21. října 2007

Ctěnice byly kdysi nenápadnou obcí severovýchodně od Velké Prahy, dnes už se staly součástí naší metropole. Vjíždíte-li do Vinoře, pak v zatáčce musíte tak jako tak zpomalit, podíváte-li se v té chvíli vlevo, pak uvidíte opravený zámek. Původně to byla jen středověká tvrz, která se od poloviny patnáctého století začala proměňovat gotické, renesanční a barokní sídlo. Krásné prostředí – jako vystřižené pro výstavu Za císaře pána – ta je na zámku už třetí rok a monarchii představuje zajímavě i poučně, včetně členů hlavní mocnářské rodiny.

Ve druhé reportáži vám ukážeme, jak v jihomoravských Těšanech vítají kováře. Každoročně si totiž právě tady dávají dostaveníčko, a to proto, aby si ukázali, kdo z nich toho ví nejvíc o damascénské oceli. Pod záštitou brněnského Technického muzea. Touha a vlastně i potřeba spojit dva druhy kovu proto, aby se zvýšila jeho tvrdost i pevnost, je stará už víc než tři tisíce let. Pravá damscénská ocel se vyráběla v Indii, v Damašku se falšovala, říká jeden z našich průvodců Ladislav Laska. Těšanská kovárna slouží zároveň jako expozice kovářství a kolářství.

Pak se přesuneme na Šumavu. O Netolicích se zmiňuje už i Kosmova kronika. Ta líčí, že tu stával hrad Slavníkovců a postupně právě tady vznikalo obchodní a správní středisko kraje. Malé město s velkou historií, i tak se dá mluvit o Netolicích. Nejdřív totiž patřily k cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně, v době husitské se kolo dějin otočilo, městu pak udělil jisté výsady sám Jiří z Poděbrad a největšího rozkvětu se Netolicím dostalo za vlády Rožmberků. Štěpánek Netolický, Jakub Krčín – i o nich bude řeč.

Symbol Chodska – Čerchov. Pohoří, které se k tomuto kraji váže odnepaměti – a náš další cíl. Málokdo třeba ví, že je o třicet metrů vyšší než liberecký Ještěd a že lákal už průkopníky českého turismu. Projdeme se i po Hanově cestě a řeč bude tak trochu nečekaně i oslici Soně. Jakou roli sehrála na začátku století? A za co jí můžou být místní vděční. A kdo byl Jiří Stadion? Otázky, na které dostanete odpovědi ve čtvrtém zatoulání.

V Benátkách nad Jizerou jsme se zastavili těsně před nedělním usednutím k obědu. Na tamním zámku sídlí už přes pět desítek let muzeum. Zatímco jinde je vystavovaných exponátů dotýkati se přísně zapovězeno, tady vás k tomu přímo vybízejí. A víte proč? Protože jinak by vám šlo špatně vyrazit si minci, okovat koně či obléct si dobový kostým. Interaktivní výstava, kterou tu pořádají, je zajímavá i z jiné stránky. Díky ní se dostanete třeba do středověku nebo vás seznámí se významnými zámeckými obyvateli.

Historie hradu Lipnice nad Sázavou se píše nějakých 700 let. Svého času byl spojen s těmi nejvýznamnějšími rody, jako byli třeba páni z Lichtenburku, Trčkové z Lípy a také čeští králové. Historicky nejzajímavějším místem hradu je kaple, kde bylo vysvěceno prvních 20 husitských kněží. Jedinečná je i zdejší kolekce zbraní, které rozhodovaly bitvy v době husitských výbojů. Pozoruhodná je i kolekce gotických kachlů. Město Lipnice je pak spojeno i s osobou spisovatele Jaroslava Haška.