10. ledna 2016

Do Ústí nad Labem se vypravíme za neobvyklým pokladem. Je vzpomínkou na období po skončení druhé světové války. Když místní muzejníci připravovali výstavu o roce 1945, jako nečekaný dárek dostali zprávu o příběhu jedné rodiny z Libouchce. Obchodník Schlattner si tam postavil vilku, kterou ale musel po válce v rámci odsunu se svými nejbližšími opustit. Všichni věřili, že se jednou vrátí, proto si na půdě vytvořili skrýš a do ní pečlivě ukryli vše důležité. Nejen dokumenty, ale i předměty potřebné ke každodennímu životu. Návratu se nedočkali, ve vilce našla azyl mateřská škola. Až po desítkách let se ozval důchodce ze Stuttgartu Rudi Schlattner, který se v domě narodil, projevil přání skrýš otevřít. V krabicích historici našli spoustu zajímavostí a některé z nich přidali mezi exponáty chystané výstavy.

Ve volné přírodě touží potkat divoké předky našich domácích mazlíčků málokdo. My vás ale zavedeme do míst, kde se setkání s vlky bát nemusíte a můžete se o nich dozvědět spoustu zajímavostí. Přiblížit zájemcům svět obávaných tvorů se rozhodli v Srní na Šumavě. Víte třeba, že tak trochu můžou za vznik známého rčení „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“? Nebo to, že narazit na ně v lese je velmi výjimečnou událostí? Jsou totiž tak obezřetní a z nás lidí mají takovou hrůzu, že se vlastně schovávají. O jejich pohybu se odborníci po celé republice dozvídají především z fotopastí. My si je nejprve prohlédneme na záběrech natočených v takřka tříhektarovém výběhu a pak je budeme sledovat z lávky nad jejich citlivě vybudovaným domovem.

K zajímavostem Kroměříže nepatří jen zámek a jeho zahrady. O tom vás přesvědčíme při prohlídce zařízení bývalé arcibiskupské vodárny. Dozvíme se, kdy a kdo ji nechal vybudovat i to, že v počátcích fungovala v arcibiskupském mlýně. Až později, poté, co klapáč opakovaně vyhořel, se dočkala nového pohonu. Nejprve se činily stroje na plyn, které za pár let nahradily ty elektrické. A ty ji poháněly až do roku 1963, kdy byl její provoz ukončen. Voda z ní byla rozváděna třemi větvemi. První dodávala vláhu do podzámecké zahrady i rybníka, druhá zásobovala pivovar a třetí nenechala odvést do šrotu, nýbrž zrestaurovat, a tak ho můžou zájemci obdivovat dodnes.

Předměty po našich prababičkách či babičkách v nás většinou probouzejí nostalgii a navozují atmosféru starých časů. Učarovaly i Petru Rodkovi ze Slavonic. Už od mládí toužil po tom věnovat se opravám historického dřevěného nábytku. Vyučil se truhlářem a společně s kamarády ve volném čase zkoušeli, co všechno zvládnou dát dohromady. V devadesátých letech si našel práci v Rakousku a tam už se vzácným kouskům mohl věnovat naplno. A když začaly starožitnosti lákat i Čechy, otevřel si ve Slavonicích dílnu. Tou už prošly stovky různě starých kousků, které potřebovaly nejen vrátit zašlý lesk, ale třeba taky opravit rozbité či chybějící části. Dozvíme se, které patřily k nejvzácnějším i to, co všechno takové záchranné práce obnášejí.

Rod Harrachů jsme si připomněli už několikrát. Tentokrát se budeme věnovat Arnoštu Vojtěchovi, trochu neprávem opomíjené postavě naší historie. Narodil se v roce 1598 a jako druhorozený syn svých rodičů byl podle dobových pravidel předurčen k duchovní cestě. Už ve svých pětadvaceti letech se stal pražským arcibiskupem. V pořadí třináctým. Korunoval tři české krále, dvě královny, třikrát volil papeže a byl dokonce jediným horkým kandidátem na papeže z českých zemí. Jeho život i dobu si připomeneme na výstavě v Jilemnici, na níž je k vidění řada unikátních exponátů. Dozvíme se, co všechno bylo jeho úkolem a jak složitá byla doba jeho služby. Byl mimo jiné zajat Švédy. A prozradíme vám i to, že byl velkým mecenášem umění a prosazoval vzdělání.