4. června 2006

Literárněvědná bude naše první reportáž. V ní vás přivítáme v jižním okraji Českého ráje - na zámku Staré Hrady. O to, kdo tuto původně gotickou tvrz založil, vedou vědci spory. Dnes je tady ale místo pro Památník národního písemnictví, který zde vystavuje opravdové zařízení pracovny třeba Vrchlického nebo Jiráska. Kousek od legendárního Řáholce začínáme.

Štěkavé bude pak druhé zastavení. Pátrat v něm budeme totiž po osudech českého fouska. Plemenné knihy ho uváděly původně jako psa německého, ale patriotismus českých chovatelů mu zaručil přívlastek český – a to od roku 1964, kdy tohle plemeno, pracovité, milé a oddané, začala uznávat i mezinárodní kynologická federace.

A pak budeme vyvracet jeden vžitý mýtus o tom, že páter Koniáš jen škodil. V Praze v Národní knihovně totiž začala výstava s názvem Jezuité a Klementinum a právě tady máte možnost se dozvědět, jakže to s tímhle pánem vlastně bylo. Ivana Čornejová, autorka výstavy, nám ukáže vzácné tisky, popovídá o Mariánském sloupu i dobových zvyklostech a oblečení jezuitů.

Příroda si s námi pohrává. Nebo možná my provokujeme ji. A ona nám to všechno vrací – poslední dobou třeba velkou vodou, povodněmi. Když se Jizerkami přehnala v roce 1897 smrtící povodeň, rozhodli se tamní postavit jako ochranu dvě významné přehrady – Fojtku a Mlýnici. A s hrázným panem Valešem a autorem Knihy o Jizerských horách panem Nevrlým se vypravíte spolu s námi právě na návštěvu těchto dvou vodních děl.

Všechno to začalo před dvaceti lety, kdy si manželé Rekovi, fandové veteránů, koupili stařičkou Tatru 57. Byli na ni jaksepatří pyšní, a proto se snažili zdokonalit ji po všech směrech a v každém detailu. A došlo samozřejmě i na čalounění. To paní Reková, tehdy mistrová na textilním učilišti, úplně předělala – a to tak, že první zájemci na sebe nenechali dlouho čekat. Malá čalounická firma z Oldřichova u Písku se dnes zaměřuje výhradně na čalounění starých aut.

Stoletý Národní dům v Prostějově, jeden z vrcholů naší secesní architektury, je dílem pražského architekta Jana Kotěry. Od jeho prvních náčrtků až po otevření domu uběhlo pouhé dva a půl roku. Autor přitom navrhl nejen stavbu jako takovou, ale také její vnitřní vybavení a zdobné prvky. Stavba prošla nákladnou rekonstrukcí a je přístupná veřejnosti. Už víte, kam se na ni pojedete podívat?