Radosti a strasti života víry. Magazín nejen pro věřící. Uvádí A. Parma

Betlém pro nevidomé

Klikněte pro větší obrázek V Horní Lidči se už dva roky roztáčejí kolečka, převody, ložiska, drátky a kdovíco ještě, aby se na sto sedmdesáti čtverečních metrech plynule pohybovalo více než dvě stě dřevěných betlémských figurek. Loni „zhlédlo“ hornolidečský betlém patnáct tisíc spokojených návštěvníků, mezi nimiž byli i nevidomí, kteří se k jesličkám pravidelně vracejí. Letos byl pro ně před Vánocemi uspořádán koncert spojený s haptickou prohlídkou betléma. Podkroví pastoračního střediska ovšem není jediným místem, kde se mohou Hornolidečtí setkávat. V přízemí domu si v adventním čase mohli prohlédnout výstavu fotografií svých spoluobčanů, které inspirovala krása přírody na moravsko-slovenském pomezí.

Betlém Horní Lideč
Horní Lideč

Vrať nám, ptáku, hastrmana

Klikněte pro větší obrázek Po více než třiceti letech došlo v Opavě k premiéře „ne tak docela krátké operky pro děti“ autorů Edvarda Schiffauera a básníka Ivana Binara „Vrať nám, ptáku, hastrmana“. Přestože toto dílo vzniklo v komunistickém kriminálu v Plzni na Borech, je plné radosti. Operu nastudovali členové Dismanova rozhlasového dětského souboru se sólistou Petrem Matuškem, v režii Zdeny Fleglové a za doprovodu orchestru Archioni Plus řízeného Michalem Macourkem. Dismanův soubor tak navázal na tradici v uvádění dětské opery Hanse Krásy Brundibár. Zatímco Krásova opera vznikala v pohnutých dobách druhé světové války, Hastrmana napsali autoři společně jako političtí vězni v období normalizace, když si odpykávali nepodmíněný trest, k němuž byli odsouzeni za své působení v ostravském divadelním souboru Waterloo. Jedná se o pohádku o tom, jak děti zachrání svého kamaráda hastrmana, kterého unesl zlý pták Zoban, a jak se nakonec i sám únosce polepší. Jde zkrátka o dílo o naději a víře v dobro, kterou si básník i skladatel nenechali vzít ani ve vězení…

Dismanův rozhlasový dětský sbor
Ivan Binar
Ivan Binar II
Edvard Schiffauer

Modlitba dřeva

Klikněte pro větší obrázek V seriálu o dřevěných kostelech na Moravě a ve Slezsku se vydáme do Valašského Meziříčí, města ležícího na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. K jeho nejvýznamnějším památkám patří kostel Nejsvětější Trojice, který sloužil původně jako kostel hřbitovní. Jde o památkově chráněnou polodřevěnou stavbu s renesančními prvky a je příkladem venkovské církevní architektury 16. století s přístavbami z období baroka. Na svátek sv. Trojice se tu pravidelně konaly poutě a sloužily bohoslužby. Roku 1919 byl zrušen hřbitov kolem kostela, ale svou sakrální funkci plnil kostel až do 50. let minulého století. V roce 1986 zde bylo zřízeno lapidárium plastik. Pozoruhodné jsou především četné náhrobky, mezi nimiž vynikají náhrobní desky rytíře Jana Žernovského ze Žernoví z roku 1585 a jeho dcery Magdalény z roku 1584. V současné době slouží kostelík také ke komorním koncertům, a tak se zde setkáme s vynikajícím hudebníkem Danielem Skálou a s jeho cimbálem…

Kostel Nejsvětější Trojice
Valašské Meziříčí
Daniel Skála

Kurz ikonopisectví

Klikněte pro větší obrázek S myšlenkou Dostojevského, že „krása spasí svět“ přišlo v Ostravě 1. prosince deset zajímavých lidí do ikonopiseckého kurzu, který se uskutečnil v domě salesiánů Dona Boska. Sešli se zde lidé různých profesí. Od fyzioterapeutky, lékaře, policisty, učitelky, výtvarnice, řeckokatolického kněze až po řeholní sestru. Pod vedením zkušeného ikonopisce Petera Komišaka si začátečníci i pokročilí vyzkoušeli ponoření se do duchovního rozměru obrazu, do ikony. Desítka nadšenců se celý týden pokoušela žít bez rušivých momentů dnešního světa. Neslyšeli mobily, neviděli televizor, jenom se v tichu učili psát ikonu a skrze ni pronikat do tváře Krista. Když po skončení kurzu obdrželi diplom a odnášeli si svou vlastnoručně napsanou ikonu, shodli se na tom, že v této duchovní škole budou pokračovat…

komIkon

Tři sta let šilheřovického kostela

Klikněte pro větší obrázek Šilheřovice jsou obcí se dvěma pozoruhodnými dominantami. Pseudobarokním zámkem obklopeným anglickým parkem a barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. První zmínka o šilheřovickém kostele je z roku 1636. Za necelých osmdesát let, v roce 1713, vznikl zásluhou jezuitů na místě původního dřevěného kostela kostel nový. Ten byl sice v době války těžce poškozen, ale díky obětavosti místních obyvatel byly škody brzy zahlazeny. Významným rokem v historii chrámu byl rok 2012. Kostel byl vymalován, byla položena nová dlažba a instalovány nové lavice. Náklady na rekonstrukci se vyšplhaly k osmi stům tisícům korun a proběhly za velké podpory místních občanů. Lidé pomáhali rádi, aby měli oslavy výročí založení svého kostela krásné. Už tři sta let do něj přicházejí s díky, prosbami i starostmi. Na tomto místě jsou děti přijímány ke svatému křtu, tady probíhá jejich první svaté přijímání, tady jsou oddáváni snoubenci a tady se také lidé loučí se svými blízkými. Celý jejich život je tak svázán se svatostánkem v těch nejdůležitějších momentech, a tak se kostel Nanebevzetí Panny Marie stal ztělesněním třísetleté historie šilheřovických věřících.

Obec Šilheřovice

Stopáž26 minut
Rok výroby 2013
 P ST