Zážitky Ladislava Moulise z natáčení

Co kluky nejvíc zaujalo…?

Zajímalo je všechno, protože se najednou ocitli ve zcela neznámem prostředí a měli pocit, že musí všechno prozkoumat a se vším se seznámit. Na řece, kterou jsme sjížděli, skutečně bylo zlato, a tak bylo někdy těžké vyhnat je s pánvemi z ledové vody a zahnat je večer do stanu, neboť nebyla tma - byl polární den.

Velké zážitky byly z rybaření. Řeka byla plná lipanů a za dobu plavby chytili kluci dohromady kolem stovky ryb. Filmový „děda“ Bohouš Fiala jim ukázal a řekl vše, co rybách věděl. Během pobytu si ho kluci zamilovali a stal se tak jejich skutečným dědou, za kterým chodili se svými problémy. Věděli, že je nikdy nenechá na holičkách, všechno jim řekne, vysvětlí a pomůže.

Mohli pozorovat tah lososů, bobří kolonii a z blízkosti několika metrů medvědy v horách. Během cesty se jim podařilo vidět skoro všechna větší zvířata, která na Aljašce žijí, a to v divoké přírodě.

Co bylo opravdu nepředvídané, nepříjemné, nebezpečné…

Nepříjemné bylo, když jsme byli v peřeji proudem vtaženi pod strom a málem jsme utopili kameru. Také když jednomu z kluků začala otékat noha - patrně pod vlivem komářích útoků. Komáři jsou metlou severních krajů a byli velmi nepříjemnou součástí plavby. V druhé části pobytu jsme také jeli po rozvodněné řece, která neustále stoupala, a jednou jsme tak málem přišli o lodě.

Je třeba si uvědomit, že natáčení probíhalo v opravdové divočině. Například řeka, kde jsme natáčeli první díl, se opět přiblížila k silnici až po 300 km. Po tu dobu jsme byli odkázáni jen sami na sebe a neměli jsme žádné spojení se světem. Ani mobilní nebo satelitní telefon, vysílačku, nic. V takových podmínkách je každá maličkost nesmírně důležitá a třeba ztráta boty, lodě, moskytiéry nebo zápalek se rovná katastrofě, protože je nelze nahradit. Po většinu pobytu jsme se pohybovali v prostředích, která pro člověka, který je nezná, jsou nějakým způsobem riziková - ledovec, řeka, moře, bažiny apod. Do natáčení na Aljašce s malými dětmi jsme si mohli dovolit jít proto, že jsme tyto končiny znali z našich „velkých“ expedic. V těchto krajích ale objektivní nebezpečí vždy existuje. Snažili jsme se ho potlačit na co nejmenší míru.

Hlavní je šetřit baterie

Pro natáčení seriálu jsme museli zvolit digitální kameru. Hodinová kazeta váží jako kazeta do magnetofonu, zatímco filmu bychom na stejnou dobu potřebovali několik cívek, které by vážily čtyři kila. Ale zase nás omezovala hmotnost baterií. Při natáčení prvního dílu jsme museli s bateriemi vydržet tři týdny. Ale jeli jsme na člunu, takže jsme jich vezli 18 kg. V horách na Chilkootu jsme vše nesli na zádech a kvůli nízké teplotě navíc baterie ubývaly hodně rychle. Zahřívali jsme je, měl jsem je třeba na sobě pod bundou. A na kameru jsme měli speciální obal, který ji tepelně izoloval.