30. listopadu 2014

Dolní Moravici na Rýmařovsku v Jeseníkách se říká taky obec památných stromů. A nás bude samozřejmě zajímat, proč. Najdeme tu například možná pět set let starou lípu, nejmohutnější strom v Jeseníkách a taky v celém Moravskoslezském kraji. Říká se jí Hadí královna. Podle pověsti u ní kdysi místní chalupník našel hada s královskou korunkou. Tu vzal domů a chtěl ji prodat, jenže za svůj čin draze zaplatil. Stromů, které si vysloužily označení památný, je v obci celkem čtrnáct. A kromě nich samozřejmě i další zajímavosti. Na jaře k nim přibyla rozhledna vybudovaná na místě zvaném příhodně Na vyhlídce. Je vysoká 31 metrů a vidět z ní jsou třeba vrcholky Hrubého Jeseníku a při dobré viditelnosti i chlouby Beskyd či Tater.

Slavná malá autíčka značky Matchbox, ale taky miniatury Lady, Moskviče nebo Volhy. A spoustu dalších více či méně známých automobilů v miniaturním provedení najdeme v muzeu v Rokytně. Budeme mít šanci na vlastní oči se přesvědčit o tom, jak jsou malé modely propracované do nejmenších detailů. Pokud patříte k milovníkům motorů a vůně benzínu, pak nebudete vědět, kam se podívat dřív. Věděli jste například, že naše Škoda měla svou jmenovkyni v Argentině? Malá dodávka se konkrétně jmenovala Škoda Baby, ale její výroba skončila u prototypu. Těšit se ovšem můžete i na supersport Ferrari nebo na setkání se zástupci hodně exotických zemí. Najdeme tu taky předchůdce vozítek na dálkové ovládání nebo stavebnice modelů letadel a vojenské techniky.

Za velbloudy, pštrosy i klokany se tentokrát nevypravíme do žádné zoologické zahrady, ale na farmu nedaleko Broumova. Prvopočátky jejího fungování bychom našli už zhruba dvě desítky let zpátky, kdy se Martin Netík a Martin Weber rozhodli chovat pár domácích zvířat. Jejich království se ale poněkud rozrostlo a zabydlela se v něm řada zvířat pro naše končiny dost exotických. O tom, že se jim na Broumovsku líbí a daří, svědčí i jejich přírůstky. Kupříkladu pštrosí nebo velbloudí mládě. A k prohlížení přidáme i trochu poučení. Víte třeba, že velbloudi dokážou za den ujít i osm desítek kilometrů? A že v hrbech nenosí vodu, jak se často říká? Nebo to, že zvládnou běhat i třicetikilometrovou rychlostí? A těšit se můžete i na místního mazlíčka nosála červeného.

Před několika lety se dočkal knižního vydání Deník Otty Wolfa, židovského chlapce, který s rodiči a sestrou prchl před transportem do Terezína a ukrýval se v Tršicích a Zákřově na Přerovsku. V deníku popsal roky života, který provázel každodenní strach z prozrazení a ohrožení života. Zaznamenal v něm, s kým se potkali, jak žili, co dělali. Jen poslední stránky dopsala jeho sestra. My se dozvíme, proč. V Tršicích totiž vybudovali pětikilometrovou naučnou stezku, která nám na pěti zastaveních všechny, kterým osud v tomhle příběhu přidělil roli, připomene. Místní občané si za odvahu, s níž několik let celou rodinu ukrývali, vysloužili prestižní židovské ocenění. A když už budeme v Tršicích, zavítáme i k místní tvrzi, kde najdeme vesnické muzeum, a zastavíme se u obří žáby, která je prý jednou z největších v Evropě.

V adventním a vánočním čase si rádi zdobíme své domovy. K oblíbeným dekoracím patří rovněž svícny. Plamen svíčky býval lidským společníkem ve slavnostních chvílích už od pradávna a téhle tradici jsme zůstali věrni. Jen už se nespokojíme se samotnou svíčkou a zasazujeme ji do svícnů nejrůznějších tvarů. Jejich výrobě se už desítky věnuje taky pan Alois Špaček ze Železného Brodu. Nechá nás nahlédnout do svého království a sledovat, jak přicházejí jeho výtvory na svět. Budeme svědky práce u kahanu i malování oblíbených motivů – zasněžených chaloupek, které navozují tu správnou atmosféru dlouhých zimních nocí a taky nám připomínají vysněnou bílou podobu Vánoc. A zajímat nás bude i to, jakým barvám svátečních dekorací paní Móda bude přát letos.

Ke svátečním chvílím patří neodmyslitelně taky různé rostliny. Snad nejvíc máme s Vánocemi spojené jmelí. Víme ale, proč je jejich součástí? Zeptáme se na to odborníků. A zajímat se budeme i o to, proč se ozdobou adventního času stal právě adventní věnec i to, kde a kdy se tahle tradice zrodila a jak se v průběhu let měnila. Neměly by na něm kupříkladu být žádné květy, živé ani suché. Jablíčka se na něj dávala jako symbol zdraví, šiška zase značila plodnost a makovička bohatství. Ke zvyklostem patřilo i zdobení ptačího krmítka větvičkou cesmíny. Pěkně ozdobený musí být samozřejmě i slavnostní stůl. Na něm naopak květiny své místo měly. Používala se třeba jeruzalémská třešeň a hotovým zázrakem bylo, když se podařilo vypěstovat a do květu přivést konvalinky, které byly symbolem čistoty.