Mozaika z regionů.
Obsah dílu
Velikonoce v Kouřimi
Velikonoce jsou svátky prastaré a jejich průběh stále připomíná, že především křesťanské. Nejspíš všichni víme, jak se říká jednotlivým dnům a co symbolizují. I to, že svátkům předchází čtyřicetidenní postní období. Znáte ale také to, jak se jmenují jednotlivé neděle v tomto období? Tak třeba hned té první se říká Černá, druhé pak Pražná. Povíme si, proč. Dozvíme se i to, že jedním z neoblíbenějších dnů postního období byla neděle Družebná, kdy bylo dovoleno bujaře se veselit. Při návštěvě Muzea lidových staveb v Kouřimi, kam se za vyprávěním o Velikonocích vypravíme, nezapomeneme samozřejmě ani na dobroty, bez kterých si ani dnes neumíme představit sváteční stůl.
Velikonoce v Kouřimi
Borkovanské kraslice
K pomlázce dřív patřila vajíčka plněná, duté kraslice přišly do módy později. I ony ale okouzlují koledníky už hodně dlouho. Doslova mistryně jejich zdobení se rodí už po generace v moravských Borkovanech. Tradice je tu tak silná, že se kraslice dostala i na obecní prapor. My jsme zavítali do rodiny Lukášových, kde se zdobení kraslic věnuje už čtvrtá generace. Necháme se poučit, jak zdejší doslova umělecká díla vznikají. Najdeme na nich kytičky, často tulipány nebo kopretiny, ale také třeba zajíčky. A dozvíme se i to, že malování je doslova společenskou událostí. Aby práce šla lépe od ruky a nedostavila se únava, schází se maléreček hned několik a je z toho beseda třeba jako při draní peří. Představte si, že z Borkovan se každoročně do světa vydá na sto tisíc kraslic, což je množství opravdu úctyhodné.
Borkovanské kraslice
Figurky ze šustí
Kukuřičné šustí využívali naši předci nejprve jako podestýlku pod dobytek. Později z něj začali vyrábět různé potřeby pro domácnost, například košíky. A nakonec se zalíbilo i výtvarníkům. Například Janě Jarkovské, která z něj vyrábí různé figurky. Jenže samotné postavičky už jí nestačily, tak je začala umisťovat do zajímavého prostředí. Celý soubor nazvaný Rok na vsi teď právě vystavuje ve vlastivědném muzeu v Železnici. Těšit se můžeme nejen na postavičky lidí, ale také na zvířátka a drůbež. Rok na vsi zachytil rovněž významné svátky, takže nechybějí ani Velikonoce, konkrétně třeba malování vajec, pletení pomlázky nebo koledníci. A abychom se taky trochu přiučili, paní Jarkovská nám předvede, jak výroba ze šustí vypadá.
Figurky ze šustí
Paškály z Palonína
V Paloníně na střední Moravě najdeme dílnu, odkud do celé naší země, ale i do zahraničí vyrážejí paškály. Pokud náhodou nevíte, co si pod tímhle označením máte představit, tak prozradíme, že svíčky. A ne svíčky obyčejné. O Velikonocích je paškál tou nejdůležitější svící v kostele. Na Bílou sobotu v noci přináší do kostela nové světlo. Významu odpovídá i zdobení. Nesmí chybět kříž ani řecká písmena Alfa a Omega. Ta symbolizují víru, že Ježíš je začátkem i koncem všeho. Velikosti paškálů jsou různé a podle toho také trvá výzdoba. Dozvíme se, jak a čím se zdobí, kde tyhle slavnostní svíce ke svému názvu přišly a také to, kam všude z Palonína putují.
Paškály
Křížové cesty v Martínkovicích
Martínkovice na Broumovsku vznikly už ve 13. století. Dlouho měli místní obyvatelé k dispozici jen dřevěný kostelík. Až v sedmnáctém století byl nahrazen kamenným. Jeho patronem je svatý Jiří, kterého připomíná výzdoba v kostele, ale také dřevěná plastika uložená dnes v Broumovském klášteře. Znázorňuje svatého Jiří při boji s drakem a dlouhá léta byla velmi důležitou součástí místních oslav svátku světce. Jak místní pouti probíhaly, o tom si budeme samozřejmě povídat. A prohlédneme si také dvě místní křížové cesty. Nedaleko jedné z nich najdeme kapli svaté Anny, ke které se váže pověst o slepém mládenci. Na závěr vám nabídneme i výlet do okolí.
Křížové cesty
Obří kraslice
Kraslice nutně nemusí vznikat jen po vyfouknutí vajec. Panu Antonínu Hájkovi v Uherském Hradišti slouží jako materiál dřevo. Nejraději prý má třešňové, javorové nebo ořechové. V jeho dílně si prohlédneme i dvě světové rekordmanky – kraslice, které nemají obdoby. Ta první vznikla v roce 2000 a měří přes sedmdesát centimetrů. O světové prvenství mezi velikány ji připravil sám pan Hájek o několik let později. To vyrobil kraslici velkou víc než metr, vážící šedesát jedna kilogramů. Obě ozdobil tradiční metodou – vyleváním cínem. A nutno podotknout, že na každou z nich potřeboval cínu deset kilogramů. Ukáže nám, jak takovéhle zdobení i samotná výroba probíhá a prozradí i to, že metrová kraslice bude brzy umístěna do muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově.
