31. srpna 2014

Už jsme při našem letním putování po železnici zmiňovali, že vlaky dřív sloužily k přepravě i těch nejvyšších představitelů jednotlivých zemí, panovníků či prezidentů. A ti samozřejmě na příjezd toho svého nečekali ve stejných prostorách jako běžní cestující. Proto byla některá nádraží vybavena speciálními salonky. V Praze bychom je našli na tom dejvickém, Masarykově a taky na Hlavním. A společně do nich nahlédneme. Nejreprezentativnější podobu dostal salónek na tehdy Wilsonově, dnes Hlavním, nádraží. Čas před cestou si tu hlavy státu krátily v unikátním secesním prostoru s dřevěnými obklady, štukaturou nebo vitrážemi na stropě vestibulu. K dispozici jim byly salony, z nich větší zdobí veduty Viktora Strettiho a Václava Jansy. A pozor, v září budete mít šanci vstoupit i vy.

Královéhradecká lokalita Na Plachtě se pyšní dlouhou historií. V ní se střídaly šťastnější i méně šťastné momenty. Zatímco ve středověku se tu v klidu pásaly ovce a kozy, později prostory opanovala armáda. Na počátku 20. století tady bylo i vojenské letiště, které se dokonce stalo svědkem několika letů slavného průkopníka aviatiky Jana Kašpara. V minulých desítkách let lokalitě hrozila zkáza díky plánované bytové zástavbě, boje o její záchranu skončily až v roce 2012, kdy byla vyhlášena národní přírodní památkou. Dnes sem rádi vyrážejí za klidem nejen obyvatelé Hradce Králové. Lokalita je rájem i pro milovníky vzácných rostlin a živočichů, kterých byste tu našli spoustu. Narazit byste mohli například i na divoce rostoucí masožravou rosnatku okrouhlolistou.

Med považovali naši předci za velice vzácný. Jeho získávání od včel pro ně nebylo vůbec tak jednoduché, jako je dnes pro nás. Jak to vlastně bylo dřív s chovem včel? První doklady o včelaření bychom našli už ve středověku, rozmachu a současné podoby se ale dočkalo až později. To všechno a samozřejmě ještě mnohem víc o světě pracovitého hmyzu a těch, kteří se věnovali a věnují jejich chovu, se dozvíme při návštěvě zřejmě největšího včelařského muzea u nás. Najdeme ho v Beskydech, konkrétně v Chlebovicích. A prozradíme vám, že med nefunguje jen jako sladidlo, ale taky jako konzervant. Tuhle roli plní i ve vyhlášeném pamlsku, který se rodí nedaleko Chlebovic – v dortu Marlenka. Jak se starý arménský recept na jeho výrobu dostal k nám? I o tom bude řeč.

Městečko Javorník v Rychlebských horách vzniklo ve 13. století. Bývalo dokonce sídelním místem vratislavických biskup. Byť mu osud nebyl vždy právě nakloněn – poničili ho husité i švédská vojska, požáry a řádil tu i černý mor – dochovalo se hned několik pamětihodností, které dlouhou historii dodnes připomínají. Zastavíme se u zámku Jánský vrch, který měl původně podobu středověkého hradu a taky u gotického kostela sv. Kříže. Pak ještě vyrazíme za městské brány, konkrétně do Račího údolí. Hned na jeho kraji si prohlédneme Tančírnu, která tu vyrostla na počátku minulého století. Mnohem starší je hrad Rychleby, jehož posláním v době vybudování nejspíš bylo chránit solnou stezku. V které době vyrostl a čí zásluhou, to však historické prameny nezmiňují.

Horského vzduchu a krásných výhledů si užijeme na Šumavě. Ze Železné Rudy se vypravíme na Špičák. Na jeho vrcholu nedávno vyrostla nová rozhledna a rozhodně stojí za to zdolat 135 schodů, které vedou na její ochoz. Z něj si dopřejeme výhled na Železnou Rudu a taky na Čertovo jezero. Nakoukneme i přes hranici k německým sousedům. Při troše štěstí prý bývají vidět i vrcholky Alp, ty se před námi ale schovaly. Projít se v okolí vyhlídkové věže můžeme po několika kilometrech nově značených cest a pod Špičákem si na své přijdou i milovníci výletů v sedle bicyklu. Ty, kteří na kole nechtějí jen putovat krajinou, zavedeme do bike parku. Dobrodružství si tu mohou užít na osmi kilometrech tratí. A přidáme i malé poučení. Prozradíme vám, proč v Čertově ani v Černém jezeře nežijí ryby.