Dva životy
Katherine žije spokojeně se svou rodinou v Norsku, ale s pádem Berlínské zdi hrozí, že ji dožene její minulost. Všichni ji mají za dceru Norky a německého vojáka, která byla za druhé světové války v rámci projektu Lebensborn matce odebrána a vychovávána v Německu. O mnoho let později jako dospělá utekla z východního Německa zpět za matkou. Proto ji také vyhledá mladý právník, který chce otevřít případ bezpráví napáchaného Němci na dětech z Lebensbornu. Na naléhání své matky a dcery se Katherine procesu nakonec zúčastní, ale tím jen začnou v její minulosti vyvěrat podivné nesrovnalosti. Kdo je Katherine ve skutečnosti a jaký jej její pohnutý osud?
Film Dva životy vypráví sice fiktivní příběh, ale inspirovaný reálnými okolnostmi. Během německé okupace Norska v letech 1940 až 1945 německá propaganda motivovala vojáky k navazování svazků s tamními ženami, protože z nich měly vzejít rasově nejčistší přírůstky německé říše. Výsledkem opravdu bylo na jedenáct tisíc dětí, z nichž kolem 250 bylo v posledních letech války nacisty odebráno matkám a odvlečeno v rámci projektu Lebensborn do Německa. Po pádu nacismu tyto děti, které z větší části bydlely v dětském domově Sonnenwiese v Sasku, vyrůstaly ve východním Německu u pěstounů či v různých dětských domovech a až s nástupem dospělosti se někteří z těchto mladých lidí dozvěděli, že jsou německo-norské národnosti a že jejich matky žijí v zahraničí. Řada z těchto lidí se dožadovala možnosti vycestovat, na což měli s ohledem na státní příslušnost nárok, ale úřady jim hojně tyto plány znemožňovaly. Situace ovšem přišla vhod východoněmecké tajné službě Stasi a jejímu špionážnímu oddělení. S využitím identity ukradené reálným lidem, kteří byli obětmi projektu Lebensborn, vysílala přes Norsko na Západ tajné agenty, kteří tak dostali ideální krytí. Nejznámější je případ agenta Heinze Hempela, který se s využitím identity Ludwiga Bergmanna infiltroval do jeho norské rodiny. Opravdový Ludwig Bergmann se až o mnoho let později díky práci reportérů časopisu Spiegel dozvěděl, že má rodinu v zahraničí a že jeho místo u nich zaujmul tajný agent, který mezitím žil opět ve sjednoceném Německu.
Vedle této kauzy scénář filmu také předkládá fiktivní rozuzlení známého norského nikdy nevyřešeného případu tzv. Isdalské ženy. 29. listopadu 1980 bylo v lese v údolí Isdalen poblíž Bergenu nalezeno ohořelé tělo ženy, která nikdy nebyla identifikována. Výpovědi svědků, kteří ji předtím viděli, vedly ke spekulacím, že se namísto ve spisech vedené sebevraždy jednalo o vraždu s účastí zahraničních agentů.
