Horší lovec, lepší táta

Klikněte pro větší obrázek Čas rodinných svátků si všichni přejeme prožít v poklidu a harmonii. Dávno už ale neplatí, že ji doma vytvářejí především ženy, ale také otcové. Jak je to s českými tatínky na počátku nového tisíciletí? Režisérka Erika Hníková se zaměřila na mužskou část populace a zkoumá její novodobou proměnu.

Na prvním místě byl osobní zájem o téma vztahu otců a synů, otců a dcer. „Když jsem začala pracovat na tomhle dílu cyklu Rodinné křižovatky, začala jsem přemýšlet, jak se chlapi v téhle značně feminizované společnosti cítí. V médiích se pořád probírají ženské otázky. Naproti tomu se moc nemluví o tom, jak být dobrým mužem, otcem.“

Došlo podle vás od sedmdesátých let minulého století k proměně otcovské role ve společnosti?

Klikněte pro větší obrázek Samozřejmě, k obrovské. My dneska považujeme za úplně normální, že je otec u porodu a potom přebaluje svoje děti. To v tehdejší generaci prakticky neexistovalo. Obecně je ale společenské klima jiné a to má vliv i na vztah k dětem. Ve snímku zpovídám tři lidi, dva muže a jednu ženu, kteří mají na problematiku různé názory. V tak krátké výpovědi si samozřejmě nemůžu dát za cíl odpovědět na tak složité otázky. Spíš je kladu a snažím se tak probudit zájem diváků.

Dětí se rodí málo. Jakou odpověď na tohle mají čeští muži? Je to tím, že děti nechtějí?

Jeden ze zpovídaných aktérů na to odpovídá, že důvod je v množství rozvodů a v tom, že v naprosté většině případů v Česku po rozvodu děti vychovávají ženy. Muži proto nemají důvod. Proč by se citově angažovali, když o dítě nakonec stejně přijdou. To je ovšem jen jeden názor, který zazní v dokumentu.

Jak tedy dnešní muži prožívají otcovství?

Michal Vybíral z Ligy otevřených mužů mě vzal na seminář pro otce. Jednou za měsíc se na něm setkává parta urostlých chlapáků, kteří naprosto vážně rozebírají, jaký používat krém na dětskou prdelku až třeba po to, jestli je pro dětský vývoj zdravé, aby ze školky vyzvedávala převážně žena.

Co způsobilo takovou angažovanost mužů v otcovské roli?

Všichni se shodují na tom, že v sedmdesátých letech muži hodně pracovali, to pro ně byla priorita. Dnes se žebříček přesunul, o děti jde mužům mnohem víc, jsou schopní i polevit v práci, aby mohli být s dětmi a s rodinou. To samozřejmě znamená, že si děti pořizují spíš po třicítce než po dvacítce, protože si potřebují napřed vytvořit zázemí, dospět k této roli.

Text: Gabriela Koulová
Foto: profi media.cz a archiv E. Hníkové
Převzato z časopisu ČT+