30. prosince 2007

Světově proslulý a uznávaný architekt Josef Hlávka se do povědomí veřejnosti zapsal třeba známou českou nemocnicí U Apolináře. Za svého života pobýval v zámečku v Lužanech. Původně barokní stavbu Hlávka překomponoval do pseudorenesančního stylu, vysušil nevábné okolní bažiny, místo kterých založil cenný park s místy pro odpočinek. Zámek nebývá přístupný veřejnosti, my vám ho ale ukážeme a dozvíte se i další věci z pohnutého života stavitele Hlávky, který v necelých čtyřiceti letech částečně ochrnul.

„Vítáme Toulavou kameru,“ zazněl nepřeslechnutelný pozdrav od plivníka domácího v Třebechovicích pod Orebem. Tedy aby bylo jasno, plivník je pohádková marioneta, kterou vyřezal pan Jan Vokoun, mistr řezbářský. Má na co navazovat, jeho dědovi se podařilo uchránit životnost před znárodněním, jako soukromý řemeslník pracoval až do roku 1978, kdy zemřel, a jeho vnuk nejenže navázal na jeho um, ale rozšířil pole své působnosti. Jeho loutky, plastiky i betlémy najdete v mnoha domácnostech po celé Evropě.

V další reportáži se z Hvězdárny v Horusicích na Českobudějovicku podíváme na nebe. U Sejků na zahradě totiž nenaleznete ani bazén, ani okrasné cestičky, ale rovnou hvězdárnu. Vystudovaný matematik a fyzik pan Sejk si ji zbudoval svýma vlastníma rukama jako dárek manželce. Na třech betonových nožkách stojí třítunová stavba. Jakási podomácku vyrobená observato

O Chodsku a jeho obyvatelích se zmiňuje už Dalimilova kronika. Chrabří Chodové pomohli Břetislavu I. zvítězit nad německým císařem. O Chodech ale psali i jiní a později. Snad nejvíc je proslavil Alois Jirásek, vzpomeňme na jeho román Psohlavci ilustrovaný Mikolášem Alšem. Vůdčí osobou všech Chodů byl Jan Sladký Kozina, který proslul svým výrokem: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…“ Česká podoba jména Lomikar vznikla jako zkomolenina jména svobodného pána Volfa Maxmiliána z Lamingeru. O jeho vztahu k Chodům, strážcům hranic, bude povídat naše zastavení v Muzeu Jana Sladkého Koziny.

Třeskuté počasí teď nahrává všem těm, kteří se svým koníčkům můžou oddávat v teple domova. Patří k nim i modeláři a jedním z nich je i pan Vyškovský. Už téměř čtyřicet let se věnuje modelům různých hradů a zámků nebo staveb lidové architektury a jeho modely můžete najít také v časopisu ABC. Pan Vyškovský má i svůj sen – „udělat“ zámek v Jindřichově Hradci. A proč? A jak takové modely a modýlky, vystřihovánky vznikají? O tom bude naše další zastavení.

Žďárský konventní kostel postavil český architekt Jan Santini Aichl, který na pozvání opata Vejmluvy přebudoval klášter na perlu barokní gotiky v Česku. Sochařskou výzdobu vytvořil Řehoř z Thény, dorazivší do kláštera za svou ženou Klárou po smrti Santiniho. Kostel zdobí i vyřezávané dubové chórové lavice ze 17. století.

V Evropě jsou dvě stálé expozice skibobů – lichtenštejnská a ta v Deštné v Orlických horách. Sbírka skibobů je opravdu unikátní. Skiboby vynalezl Američan Stevens na sklonku 19. století a v muzeu mají skibob jen o maličko mladší, ovšem pamatuje zmíněné století. Poprvé se u nás na skibobech veřejně závodilo v roce 1914 na Ještědu. Jezdilo se tehdy ještě na dřevěných strojích, které jen vzdáleně je připomínají skiboby, na kterých čeští závodníci a závodnice o pár desítek let později vyhrávali světové šampionáty.