B. Polívka, I. Chýlková, O. Vetchý, J. Dulava a O. Brancuzský v groteskní komedii Ladislava Smočka, který se právě dožívá životního jubilea (2015). Divadelní režie L. Smoček. Kamera J. Lebeda. Televizní režie J. Brichcín
00:00:28ZPĚV Ach, ty svatý Vavřinečku
00:00:31Stojíš na pěkným kopečku
00:00:35Vycházejí panny z tebe
00:00:40Jako handílové z nebe
00:00:44Vycházejí panny z tebe
00:00:48Jako handílové z nebe...
00:00:52SVATAVA: Mamičko, já jsem tak šťastná!
00:00:56OUTĚCHOVÁ: A já, děvenko, a já!
00:00:58Pořádně přitlač! Však je to stará podlaha.
00:01:01ZPĚV První vyšla celá bílá
00:01:04Ha ta druhá jen se...
00:01:09A ta třetí eště hezčí
00:01:13To bula má z nejmilejších...
00:01:17-Nehty si udrhnu, jen aby se tu Vášovi dobře dýchalo!
00:01:22Abychom tu byli šťastni! Uděláme z toho nový svět!
00:01:27I tu podlahu vyměníme!
00:01:30ZPĚV Ha ta třetí eště hezčí
00:01:34To bula má z nejmilejších
00:01:38Ha ta třetí eště hezčí
00:01:44To bula má z nej...
00:01:48HLASY
-Pšššššt!
00:01:50Někdo jde! Burke!
00:01:56-Psal, že přijede až zítra! On, mamičko, lhal!
00:02:00-Doprčic! Honem pryč, děvenko!
00:02:02Rychle natáhneme koberec!
00:02:08Šup!
00:02:14Židli, židli.
00:02:22Křeslo!
00:02:38Je to on! Ubrus!
00:02:41-Ten bude koukat, chudák!
00:02:44-To víš, děvenko, co můžeme dělat!
00:02:46Tak už to na světě chodí.
00:02:48-Však on si taky zvykne. Že si zvykne, mamá?
00:02:51-To víš, že si zvykne. Pryč, pryč!
00:02:57Hadr! Dělej!
00:03:04Mazej!
00:03:24Tak!
00:03:38Tak.
00:03:40Tak!
00:03:47ZPĚV PTÁKŮ
00:03:57BURKE: La royamme me revera!
00:04:00Tak tady, kolego, je ta moje slavná, milovaná rezidence!
00:04:12TICHÝ: Rezidence krásy. Ovšem, mistře!
00:04:16-Svět o ní ještě neví,
00:04:18ale jednou sem historie pověsí svůj slavný zvon!
00:04:24Bytná s dcerou se vskutku starají znamenitě.
00:04:32Znamenitě!
00:04:38Přesto tři měsíce jsou tři měsíce!
00:04:41Lázně mi sice znamenitě prospěly,
00:04:47znamenitě, ale, marná sláva,
00:04:49jakmile tu člověk soustavně nežije, všechno to jaksi strne!
00:05:01Bude dobře otevřít okno.
-Ano, ovšem, mistře.
00:05:05-Nádherná vyhlídka! Prs věčné matky!
00:05:13K tomu všemu jsem úžasně přilnul!
00:05:16Někdy se mi zdá, že je to živé, ha...
00:05:22Je dobré vytvořit si oduševnělé prostředí.
00:05:26Toto je Dumas starší...
-Oh!
00:05:30-Tady Čelakovský.
-Oh...
00:05:40Ano, ano, ovšem, mistře.
00:05:44-Fonograf s deskou.
00:05:45Kdysi jsem ho náhodou objevil v popelnici.
00:05:48Zvláštní, co?
-Ano, ovšem.
00:05:51-Ale, pardon! Nestůjte, kolego, posaďte se,
00:05:55nechť vaše kostra není, abych tak vědecky řekl,
00:05:58tak, ale tak!
-Ne, děkuji.
00:06:05Však já zase půjdu.
00:06:07-Všichni jednou půjdeme na cestu dalekou, předalekou,
00:06:12ať už nemocí nebo zločinem.
00:06:18Toto je mé nejzamilovanější křeslo.
00:06:21Sedávám v něm nejraději v zimě.
00:06:24Jen zůstaňte sedět, kolego, však máme teprve podzim.
00:06:29Přisunu si je ke kamnům, vezmu nějakou dobrou četbu...
00:06:51Vy jste si vlastně přišel pro tu vzácnou knihu, viďte?
00:06:56-Ano, děkuju, mistře.
00:06:58-Děkuji vám, že jste mi pomohl z nádraží!
00:07:01-Já nespěchám, mistře.
-No právě!
00:07:04Musíte si co nejzevrubněji projít zvláště oddíl rostlin horských.
00:07:10Je úžasně zábavná! Spolu s ostatními knihami
00:07:14jsem ji nedávno přestěhoval k půdě.
00:07:25Bojíte se u půdy?
-Tož tak...
00:07:30Ani ne. Dovolíte, abych si zapálil doutník, mitře?
00:07:34-Jen si poslužte.
-Děkuju.
00:07:37-Já sice kouření nesnáším, ale kouř z cigarety,
00:07:41který tvoří vlastně drobné částečky popela,
00:07:44docela dobře.
-Děkuju.
00:07:49-Popelník pro hosty máte tam!
-Děkuju, mistře.
00:07:58-Doufám, že jej nerozbijete.
00:08:06Je libo buchtu?
-Děkuju, mistře.
00:08:10-Ale neděkujte tak moc za tak málo.
00:08:12Co kdyby byly otrávené?!
00:08:29A potom - nabídnout buchtu ještě není žádná velká oběť.
00:08:33Velká oběť! Spěcháte?
00:08:37-Ano, ovšem, mistře. To ne! Nikoliv!
00:08:42Ne, nikoliv. Já nikterak nespěchám!
00:08:45-Tak to vidíte!
00:08:47To prostředí si prostě člověka osedlá!
00:08:51Začínám být nadšen!
00:08:53Však co generací as v tomto několik set let starém pokoji
00:08:57spřádalo své sny! Batolily se tu děti,
00:09:00snad se sem vplížili i milenci, kdožví?
00:09:05Klidný, tichý, neposkvrněný časem
00:09:12stojí tu nehnutě tento dům na povrchu země!
00:09:18Ale dosti poezie.
00:09:20Už tu žiju dobrých dvacet let, kolego!
00:09:23Celých 631 milionů 152 tisíc vteřin!
00:09:28To je úspěch, co?
-No ba, ba!
00:09:32Co my staří mládenci můžeme ještě chtít?
00:09:38-Ještě mnohé!
00:09:40Vy například, vy se ještě oženíte!
00:09:52-No... Děkuju, mistře.
00:09:59-Vidím vám to totiž na očích!
00:10:07Horší je, chodí-li po světě smutná dívka.
00:10:12Většinou to bývá hodná, nadaná dívka.
00:10:16Já vám řeknu, to je hořká podívaná. Nemusíme chodit daleko!
00:10:22ZAKLEPÁNÍ Volno!
00:10:27Stáza! Totiž Svatava!
00:10:31Dobrý den, Svatavo! Vítejte!
00:10:34-Dobrý den.
00:10:36Nezlobte se, ale zapomněla jsem tu utřít prach.
00:10:41-Výborně! Však na vás již čekáme!
00:10:44To je můj přítel, kolega Tichý, nadaný filatelista!
00:10:49Slečna Stáza Outěchová, dcera vzácné paní bytné.
00:10:53Jsme tu všichni tak trochu jedna rodina. Hopla!
00:11:16-Těší mne!
-Jelito, kopyto, platí to!
00:11:21Jak vidím, slečna Svatava za ty tři měsíce,
00:11:24co jsem tu nebyl, skvěle omládla!
00:11:27-Ale pane Burke!
-Totiž, ještě víc a víc omládla!
00:11:33Zkrátka, je čím dál tím mladší a mladší!
00:11:38Však její maminka, paní Outěchová, vdova...
00:11:45po strojvůdci, je vzácná, obětavá žena.
00:11:52Zlaté ruce! Nuž, a já se teď vydám
00:11:56s poutnickou holí nahoru k temné půdě, děti,
00:12:00a snesu dolů knihu, kolego!
00:12:04Nejlepšího a nejvýraznějšího přítele člověka!
00:12:09-A já vás, mistře, doprovodím! Aspoň se to zde slečně uvolní.
00:12:14-Ani zdání!
00:12:26Z půdy věru nemám strach!
00:12:29Aniž myslím, že tam bude číhat ozbrojený vrah!
00:12:38Baf!
00:12:43Tož, snad se ještě shledáme, děti!
00:12:47Jsme přece savci! Tak!
00:12:51Vrátím se za 28 vteřin.
00:12:54Tož žádné hlouposti, vy starý kanče, hopla!
00:16:56-Krásný, klidný pokojík.
00:17:05-Prosím?
00:17:14-E...Krásný, klidný pokojík! Je u vás velice spokojen.
00:17:22Myslím pan Burke. On je velice spokojen.
00:17:27-My víme.
00:17:31-Já sám bych byl přešťasten, kdybych mohl vegetovat
00:17:35v takovém...
00:17:39v takovém...
00:17:43Zkrátka od hodiny!
00:17:50-Prosím?
00:17:56-Ne, ne. Nic se nestalo.
00:18:00Já jen říkám: Krásný, klidný pokojík!
00:18:05-Ha!
00:18:07Vidím, že jste se skvěle sblížily, děti!
00:18:09Haf, haf! Mňau, mňau.
00:18:12Kolega Tichý byl odjakživa znamenitý společník, viďte?
00:18:16-Jistě, jistě.
00:18:18-Stázo, vy jedna! Vy jste nám zase omládla!
00:18:23Ty žlázy, ty žlázy!
00:18:28A jaké krásné nové zuby si pořídila!
00:18:32Ukažte se, ukažte se! Co říkáte, kolego?
00:18:37-Ale to je to vzácný, starožitný unikát.
00:18:41-Ale jděte!
-Ta kniha, mistře!
00:18:47-Však převyšuje svým způsobem samotného Jandu,
00:18:51jenže je mnohem stručnější.
00:18:53Není v ní takřka nic, ale je úžasně cenná.
00:18:58Autora jsem celkem slušně znal.
00:19:02Škoda, že tak zapadl.
00:19:05-Tak na shledanou, pánové!
-Večer, Stázo, večer!
00:19:09Vsadím se, že zas o něco mladší!
00:19:12Vpravdě nemožně mladá, infantilní!
00:19:15Mládeži nepřístupno! Mládeži...
00:19:19Ach, ty žlázy, ty žlázy! Já se z vás snad pominu!
00:19:23Doma! Jsem zase doma!
00:19:26-Pane Burke, vy jste pil. Vy si ze všeho jen střílíte!
00:19:30-Já? Stázo! Paci, paci, pacičky,
00:19:36táta šije botičky...
00:19:44-Milá žena.
-Taková kráva,
00:19:49pasoucí se v podvečer na louce, zatímco západ dohasíná v dáli -
00:19:57to by nebyla špatná umělecká krajinka mezi oběma portréty.
00:20:01Co říkáte, kolego?
00:20:03-A tak, mistře. To, ovšem!
00:20:07-My lidé musíme svět neustále krášlit, Jiří.
00:20:13A nesmíme se přitom ohlížet na nic!
00:20:19Spěcháte?
-Mám dnes spoustu volného času.
00:20:25Čestné slovo, mistře.
00:20:38Vy jste, mistře, s dovolením, pronikavě inteligentní.
00:20:46Vy jste zralý na zápisky!
00:20:48-Ale jděte, Karlíčku! Proto jsem vás sem nezval!
00:20:52-Váš elán, vaše nezřízené životní nadšení,
00:20:58to přímo... budí úctu!
00:21:03-Vy byste chtěl budit úctu? Haha.
00:21:08To ponechme směšným staříkům! Jsem prostě zase doma!
00:21:13-Jste moudrý, laskavý, teplý, vřelý...
00:21:20Vy jste tím dobrem veskrze prolezlý.
00:21:25-Hlavně prostý, prostý, neberte mi to,
00:21:30vy mladý, prazvláštní zloději!
00:21:34-Ale jau jau. Co to...
00:21:40Jucha cha! Jupaja, jupaja!
00:21:52-Ale jděte, vy intelektuální dětino!
00:21:56Jsem pouhý vědec-amatér! Něco jako býval Goethe.
00:22:03Neboť hleďte: Všichni bychom měli hledat dobro v sobě,
00:22:09abychom je poznali, druhé přesvědčili.
00:22:14Ve skrytu nás by měla neustále kypět a klokotat touha!
00:22:22Touha po rozdání.
00:22:26Tu cítím,
00:22:30té bezmezně věřím,
00:22:34ta je mi motorem...
00:22:42Motorem, bez kterého bych nemohl žít.
00:22:54Rozumíte? Žít, žít, nejen vegetovat!
00:22:57-Ano, ano. A vegetovat.
00:22:59-Neboť pamatujte si, že lidé vegetují
00:23:03dobrotu a poezii, nikoliv karfiól!
00:23:11Můj pokoj je věčný. Vesmír je věčný!
00:23:19Tak tedy já jsem svým způsobem věčný!
00:23:26PROZPĚVOVÁNÍ ZA DVEŘMI Ach, ty svatý Vavřinečku
00:23:28Stojíš na pěkným kopečku
00:23:32Vycházejí panny z tebe
00:23:35Jako handílové z nebe
00:23:39Vycházejí panny z tebe
00:23:43Jako andílové z nebe...
00:23:47Paní vyšla celá bílá...
00:23:57-Tam je milá, že?
-Milá, nadaná,
00:24:01po stránce tvarové také pozoruhodně zajímavá.
00:24:05Krásná, až monumentálně gotická...
-Ovšem, ovšem.
00:24:08-Okatá, dobrosrdečná ovce.
-Ovce, mistře.
00:24:12-Jedinečná, temperamentní, barokní...
00:24:14-Ano, ovšem, ovšem, mistře. To je děvka, je to žihadlo!
00:24:22Mistře, mistře...
00:24:25-Židle!
-Tam.
00:24:27-Poslyšte, nemusíte se mnou pravidelně souhlasit, Karlíčku.
00:24:36-Ano, ovšem.
00:24:50Ale snad by mohla nosit jiný účes, mistře.
00:24:58-Já nepozoruji na jejím účesu něco urážlivého.
00:25:03Naopak!
00:25:05Mně imponuje tak trochu tradice, doba obrozenecká.
00:25:07-To mně také, mistře, mně také!
-Tak vidíš.
00:25:11A nekouří, nepije, nekrade! A ačkoliv jí, žábě,
00:25:16už bylo víc než čtyřicet, dosud není vdána!
00:25:20Zdalipak to není zajímavý přírodní úkaz?
00:25:23Já konstatuji, že jsme se prohlodali k jádru věci.
00:25:32-To mě ovšem nanejvýš překvapuje.
00:25:36Protože na to, ovšem, na to zdaleka nevypadá. Naopak!
00:25:43Chudák. To je ale hrozný osud.
00:25:49Copak se nenajde někdo, kdo, abych tak řekl,
00:25:54kdo je osamocen?
-Rozumím vám.
00:25:58Obratněji vyjádřeno:
00:26:00Trčí uschlý strom a pastýř v dáli troubí na šalmaj.
00:26:06-Je to hrozné. Strašné!
00:26:10Probuďme se! Dělejme něco!
00:26:14Je tu člověk, který bije hlavou do zdi!
00:26:20Trpí! Cožpak to takhle půjde věčně dál?
00:26:26-Ne! Je zapotřebí obětavosti.
00:26:29Básnicky řečeno, stříbřistého světla z hlubin noci bez hvězd.
00:26:34Ano, ano, Tichý. Dobře, dobře.
00:26:37-Ne, ne, ne. Protože my jsme na to
00:26:40příliš zbabělí, příliš zlí! My jsme na to...
00:26:48-Tak, tak, tak!
-Tak? Tak?
00:26:52-Mne překvapuje, jak jste ryzí!
00:26:57A když si pomyslím, jak pěkný máte chrup a byt,
00:27:02je nasnadě vzkřiknout: Aj, ta dívka bude s vámi šťastná!
00:27:10-Ale, mistře...
-Kolego! Vykupiteli!
00:27:15Tak náhlý obrat bych u vás nečekal ani ve snu!
00:27:17Tichý, Tichýku! Ty lupiči srdcí!
00:27:21Chceš boxovat?
00:27:23Já ti, klacku, snad z radostí narazím klobouk,
00:27:26já tě zmaluju! Proutníku smyslná!
00:27:31-Já už budu muset jít, mistře.
-Kam bys chodil?
00:27:34Vždyť se Stáza vrátí co nevidět! Ach, ta bude mít radost!
00:27:43-Tak jí vyřiďte můj srdečný pozdrav!
00:27:48Ať nepřestává doufat, ať hledá a najde...
00:27:54Mistře, vy mě držíte. A víte co? Vy máte dveře.
00:27:57Do prdele, já to nestihnu!
00:28:05-To je ale překvapení!
-To je překvapení.
00:28:08-Vítejte! Vítejte nám z lázní.
-Vítejte nám z lázní.
00:28:12-Zdráv? Zdráv.
-Zdráv z lázní.
00:28:16PROZPĚVOVÁNÍ FACKY
00:28:20-Radujete se zbytečně. Ejhle, člověk!
00:28:25Dostane bolení! A já to s ním myslel tak dobře.
00:28:30Ach, kolego, až budeš stár, ochuzený o to nejvzácnější,
00:28:38přeji ti, aby v žití tvém nebylo tolik
00:28:42hořkosti a prázdnoty, jako bývá ve mně.
00:28:52Člověk má oporu, má kolem sebe malý, čarovný svět,
00:28:58přesto všecko je to jaksi šedé.
00:29:04-Mohu dál? Všimla jsem si, že ten pán odchází.
00:29:08Nesu ještě ňáký buchty.
-Zlaté ruce!
00:29:13-Tak si ještě pochutnejte.
00:29:21-Co jsem tu nebyl, tolik se toho tady změnilo!
00:29:25-Copak o to! Změna přijde vždycky vhod!
00:29:27Dvacet let v takové barabizně! Kdopak by to všecko vydržel?!
00:29:31-Já bych nikdy neměnil.
00:29:33Však to tady také jaksepatří zvelebím, paní bytná!
00:29:37-Ale to nemusíte, pane Burke.
00:29:39-Za deset let nechám slavnostně postříbřit kamna havraním stříbrem!
00:29:43-To mi ještě scházelo.
00:29:45-Pak všechno zde zazáří krásou, paní bytná!
00:29:47Za deset let tu budu už 30 stříbrných let!
00:29:52Aj, to bude výročí!
00:29:55Ale copak je to? Jen neztrácet hlavu!
00:29:58Však i vy se toho možná dožijete!
00:30:02Vysoký věk - jediná naděje penzionovaného lidstva.
00:30:07Hopla!
00:30:09-Když my jsme si na vás tak zvykly.
00:30:11-Však už si neodvyknete!
00:30:14-Když my vás tak neradi budeme ztrácet!
00:30:16-To je ještě daleko!
-To se ví, že jo.
00:30:19Však až teprve v zimě nebo na jaře.
00:30:21-Ale ne!
-Ale jo!
00:30:24-Ne.
-Jo, to teda jo.
00:30:28-Lékaři mně gratulovali k mému zdraví!
00:30:31S kým jste to, prosím vás, mluvila?
00:30:34Bože veliký, já se cítím tak zdráv!
00:30:37Jako horal, jako drvoštěp!
-Ježišmariajosef.
00:30:41-Kde je spravedlnost? Bože, kde?
00:30:44Tyhle ruce svíraly v první třídě násadku!
00:30:47Nic jsem neužil! Nic nedokázal, ne!
00:30:52Ty zlá, ploskonosá sani!
-Zadržte!
00:30:57-Znám soustrast v očích žijících ke kandidátům na věčnost.
00:31:01Neoklamte mne milosrdnou lží! Nikdy!
00:31:07-Bože můj, jde o Svatavu!
00:31:12-Bože! To je snad ještě horší!
00:31:15Co je s tím ubohým děvčátkem? Vždycky jsem mu tak přál!
00:31:20Ženichy sháněl, inzeráty sledoval!
-Svatava, holčička moje zlatá...
00:31:26-Paní bytná, utište se. Vzmužte se!
00:31:36Říkáte, že Svatava...
-Svatava.
00:31:39-Svatava co?!
-Co Svatava co!
00:31:42Svatava si udělala známost! ZVONÍ ZVONY
00:32:36-Radosti zasloužená! Chodila po této zemi dobrá.
00:32:42A všichni nabízeli to nejlepší v nás, abychom jí pomohli.
00:32:50Stalo se. Slétla z nás těžká povinnost.
00:32:55-No to mi povídejte.
00:32:57-Neboť i my se radujeme. Vždyť byla tak ošklivá.
00:33:03Ta byla šeredná.
00:33:06Uklidněte se, paní! Už je to pryč.
00:33:10Amen, amen, pravím vám. Měla nejvyšší čas.
00:33:16-Že jo?
-Už se taky uklidňuje.
00:33:21To víte, v mém věku to není žádná maličkost.
00:33:25Jednou se takhle v úřadě rozčílil nebožtík Král.
00:33:29No, to nic.
00:33:31Však dokážu ještě celému světu, co ve mně dřímá sil!
00:33:38Rozflákám někomu kušnu na hadry! Vejdu do dějin.
00:33:44-Já vím. Vy jste takovej dobrák.
00:33:46-Jakýpak dobrák? To mi říká každý!
00:33:49Jsem pouhý lidumil amatér, něco jako býval svatý Václav
00:33:55nebo doktor Schweitzer. To je vše.
00:33:59Spatřím ho? Kdo je ten zakletý princ?
00:34:03Přijmu ho ve své rezidenci?
00:34:05Vejde jinoch s kuší a zeleným kloboučkem,
00:34:08aby přijal přátelské požehnání? Kdo vejde, kdo?
00:34:13-Vdovec. Ale moc hodnej. Je mu padesát.
00:34:16Nechala jsem se na něj tajně přeptat
00:34:18a všichni, víte, všichni, i grafolog,
00:34:20o něm říkali jenom to nejlepší.
-To nejlepší?
00:34:23-Je z Chodska a šilhá. Dnes večer přijde na večeři.
00:34:29-Z Chodska a šilhá? Jen aby to nebyl můj bratranec.
00:34:34Přesto se mohu radovat úplně. Juch, juch juch!
00:34:37-Svatuška počítá, že půjdete za svědka, než...
00:34:41-Nechť budu svědkem lásky, paní! Lalalalalá...
00:34:45-To budete, vždyť oni jsou jako dvě učiněný hrdličky.
00:34:50-Nechť budu svědkem čistého vztahu věčných dvou! Tralalá...
00:34:56-A jak dojemně jim to sluší, když spolu jdou.
00:34:59-Protože nebyla ochuzena ta, která ochuzení nezasluhovala!
00:35:02Tralalá...
00:35:07-Až na ten byt! A to je právě ten celý osudný problém!
00:35:11-Jaký byt?
00:35:13-Tož manželé někde bydlet musí, ne?
00:35:15No řekněte sám!
00:35:17Přece musí mít aspoň jeden svůj pokoj,
00:35:19který by je moc nestál.
00:35:21Kde by se mohli vydovádět, mít se rádi, ne?
00:35:24A já jsem si hned říkala: A pan Burke, ten dobrák,
00:35:27co má Svatavu tak rád a přeje jí
00:35:29a vodí se dívat na ni kamarády, ten to jistě pochopí.
00:35:33Ten to pochopí nejlíp z nás. Ten ví, co je to oběť!
00:35:37Ten to dobře ví!
00:35:41Děkujeme mockrát, kamarádi už jsou zaplať pánbůh zbyteční.
00:35:44Už neplaťte činži!
00:35:46Zapadni!
00:35:48Zeťák říkal, že vám všecky ty krámy odveze, budete-li chtít.
00:35:53On je moc hodnej.
00:35:55To byste, pane Burke, nevěřil, jak my máme hodného zeťáka.
00:36:11-Ještě okny dopadaly paprsky slunce do komnaty,
00:36:16když jedovatý sen přicválal do hradu na černém koni!
00:36:25Co se děje, zdi?
00:36:30Dvacet let jsem mezi váma žil!
00:36:34Dvacet let jsem platil farizejským měsíčně 47 korun,
00:36:41když ony osamělého člověka prodaly!
00:36:48Člověka! Bytost s hlavou, srdcem,
00:36:50dvěma rukama, dvěma nohama, dvěma zubama...
00:36:55Která kdysi přišla na svět takováhle!
00:37:00Zdi. Volejte bim, bam, bim, bam!
00:37:05Takové mizerné, pochybné štěstí!
00:37:08Bože, jak je ta holka šeredná a blbá, ale mazaná!
00:37:15A já jí tak přál!
00:37:17Za vděk?! Zrada!
00:37:21Za obětavost?! Dýka!
00:37:24Ne, ne! Starý, osamělý člověk je zranitelnější než nějaký kluk!
00:37:32Chladně jste vytáhly dýku a zrzavou ji vrazily starci sem,
00:37:38do tohoto chřadnoucího srdce.
00:37:44Dějiny! Víte, komu jste ji tam vrazily?
00:37:49Víte komu?
00:37:53Jestli víte, tak řežte!
00:37:59Ach! Jen řežte!
00:38:04Áááááách! Zajeďte hlouběji,
00:38:06vrahové svatého Václava, Uá...
00:38:10Berete mi vše, vše! Mizerové!
00:38:29KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Pane Burke?
00:38:37KLEPÁNÍ Pane Burke, slyšíte?
00:38:53KLEPÁNÍ
00:39:03Pane Burke, jak je vám?
00:39:08Ozvěte se, prokrista se ozvěte!
00:39:13-Aš aš.
-Zaplaťpánbů.
00:39:50Jdu za vámi. Fuj, to jsem měla starost.
00:39:53Ani na večeři jste nebyl.
00:39:56-Trochu jsem zdříml. Přišla na mne nějaká slabost.
00:40:00-Abyste se nám doopravdy nerozstonal!
00:40:02-To nezáleží na nás.
00:40:05Když nás stihne choroba, jsme bezmocní, zvláště my staří.
00:40:13-Jen si proboha nemyslete hned na nemoci.
00:40:15To je pak všecko ještě daleko horší.
00:40:18Potřeboval byste slunce!
00:40:20Tohle je barabizna syrová, nezdravá!
00:40:23Všude bují plíseň! Snad byste se měl nějak rozptýlit.
00:40:28Přinesla jsem vám nějaké buchty.
00:40:31Nebojte se, jsou čerstvé.
00:40:34ZPĚV ZA DVEŘMI Aj, ty svatý Vavřinečku...
00:40:39To je cítit čikuli!
00:40:41Svatava si na chodbě čistí svatební závoj.
00:40:46Tak si ještě pochutnejte, abyste na všechno tak nemyslel.
00:40:52-Zlaté ruce.
-Vy jste takový dobrák, já vím.
00:40:56Svatava vám nikdy nezapomene, že jste ji měl tak obětavě rád.
00:41:00Vždycky jste jí přál jenom to nejlepší.
00:41:03Však si chudák na stará kolena krapet toho štěstí zaslouží.
00:41:08No, řekněte, pane Burke, že si na starý kolena zaslouží.
00:41:16-Ne!
00:41:21Jste darebáci. A za odporné buchty...
00:41:35...si mě nikdo nekoupí!
00:41:39Zradou zevnitř jste zákeřně napadly pevnost.
00:41:44Bojovat, bojovat. Ta ta ta ta ta!
00:41:48A bum bum!
00:42:21Jsem silnější, než předpokládáte, vikomte!
00:42:29Vikomte, vikomte!
00:42:50Les mise-ra-bles!
00:42:53A vaše zrádné tělo poslouží čepeli jako pochva.
00:43:31Bien. A la guerre comme la guerre!
00:44:02Olá! Olá!
00:44:05Touché!
00:44:14-Děje se něco?
-To se ví!
00:44:17Malá, soukromá slavnost, nejbláznivější den mého života.
00:44:21Hoplá!
-Pane, Burke, vy jste pil,
00:44:25vy si děláte ze všeho jen legraci.
00:44:27-Svatavo, děvčátko se stříbrným košíčkem plným květin,
00:44:32co to říkáte? Kdo by nezpíval, kdo by nejásal,
00:44:37když dívčina vysoko třímá prapor štěstí!
00:44:41Prapor nejkrásnější, nejzářivější! Svatební závoj!
00:44:47-To je krev z maminčiny svatební hostiny.
00:44:50Strýc Pepa se tam tehdy popral.
00:44:54Mezi mrtvými byl i můj tatínek.
00:44:58-I co? Na svatbě má být veselo!
00:45:02Ať se všichni radují! I žlázy, i ptáčkové,
00:45:05i sýkorka Máňa, ta mlsalka špekolistá.
00:45:09I ti vrabci, drobní to nezbedové našich parků!
00:45:12Celý opeřený svět, Stázo! Každý chce být šťasten,
00:45:15každý má právo na štěstí, každý na tomto světě!
00:45:20Hubičku!
00:45:22-Pane Burke, já jsem tak šťastna!
-A já, děvenko, a já!
00:45:31Vždyť pocit štěstí, to je nejvyšší! To nejúplnější.
00:45:35Jen pro něj žijeme. Jen z něho se radujeme!
00:45:39-Vy jste tak dobrý! Potkala jsem ho u kolotoče,
00:45:45srazil boxerskou rukavicí paňáka, až to zařinčelo!
00:45:51-To musí být, pane, ale hodný chlapec.
00:45:54Pilný a poctivý! Posaďte se!
00:45:59-Nemohla jsem dýchat, když se na mě podíval!
00:46:04Projel mnou mráz, když otevřel ústa!
00:46:07Byl takový odhodlaný.
00:46:10Zdálo se mně, že mě snad též chce srazit k zemi.
00:46:15Ale pak mě oslovil.
00:46:18Joj, pane Burke, to je šohaj! To je jezdec!
00:46:27Je svůj! Mužný, inteligentní, chlupatý, drsný, něžný, dobrý...
00:46:34Pane Burke, já ho sním!
00:46:40Řekněte, mohla jsem potkat lepšího člověka?
00:46:44-Bůh suď.
00:46:50-Ale já mu věřím. Já mu tolik věřím!
00:46:55-Kde si nejsme jisti, nastupuje víra.
00:47:03-Ale já jsem si jista! Ó, já si jista jsem!
00:47:08Jista, jista jsem...
00:47:11-Člověk by pro víru udával, vraždil!
00:47:17-Po hlavě bych pro něj do kanálu skočila!
00:47:22-Jenže muži jsou nestálí, Svatavo!
00:47:27Chtějí stále novou krásu! Touží stále po nových vílách!
00:47:34Neboť žlázy jsou všemocné! A podivné, nepostižitelné
00:47:44je uspořádání lidského nitra, holčičko!
00:47:48A slepá láska dívky na to vždycky doplatí!
00:47:51Neboť co je to člověk?
00:47:54Je to nebohý, domýšlivý tvor, podléhající legendám a mýtům
00:48:00a dá se tak snadno poštvat a napálit!
00:48:03Nevěřte nikomu, maličká, nikomu na světě, nikomu!
00:48:13-Bože můj, proč jsem tak vošklivá?
00:48:19Co jsem komu udělala, že jsem tak nešťastná, opuštěná?
00:48:25Řekněte, pane Burke,
00:48:27já za to přece nemůžu, že jsem tak šeredná!
00:48:30-Vy jistě ne, maličká. Spíš asi rodiče...
00:48:36příroda. Copak? Panenský pláč?
00:48:42Směs vody, soli, škytavky. Není divu.
00:48:48Tajné úmysly člověka jsou temné!
00:48:52Jednoho teplého večera bude se plížit ten zločinec darebný
00:48:58číhavě s nožem - ťap, ťap, ťap, šlengr!
00:49:06Nebo s kyselinou. A rozpustí vás, Svatavo,
00:49:09bez jediné stopy v zinkové kádi!
00:49:15Jako sen, jako dech! Stanete se novinovým výstřižkem.
00:49:23Svět zrůdných činů plný. Divadlo, televize i kino!
00:49:29Vyhnout se propastím!
00:49:31Nekoupat se s ním na osamocených místech!
00:49:35Jaké je to ovšem potom manželství, že?
00:49:38Kopněte ho, vykašlete se na takovou svini!
00:49:44Je lepší, abyste zůstala svobodná!
00:49:47Slyšíte, maličká? Svobodná!
00:49:51Maličká?
00:49:54Slyšíte?
00:49:58Já jí tu vyprávím a ona si tu klidně spí!
00:50:00Bože můj, k čemu je pak osvěta?
00:50:05Asi omdlela! Nebo se chudák ze žalu opila.
00:50:10Čistič skvrn: "Obsahuje jedovaté páry."
00:50:16Panebože! Jed! Jed je smrt!
00:50:23To jsem nechtěl, to jsem nechtěl!
00:50:26Na to je šibenice! Za to se hergot visí!
00:50:32Stázo, cos mi to udělala, ty děvko?!
00:50:35Slyšíš, slyšíš?! Bože můj, jak je to možné?
00:50:40Nikdy jsem nikoho neuhodil. Nikdy jsem se nepral.
00:50:45A teď? Kdo mi uvěří, že jsem ji záměrně neotrávil
00:50:49prudce jedovatou žíravinou?
00:50:51Kam s tebou? Kam s tebou, proklatá nevěsto?
00:50:57Do kufru?
00:51:01Do skříně?
00:51:03Do vodovodu?
00:51:07Ne! Hybaj zpátky na chodbu!
00:51:11Ještě je čas, ještě je čas.
00:51:40Bože můj, bože můj.
00:52:12Bože můj! Jsem na všechno tak sám!
00:52:17A já chtěl mít na stará kolena klid.
00:52:20Chtěl jsem snít, chtěl jsem vonět ke květinkám.
00:52:23Chtěl jsem žít daleko od motorismu svůj stříbřistý podzim.
00:52:29A zatím? Pěkně jste mě doběhly!
00:52:33To je vděk za všechno! Jé!
00:52:58Bože můj, bože můj.
00:53:05Jako praktikant bych si nikdy nepomyslel,
00:53:08že přijde tenhle okamžik! ZAKLEPÁNÍ
00:53:11Volno! Jé!
00:53:13Stůj! Nemám čas! Kdo tam?
-Já.
00:53:16-Kdo, já?
-Já.
00:53:18-Ale kdo?
-No přece já.
00:53:20-To by mohl říct každý!
00:53:21-Prosím?
-A hovno!
00:53:25Však jsem ji hned poznal po hlase.
00:53:27-Co říkáte?
-Hned, paní bytná.
00:53:32Hned, hned. Bože můj, bože můj.
00:53:39Hned, paní bytná. Tralala la la.
00:53:47Tjada da. Hned!
00:53:49KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:53:52NETRPĚLIVÉ KLEPÁNÍ
00:54:20KLEPÁNÍ
00:54:30Hned! KLEPÁNÍ
00:54:34Bože můj. Skříň se nedá zavřít.
00:54:39Jsem na všechno tak sám! Nemám ani ženu.
00:54:47KLEPÁNÍ NA DVEŘE Svatavo, co tam děláš?
00:54:52Pane Burke? Pane Burke, ihned otevřete!
00:54:55-Hned! Jada da da...
00:55:01-Vy tam tancujete?
-Hned, paní bytná, hned.
00:55:07-Děti, jste tam zamčený?
-Hned, hned.
00:55:12Bože můj, bože můj. Bábo, vy mě uštvete.
00:55:17Vy starého člověka uštvete! Ježíši Kriste, já mám kýlu.
00:55:28-Svatavo, vždyť přijde na večeři pan Václav! Otevři!
00:55:33Proboha, máš rozum, co tam děláš? Otevři hned!!
00:55:39Děvče nerozumné, lehkomyslné, kurvo!
00:55:47Vylez! VYLAMUJE DVEŘE
00:56:05-Starý nemocný člověk nemůže, paní bytná, vždycky všecko hned!
00:56:10Celý svět by chtěl vždycky všecko hned.
00:56:12Vystěhovat člověka hned!
00:56:14Zničit ho hned, odprásknout hned! Všechno hned!
00:56:19-Kde je Svatava?
-Ježíšikriste, já mám kýlu.
00:56:22-Kam se ta holka prokristapána poděla?
00:56:25Přece nevyskočila, proboha! Vždyť je tak šťastná!
00:56:29Pane bože, pane bože. Není ve skříni?
00:56:37-Co?!
00:56:42Co by dělala ve skříni?
00:56:46Paní bytná, paní bytná! Co by tam dělala, bože můj?
00:56:54Co by dělala ve skříni?!!
-Nic, nic.
00:56:57Přinesla jsem vám ňáké buchty. Čtverhranné.
00:57:00-Ne, ne, já se vás... Zlaté ruce.
00:57:04Já se vás ptám: Co by Svatava dělala ve skříni?
00:57:09No tak! Chci slyšet! Co by tam dělala?!
00:57:13No co? Neviděla jste ještě nůž?!
00:57:17Buďte ráda, že je ve dveřích, a ne ve vás, babo!
00:57:20ZVONEK U DVEŘÍ Co čumíš?
00:57:24Nekoukej a marš otevřít! ZVONEK
00:57:57Babo podezíravá!
00:58:02Ve skříni!
00:58:05Co by rozumný člověk dělal ve skříni?
00:58:09Všechno je lež a sen! I policie je sen!
00:58:16Bože můj, co mám v sobě asi litrů krve!
00:58:23Moře krve! Moře krve, moře krve.
00:58:33Stejně. Ve skříni! Já ti dám ve skříni!
00:58:35Já ji jednu klepnu, a bude to!
00:58:40Jakým právem mě vlastně podezírá?
00:58:44Já se ptám, paní bytná, jakým právem?!
00:58:48Nestačí, že mě chcete vyhodit?! Přivodit mi mrtvici?
00:58:53To vám nestačí, nestačí. Ty taky...
00:58:58Vypadni, blbečku, honem, honem!
00:59:08-Já nejsem blbeček, já jsem Tichý!
00:59:14Zapomněl jsem si zde knihu, mistře!
-Vem si ten krám.
00:59:23A zmiz! Na co čekáš?! Nemám čas.
00:59:34-Tož tak. Já jsem si to rozmyslel.
00:59:38Já do toho praštím. Já slečnu Svatavu chci.
00:59:52-Fantasto! Ty oplzlý snílku!
00:59:58Zlosyne, darebáku, provokatére!
01:00:05Takový tichý, taková jedovatá hnida přišla se ženit,
01:00:13přišla mě provokovat!
01:00:15Ale já to z tebe vymlátím, kozí pytlíku!
01:00:20Mluv, mluv, mluv! Mlu...
01:00:30Tichý?
01:00:33Vy jste se zbláznil! Co děláte? Tichý?
01:00:38Dýcháte? Asi ne, viďte?
01:00:44Tichý, Tichý, taky nic nevydržíš.
01:00:58Spiknutí!
01:01:02Nic než spiknutí!
01:01:11Ve škole jsem seděl jenom v první lavici.
01:01:14Nikdy jsem neměl dvojku z mravů, nikdy jsem nebyl na vojně,
01:01:20neměl jsem ještě ani jednu ženskou!
01:01:25Vždycky jsem poslouchal své hodné, poctivé, snaživé rodiče!
01:01:32Na Vánoce strojil jesličky.
01:01:37Sbíral brouky, motýly, zkoumal vesmír.
01:01:58Já tomu nerozumím!
01:02:23Pět duhových kuliček jsem měl!
01:02:34Bože můj.
01:04:04Jak Romeo a Julie!
01:04:11Však mám taky nahoře u půdy jeden výtisk.
01:04:14Tuším - Sládkův překlad.
01:04:19Taky Macbetha, Richarda III. a dámské kolo...
01:04:25KLEPÁNÍ NA DVEŘE Co zas?
01:04:28-To jsem já!
-Alžběta VI.!
01:04:33Celejch dvacet let jsi mi byla protivná!
01:04:38Co tu chceš? Co tu pořád chceš?
01:04:45Ano?
01:04:55-Jdu za váma. Fuj, to jsem měla starost!
01:04:59Přinesla jsem vám ňáký buchty!
-Zlaté ruce.
01:05:03-Vy jste takovej dobrák, já vím. Ten pán s kyticí...?
01:05:08-Odešel.
-Bože můj! Kudy?
01:05:11-Skříní! Kudy jinudy, přece? Skříní.
01:05:15-Bože můj, snad se tý holce přece jenom taky něco nestalo?
01:05:18Jestli šla snad nějak ven, jestli ji něco nepřejelo!
01:05:21Ještě nikdy neměla takovejch nápadníků!
01:05:25Já jen, že každou chvíli přijde na večeři pan Václav.
01:05:27Vždyť je to moje dcera. Vždyť je to moje krev a moje maso!
01:05:32-A váš nos. Já vím, já vím.
01:05:35-Co jsem komu udělala, pane Burke? Co já jsem komu udělala?
01:05:40-Běžte, paní bytná, běžte péct buchty!
01:05:44Ty vaše buchty! Jsou jich plná šuplata!
01:05:51Plná kamna...
01:05:56-Vždyť jsem do buchet dávala mouku...
01:05:59-Do Vltavy jsem je házel!
-Mlíko, máslo, vejce...
01:06:03-Do úschoven nosil!
-Cukr, tvaroh, sůl, koňský sádlo!
01:06:07-Anonymně jsem je posílal...!
-Křížem stébla jsem...
01:06:13-Za garnyž jsem je štosoval!
-Zlýho slova neřekla!
01:06:20-Do skříně jsem je pěchoval!
-Co je tam toto?
01:06:28-Ticho!
-Co je tam to?!
01:06:33-Bramborové divadlo, vy švestko! Vy smrdutá tresko!
01:06:49Šlohla ji pepka. A je to. A máš to!
01:07:09Pryč z očí, pryč!
01:07:30Zvláštní je, že jsem ji
01:07:32před dvaceti lety tak trochu miloval.
01:07:35Takový věchýtek. Takovou scvrklou babu!
01:07:42Takovou tyčku, plaňku. Pryč z očí, pryč!
01:08:33ŘINKOT TALÍŘŮ
01:12:05A je to!
01:12:10A je klid.
01:12:13Ženské postávají před mlékárnou.
01:12:17Pes zvedá nožku. Všechno je normální. Normální.
01:12:23Kdybych chtěl, mohu si teď prohlédnout celý jejich byt,
01:12:28každou jejich zásuvku. Belida belida belida...
01:12:34Zvláštní, prazvláštní.
01:12:46Zvláštní, prazvláštní.
01:13:00HUDBA
01:13:55DESKA DOHRÁLA
01:13:59Pěkný kousek! Zvláštní!
01:14:01PTAČÍ ZPĚV O čempak si asi povídají vrabci?
01:14:22Jsou tam! Jsou tam a nehýbají se.
01:14:28Za pár vteřin se cosi semlelo. Cosi se semlelo!
01:14:34Ale co se semlelo?
01:14:36Mohu si také lehnout do postele.
01:14:39Lékaři mi stejně nařídili klid. Jenže, copak tohle je klid?
01:14:45Budu je muset zakopat. Nebo prchnu.
01:14:51Prchnu oknem a zabiji se skokem z té výšky.
01:14:55ZVONEK U DVEŘÍ Doprčic. Kdo by sem teď šel?
01:14:58Zvonek rozechvěl vzduch a ušní bubínek!
01:15:01Všechno je tadle ta fyzika! Vzduch je fyzika!
01:15:05Kyslík, dusík a litr vzácných plynů.
01:15:08ZVONEK Za chvíli vylomí dveře
01:15:10a přijde policie. Uniformy modré. Knoflíky lesklé.
01:15:19Typický zamilovaný blázen! Ďábel, který to všechno způsobil.
01:15:26Ženich! Vrah!
01:15:29VYTRVALÉ ZVONĚNÍ
01:15:40Lidé jsou nesnesitelně vytrvalí!
01:15:48Nu dobrá! Kdo chce kam...!
01:16:03Jako by ta skříň byla bezedná!
01:16:07ZVONEK STÁLE ZVONÍ
01:16:15-Že ani stará pani není doma? Dyť sem nyčko šel chlap s kyticí?!
01:16:20-Tam raději ne, prosím, to je můj pokoj!
01:16:23Já chci mít klid!
-Však já nejsem vybíravej.
01:16:27V kuchyni nejsou, v pokoji nejsou, kdepak asi sou?!
01:16:32Já du totiž na večeři, víte?
01:16:34-To je možné, ale u mě večeři nedostanete. Prosím.
01:16:37-Kam se hergot poděly? A kam odešly, neříkaly?
01:16:41Nemáte nic proti tomu, že tu na ně počkám, že ne?
01:16:44Aspoň si drobet popovídáme.
01:16:48-Ale já nemám čas, pane, já mám vědeckou práci.
01:16:52-Času je holt na všecko málo, víte? Uf!
01:16:55Utíká to všechno, utíká.
01:16:58Nevadí vám, že si tady drobet sednu, že ne?
01:17:01Beztak sem celej ušlej.
01:17:06Však jsme se tady za ten měsíc nadříli, to vám řeknu.
01:17:10Po práci jít ha maluvat, drhnout,
01:17:14to má potom jeden dost. Podlahu koukám nedodělaly!
01:17:18Ony vás holt čekaly až zejtra.
01:17:21Pak by vám taky pomohly vystěhovat ty vaše věci, ne?
01:17:25Budete si brát všecko?
01:17:27Já vám to vodvezu, kam budete chtít.
01:17:30Za jeden den to všechno zmáknem.
-To je možné, ano.
01:17:36-Já jsem totiž ženich Svatavy, ne?
01:17:40Nemusíte se mě bát! Jsem už tady jako doma.
01:17:44-Ano.
-To víte.
01:17:47Když přijde čas, rodina holt muší bejt pohromadě!
01:17:57To se nedá nic dělat, to muší každej pochopit.
01:18:03Vod smrti nebožky ženy jsem to léta flikoval všelijak.
01:18:07Po dlouhej době zasejc škubánky, nějaký to pohlazení
01:18:11a voheň v kamnech! Hlavní je, když je tchyně hodná.
01:18:17Pak všechno jde a je spokojenost, ne?
01:18:23Cák je tu takový ticho?
01:18:27-To nic. To je soumrak.
-Jako po vymření!
01:18:33Ha kam vodýšly, neříkaly, cák?
-Ne.
01:18:39-Nevadí, však nehoří, haspoň si drobet popovídáme.
01:18:44S časem je to špatný, víte? Hutíká to všecko, hutíká...
01:18:52Každýmu se holt naplňuje jeho hodina.
01:18:55Tak huš to na světě chodí!
01:18:59Akorát mi mate, že tu nejsou.
01:19:02Eště tady tchyni nesu paličku na maso.
01:19:07Budou řízky, ne? Helejte se, že vám nelžu.
01:19:10-Já vám to všechno věřím.
-Však vony přijdou, ne?
01:19:16U sousedojc nejsou, to víte, nejsou zadobře.
01:19:20U řezníka taky nejsou...
01:19:34-Co stála ta palice?
-18,20 i s násadou!
01:19:38Je to dobrá věc, praktická.
-Ani nevím.
01:19:47-Pivo by náhodou nebulo, že ne?
01:19:50-Jenom buchty.
-Žádná tchyně nedělala
01:19:53takový dobrý, kyprý buchty s cukrovou kůrkou
01:19:56jako moje maminka!
01:20:04-Ve skříni je... V hospodě mají desítku, pane!
01:20:07I jděte, přece nebudete chodit pro desítku a bůhví kam.
01:20:11Však mladá, až přijde, vona skočí!
01:20:15Vy huž na ženský nejste, co, dědku?
01:20:18Kolipa je vám vůbec let?! Chcete cigaretu?
01:20:22-Ne, kouření zásadně nesnáším, pane!-Já zase jo.
01:20:26Kouřím 40 denně, věříte?
-Věřit se musí.
01:20:33Od toho je člověk vědec!
01:20:36-Ha když ste takovej vědec, tak mi řekněte,
01:20:39kdy bude konec světa, he?
01:20:43Nebo mi vysvětlete, co sou to tydlecty ty...,
01:20:47když ste tak chytrej?! Já vám něco řeknu, já učence znám.
01:20:53Když to pak nakrásně sepíšou, stejně tomu nikdo nerozumí!
01:21:03-To je tak, pane, pane...
-Václav!
01:21:06-Václav. To je tak. To je křestní nebo příjmení?
01:21:11-Křestní i příjmení, dyť sem z Klenčí, ne? Vašek Václav!
01:21:18-Z Chodska!
01:21:21Mám na Chodsku v hlavním městě bratrance.
01:21:25Chodsky již hovoří zcela plynně. Jinak jsem na světě sám.
01:21:33Host! Nezvaný host. Podnájemník.
01:21:42-Jen klid. Však to nějak dopadne.
01:21:45Já tu taky sedím jako na trní!
01:21:54-Houby letos nerostou, co?
-Ani nevim.
01:21:59Akorát sem tudle přines plnou tabatěrku lišek.
01:22:12-Cvrliky, cvrliká.
-Cák?
01:22:16-Nic, nic. Utíká to, utíká.
01:22:28Copak dělá Kozina?
-E?
01:22:36-Sázíte Sportku? To je taky věda, vám řeknu.
01:22:40Jednou mě minulo jen o vlas čtvrté pořadí.
01:22:48-Já nevím. Eště říká:
01:22:52Vášo, večer pověsíme támdle nahoru hintimní růžovej lustr!
01:22:57Ha místo tý skříně gauč!
01:22:58-Ve skříni není živá duše!
-Já vím, že ne. Mně nic neujde!
01:23:04Poslyšte, viděl jsem, jak sem jde chlap s kyticí.
01:23:08Není v tom ňáký veselý šelmovství? Nejsou někde schovaný,
01:23:15haby dvě baby sakramencký Vaška Vaškojc vypekly, cák?
01:23:27Nevadí vám, že používám humor, že ne?
01:23:37-A ba ne. Já mám kýlu.
01:23:41-Eště říká: Místo tý postele dáme pod vokno malovanou truhlu
01:23:44ha na ní televizor. Cák na mě tak koukáte?
01:23:49Člověk muší mít někoho, ke komu by přilnul, ne?
01:23:52Víte, jaký já měl já po léta smutný život?
01:23:56Víte, co to děučí pro mě znamená? Po svatbě ji budu na rukou nosit,
01:24:02tratary takovyjhle růží jí budu vozit!
01:24:06Perníkový srdce jí koupím, ha dudy jí koupím.
01:24:09Ha televizor! Ha hauto! Ha kopu vajec!
01:24:13Ha koženyj kabát! Z tohodle vlastnoručně udělám ráj!
01:24:19Elektriku tudle vysekáme, dveří domalujeme,
01:24:23podlahu vytrháme, parkety položíme, vyházíme všechno staré,
01:24:28nahoru přitlučeme zářivku, kovral vode zdi ke zdi!
01:24:36Roztřískám to tu všechno na cimpr campr, jestli zradíla!!!
01:24:45Nikdá sem jí křivýho slova neřek! Eště poudá:
01:24:51Vášo, ty seš můj kamzík!
01:25:01Pozvaly mě na večeři, nebo nepozvaly?
01:25:03-Nechte to tam, pane Václave Václave.
01:25:07-Helejte se, dědku, běžte zazvonit na sousedojc,
01:25:11esli tam není ten chlap s kyticí!
01:25:13-Pane Vašku, povídám, nechte to tam!
01:25:16Proč to sem taháte? Všecko je marný!
01:25:19-Jak to, že marný? Teplý jídlo chystaly, šáhněte si!
01:25:26Jestli já je tady někde načapám!
01:25:30-Tam nesmíš!
01:25:34-Hau! Kam ste mě to kous?!
-Tam nesmíš, ty klacku!
01:25:42Ty ploskonosá sani!
-Já je načapám! Já je načapám!
01:25:48-Au, ty vole, ve skříni mám lak, ne?
01:25:54Abych ty dveře eště jednou přetříl.
01:25:56-Já ti dám přetříl!
-Au!
01:26:01Svatuš, Svatuš, ty si Vénu zradila, co si bez tebe počnu?
01:26:11ŠIŠLÁ Voni i nedaj pokoj, voni né!
01:26:15Vždyť já proboha nic, nic takového nechtěl!
01:26:18Vždyť já už nemůžu! Já mám jen 43 korun důchodu!!!
01:26:24Proč je život takovej, proč?
01:26:26Proč pořád někde něco číhá? Proč?
01:26:29Proč musí člověk nést takovej těžkej kříž?
01:26:34Maminko, tatínku, vy jste mi to dobře říkali!
01:26:40Nikdo mi nerozumí, každý se mi jen vysmívá!
01:26:44Co na světě mám? Uschlé buchty podzimu!
01:26:51Kýla! Radikální změna života.
01:26:56Pompeje za pět minut dvanáct!
01:27:00Pět mrtvol za pět vteřin! Je to všechno hrozné, hrozné!
01:27:10Ale není to nudné! Není, není.
01:27:16Kolem mě jsou vládcové, vynálezci,
01:27:19ale kdo tuší, jaké tohle je penzijní doupě?
01:27:24ZVONÍ ZVONEK Policie. Hned všechno vyčmuchá!
01:27:30Dřív bylo všechno snazší. Časy se mění jako počasí,
01:27:36člověk si nemůže vybrat epochu, ve které žije.
01:27:39Kéž by kolem byla Afrika, pravěká jeskyně...
01:27:44ZVONEK
01:27:45Do prdele! Ani domeditovat mě nenechaj!
01:27:48Ani doříkat svůj vlastní nekrolog. BUŠENÍ NA DVEŘE
01:27:54Živého mě nedostanou. BUŠENÍ
01:28:04Parašutisty taky nedostali živé!
01:28:09INTENZÍVNÍ BUŠENÍ NA DVEŘE
01:28:24Ou! Jen si bušte!
01:28:29Až se probijete dovnitř, nenajdete zde živých.
01:28:34Padli jednoho podzimního odpoledne, jak podivné zákony kázaly jim.
01:28:40ŘEV PTÁKŮ Slyším vrabce.
01:28:42Tolik vrabců v korunách stromů. Podivné odpoledne!
01:28:50Podivné odpoledne bezvýznamného, ztroskotaného stvoření.
01:28:56BUŠENÍ Podivné rány! Rány osudu!
01:29:03Takový blbý předmět!
01:29:14Tichý!
-Dobrý den, mistře.
01:29:24-To byl poštovní doručovatel.
01:29:27Nesl důchod!
01:29:30Člověk pobírá jakýsi důchod a dýchá směs plynů.
01:29:35-Ovšem, mistře. Krásný pokojík.
01:29:38-Co povídáte, Tichý?
-Andělíčku, můj strážníčku,
01:29:42opatruj mně mou dušičku...
-Proklaté železo!
01:29:45Já jsem Lazar, Tichý, dokonávající Hamlet.
01:29:51Je mi zle!
01:29:53-Na mne se neohlížejte, já nechci zdržovat.
01:29:56Opatruj mou dušičku, dej jí křídla pernatá,
01:30:00tramtarata ratata.
01:30:03-Spolkl jsem klíč, ale ne patentní, obyčejný, velký od dveří!
01:30:07-Svatuš?
-Prosím?
01:30:11-Ach, mně není pomoci!
-Ano, ovšem, že vám pomůžu, mistře.
01:30:22-Co děláš? To je hovězí polévka, blbče!
01:30:28-Odpusťte, mistře. Tož tak, myslel jsem...
01:30:32Já vím, že ničemu nerozumím.
01:30:35-Kdopak tady nadává?
-Cyrano umírá, všechno proklíná!
01:30:41-Dobrý den. My se neznáme, já jsem Tichý!
01:30:46-Svatuš! Ty něco říkáš?
01:30:49-Havrani krákají nad bitevním polem!
01:30:52-Do prdele!
-Vůkol se povalují mrtví.
01:30:55V krvi, v nudlích, cítím ho, je plný bacilů!
01:31:02-Copa?
-Mamičko, mamičko, slyšíš?
01:31:04Kohoutek zakokrhal! Je ráno! Je ráno, je bílý den!
01:31:13-Svatuš?!
01:31:14-Dobrý den, my se známe. Já jsem Tichý.
01:31:16-Nechte nás o samotě, jo?
-Tož, je zamčeno, není klíč.
01:31:19Jí mám lístek do biografu!
-Uf, to jsem se, děti, prospala.
01:31:23Ježiš, pan Václav!
01:31:25-Dobrý den. Já jsem Tichý. Není klíč.
01:31:27-Bože můj! Proč do mě zezadu nevrazil ten nůž?! Proč?
01:31:32-Protože já bych odešel, ale není klíč! Tož tak. Zavolat!
01:31:38-Ne, ne, taková hanba! Děti, děti, mějte se rády!
01:31:41To je to jediný, co člověk na světě má.
01:31:43-Klíč!
01:31:44-Přísahám vám, pane Vášo, že si čistila svatební závoj!
01:31:47Děvče nešťastný.
01:31:49-Kdyby byl paklíč. Ale je čestné použít paklíč?
01:31:51-Čeho jsme se to dočkaly?
01:31:54Ještě odpoledne jsme to všechno drhly!
01:31:57Mně se tam někde pálej buchty! Co se to stalo?
01:32:00Vděku se člověk nedočká! Pane Burke, vy nemůžete vstát?
01:32:03-Vlezte mi na hrb, telebabo!
01:32:05-Já dělala jsem husu na neděli, každou chvíli jsem ji podlejvala.
01:32:08Myslela jsem si, jak si narveme břicha, děti!
01:32:11Děti, děti!
01:32:13-Nemyslím na vodu, ale na šperhák, nemyslím na vodu...
01:32:17-Kdo má klíč?!
-Není klíč! Není!
01:32:23Vyrazit! Vyrazit!
-To si zkuste!
01:32:27Koukejte se sebrat a rychle odejít! Ha vy taky!
01:32:32-Nemyslet na Niagaru.
01:32:34-Bože můj, hlavně, ať se to nedovědí sousedi!
01:32:37Celej život jsme byli dobří a poctiví!
01:32:40-Všechno bude zas dobré. V létě pojedeme k nám na Babylón,
01:32:43kde je to nejkrásnější koupání!
01:32:46-Nechci jezero, nechci propast, nechci jezero,
01:32:49chci pryč, chci někam odejít!
-Já taky, já taky!
01:32:55Pro smilování boží! V zájmu humanity!
01:32:59-Nechte si ty kecy, tajtrlíku! Líbali jste se? Cák?
01:33:05Držels ji za ruku?! Kdes ji všude držel?
01:33:09-Děti, mějte se rády!
-V zinkové kádi rozpustí!
01:33:13-Já nic nevím, čestné slovo, já jsem panic.
01:33:16Já už to nevydržím, já chci nočník, já chci nádobu!
01:33:20Žádám své lidské právo!
-Ticho!!!
01:33:26-Pane Burke, vy jste takový dobrák, tak jim řekněte, ať se mají rádi!
01:33:31-Paní, já nic nevím.
-Vrahové!
01:33:34-Vrť sa, holka, hřincůch koláč, maluvanyj chlapec,
01:33:39teď kdyžs fertoch zděravila, zatnutyj máš tipec!
01:33:45Bulas, holka, bulas, bulas jako květ,
01:33:48hale teď jsi zradíla, hlavu sobě srazíla!
01:33:56-Já tu nebudu, já tu nebudu!
-Já taky ne!
01:34:01Navalte klíč! Vy jste ho schoval!
01:34:04-Mistře...
01:34:11Mistře, na kolenou prosím, nedopusťte mou hanbu!
01:34:16Máte tu někde nočník?
-Já se ptám, kde je klíč?
01:34:22-Bože můj, jestli to uslyší sousedi!
01:34:24Celej život jsme byli dobří a poctiví!!
01:34:27Ty kozo jedna pitomá!
01:34:33-Naval klíč, ty dědku jeden plesnivej!
01:34:36-Nedopustím hanbu! Ne, ne, ne. Vrahové.
01:34:41-Ty důro jedna ošklivá! Děkovat bohu bys měla!
01:34:44Ty placko jedna silniční!
01:34:49-Ty vrahu mý lásky!
01:34:56-On odchází!
-Já nejsem primitiv!
01:35:02Já nejsem primitiv!
-Tycho de Brahe vydržel, vydržel.
01:35:11-Nejsem, nejsem!
-Potřebuju chirurga!
01:35:14-Mysli si, že je to pro vlast, mysli si, že je to pro vlast,
01:35:21mysli si, mysli, mysli...
01:35:28-Všechno bude zase dobré.
01:35:37-Slečno, nedívejte se, prosím vás. Já nejsem takový!
01:35:46Šermoval jsem, jezdil na koni!
01:35:50-Tatínku Bonifáci, buď rád, že ses toho nedočkal!
01:35:55-Pryč odtud, pryč!
01:35:57-Proboha, Tichý! Potřebuji chirurga!
01:36:00-Ovšem, mistře, venku je telefon.
01:36:02-Portréty jsou mé. A kufr!
01:36:06Kufr!
01:36:12La royamme me revera.
01:36:31-Já dělala večeři, slepici jsem voškubala,
01:36:35tolik jsem se, děti, z vašeho štěstí radovala!
01:36:38Tolik jsem se radovala!
01:36:44-Hančí! Člověk muší žít!
01:36:49Najíme se, skákneš pro pivo, ha dáme se do toho!
01:36:53-Já to taky říkám, děti. Na světě jsme jen jednou provždy.
01:36:59Ještě, že byla na plotně uzená polívka.
01:37:01A že se buchty nespálily!
-Zlatý požehnaný ruce, maminko!
01:37:06Však se všechno spraví!
01:37:08Dveře se spraví, podlaha se spraví, a všecko!
01:37:13-Jezte, děti, jezte.
01:37:16Na nic nemyslete a jezte!
01:37:19Chudák pan Burke!
01:37:22-Jestli ten něco spolk, tak jsem papež.
01:37:25Klíč se mu jednoduše šik! Hale haž jednou, možná, estli!
01:37:34-Hlavně se mějte rády, děti!
01:37:36To je to jediný, co člověk na světě má.
01:37:40Kdyby to viděl nebožtík táta.
01:37:43Jakou ten by měl radost, lidi zlatí!
01:37:52-Já jen, jestli vyšli.
01:38:11Kdyby je něco napadlo, třeba to tu jednou vykrást,
01:38:17tak jim vokážu! Cvokům.
-Lidi zlatí.
01:40:15Skryté titulky: Alena Fenclová 2015
Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je hra „o lidumilovi, který se málem stane několikanásobným vrahem“. Její autor Ladislav Smoček, spoluzakladatel, kmenový autor a režisér Činoherního klubu, za několik dní oslaví životní jubileum.
Hra je jeho nejznámějším a také nejhranějším dílem. Byla napsána v roce 1965 a v Činoherním klubu se s normalizační pauzou ve dvou rozdílných autorových inscenacích hraje od roku 1966 dodnes. A stále rozesmává publikum až k slzám svými gagy, pantomimickými akcemi, slovními obraty i situačním humorem a groteskním laděním.
Hrdina žije v podnájmu u vdovy Outěchové svůj skromný, smutný život, když se náhle dozví, že jeho pokojík potřebuje dcera vdovy Svatava, neboť se bude vdávat. V jazykových i situačních eskapádách se rozvíjí hororový příběh čtyř vražd, které se vlastně nestaly…
Titulní roli hraje Boleslav Polívka, Svatavu Ivana Chýlková, vdovu Outěchovou Jaromír Dulava.
