O folklorních tradicích a rituálech, které se k vínu, jeho pěstování a výrobě vážou (2014). Režie D. Hrubá

„Víno, stejně tak jako rituály s ním spojené, dokáže tlumit žal a násobit radost. Vinaři se setkávají a koštují ten plod země, nebes i svojí práce tak, jako malíř bere do ruky plátno a štětec. Mají svůj svět vnější i vnitřní, jeho krajinu duševní i vinohradnickou, podzemní i tu stvořenou sluncem a půdou do pruhovaných kopců. Z vína a dřiny dokáží udělat pohyblivé mystické obrazy mezi nebem a zemí doslova: na jaře zasadí do půdy hlavu révy vinné, obloha ji zalévá vodou i sluncem a v září je z toho burčák! Zázrak přerodu vody ve víno, dřiny v zábavu, pracovních vzdechů v písničku, tmavé nory v dumavé přítmí neboli podzemí v chrám. Potom se procházejí mezi sklepy po neviditelném laně a rovnováhu vyrovnávají skleněnou tyčí zvanou koštýř… V březnu, kdy na nás zvenčí svítí stále ještě zubaté slunko a zevnitř zlatavý ryzlink rýnský, občas sedají před sklepem a to bývají lázně, když se nechávají omývat slovy… Hladím bečky očima, některé jsou staré až devadesát roků a když je otvírám, tak si vlastně podávám ruku se svými předky. Piju taky jejich víno, protože každý rok nové víno, když ho v bečce chybí po stočení pár deci, doleju starým vínem a tak vlastně homeopaticky naředěné, piju víno, které dělal před sto lety můj prastařeček.“ Slova spisovatele, vinaře (v civilním životě soudce) Josefa Holcmana nás budou provázet úkony, rituály a folklorními tradicemi spojenými se zrodem vína. Koloběh generací, koloběh ročních období a přírodních rytmů…

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 ST AD HD
ŽánrDokument