Propast mezi generacemi. Co ji nejvíce prohlubuje? Technologie, peníze, nebo životní zkušenosti? Lidský věk se stále prodlužuje. Jsme na to připraveni? Sledujte Fokus Václava Moravce, tentokrát na téma Střet generací
Obsah dílu
Pozvání přijali mimo jiné sociologové Jiřina Šiklová a Jan Keller, psychiatr Cyril Höschl, gerontoložka Iva Holmerová, modelka a zakladatelka nadace Krása pomoci Taťána Kuchařová a dokumentaristka Silvie Dymáková.Vysílání z Domova pro seniory na pražském Chodově.
Hosté a témata:
Je generační konflikt věcí přirozenou, nebo je v současnosti vyhrocenější než dřív? A jak je to s úctou ke stáří? Odpovídá jeden z hostů příštího Fokusu prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.
Úcta se nedá vynutit. Ani rodiče, natož prarodiče, nemůžou automaticky očekávat úctu od svých dětí, pokud se nechovají tak, aby je druzí měli rádi… Souzníte s názorem Jiřiny Šiklové?
„Nikdo netvrdí, že všichni mladí skončí zle, ale velice málo mladých bude vědět, že zle neskončí.“ Co říkáte na nepříliš optimistickou prognózu sociologa, prof. PhDr. Jana Kellera, CSc.?
Šediví, asexuální, nezajímaví, bez perspektiv. Jaké další předsudky a stereotypy o nejstarší generaci panují? A kdo nebo co za ně může? O svých zkušenostech mluví doc. MUDr. Iva Holmerová, PhD., která už v roce 1997 založila Českou alzheimerovskou společnost a vede také Gerontologické centrum v Praze.
Postaráte se o své rodiče, až to budou potřebovat? Nebo je to nemožné vzhledem k tomu, že dnešní doba vyžaduje od rodin spoustu energie na jiných frontách, jak tvrdí profesor psychiatrie Cyril Höschl?
Na to ještě nemusím myslet, na to mám ještě čas. Stáří. Většina lidí ho před sebou odstrkuje. Pokud se pak ale cítí ztracení a nenaplnění, je to často jejich chyba. Slova osmdesátileté socioložky Jiřiny Šiklové, která bude hostem příštího Fokusu.
Dnešní dvacetiletí budou mít smůlu, říká bez obalu profesor sociologie a evropský poslanec Jan Keller na otázku, zda lze spoléhat na sociální stát a v čem to bude mít nejmladší generace do budoucna jiné.
Adopce. Nikoli dětí, ale seniorů. Povídat si dvě hodiny týdně s dámou v letech o obyčejných věcech – i to může být pomoc bližnímu a pro osamělou paní to nejhezčí, co zažívá. O adopci seniorů vypráví koordinátorka dobrovolníků z organizace Maltézská pomoc Dita Rudolfová.
Klid a harmonie. Vzájemné obohacení a pocit sounáležitosti. Přesvědčení, že děti a senioři mají hodně společného, vedlo Lucii Kašovou a Markétu Adámkovou k založení výjimečného stacionáře Julie.
