. Ale pět budov dostalo nový kabát, a kupříkladu tam, kde dřív fungovaly koupelny, je dnes kavárna a noční klub. Sklady a dílny se pro změnu proměnily ve filmové sály. A jedna z vysokých pecí se dočkala unikátní nástavby.

Staré a takřka zapomenuté drátenické řemeslo dnes znovu ožívá. K těm, kteří se starají o jeho popularitu a se zdánlivě obyčejným materiálem dovedou doslova kouzlit, patří Alena Kulhánková z Kytína. K téhle práci se dostala tak trochu náhodou. Před čtrnácti lety objevila v jednom časopise fotky drátenických výrobků a natolik jí nadchly, že se přihlásila do specializované školy a učila se, jak je tvořit. Nechá nás nakouknout do svého království a ukáže, jak vypadá postup práce. Věnuje se technice rozklepávaných smyček. Dokáže s její pomocí vytvořit klidně i korzet nebo klobouky. A pustila se rovněž do předmětů každodenní potřeby – talířů, mís. Za vůbec nejtěžší ale považuje do drátěné podoby zachytit zvířata v pohybu.

Jeden z posledních letošních výletů v sedle kola si dopřejeme na Maršovicku. Dozvíme se mimo jiné to, že za druhé světové války si tuhle oblast vybrali nacisté pro vybudování cvičné střelnice, její centrum – městečko Maršovice – uzavřeli a místní vystěhovali. Po odchodu Němců byla oblast hodně zdevastovaná. Dnes tu ovšem můžeme obdivovat řadu památek a na návštěvníky čeká i spousta zajímavostí. Nejprve si v Maršovicích prohlédneme barokní svatostánek Zvěstování Panny Marie. A zjistíme, že městem ve dvacátých letech minulého věku projížděla jedna z prvních pravidelných autobusových linek u nás. Pak si připomeneme hrad, který stával na kopci Stejc a na němž měl být zakopán zlatý oltář. A na závěr ve Strnadicích potěšíme milovníky veteránů na čtyřech kolech.

Zhruba 450 jehličnanů a 600 listnatých stromů a keřů nás přivítá v arboretu v Hranicích. Historie tohohle zeleného království se začala psát na konci 19. století, kdy tu vznikla lesnická škola. Slouží především jako pomůcka při výuce jejích žáků. U jeho zrodu stál zahradní architekt František Thomayer, který první výsadbu dovezl z vídeňské botanické zahrady ze Schönbrunu. Projdeme se kolem vzácných exponátů, ty nejstarší pamatují počátky budování arboreta. Ke zdejším pokladům patří zmarličník japonský. Pyšní se třemi kmeny a jeho na podzim opadané listí při rozkladu voní po pečených buchtách. Na informačních tabulích se dozvíme další zajímavosti nejen o stromech a keřích, ale taky o včelařství, ornitologii a nahlédneme i do historie Moravské brány.

Krajina kolem Milešovky nás už k výletům zlákala několikrát. Dnes se vydáme do obce Milešov. Zmíněnému vrchu dala jméno právě ona. V 16. století okouzlila pány Kaplíře ze Sulevic. Natolik, že zdejší hrad přestavěli na zámek. Největší rozkvět místu přinesl v polovině 17. věku Zdeněk Kašpar ze zmíněného rodu. Sídlu dopřál rozšíření v duchu baroka a z Milešova učinil centrum svého panství. Muž, který si vysloužil za chrabrost ve vojenských službách císaři titul barona, se tak do zdejších dějin zapsal nesmazatelným písmem. A jeho kariéra se odrazila též na výzdobě zámku. Obdiv si zaslouží rovněž nástropní malby v kapli a k ozdobám patříval i altán v parku, který ovšem poněkud zchátral a teprve nedávno se dočkal zahájení obnovy.