G. Puccini: Turandot

Pohádka o kruté čínské princezně Turandot, která svými hádankami zlikvidovala řadu svých nápadníků, protože kdo je neuhádnul, skončil pod popravčí sekerou, je posledním nedokončeným hudebně dramatickým dílem Giacoma Pucciniho. Přesto podle autorových náčrtků se podařilo operu dokončit (F. Alfano) a od roku 1926, kdy se konala její světová premiéra, se dílo prakticky nevytratilo ze scén světových operních domů. Mezi nejefektnější inscenace patří obrazově úchvatné nastudování režiséra Franca Zeffirelliho v newyorské Metropolitní opeře na konci osmdesátých let minulého století. Toto představení je stále na repertoáru a v lednu 2016 se v titulní roli představila švédská dramatická sopranistka Nina Stemme. Jejím protihráčem, tatarským princem Kalafem, který její hádanky uhádne (naděje – krev – Turandot), je italský tenorista Marco Berti. Andělsky laskavou otrokyni Liu ztvárnila rumunská sopranistka Anita Hartigová a slepého krále Timura zpíval ukrajinský basbarytonista Alexander Tsymbalyuk. Představení řídil od dirigentského pultu Paolo Carignani.

Perská pohádka Turandot ze sbírky derviše Moklese Tisíc a jedna noc ze 17. století zlákala k mnoha přebásněním i zhudebněním. Giacomo Puccini začal pracovat na libretu G. Adamiho a R. Simoniho, založeném na hře C. Gozziho, v posledních čtyřech letech svého života, kdy už bojoval s rakovinou hrtanu. Přesto s pečlivostí sobě vlastní se snažil získat dokonalou představu o hudební kultuře exoticky vzdálené Číny.