Kdo diskriminuje a kdo je vlastně diskriminován? Kam až sahá hranice tolerance v naší společnosti? (2011). Připravili M. Pekárek a A. Koudela

V Novém Bydžově to vře. Podle starosty města Pavla Loudy (ODS) místní Romové tyranizují občany města. Napadají je a okrádají. Napětí vygradovalo loni na podzim po znásilnění mladé ženy v centru města za bílého dne. Starosta pak zveřejnil tvrdé prohlášení, v němž napsal, že „cikáni otravujou, kradou a znásilňují“.

Prohlášení starosty Nového Bydžova je při prvním pohledu odporné, nepřijatelné a každý občan je okamžitě odsoudí. O rasistické povaze starostova textu není pochyb. Jenže plivnout si na vedení Nového Bydžova je velmi snadné. Kdo si přečte prohlášení celé, nemůže si nevšimnout, že ze starosty mluví zoufalství. Ve městě je špatná bezpečnostní situace, a zhoršuje se.

V tom smyslu píše i novinář Martin Zvěřina: „Než si nějaký pražský intelektuál či stínový ministr začne uplivovat před zaostalým maloměstským obyvatelstvem, které nechce chápat výhody integrace, nechť si uvědomí, že Bydžovští si krádeže, přepadení ani znásilnění nevymysleli. Jejich převládajícím pocitem je strach a toho se chtějí zbavit především. Daně státu platí také proto, aby se nemuseli bát.“

Tvůrci dokumentu si kladou otázku, zda zaslepený boj proti rasismu u nás není někdy spíš kontraproduktivní. Média, státní úřadníci i běžní lidé se bojí o problémech soužití s Romy otevřeně mluvit, protože by okamžitě mohli být označeni za rasisty. Romské komunitě se u nás dvacet let opakovaně vychází vstříc. Vznikají nové a nové programy, do kterých teče spousta peněz. Výsledky? Bohužel rozpačité.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2011
 ST