Mozaika z regionů.

Obsah dílu

Přehrát vše

Chlumec nad Cidlinou

Chlumec nad Cidlinou Ať už přijíždíte k městu Chlumec nad Cidlinou z jakékoliv světové strany, uvítá vás silueta zámku Karlova Koruna. Malebný barokní zámek už po tři staletí neodmyslitelně patří k panoramatu města na břehu řeky Cidliny. Stejně tak je se životem města spjat i rod Kinských.

Karlova Koruna, k jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský, vynikající umělce své doby, italského architekta Giovanni Santiniho Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku.

Stavba se uskutečnila v letech 1721–1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna.

Zámek nese typické prvky Santiniho osobitosti a geniality. Ke středovému válci o dvou patrech připojil tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul Santini otevřené schodiště k prvnímu patru, zepředu kryté vyzděným pláštěm se třemi vchody.

Dokonalá centrální kompozice je patrná již z umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám parku.

Nedostatek prostorů v zámku vedl ke výstavbě hospodářských budov v jeho okolí – Tereziánský trakt a Liechteinský trakt. Na počátku 19. století vystavěl stavitel Koch empírovou oranžerii.

Chlumec a Kinští jsou pevně spjati se slavnou tradicí honů a chovem koní. Lov zvěře patřil k nejoblíbenějším radovánkám šlechty.

Velký význam měl titul nejvyššího lovčího Českého království, jehož majitel se zodpovídal za stavy zvěře na královských panstvích a dohlížel na přípravy štvanic s královskou účastí.

V této funkci se často setkáváme se jménem Kinských – neboť chlumecké panství společně s panstvím pardubickým a poděbradským tvořilo obrovské území vhodné pro honitbu.

Po roce 1948 byl zámek v držení Československého státu. A byla zde vybudována expozice Baroko v Čechách, kterou zaštiťovala Národní galerie.

V roce 1992 došlo k restituci a majetek se navrátil do rukou původních majitelů – rodině Kinských.

Expozice Národní galerie byla nahrazena novou, interiérovou zámeckou expozicí, která se týká dějin rodu Kinských a chovu koní na Chlumci.

MapaChlumec nad Cidlinou
videoChlumec nad Cidlinou
...
video video

Chlumec nad Cidlinou

Pivnická rokle

Pivnická rokle Tuhle poměrně nedávno vyhlášenou přírodní památku nalezneme mezi obcemi Zderaz a Střítež u Skutče. Je to zalesněný kaňon, do nějž vybíhají pískovcové a opukové skály tvořící různé zajímavé útvary (tunely, jeskyně, převisy), žijí zde i vzácní živočichové a rostliny (kapraďorosty, mechorosty, mlok skvrnitý).

Pivnický potok rozděluje rokli do dvou větví. Území se stále vyvíjí, o čemž svědčí časté řícení skalních bloků. Patří k jedné z tzv. skalnatých poboček Regionu Toulavcovy Maštale.

Ty nejen místní řadí mezi nejzajímavější a nejmalebnější kouty Pardubického kraje. V oblasti Toulavcových Maštalí je překrásná příroda, která doposud nebyla příliš poznamenána civilizací.

Nacházejí se zde pískovcové skalní útvary Toulavcovy a Městské Maštale. Oblast je protkána sítí turistických stezek i cyklotras.

Neví se přesně, jak vznikl název Pivnice nebo Pivnická rokle. Možná tím, že lidem to připomínalo chlad jako v pivnici, možná to připomíná i teplotu sklepa, ve kterém se chladí pivo.

Druhý název Pivnic je také Žižkovy Maštale. Podle dochovaných pověstí vznikl tak, že se zde za husitských válek, údajně ukrývala husitská vojska v čele s Janem Žižkou.

V roce 1998 byla Pivnická rokle prohlášena za přírodní památku. A to hlavně proto, aby byly uchráněny unikátní pískovcové útvary, jako je třeba malá skalní brána.

Dalším důvodem ochrany je výskyt chráněných rostlin a živočichů: různé mechy a kapraďorosty nebo mloka skvrnitého.

MapaPivnická rokle
videoPivnická rokle
...
video video

Pivnická rokle

Kovárna Dolní Řasnice

Kovárna Dolní Řasnice Jednou z nejslavnějších budov Dolní Řasnice je bývalá kovárna Ondřeje Stelziga. Ondřej Stelzig se stal písařem velitele pevnosti Ráb. Odtud okamžitě uprchl, protože dokázal mistrně využít zmatků při turecké ofenzivě. Vrátil se na Frýdlant, kde byl teprve po dalších čtyřech letech zatčen.

Že se kovář zdržuje na panství, nebylo žádným tajemstvím, ale doba, kdy svou výřečností dokázal zmanipulovat vesničany, patřila už dávno minulosti.

Po svém zatčení byl Ondřej Stelzig odsouzen k témuž trestu. Byl odeslán opět do Rábu a tady jakákoli další stopa po něm mizí.

Jeho život rebela pro nás končí. Spisovatel Václav Kaplický mu věnoval po třech stech letech od rebelie román.

Kováři Stelzigovi v něm dokonce nasadil symbolicky na hlavu korunu. Železnou korunu. Budova kovárny prošla jen nepatrnou rekonstrukcí.

Tak tolik ve zkratce příběh. V jeho stopách se vypravil pan Maršálek. Sám říká, že po přečtení románu Václava Kaplického Železná koruna se vypravil do Řasnice se slovy: kde byla ta kovárna Ondřeje Stelziga.

A místní odpověděli: Jak kde byla? Tady stojí. Po Stelzigovi zbylo jen pár střepů a sekerka s monogramem.

V kovárně se ale kovalo dál, její výheň vyhasla zhruba před sto lety. Ovšem jen do doby, než budovu koupil Milan Maršálek a navozil sem kovářské náčiní a výrobky ze široka daleka.

A jak to tam vypadá dnes? Uvidíte i vy. A třeba se dozvíte, proč podkovář je víc než kovář.

MapaKovárna Dolní Řasnice
videoKovárna Dolní Řasnice
...
video video

Kovárna Dolní Řasnice

Bitva u Náchoda

Bitva u Náchoda Rok 1866 byl v naší zemi, tehdy spadající do područí Rakousko-Uherska, rokem válečným. Řež mezi pruským královstvím a rakouskou mnohonárodnostní říší měla rozhodnout o vedoucím postavení v tzv. Německém spolku. Jedna z nejvýznamnějších bitev tohoto konfliktu se udála 27. června 1866 v Náchodě a jeho okolí.

Bitvu a její účastníky připomíná na konci minulého století zbudovaná naučná stezka „Náchod – Vysokov – Václavice 1866“. Jak už vyplývá z jejího názvu, prochází obcemi, které byli bezprostředně zasaženy válečným střetnutím mezi rakouským VI. armádním sborem vedeným polním podmaršálkem Vilémem baronem Rammingem a pruským V. armádním sborem generálmajora von Steinmetze.

Trasa je označena turistickou značkou pro naučnou stezku a vede po turisticky značených cestách. Byla zřízena v letech 1996–1998 Spolkem přátel vojenské historie – 6. praporem polních myslivců Náchod za spolupráce Městského úřadu Náchod a obecních úřadů Kramolna, Vysokov a Provodov–Šonov.

Slavnostní odhalení naučné stezky se uskutečnilo 27. června 1998 za účasti tradičních historických jednotek z celé České republiky.

MapaBitva u Náchoda
videoBitva u Náchoda
...
video video

Bitva u Náchoda

Výstava kouzel

Výstava kouzel A jakoby mávnutím kouzelného proutku se blížíme ke konci. Ke konci kouzelnému, a to proto, že řeč bude o jednom z nejslavnějších a nejznámějších kouzelníků dvacátého století Samuelu Berlachovi, který přijal umělecké jméno Bellachini.

Narodil se v roce 1927 v dnešním Polsku. A ke svému kumštu používal nejčastěji obyčejné každodenní věci: lampy, budíky, šátky.

Po jeho smrti na něj navázala řada dalších kouzelníků, např. mistr manipulace Rüdiger Deutsch alias Bellachini XIII. Rodák z Břešťan u Bíliny strávil většinu života v Německu.

A proč o tom všem mluvíme? Odpověď je jednoduchá: nedělní putování zakončíme v prachatickém muzeu loutek a cirkusu, které je jedním z mladších oddělení Národního muzea. K vidění jsou tu aparáty a rekvizity nejznámějšího kouzelníka 19. století.

Jedinou vadou na kráse tohoto povídání vlastně zůstalo to, že odpovědí na otázky, které jsme kladli, nepřicházely.

Ale chtějte po kouzelníkovi, aby vyzradil své triky a fígle. Tak se dívejte, třeba odhalíte to, jak se dají spojit čínské kruhy.

A bude toho víc, čím zaměstnáte svou představivost nebo mozkové závity.

MapaVýstava kouzel
videoVýstava Kouzel
...
video video

Výstava Kouzel

Sběratel veteránů

Sběratel veteránů Václav Bečvář ze Slaného sbírá možná všechno, co má kola nebo co se po nich pohybuje, tedy nejen auta, ale i motorky, kola nebo koloběžky či dětská autíčka. A jako bývalý slánský kantor na tamní zemědělské škole obohatil svou unikátní sbírku i o zemědělské stroje, které sice dnes na poli už neuvidíte, ale pořád mají něco do sebe.

Stodolu u svého domu má zaplněnou k prasknutí samými vzácnými krásnými a zajímavými kousky.

Vliv na to, co sbírá, měla i jeho manželka – hlavně díky ní zůstal věren veteránům. Kdysi vymetal každou půdu, dnes se angažuje v hobšovickém klubu Orion Slaný.

My se podíváme na to, jak vypadala kabrio Felicie z roku 1964 nebo Pragovka z 20. let 20. století. A sám pan Bečvář ve svém soukromém muzeu i opravuje – každý čtvrtek je k dispozici.

MapaSběratel veteránů
videoSběratel veteránů
...
video video

Sběratel veteránů

Stopáž26 minut
Rok výroby 2008
 P ST 4:3