24. července 2016

Pokud patříte k příznivcům burácejících motorů a vůně benzínu, pak si určitě přijdete na své v moto muzeu v Kašperských Horách. Expozici, kterou vytvořil Zdeněk Bálek, najdete na půdě jednoho z domů na náměstí. Autor nejdřív s veterány závodil a pak se pustil do sbírání těch jednostopých. Objížděl okolní vesnice, pátral po zajímavých kouscích a ty, které dostal v neutěšené podobě, dával znovu dohromady. Dnes má kolem dvou stovek starých pokladů. K nejcennějším patří letitá Čezeta, která zůstává v původním stavu. Vlastnili ji krasobruslařští sourozenci Romanovi a opravoval jim ji známý motocyklový závodník František Šťastný. Své místo v muzeu ale mají i bicykly. Nahlédneme do počátků jejich historie a těšit se můžeme i na řadu zajímavých vychytávek.

Znalci Českého středohoří už nejspíš slyšeli o Bílých stráních. A ani ostatním asi nebudeme muset dlouze vysvětlovat, jak návrší k neobvyklému jménu přišlo. Díky opuce září do daleka. A její zásluhou tu taky najdeme spoustu zajímavých rostlin i živočichů. Nikdy se v ní nepodařilo zakořenit stromům, takže tu nevyrostl souvislý les. A proto se v těchto místech daří světlomilným rostlinám. Odborníci při průzkumech napočítali bezmála pět stovek druhů cévnatých, přičemž v celé republice se jich vyskytuje zhruba dva a půl tisíce. Společně si prohlédneme například orchideje, kterých tu roste 11 druhů včetně těch nejvzácnějších. A na své si přijdou i milovníci fauny. Bílé stráně jsou považovány za nejteplejší místo v Českém středohoří, to nejchladnější je pro změnu na protějším Plešivci.

Mlýnské kolo se v Božeticích na říčce Smutné točilo už v 15. století. Mouka se s jeho přispěním vyráběla až do konce druhé světové války, pak hluk utichl. Nedávno ale areál znovu ožil, proměnil se dokonce v trojmuzeum. Můžeme tu nahlédnout do oblasti zemědělství a dozvědět se, co všechno přecházelo tomu, než se obilí mohlo přivézt do mlýna. Pak si připomeneme, jak vlastně fungoval klapáč. A taky život na něm. Zakladatel muzea Zdeněk Stejskal o tom ví hodně, protože právě tady kdysi sloužila jeho babička a později i maminka. Proto má taky pro tohle místo už léta velkou slabost. Bude nás zajímat třeba to, proč bývali krajánci vítanými hosty a co všechno leckdy zvládli vedle pomoci panu otcovi. Nezapomeneme ani na pečení chleba. Božetická pekárna bývala vyhlášená.

Hrad Nové Hrady vyrostl už ve 13. století. U jeho zrodu stáli Vítkovci. Ač to dnes tak nevypadá, vystavěli ho na strategickém místě – ostrohu, který ale postupně zarostly stromy. Jejich sídlo v dalších staletích prošlo řadou proměn a úprav. Současnou podobu získalo za vlády Rožmberků. Poslední z nich Petr Vok pak nechal vybudovat úctyhodné opevnění. Zapomenout nesmíme ale ani na další majitele, šlechtický rod Buquoyů. Prvním zástupcem rodu v našich zemích byl císařský generál Karel Bonaventura, který se svými vojsky hrad na počátku 17. století dobyl. A zřejmě se mu zalíbil. Jeho potomci chrabrého muže připomínali v archivu kupříkladu torzem praporce z bojů či košili s prolitou krví. Pozornost si ale zaslouží i další příslušníci rodu, kteří prosluli výrobou skla.

Romantickou projížďku po kolejích si dopřejeme v Jeseníkách, kde se v kopcích klikatí trať Osoblažské úzkokolejky. Dlouhá je něco málo přes dvacet kilometrů, přestože vzdušná vzdálenost mezi první a poslední stanicí – Osoblahou a Třemošnou – je o pořádný kus menší. Důvodem je prý to, že tehdejší předpisy povolovaly stavbu drah právě až nad dvacet kilometrů. Hlavním důvodem pro vybudování téhle byla na konci 19. století přeprava řepy do cukrovaru. Proto nebylo tím nejdůležitějším, jak rychle vlaky jezdí. Ani dnes nezvládnou víc než 40 kilometrů za hodinu. Na celé trati najdeme 102 oblouků, ale taky zajímavé zastávky. My vystoupíme ve Slezských Rudolticích a prohlédneme si tamní zámek. Kdysi se mu říkalo Slezské Versailles.