Vůně lipového dřeva, dobře nabroušené dláto, loutky, maňásci, marionety a také slavná tradice rodinných a spolkových loutkových divadel v českých zemích. Režie R. Šáchová

Prvky loutkového divadla se na našem území vyskytovaly pravděpodobně již v nejstarším období, především v kultovních obřadech, náboženských ceremoniích a lidových zvycích. Od 17. století začaly do českých zemí stále častěji zajíždět anglické, nizozemské, italské a později německé divadelní skupiny, které vedle divadelních představení živých herců předváděly jako doplňkovou atrakci i představení s marionetami. V druhé pol. 18. stol. však začali u nás působit i loutkáři české národnosti, kteří putovali se svými marionetami městečky a vesnicemi českého venkova. Postupně vznikla tradice loutkářských rodin, ve kterých se provozování loutkového divadla dědilo jako rodové řemeslo. České loutkářství si v prosinci 2016 vysloužilo zápis v seznamu UNESCO, a tak se tradice českých loutek dostala na seznam světového nehmotného kulturního dědictví. Udržet starou tradici se podařilo díky stovkám amatérských a nezávislých divadel i šikovným řezbářům, kteří ovládají devatero řemesel a loutky vyrábějí.

Události v kultuře

Události v kultuře

České loutkářství nově na seznamu UNESCO

Stopáž26 minut
Rok výroby 2017
 P ST AD HD
ŽánrDokument