8. července 2007

Jen málokdo ví, že Roudnice nad Labem je staré město, o němž se první dochovaná zmínka vztahuje už ke 12. století. Současný urbanistický rozvoj se nevyhnul ani jí, přesto ale můžete dodnes vidět právě tady poslední zbytky městského opevnění – říkají mu tady hláska. Oba labské břehy spojuje pak most – stojí na místě toho původního, třetího nejstaršího v Čechách – a věřte, že ho nikdy nevzala velká voda. Dominantou města je ale Lobkovický zámek – zavítáme i tam.

Je to takový velký známý kopec a na tom kopci stojí jedna velká známá stavba – a právě o tu tady půjde. Bude jí totiž 44 let a od roku 2005 je to naše národní kulturní památka. Symbol Liberce a okolí – Ještěd. Velkolepé oslavy můžete prožít vklidu třeba koncertem nebo dobrodružně: vynášením plných pivních sudů. Odměnou pak může být třeba promítání českých filmů pod širým nebem. 1012 metrů vysoká dominanta – rekordy padaly a padají i v počtu celkových výšlapů na ni během jednoho roku.

Už v baroku si lidi začali přát na různá papírová přáníčka a posílat pohledy. První skutečnou pohlednici se všemi náležitostmi a poštovní známkou doručila pošta až o něco později, v roce 1840. Malá kartička s velkou a zajímavou historií – i tak by se dalo shrnout téma našeho dalšího zastavení. Ve Veltrusech u Mělníka, na tamním zámku, se dozvíte třeba to, proč se dřív smělo psát jen přední stranu pohlednic nebo taky to, že pohlednice nemusela být vždy jen papírová.

Asi nejznámější postavou, která je spojována s místem, kam vás zavedeme v dalším putování, je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Vypravíme se totiž do Pošumaví, 13 kilometrů od Klatov – do Klenové. Možná právě tady se totiž český šlechtic, válečník, diplomat, spisovatel a hudební skladatel narodil. Ta úvaha není od věci, protože hradní sídlo Přibíka z Klenového vlastnil v tu dobu jeho otec a využíval ji jako rodinné sídlo. Rozsáhlý historický areál byl v posledních letech zrekonstruován a vy budete mít možnost podívat se, jak to tam vypadá dnes.

Krása japonských zahrad spočívá ve skloubení tří základních věcí: nápad + kámen a voda + dřeviny. Na to, že to je pravda, se nemusíte jezdit dívat až do Japonska. Toulavé kameře stačilo udělat si výlet dokonce jen pár kilometrů za Prahu, do Třebíze u Slaného. Pana Kastnera už známe a víme od něj, jak pěstovat bambusy a bonsaje. Zahradu, kam nás pozval, buduje už několik měsíců. Aby ne, když chce být úspěšný a přeje si, aby se i v jeho zahradě člověk dokázal zastavit a zamyslet se, odpočinout si.

Ivančice už v 19. století proslavilo pěstování chřestu. Dovážel se odtud až na vídeňský dvůr a díky němu městečko zbohatlo. Jejich někdejší prosperitu dodnes připomínají výstavní domy, ale taky pochvalný dopis císařovny Sissi, medaile ze světových výstav, či tzv. trůby nebo hrnce, pod nimiž se chřest pěstoval. Období jeho slávy zastavily války – lehká, dietní zelenina se do těžkých časů jaksi nehodila.