30. listopadu 2008

Jako první navštívíme Azorské ostrovy, které leží asi dvě hodiny letu z portugalského Lisabonu – pro představu, to je asi 1300 kilometrů. Ostrovů je celkem devět a všechny vznikly vulkanickou činností. Objektiv míří na největší z nich – Sao Migel. Pro tento ostrov jsou charakteristická kráterová jezera, vodopády, anebo také takzvané „kaldeiras“ – bublající bahenní jezírka s vyvěrajícími gejzíry a prameny sirné vody. A představte si, že podzemní sopečnou činnost dokáží místní využít i třeba k přípravě místní gastronomické lahůdky – kozida. Zážitek je to vskutku nevšední.

Představte si, že jste v Thajsku na dovolené, procházíte se po ulicích Bangkoku a najednou na vás někdo chrstne kýbl vody – tak v Thajsku tohle znamená, že se blíží nový rok a za chvíli se rozjedou bujaré oslavy. Lidé vyráží do ulic, v rukou mají pistole na vodu, kyblíky, nebo jakékoli jiné nádoby plné vody a každý každého polévá. Ptáte se proč? Nebylo by to Thajsko, kdyby za vším nestála nějaká legenda. V Objektivu se dozvíte, kdy že se to přesně v Thajsku nový rok slaví a jak je to s tou všudypřítomnou vodou!

Věděli jste, že svatý Martin je patronem vojáků i žebráků? Někdy bývá zobrazován v biskupském rouchu, ale někdy také s husou v ruce. Podle jedné z legend totiž, když měl být svatý Martin jmenován biskupem, tak se ukryl v chlévě, ale milé husy ho prozradily. Jiná legenda zase říká, že husy rušily svatého Martina při kázáních, a proto teď pykají na svatomartinském pekáči. Možná jste si letos na svatého Martina taky na huse pochutnali. Asi nejvíc hus se každoročně upeče v jedné malé vesnici nedaleko Bratislavy a proč právě tam? To pro Objektiv zjišťovala zpravodajka ČT Olga Baková.