7. září 2014

Katedrála, jejímiž patrony jsou svatý Petr a Pavel, patří k nejvýznamnějším pamětihodnostem Brna. Nedávno odborníci v kryptě objevili základy nejstaršího kostela na Petrově. Ten byl zasvěcen pouze sv. Petrovi. Sloužil českým věřícím a patřil k němu taky hřbitov. Ve 14. století pak v názvu středověké katedrály najdeme už světce oba. Tahle stavba vzala za své při švédském obléhání Brna a nahradila ji barokní. Současná podoba jedné z brněnských chloub pochází z 19. století. Při prohlídce komplexu, který je tak trochu městem ve městě, se dozvíme celou řadu zajímavostí. Víte třeba, proč se zdejší věži říká propitá? Podle jedné z historek prý proto, že dělníci utopili v alkoholu peníze na její dokončení. Zavítáme taky do muzea, v němž jsou vystaveny skvosty sakrálního umění z celé brněnské diecéze.

Míst, kde se můžete potkat se zvířaty, která z různých důvodů nemohou žít ve volné přírodě, u nás najdete řadu, paraZOO ovšem jedinou. Ve Vlašimi. Čekají vás v ní zejména ptáci, dravci a taky sovy, kteří doplatili na srážku s elektrickým proudem a nemohou létat. Na první pohled byste na nich ale žádný handicap nenašli. Společnost jim dělají i zvířata, která odchovali lidé. Ta se bohužel do lesů nebo řek taky vrátit nedokážou. To je případ vydry Bubliny nebo rysa Míši. Najdete tu i čápy, volavky, želvy a třeba hned u vchodu vás přivítá krkavec Bob. Když bude mít dobrou náladu, zakřičí na vás čau. Několik obyvatel z vlašimské paraZOO našlo azyl i na nedaleké farmě Blaník. Tam návštěvníci ovšem jezdí hlavně za všemi zvířaty, která dřív žila s lidmi, ale dnes je mnohé městské děti vůbec neznají.

Do Černovírského lesa v Olomouci – Chvalkovicích se vypravíme za stařičkou parní čerpací stanicí. Letos slaví své stopětadvacáté narozeniny. A když si někdo objedná její prohlídku, může ještě sledovat, co všechno tahle babička dovede. I když kupříkladu parní kotle, které tu sloužily k výrobě páry, nebo přes třicet metrů vysoký komín kotelny vzaly už za své. I tak je stanice rekordmankou. Sloužila dlouhých sedm desítek let. Vybudovaná totiž byla v roce 1889 a její provoz skončil v roce 1960. Hlavním úkolem stanice bylo přečerpávat pitnou vodu z podzemního zdroje do vodovodního potrubí. O kousek dál zase vyrostla úpravna vody, kterou mohou zájemci při výjimečných příležitostech taky navštívit. Výlet si pak můžou obohatit ještě o procházku nebo projížďku na kole lesem, kterým vás provede naučná stezka.

Na výlet do Žďárských vrchů s sebou tentokrát vezmeme kolo. Vypravíme se z obce Samotín nejprve do míst, která lákají zejména horolezce. Skála zvaná Drátenická nebo taky Dráteník či Dráteníčky slouží nejenom zkušeným milovníkům adrenalinu, ale učí se na ní pod odborným dohledem i malí adepti tohohle sportu. Kamenitým terénem se pak lesem vydáme blíž civilizaci. Vesničky, kterými budeme projíždět, zdobí domky z 18. a 19. století, které reprezentují pro kraj typickou lidovou architekturu. Nejkrásnější chaloupky nás ale přivítají v Podlesí, kde si budeme připadat jak v příbězích z televizních Večerníčků. Ve zdejší Pohádkové vesničce taky potkáme řadu známých postaviček. Třeba Karkulku, Budulínka nebo Rákosníčka.

Celá řada zástupců ptačí říše a kuriózních informací o ní nás čeká na výstavě Atlas ptáků neobyčejných, na kterou se vypravíme do Přerova. Připravili ji v tamní Ornitologické stanici, která byla na okraji městského parku u řeky Bečvy vybudovaná už ve 30. letech minulého století. Prozradíme vám, kdo se tu pyšní titulem největší a naopak nejmenší, komu se říká létající drahokam a který pták je podle všechno tím nejbarevnějším v Evropě. A chybět tu nemůže ani slavný blboun nejapný. Navíc se, symbolicky samozřejmě, přesuneme v čase a prostoru. Zavítáme totiž do starého Egypta, starověkého Řecka nebo k indiánům. Dozvíme se kupříkladu, jaký význam měli ptáci pro původní obyvatele Nového světa. A na své si tu přijdou i ti nejmenší návštěvníci.

Za výhledy do kraje se tentokrát vypravíme na kopec Kotel u Rokycan. Vyhlídková věž tam vyrostla už na přelomu 19. a 20. století. Jenže dlouho radost turistům nedělala. V roce 1905 byla dřevěná konstrukce natolik zchátralá, že musela být stržena. A trvalo víc než století, než se dočkala nástupkyně. Plány na výstavbu kamenné rozhledny existovaly sice už mnohem dřív, zhatily je ovšem světové války. V roce 2009 se ale nápad na rozhlednu na kopci zrodil znovu a letos se konečně dočkal realizace. Od jara tak zájemci mohou vyšlápnout po bezmála sto padesáti schodech na novou věž, která se tyčí v nadmořské výšce 600 metrů. Při jasném počasí se z ní dají zahlédnout třeba i šumavské vrcholky. A slibujeme, že přidáme i pár zajímavostí o tom, jak probíhalo budování rozhledny.