Mozaika z regionů.

Obsah dílu

Přehrát vše

Eliášova štola

Eliášova štola Za vlády císaře Rudolfa II. byl mezi Úsilným a nedalekými Hůrami založen důl sv. Eliáš, ve kterém se těžilo 1600 centů stříbra ročně. V dole neustále přibývalo vody, která se stahovala z Vesecké a Libničské štoly.

Potíže s odvodňováním měla vyřešit Eliášova štola, jejíž budování bylo započato 20. července 1574 směrem z Úsilného a trvalo s přestávkami zhruba 200 let. V době, kdy hotové dílo mohlo přispět k odvodňování dolů, bylo dolování již v úpadku.

Štola vyúsťuje v Úsilném na zahradě domu číslo 68 na úpatí jihozápadního svahu ve výšce 400 m nad mořem.

Při rekonstrukci v roce 2001 tu navíc přibyla Křížová cesta – obrazy malířky Renaty Štolbové. Pěkně upravená náves pak jako by chtěla návštěvníkům ukázat, že Úsilné dostalo jméno po usilovných občanech. Ale kdoví, jak to bylo – staré mapy totiž uvádějí Oselno nebo Voselno.

Štola posloužila ve 20. století i jako zdroj kvalitní pitné vody, pro Českobudějovicko. Zhruba od roku 1934 do 80. let až do doby zprovoznění nedaleké římovské přehrady.

MapaEliášova štola
videoEliášova štola
...
video video

Eliášova štola

Historie světla

Historie světla Přijdete domů, rozsvítíte si. Uleháte, vstáváte – svítíte. Světlo – fyzikální veličina – jeho rychlost se nám zatím nedaří pokořit. Lidé bez něj nemůžou být a existovat bez něj nemůže vlastně vůbec nic živého.

Vydáme se do Dvora Králové nad Labem. V tamním muzeu totiž můžete na vlastní oči vidět výstavu pojmenovanou patřičně: Pozdraveno budiž světlo. Právě tady se totiž dozvíte, jak svítil dělný lid, jaký význam má světlo svíce v kostele. Obdivovat budeme pak i různé typy luceren: od těch obyčejných až po ty zámecké.

Od loučí, které nebyly příliš bezpečné, přes pochodně až po lucerny. Zkrátka a dobře: ve Dvoře Králové nad Labem jsme si na paškál vzali právě ten paprsek, bez nějž bychom byli jen stěží.

MapaHistorie světla
videoHistorie světla
...
video video

Historie světla

Chřibské komínky

Chřibské komínky Téměř uprostřed Moravy se rozkládá malebný přírodní park Chřiby, který vznikal dávno v třetihorách při vrásnění Karpatského oblouku. A právě tenhle geologický úkazy vytvořil nádherné scenerie, které se někdy označují jako Chřibské komínky. Tajemná zákoutí s dominantami pískovcových skalních útvarů.

Po celé délce hřbetu jsou rozesety větší i menší skalní formy nejrůznějších tvarů. Nejvýraznější skalní útvar, tvořící vlastní vrchol, má pozoruhodný tvar. Je asi 8 m vysoký, téměř 20 m dlouhý a nejvíce 5 m široký, směrem vzhůru se hrotovitě zužující.

Tvar skaliska modelovalo dlouhodobé zvětrávání různě odolných pískovců a slepenců podél puklin a strmě ukloněných vrstevních ploch. Komínky jsou někdy nazývány také „středem Moravy“ a údajně měly být také ohňovou horou. Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí pro obyvatele obcí v nížinách při vpádu nepřátelských vojsk do země.

V době, kdy byl vrchol vymýcen, patřily Komínské skály k proslulým vyhlídkovým místům. Na počátku 20. století sem často zajížděli hosté a účastníci honů na divokou pořádaných majitelem kvasického panství Jaroslavem Thunem. Několikrát se jich zúčastnil také rakouský následník trůnu, vášnivý lovec František Ferdinand D'Este. Právě k jeho návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol skaliska schůdky a opatřit je železným zábradlím.

MapaChřibské komínky
videoChřibské komínky
...
video video

Chřibské komínky

Kovářské muzeum

Kovářské muzeum V Liberci, městě pod Ještědem, budeme prohlížet kleště, kladiva, závity a vrtačky. Využili jsme totiž toho, že pan Martin Dräger sbírá už roky to, co souvisí s kovařinou, kovářstvím.

Každý z nástrojů, přístrojů, které u něj uvidíte v sobě i s sebou nese stopy lidského umu i lidské důmyslné činnosti. Nářadí si totiž kdysi kováři z velké části vyráběli sami, sobě na míru. Každý kus je tedy originál. Co s takovým z dnešního pohledu až primitivním vybavením dokázali – uvidíte i uslyšíte sami.

Obdivovat budeme třeba víkový zámek, který má spoustu západek a díky tomu zapadá do všech stran truhly, k níž je určen. A to vše v kovářském muzeu pana Drägera: v Liberci.

MapaKovářské muzeum
videoKovářské muzeum
...
video video

Kovářské muzeum

Luhačovice

Luhačovice Lázněmi Luhačovice se pyšní hlavně Zlínsko, ve kterém se lázně nachází. Lázně se už po mnohá desítiletí zaměřují na léčbu dýchacích cest, trávicího ústrojí, diabetu a pohybového aparátu. Lázeňské město ale proslulo nejen díky léčebným pobytům či krásné přírodě; známé je i díky léčebným minerálním pramenům, kterých tady vyvěrá sedmnáct.

Prameny se v Luhačovicích objevily již v 17. století a od této doby sem začaly proudit davy návštěvníků. Prameny lákaly návštěvníky svojí slanou, avšak jemnou chutí. Jan Hertod z Todtenfeldu byl první doktor a zároveň i fyzik, který se začal zabývat výzkumem minerálních vod v Luhačovicích.

Následně byla o pramenech napsána kniha popisující jejich účinky, složení a polohu. V Luhačovicích se jako první pramen objevil pramen Amandka – ten ale dnes pijeme už jen jako Vincentku. Během dalších let se v Luhačovicích našlo šest přírodních pramenů.

V 18. století začaly stavby prvních lázeňských budov, které nebyly dodnes zachovány. V tomto století začal růst zájmu o léčivé minerální prameny a zavítal sem i doktor Haslinger na léčebný pobyt. Když doktor Haslinger nechal poslat vzorky pramenů na výzkum, podle výsledků zjistil, že jsou prameny v Luhačovicích třikrát obsáhlejší než selterské prameny v rakouské monarchii. Tento výzkum pomohl Luhačovicím k růstu počtu návštěvníků, tím lázně vzkvétaly.

Ve 20. století architekt Dušan Jurkovič navrhl stavby, které byly využity jako lázeňské domy. Následovala díla secese či funkcionalismu. Hlavním lázeňským domem je – jak jinak: Jurkovičův dům, jehož autorem nebyl sám Jurkovič, ale Waschitschkem, který stavbu navrhl a nechal postavit. Jurkovičem byla budova v roce 1902 zrekonstruována a přestavěna.

MapaLuhačovice
videoLuhačovice
...
video video

Luhačovice

Hrad Rožmberk

Hrad Rožmberk Hrad Rožmberk – náš cíl, k němuž jsme se vypravili do stejnojmenného města nad Vltavou. Tvoří jeho dominantu a vybudovaný byl na obchodní stezce vedoucí až do horního Podunají.

O založení hradu se v polovině třináctého století zasloužil Vok z Prčice, příslušník mocného rodu Vítkovů. Za jeho života se Rožmberk stal centrem celého panství a důležité je i to, že hrad byl zamýšlen jako dvojhrad. A také to, že na jeho dnešní podobě si může připsat zásluhy i rod Buquoyů. Ti přestavěli dolní hrad v polovině devatenáctého století na své rodové muzeum.

V roce 1551 byla rodová panství podstoupena tehdy šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. A začalo se stavět, pracovat, přestavovat. Výsledkem bylo impozantní renesanční šlechtické sídlo. Do tohoto období spadají vůbec nejintenzivnější přestavby hradu, z něhož se postupně stává překrásné renesanční sídlo.

Po roce 1620 získává Rožmberk Karel Bonaventura Buquoy jako náhradu za vojenské služby císaři. A v držení slavného rodu zůstalo panství až do poloviny dvacátého století.

Andrea Čekanová, kastelánka a restaurátor Lubomír Zeman nás památkou provedou a díky nim se z historie plynně dostaneme až k současnosti: mluvit budou pak o restaurování na Rožmberku.

MapaHrad Rožmberk
videoHrad Rožmberk
...
video video

Hrad Rožmberk

Stopáž26 minut
Rok výroby 2009
 P ST
ŽánrMagazín