Historie a fantazie Jiřího Dvořáka

Klikněte pro větší obrázek Borůvkový vrch, Operace Silver A, Strážce duší – obrazovka těchto dnů je k Jiřímu Dvořákovi štědrá. To je důvod k ohlédnutí za zajímavými rolemi. Herce jsme zastihli v Divadle Na Vinohradech, ve chvilce volna mezi natáčením ve studiu a cestou za další prací. „Teď nezkouším, ale nedávno jsme měli premiéru Obchodníka s deštěm Arthura Millera, krásného velkého kusu s mistrovsky napsanými charaktery,“ zve na své nejnovější představení.

Dvoudílná Operace Silver A je už několikátým filmem režiséra Jiřího Stracha, ve kterém hrajete. Jak se vám s ním spolupracuje?

Natočil jsem s ním dost věcí a věřím, že ještě natočím, protože si myslím, že je to jeden z nejlepších režisérů své generace. Je příjemné s ním pracovat, protože on ví přesně, co chce. A když člověk přijde s nějakými nápady, je jim obvykle otevřený a dokáže je zkorigovat tak, aby zapadly do celkové koncepce jeho vidění.

Mají pro vás jeho filmy nějaký specifický pohled na svět?

Klikněte pro větší obrázek Mě baví hlavně to, že každý jeho příběh je zpracovaný tak trochu provokativně. Není to jen téma pro téma, ale je v tom jeho osobní vklad a vlastní vidění. Vždycky dává otázky, což je velmi příjemné, protože to má šťávu jasně formulovaného názoru. Každý režisér se snaží obklopit týmem stálých spolupracovníků, takže já se cítím tak trochu součástí toho jeho. Přitom ale musím říct, že je stále vstřícný i novému hledání tváří pro své příběhy.

Jste si tedy názorově blízcí?

Na podstatných věcech tohoto světa se určitě shodujeme. Vzhledem k tomu, že já jsem mu byl svědčit na svatbě a on zase mně, je patrné, že k sobě máme docela blízko.

Pohled na hrdinství parašutistů za druhé světové války je v Operaci Silver A lehce kontroverzní, váš hrdina Bartoš se chová mnohdy velmi rozporuplně…

Klikněte pro větší obrázek Já to téma nevidím jako kontroverzní, jen se ve filmu zobrazila pravda, která se předtím celkem úspěšně tajila. Operace Silver A určitě nezpochybňuje hrdinství parašutistů, protože oni toho udělali pro odboj moc, za velice vypjatých situací. Na druhou stranu se dopustili řady chyb. To, že Bartoš, kterého hraji, měl rád něžné pohlaví, je známo, dokládají to i pamětníci odboje. Zatajování takových vlastností dělá z lidí zbytečně mramorové sochy. Náš příběh prostě nelíčí Bartoše jenom jako hrdinu, ale jako člověka, který měl i své chyby. Pro mě ta role tím pádem měla velký rozměr, není černobílá, takže bylo co hrát. Navíc se od dětství zajímám o moderní dějiny, o osudy lidí v kritických situacích, jaké zažívali během války, takže i proto pro mě bylo účinkování v tomhle filmu velice atraktivní.

Ve Strážci duší hrajete policistu, tedy člověka, který jako protiváha k „záhadologům“ stojí pevně nohama v realitě. Vy sám máte rád tajemno, záhady?

Kdo nemá rád tajemno? To asi každý, kdo má aspoň špetku fantazie, se občas trochu zasní a nechá běžet myšlenky a fabuluje si různé příběhy. Dělám to také, myslím, že to život obohacuje o další rozměry, které v každodenní realitě nepostřehneme.

Své místo byste tedy viděl spíše po boku Lukáše Vaculíka, ve společnosti lidí jdoucích po stopách dávných tajemství a nadpřirozena?

Možná intuitivně bych měl tendenci se přidat na stranu záhad, ale vzhledem k tomu, že člověk stále hledá a snaží se objektivně poznávat své okolí a pojmenovávat věci reálnými jmény, aby pro něj nabyly jasný tvar, tak bych byl asi někde uprostřed.

Text: Gabriela Koulová, foto: Václav Beneš, Zuzana Páchová, Lenka Kordulová, ČT
Převzato z časopisu ČT+