Patří staré fabriky, doly, hutě, cukrovary nebo mlýny do naší krajiny stejně neodmyslitelně jako historické památky? (2007). Režie J. Večeřa

Překotný porevoluční vývoj a následná proměna našeho průmyslu se podepsaly kromě jiného i na stavu objektů, díky nimž jsme po celé dvacáté století patřili mezi nejvyspělejší průmyslové velmoci Evropy, a tak se dnes v Česku nachází několik desítek tisíc objektů, které lze zařadit do industriálního dědictví země. Valná většina z nich je však ve značně zchátralém stavu. Důvodem je mimo jiné i fakt, že zatímco na podobný vývoj měly západoevropské země padesát let, my vše doháníme. Své nenahraditelné ztráty u nás navíc způsobily restituce a živelná privatizace, kdy noví majitelé staré objekty přes námitky památkářů buď necitlivě rekonstruovali, nebo jednoduše zbourali. Největším současným nebezpečím jsou však megalomanské projekty, které jen velice zřídkakdy berou památkáře jako partnery.

Stopáž25 minut
Rok výroby 2007
 ST