Mozaika z regionů.
Obsah dílu
Mariánská Týnice
Poutní areál Mariánská Týnice nechal vybudovat v 18. století opat kláštera v Plasech. Věřící do něj mířili hlavně za sochou neznámého Mistra Týneckého Zvěstování, která prý uzdravovala tělo i duši. Areál ale ještě nebyl ani dostavěn a už byl rozhodnutím císaře Josefa II. zrušen. A pak dlouho chátral. Dnes je naštěstí po velké rekonstrukci z větší části znovu přístupný veřejnosti. V budově proboštství můžete navštívit muzeum a galerii severního Plzeňska. Díky jeho expozici získáte představu o životě městských i venkovských obyvatel regionu na počátku minulého století. Dozvíte se třeba, jaké zvyky a obyčeje patřily k místním Vánocům.
Mariánská Týnice
Koloniál pana Bajzy
Koloniál pana Bajzy najdete nejen v knize Karla Poláčka, ale také v Dětském muzeu v Brně. Návštěvníci výstavy tu uvidí, jak takové obchodování za časů našich babiček vypadalo. Co všechno musel majitel koloniálu ovládat, jaké zboží míval na skladě, jaké měl možnosti pro reklamu svého podniku a čím vším ještě se ještě snažil zákazníka upoutat, aby si ho udržel. V druhé části výstavy se pak zájemci mohou postavit za pult prvorepublikového stánku na tržišti nebo koloniálu, který bychom mohli nazvat předchůdcem dnešních supermarketů. Kdo chce, ten si tedy práci prodavače může vyzkoušet na vlastní kůži.
Koloniál pana Bajzy
Ostravská ZOO v zimě
Z celkové plochy ostravské zoologické zahrady je návštěvníkům běžně přístupná jen zhruba polovina. V zimě, pokud napadne dost sněhu, přibydou další prostory. Ty do areálu lákají zejména milovníky běžeckých lyží. Právě jim je určena čtyřkilometrová trasa i kilometrový okruh. A přestože řada výběhů pod sněhovou přikrývkou osiří a jejich obyvatelé dají přednost teplým příbytkům, nemusíte se bát, že byste venku nenarazili na žádné zástupce říše zvířat. Možná vás překvapí, že i takoví sloni, kteří patří k druhům teplomilnějším, se občas rádi brouzdají bílou zimní nadílkou a že také další zvířátka ji považují za zpestření a výzvu ke hře.
Ostravská ZOO v zimě
Skelná huť u Hluboké
Sklářské řemeslo bylo na jihu Čech pevně zabydlené už v 15. století. Prvními výrobky bývaly takzvané páteříky, tedy korálky, které se vkládaly do růženců. Dlouhou tradici má i výroba vinutých perel. V huti pana Jaroslava Effmerta u Hluboké nad Vltavou se s ní můžete setkat i dnes. Podíváme se, jak se takové perly rodí, ale představíme si i další sklářské postupy. Pan Effmert se totiž rozhodl dát ve své huti prostor i umělcům, kteří mají chuť vyzkoušet svou fantazii v praxi. Ve sklářského učně se na chvíli může proměnit také každý návštěvník a pod vedením zkušených mistrů zkrotit rozžhavenou sklovinu.
Skelná huť u Hluboké
Výrobce sněžnic
Lyže se u nás poprvé objevily na konci 19. století, ale putování hlubokým sněhem si naši předci uměli usnadňovat už dřív. Němečtí a rakouští kolonizátoři k nám prý už někdy v 16. století dovezli sněžnice. Zvětšovaly plochu nohou a lidé se díky nim míň bořili do hlubokých závějí. Narazit na ně můžeme třeba v Krkonoších dodnes. Jejich výrobě se totiž věnuje pan Ivo Seifert. Dřív se prý sněžnice vyráběly z mnoha různých materiálů, u pana Seiferta zvítězilo dřevo. Konkrétně to z jasanu. Co všechno je potřeba udělat, aby se proměnilo ve vytoužené sněžnice neboli kropě a jak dlouho to všechno trvá, to si samozřejmě necháme vysvětlit a něco také ukázat.
Výrobce sněžnic
Hračky na zámku
V roce 2009 připravili v děčínském zámku výstavu starých hraček zapůjčených od sběratelů Miroslava Smahy a Michala Widenského. A protože se moc líbila, přišlo na řadu její pokračování. Vybírat bylo pořád z čeho. Na své si přijdou holčičky i kluci. Lákadlem pro malé slečny jsou nejen panenky, ale také pokojíčky nebo unikátní koupelnička pro ně. Najde se tu i malý krámek. Výběr pro mladé muže je přece jen trochu pestřejší. Vláčky, autíčka, vojáčci, ale také třeba parní stroje nebo stavebnice. A především pak historická železnice s plechovými vláčky doplněná miniaturami nádraží, mosty i tunely.
