4. prosince 2016

Na rok milosrdenství, který v těchto dnech vrcholí v katolické církvi, symbolicky navazuje výroční rok církevní reformace. Tento rok pro protestanty nemá být jen připomínkou historické události, ale má připomínat i vnitřní obnovu, reformaci ve vlastním srdci. Podobně, si v uplynulém roce milosrdenství měli určitou „reformaci“ srdce uvědomit i katolíci. Jako symbol smíření se někteří z nich zúčastnili zahajovací bohoslužby se zástupci všech evangelických církví. Výročí reformace a rok smíření pak vyvrcholí 31. října 2017.

Převážně amatérští hudebníci a zpěváci vytvořili ve Frýdku-Místku společnost pro studium duchovní hudby, neboť si uvědomili, že tento druh hudebního umění je stále na okraji zájmu veřejnosti. Posláním sdružení je rozvíjet, šířit a propagovat duchovní hudbu, přispívat ke zvýšení její umělecké a obsahové úrovně, a zpřístupňovat tak její hodnoty široké veřejnosti. V neposlední řadě se snaží vhodnou dramaturgií pozvednout hudební a estetickou úroveň amatérských hudebníků, kteří tento druh hudby provozují.

V dalším dílu seriálu o novogotických sakrálních stavbách Těšínského Slezska nás historik Jiří Jung zavede do obce, jejíž katastr částečně tvoří hranici s Polskem a její historie sahá až do 12. století. Vydáme se do Kobeřic na Opavsku. Na místě, kde stál z počátku 18. století dřevěný kostel, nacházíme dnes další z „červených kostelů“. Je zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté.

Od vedení Kirche in not, tedy papežské nadace Církev v nouzi, se dozvíme o historii tohoto díla, která začalo těsně po druhé světové válce. Založil ji nizozemský premonstrátský kněz Werenfried van Straaten, známý jako „špekpáter“. Odvážný kněz začal po válce jezdit od farmy k farmě a sbírat pro odsunuté Němce slaninu. Ta se totiž jako jeden z mála produktů dala převážet, aniž by se zkazila. Když ti, kterým pomáhal, postupně dosáhli soběstačnosti a jednoduše v bídě nebyli, vyzval je, ať dělají sami sbírky a pomáhají tam, kde je církev skutečně v nouzi, což zůstává dodnes hlavním úkolem této nadace.

Bývalý klášter v Opavě-Vlaštovičkách dnes slouží zrakově postiženým jako Charitní dům svatých Cyrila a Metoděje. Uživatelé, kteří dříve byli zvyklí na to, že nic nesměli dělat, se teď učí samostatně žít. Na činnost domu navazují i chráněné dílny, díky nimž jsou nevidomí už deset let zařazeni do pracovního procesu. Příspěvek zachycuje obyčejný den zrakově postižených lidí. Ukazuje, s čím vším si umějí poradit, a jak prospěšní mohou být společnosti navzdory svému hendikepu.