Orfeus v podsvětí

Orfeus v podsvětí byl "poslední kartou", kterou vytáhl plně koncesovaný ředitel divadla Bouffes-Parisiens Jacques Offenbach, aby splatil dluhy, které ve vedení divadla narostly. Za pakatel prodal právo na vytištění celovečerní novinky nakladateli Heugelovi. Později od něj ještě obdržel nové piano. Přípravy k premiéře také nebyly snadné – cenzura požadovala úpravy, aby se některé situace nedotkly císařského veličenstva Napoleona III., anonym hrozil skandálem, hlavní představitelka při generálce žádala tygří přikrývku, aby se dostala do patřičné nálady a Jacques F. Halévy odmítl být na plakátech s Hectorem Crémieuxem jako spoluautor libreta, protože právě povýšil na šéfa v nově zřízeném ministerstvu pro Alžír. Nicméně 21. října 1858 slavný večer nastal. Přestože obecenstvo přijalo toto vyzrálé Offenbachovo dílo, hýřící vtipem, satirou a gejzírem nápadů, spontánně, rozpoutala se dravá polemika kritiků a hudebních teoretiků, protože skladatel s libretisty zesměšňovali do té doby tabuizované mýty – o nesmrtelném Orfeovi (hraje Josef Čáp, zpívá Zdeněk Švehla) a Euridice (Jana Jonášová). Snad právě tato "bitva" přiměla Offenbacha ke zkrácení díla, ještě více vyostřila jeho vtip a hlavně – plnila divadelní pokladnu. 9. května následujícího roku už slavil "Orfeus" dvousté provedení. Korunu tomu nasadilo představení v dubnu 1860 v pařížském Théâtre Italien, při němž se jeho veličenstvo tak bavilo, že druhý den autoři od něj obdrželi vřelý dík za "oslnivý večer" a císařovu bronzovou bustu.