Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak si užít hory“ (2003). Spoluúčinkují B. Matuš a E. Svobodová. Režie P. Ryšavý a K. Czaban
00:00:56Dobrý večer.
00:00:58Na úpatí Sněžky potkal jsem 3 ježky.
00:01:02Museli jít pěšky, život je, holt, těžký.
00:01:06Na úpatí Sněžky potkal jsem 3 ježky.
00:01:09Neměli to těžký, měli koloběžky.
00:01:14Téma dnešních Banánových rybiček je :
00:01:17JAK SI UŽÍT HORY
00:01:21UKÁZKA
00:01:34Nejsem tak dotěrný, jen ... jsem ztuhl ...
00:01:37Jo, to říkají všichni.
00:01:48Takže : Hora, hora vysoká je ...
00:01:51Sluníčko za hory zachází ... Můj milý je za horama ...
00:01:56Na horách sejou hrách ...
00:01:59A teď vám řeknu něco, co s horami taky souvisí,
00:02:02ale to musím přečíst ...
00:02:05Taumatawhakata-ngihanga-koauota- mateaturipukaka-piki-maungahoro-
00:02:11nukupokaihenu-akitan-athau.
00:02:18To je nejdelší slovo, které označuje název místa.
00:02:23Má 83 písmen a v doslovném překladu znamená :
00:02:28Skalní vrchol, kde Tamatea,
00:02:31muž se silným kolenem a objevitel země,
00:02:36který se rád klouzal po horách, lezl po nich a zbožňoval je,
00:02:42hrával své milé na flétnu.
00:02:45To je název města na Novém Zélandu.
00:02:49Velmi poetický.
00:02:50Ale připomíná mi domácí příhodu, taky poetickou,
00:02:54taky souvisí s horami ...
00:02:57Můj kamarád má chalupu nedaleko Babiččina údolí.
00:03:02Tam před známým sousoším potkal německého turistu.
00:03:08Ten se ho velmi zdvořile zeptal : "Prosím vás,
00:03:12koho představuje ta socha babičky s dětmi?"
00:03:17A můj kamarád, poměrně logicky, odpověděl :
00:03:21"Babičku a děti."
00:03:25Mám poměrně logickou radu, která zní :
00:03:29NEBUĎ JAK TŘTINA, NEBUĎ JAK Z HADRU,
00:03:34ZVÍTĚZÍ VŽDYCKY JEN BABA Z KVÁDRU!
00:03:38Mým prvním hostem je : BOHUŠ MATUŠ ...
00:04:01Dobrý večer. Dobrý večer.
00:04:10Stalo se vám, že jste byl někdy na vrcholu
00:04:12svých fyzických nebo duševních sil?
00:04:16Pamatuju si příhodu z doby, kdy jsem jezdil závodně na kole.
00:04:19Tam jsem byl na vrcholu svých fyzických sil.
00:04:21Nedá se říct, že psychických.
00:04:23Bylo to mistrovství Československa a já byl v atletice na 3.místě.
00:04:29Tak jsem tak chodil, říkal jsem si :
00:04:32"Tak vidíte to, jak jsem dobrej."
00:04:34Ale 2.den byla časovka na kole a já jsem viděl 2 cesty.
00:04:40Jedny šipky doleva, druhý doprava.
00:04:42Já jsem jel podle těch tučnějších doleva,
00:04:46abych se pak dověděl, že jsem jel závod z minulýho roku.
00:04:50Ten letošní jsem prý prošvihnul.
00:04:53Cítil jsem se opravdu dobře fyzicky,
00:04:56ale psychicky na tom bylo ještě dalších 7 lidí stejně.
00:04:59Ten závod se dělal ještě 1x, kvůli nám, co se nám to nepovedlo.
00:05:03Protože to byla časovka, tak to šlo.
00:05:05Ale já jsem jel zase jinam. Dodneška to vůbec nechápu ...
00:05:08Asi jsem na tom byl psychicky tak dobře,
00:05:10že jsem vůbec o ničem nepřemýšlel.
00:05:12Pochopila jsem to dobře, že jste špatně zahnul?
00:05:15Špatně jsem zahnul.
00:05:16Můžu vám dát hned na začátku radu? Ano ...
00:05:19To s tím zahýbáním trochu souvisí. Protože ...
00:05:25ZA MILOSTNÉ SPÁDY SE VŽDY PLATÍ PÁDY!
00:05:30UKÁZKA
00:05:30Nerad tě ruším při práci ...
00:05:33Nebuď blázínek! Pojď.
00:05:36Omlouvám se za to, jak jsem tě před nedávnem
00:05:38požádal o ruku.
00:05:39Proč? Bylo to tak milé.
00:05:41Vím, že nejsem tak dokonalý, jako ostatní tvoji partneři.
00:05:46Frenklin, Benedikt, generál Cartereit,
00:05:49tvůj bývalý manžel ...
00:05:50Nebuď bláhový.
00:05:51Myslím to vážně.
00:05:53Já ti ale můžu nabídnout přesně to, co oni.
00:05:56Vím, že jsem na to šel trochu nešikovně ...
00:05:59Henri, nikdy mě nezajímal Frenklin, Benedikt
00:06:02nebo Cartereit ...
00:06:04... víš, že je to ten nej ...
00:06:06Henri!
00:06:10A mým dalších hostem je : EVA SVOBODOVÁ ...
00:06:34Ahoj ...
00:06:36Ježíš, já jsem začala šeptat ...
00:06:40Já jsem zřejmě úplně zešílela ...
00:06:45Ahoj. Ahoj.
00:06:46My se nebudeme líbat ...
00:06:56Mně to dělá problémy, vážně se tě na něco ptát,
00:06:59když tě dobře znám ...
00:07:01A oslovit mě jinak než šeptem, že jo?
00:07:03Ano, ano ...
00:07:04My si šeptáme i do telefonu.
00:07:07Tak ... Evičko, kdy jsi zažila rychlý vzestup
00:07:11a rychlý pád?
00:07:13Já jsem rychlý vzestup nikdy nezažila ...
00:07:18a ani nejspíš už nezažiju ... Jsi moc skromná ...
00:07:22... a tím pádem padám zvolna a neustále, tak pomaličku.
00:07:28A u někoho jinýho si to nepamatuješ?
00:07:31Nějaké přemrštěné výsledky vzestupu i pádu?
00:07:34Já mám pocit, že padám se svojí pamětí
00:07:41nebo takovou tou roztržitostí. Nemůžeš si vzpomenout ...
00:07:48Ale stávají se mi takové neuvěřitelné historky,
00:07:51a to si přijdu, že opravdu padám ...
00:07:54Přijdu si, že i duševně upadám ... trošku,
00:07:57když ses ptala na ty duševní síly.
00:08:00Nedávno jsem se musela z 1 zkoušky s jednou kapelou
00:08:05dostat na 2.zkoušku s druhou kapelou ...
00:08:07a poměrně rychle se přesunout.
00:08:09Na Malostranském náměstí jsem nasedla na tramvaj ...
00:08:12jela jsem 1 zastávku na stanici Malostranská ...
00:08:15tam jsem nasedla na 2.tramvaj, že se přesunu dál ...
00:08:19a zase jsem se ocitla na Malostranském náměstí.
00:08:25Tak jsem si počkala na jinou tramvaj,
00:08:27nasedla jsem do ní a odjela na stanici Malostranská.
00:08:30Tam jsem chvilku čekala, než přijela další tramvaj,
00:08:33nasedla jsem ... a ocitla jsem se znovu na Malostranském náměstí.
00:08:38Já vás nebudu napínat ... Stalo se mi to 3x.
00:08:45Tak jsem si řekla, že dnes tedy není můj den.
00:08:49To je ten úpadek ...
00:08:50Co jsi udělala?
00:08:52Zavolala jsem kapelníkovi a řekla jsem, že dnes ne.
00:08:55Dnes ne ... Dnes není můj den.
00:08:56Zavolala jsi ...
00:08:58Připomínáš mi Natálku, moji dceru, znáš ji ...
00:09:00Vydávaly jsme se na výpravy s dětma ...
00:09:03Byli jsme o prázdninách v Římě.
00:09:08Protože máme všichni zcela rozdílné zájmy,
00:09:14rozešli jsme se s tím, že se za 2 hodiny sejdeme
00:09:17pod Španělskými schody.
00:09:19Za 2 hodiny tam byl Péťa, můj manžel, já ...
00:09:23... dcera nikde.
00:09:25Za 10 minut přišla SMSka ... a tam jenom 2 slova :
00:09:31"Kde jsem?"
00:09:35Možná, že by se někdy někomu mohla hodit tato rada :
00:09:40NECHCEŠ KOUKAT NA BLBEČKY? TAK JIM UTEČ ZA KOPEČKY!
00:09:45UKÁZKA
00:09:48No?!
00:09:494x na Bahamy! Jenom tam. Nejbližší let!
00:09:52Nassau, Freeport?
00:09:54Na Bahamy!
00:09:55Nassau a Freeport jsou města na Bahamách ...
00:09:58Kam to letí dřív?
00:10:00V 10,50 do Freeportu, 4 jednosměrné letenky, 360 dolarů.
00:10:06Tak jo. Odpočítejte si to.
00:10:21Potřebuju jména pasažérů.
00:10:23John Smith ...
00:10:24Další pasažéři?
00:10:26John Smith ...
00:10:27Kolikrát?!
00:10:284x ...
00:10:32Nějaké průkazy s fotkou?
00:10:36Tady jsou ...
00:10:38Dobře. Takže rodina Smithova.
00:10:44Hezký výlet, pane!
00:10:50Vy jste příliš mladý, ale přesto ...
00:10:53... stalo se vám někdy, že jste byl zavalen horou,
00:10:56lavinou problémů?
00:10:58Vy jste to tak krásně řekla ... Když nechceš koukat na blbečky.
00:11:02Taky mi radí, abych zpíval někde jinde.
00:11:05Samozřejmě, když se člověk najednou ocitne
00:11:07mezi prvními 5 zpěváky, tak přicházejí různé dardy.
00:11:12Můj dědeček, ještě než mě naučil jódlovat,
00:11:16mi říkal : "Tam to budeš mít moc těžký.
00:11:20Počkej, až se jednou dostaneš výš, tak tam hodně fouká.
00:11:23Jako na horách hodně fouká."
00:11:25A je fakt, že jsem se teď o sobě dočetl
00:11:27tak šílený věci ...
00:11:29A já bych chtěl těm lidem, kteří tomu nevěří,
00:11:33moc poděkovat, že tomu nevěří ...
00:11:34Já tomu taky nevěřím teda ... Jé, to je dobrý ...
00:11:37Mě to hrozně mrzí.
00:11:39Každej jsme nějakej ... Někdo je studenej, někdo horkej,
00:11:42někdo je zelenej, třeba může být vodník ...
00:11:44Ale já si vážím každýho člověka, ať je jakejkoliv,
00:11:47ale musí mít dobrý srdce.
00:11:49V životě by mě nenapadlo, něco takovýho říct nebo napsat.
00:11:53Tak to teda ... To jsem měl trošku problémy.
00:11:55A vůbec ... vysvětlovat i rodičům, že jsem nic takovýho neřekl ...
00:12:00To teda byla lavina.
00:12:02Ale už je to lepší. Všechno vždycky odezní.
00:12:06Doufejme ...
00:12:09Ne, to já vám vůbec neberu iluze. Samozřejmě, že to odezní.
00:12:13Zvlášť ve vašem případě to jistě odezní ...
00:12:16UKÁZKA
00:12:38Co tvoje problémy?
00:12:39Tak jako každý rok jsem i letos jela na hory.
00:12:45Jezdíme s takovým babincem z celého světa.
00:12:48A ta pražská sekce měla odjet autem kamarádky.
00:12:52Ta těsně před odjezdem volala, že to auto kleklo.
00:12:56Tak jsem se nabídla, že pojedu já svým autem.
00:12:59Všechny se u mne sešly, ovšem do toho mýho auta
00:13:02jsme se nevešly. Já mám malý auto.
00:13:05Kamarád mi řekl, že si auta vyměníme
00:13:08a nabídl mi svůj veliký exkluzivní vůz.
00:13:12Do toho jsme se báječně vešly a vyrazily jsme.
00:13:18A teď to auto, jak je takový veliký a exkluzivní,
00:13:20tak hovoří japonsky.
00:13:22Najednou se tam začalo cosi ozývat ...
00:13:25a na palubní desce svítily různý světýlka ...
00:13:28A ten pocit, že už jsme měly být na hranicích,
00:13:32já si půjčím auto a rozbiju ho ...
00:13:35Tak jsme volaly do servisu, a prý máme přijet za 3 dny.
00:13:40Vysvětlily jsme jim, že už jsme na cestě na hory,
00:13:43a že auto je půjčený.
00:13:44A oni říkali : "Dobře, madam",
00:13:45v takovým servisu ti říkají madam,
00:13:48"jeďte pomalu, ať tomu nic neuděláte."
00:13:53Tak jsme se plížily dvacítkou.
00:13:57Přijely jsme do servisu, kde nám řekli :
00:13:59"Madam, dejte si kafíčko a než ho vypijete,
00:14:01tak my se na to podíváme. To bude dobrý."
00:14:04V té dílně byla prosklená stěna.
00:14:08Mechanici se chvíli dívali na auto,
00:14:10pak na nás a dělali ...
00:14:14Věděla jsem, že se něco děje.
00:14:17A pak přišel ten technik a říkal :
00:14:18"Madam, tak jsme vám ten kufr zaklapli."
00:14:30Já jsem neustále zavalena nějakou strašnou lavinou problémů.
00:14:35Začínám ty kamínky už oddělovat.
00:14:401 podstatný kámen té hory, to jsou mé děti ...
00:14:45Tuhle jsem propadla takové beznaději,
00:14:48protože jsem se s dcerou bavila o významu vzdělání.
00:14:52Ona nesouhlasila s mým názorem, že vzdělání je dobré ...
00:14:57a řekla, že všichni vysokoškoláci, co zná,
00:15:01jsou děsní kreténi.
00:15:04Já jsem jenom tak zasípěla a řekla jsem :
00:15:06"Ale já mám taky VŠ."
00:15:08A ona říká : "A co?"
00:15:13A nic ... no.
00:15:28Na horách často padá sníh ...
00:15:31laviny ...
00:15:34děti ...
00:15:36a zábrany ...
00:15:37Někdo hledá v horách Yettiho ...
00:15:40někdo poklad ...
00:15:41a někdo zdravý vzduch ...
00:15:44Někdy někdo leží v horách knih ...
00:15:48někoho tíží hory problémů ...
00:15:52někdo to někdy řeší horami žrádla ...
00:15:55pak je z něj hora sádla ...
00:15:59Někdo naopak skáče jako kamzík ...
00:16:02někdo se valí jako medvěd ...
00:16:05a někdy se celé lidstvo rádo nechá hnát jak tupé stádo ...
00:16:17Kdy jste si řekli, že láska hory přenáší?
00:16:21No, vidíte to ...
00:16:22A to je zvláštní, že tady natáčíme v Brně ...
00:16:24a moje 1.láska, a zatím poslední, Terezie Dobrovolná,
00:16:28která vlastně v době, kdy nebyla žádnou modelkou,
00:16:32už pro mě byla tou nejkrásnější.
00:16:34Já jsem se obden snažil jezdit z Písku do Brna.
00:16:39I když moc jsem jezdit nemohl, protože jsem v té době
00:16:42ještě musel studovat kominíka, kterým jsem se vyučil.
00:16:45Jezdil jsem za Terezií sem, do Brna,
00:16:47až jsem tady nakonec skončil na konzervatoři.
00:16:50Ale to si pamatuju, že jsem byl tak strašně zamilovanej,
00:16:54že bych za ní jel bůhvíkam.
00:16:56Ona jezdila se sborem Kampanela po různých štacích,
00:17:00takže já jsem jezdil za ní.
00:17:03Ne vždy jsem byl přivítán těmi ostatními,
00:17:07ale pamatuju si, že za ní bych jel klidně až ...
00:17:13... na konec světa. Pořád?
00:17:16Pořád ...
00:17:19No, to ne, už ne.
00:17:22Protože teď hledám ještě trošku jinou slečnu ...
00:17:31Spíš v cizině budu hledat.
00:17:33Prostě, aby mě nechtěla proto, že zpívám ...
00:17:35Inkognito ...
00:17:36Inkognito. To jste řekla krásně.
00:17:37Ano, ano, chápu, rozumím ...
00:17:39Teda ... mě se to netýká ... ale vám naprosto rozumím.
00:17:44Jako kominík máte k výškám určitě kladný vztah?
00:17:48Tak, že mám nahoře vysoké C, to by byly výšky ...
00:17:51Jako kominík ne, já jsem se hrozně bál.
00:17:54Já se na vás tak zmámeně dívám ...
00:17:58vy byste určitě byl strašně hezkej kominík.
00:18:01To mi taky 1 paní říkala.
00:18:03Vy máte takovej šťastnej obličej, takže bych měla pocit,
00:18:05že je to štěstí umocněný.
00:18:08Mně otevřela 1 paní a říká : "Takovej roztomilej kominíček!"
00:18:12A pak narazila nechtěně do dveří nebo já nevím co,
00:18:15a já říkám :
00:18:16"Tak vstaňte, to je příšerný ... co se vám stalo?"
00:18:20A ona : "Já mám šedej zákal, víte."
00:18:23A prý hezkej kominíček ...
00:18:30Zůstaňme ještě u té lásky. Láska hory přenáší ...
00:18:36Já si vzpomínám, ale je to už strašně dávno.
00:18:41Měla jsem takovou novou vážnou známost, asi týden.
00:18:44A ten mladík mě pozval na hory.
00:18:47Říkal, že si musím vzít dobrý boty a ruksak.
00:18:51Já jsem měla boty jen do jazzových klubů
00:18:55a tak jsem si půjčila od kamarádky.
00:18:57Byly o číslo a půl větší, ale půjčila mi i ruksak.
00:18:59A protože jsem jela na to randíčko,
00:19:01vůbec jsem netušila, kam jedu,
00:19:03jela jsem do Tater, dokonce do Vysokých,
00:19:06tak jsem si ten bágl nacpala blbostma jako ...
00:19:09bačkůrky, noční košilka ...
00:19:13Šla jsem na to hlavní nádraží, nasedla jsem ...
00:19:15a ocitla jsem se ve vagonu plným horolezců.
00:19:19To byl 1.úlek ...
00:19:22Dojeli jsme do Popradu,
00:19:23v noci se všichni veselili, takže už jsem byla unavená,
00:19:26a teď nastal výstup ...
00:19:28Horolezci, včetně té mé nové známosti,
00:19:32bydleli až v horolezecké chatě úplně na vrcholu.
00:19:37Začalo to docela dobře ...
00:19:40Pak už jsem se plazila po těch řetězech ...
00:19:42Když jsem se podívala dolů, roztřásly se mi kolena,
00:19:45já totiž výšky nesnáším.
00:19:46Tomu se říká Singerův syndrom, jako šicí stroj ...
00:19:51Takhle se mi klepaly kolena ...
00:19:53Potom na vrcholu jsem už lezla po čtyřech
00:19:55a ten těžkej bágl s bačkůrkama mi pořád padal přes hlavu.
00:19:59Ale dobře to dopadlo.
00:20:00Bylo totiž mizerný počasí a horská služba
00:20:03vyhlásila na týden zákaz vycházení.
00:20:07Takže jsme hráli různý společenský hry ...
00:20:10jako Člověče, nezlob se, a v tom já vynikám.
00:20:15UKÁZKA
00:20:18Možná tu pro mne odpovědi nejsou.
00:20:21Měl bych skočit na letadlo a vrátit se do civilizace.
00:20:28Na Luise bylo hezké, že nevyhrála vždy závod,
00:20:33ale nevzdávala se.
00:20:39Zkuste dokončit, co jste začal, zálesáku ...
00:20:50VLČÍ VYTÍ
00:21:03To je super!
00:21:05VLČÍ VYTÍ
00:21:14Teď mám strach.
00:21:16Jsi takový městský kluk ...
00:21:28Kdy jste byli na dně?
00:21:31Dá se říct, že i na dně mořském.
00:21:34S jednou přítelkyní jsme se vydali v bouři do vln.
00:21:38A ona říkala, že se mnou půjde až dozadu.
00:21:41Šla dozadu a já říkám : "Nechoď sem!"
00:21:43A najednou strašná vlna ... a přítelkyně nikde!
00:21:47Nejdřív jsem se radoval, že už bude klid ...
00:21:50Ale když se po 10 sekundách nevynořovala
00:21:53a v těch vlnách nebyla nikde vidět,
00:21:56tak jsem poprvé v životě zažil takový pocit,
00:21:59že tohle už nic nespraví ... nevím, co mám dělat ...
00:22:02Rodiče mi ji svěřili ... Já jsem ji měl docela rád ...
00:22:08Ale ona se, naštěstí, celá mokrá objevila na břehu,
00:22:13ale po strašně dlouhé době ...
00:22:15Tak dlouho mě to nechalo vydusit.
00:22:17To něco, co ... ta vlna teda ...
00:22:19No, ale otřepala se ... a šli jsme raději domů.
00:22:23UKÁZKA
00:22:51Naše společná známá, Jitka Asterová,
00:22:55vyprávěla ... mě to okouzlilo ...
00:22:58... spíš než hor, se to týká cesty vzhůru.
00:23:02Když kosmonaut Armstrong letěl do vesmíru,
00:23:06tak měl dát poselství světu.
00:23:11On pozdravoval rodinu ... a pak řekl
00:23:14poměrně nesrozumitelnou větu : "Hodně štěstí, pane Gorski."
00:23:21Když se z výpravy vrátili, novináři chtěli,
00:23:24aby to vysvětlil.
00:23:26A on nechtěl, strašně to kamufloval.
00:23:29Teprve za 25 let dal vysvětlení, to aktéři už asi byli po smrti.
00:23:38Když mu bylo asi 14 roků, hrál na dvoře košíkovou
00:23:47a balon mu zaletěl k sousedům, kde bydlel pan Gorski.
00:23:56A ten se na své manželce, omlouvám se,
00:24:00dožadoval orálního sexu.
00:24:03Ona nechtěla a razantně odmítala se slovy :
00:24:08"Toho se nedožiješ, ty chlíváku,
00:24:11ledaže sousedův kluk poletí jednou na Měsíc."
00:24:36Kdy sis řekla ... ... to je ale vrchol!
00:24:40To je takový paradox ... Člověk si to řekne vždycky,
00:24:44když něco provede nebo je hodně na dně.
00:24:46To si řekne ... to je ale vrchol!
00:24:47Ale musím říct, že moje dítě na mě dnes ráno
00:24:51křičelo : "To je ale vrchol, mami!"
00:24:53Já totiž poslední dobou pořád něco hledám ...
00:24:57Evo, ty jsi vždycky něco hledala.
00:24:59Je to pravda. Ale je to pořád horší ...
00:25:02Byla jsem nervózní, že jdu sem ... a že budu blekotat,
00:25:09trému jsem měla už od rána. A hledala jsem hodinky.
00:25:13Nemohla jsem je pořád najít a synovi jsem tvrdila,
00:25:18že to vždycky dávám na stejné místo.
00:25:21"Ale mami", říká on ... a pořád byl v klidu.
00:25:25Sváděla jsem to na celou rodinu a pak už jsem křičela :
00:25:30"Ty jsi tady včera měl mejdan a někdo mi je ukradl."
00:25:35"Mami, klid, to najdeme", říká syn.
00:25:41Pak si šel namazat chleba, šel do lednice a ...
00:25:44vy mi to nebudete věřit ...
00:25:46ale v takové té misce na vajíčka seděly ty hodinky ...
00:25:52Moje dítě s nimi přišlo a říkalo : "To je vrchol, ty jsi cvok, mami!"
00:25:59Moje maminka se na mě taky tak tváří ...
00:26:02Tuhle mě zase zaskočila ...
00:26:06Na chalupě se na mě zadívala a říkala :
00:26:11"Ty máš modré oči?"
00:26:17Já na ni tak užasle :
00:26:19"Mami, já mám ... to nevíš ... jaký já mám oči?"
00:26:25Ona na to : "Tak můžu se zeptat ..."
00:26:30To měla vůbec takovou etapu ... Pak mi zase říkala :
00:26:32"Pamatuješ se ... jak jsem tě dlouho kojila?"
00:26:39Já jsem řekla : "To si teda nepamatuju,
00:26:41ale jestli mi to chceš vyprávět, tak si uvědom,
00:26:44kolikrát jsi mi to za těch 45 let už vyprávěla."
00:26:48Máma na to :
00:26:49"Ale mohla by sis to poslechnout, ne?"
00:26:54A to si říkám já ... to je ale vrchol!
00:26:56Takže na 2.stranu má pravdu, co bych si to neposlechla ještě?
00:27:01Co by mi to udělalo?
00:27:03Ale pak jsem se musela smát, protože přece jen
00:27:05jí některé smysly už lehce, lehce ... podotýkám,
00:27:09otupují.
00:27:10Ona má ráda historické filmy.
00:27:13A dávali něco ze dvora Ludvíka XVI., starý film,
00:27:18a tam Jean Marais říkal : "Posaďte se, Neville."
00:27:23A moje matka : "Proč mu říká debile?"
00:27:29To mně udělalo trošku radost ...
00:27:32Já mám zase maminku, která neumí česky
00:27:35a nikdy se to pořádně nenaučila.
00:27:37A samozřejmě čím je starší, už je hodně stará dáma,
00:27:39tak mluví čím dál tím hůř a vyká mi.
00:27:42Říká mi : "Vy jste ale blbej, Efa ..."
00:27:46Ona tomu asi moc nerozumí, ale má ráda přisprostlý slova.
00:27:52Nedávno mi říkala : "Ty seš blbej, utrhej si nohu!"
00:27:57Chtěla říct - trhni si nohou.
00:28:04To je takový horší - utrhej. To musíš po kouskách ...
00:28:18A co záchranné lano?
00:28:20Člověk často, když je na dně ...
00:28:22nebo když dosáhne vrcholu, tak někdy někoho potřebuje.
00:28:26Hodil vám někdy někdo lano?
00:28:28Určitě.
00:28:30Pamatuju si, když jsem začínal v Drákulovi ...
00:28:32a vlastně ještě předtím, v Semaforu ...
00:28:35Já jsem zpíval ve sboru v Karlíně.
00:28:37A nechtěl jsem zpívat jako sborista.
00:28:39Tak jsem si řekl, že tam skončím a najdu si něco jinýho.
00:28:43Seděl jsem v klubu, hrál jsem na kytaru, zpíval jsem
00:28:46a najednou přišel inspicient pan Odehnal s panem Hrabánkem
00:28:51a říkali mi :
00:28:52"Heleďte, vy byste mohl zpívat v Semaforu. Pojďte."
00:28:55Já jsem ty 2 pány v životě neviděl,
00:28:57tak jsem si myslel, že si dělají legraci
00:28:59a nešel jsem tam.
00:29:00Když přišli podruhé, tak už jsem začínal věřit.
00:29:02Když jsem napotřetí přišel do toho Semaforu,
00:29:04pan Suchý říká :
00:29:05"Tady budete, bude to fantastický."
00:29:09A díky tomu jsem se dostal do Drákuly ...
00:29:11A tam jsem jednou měl špatný den.
00:29:14Zpíval jsem tu výšku a ona mi nevyšla.
00:29:16A pan dirigent říká :
00:29:17"Tak tady jste skončil. Seberte si věci a už odcházejte."
00:29:21A tenkrát Jiří Korn přišel a povídá :
00:29:23"To ne, počkej. Já se s nimi pokusím domluvit."
00:29:26Šel do kanceláře ...
00:29:27a já slyšel přes zeď, jak jim říká :
00:29:30"Vždyť je to talent, toho nemůžete vyhodit.
00:29:32Nechte ho tam."
00:29:33A opravdu je ukecal a oni mě tam nechali.
00:29:36Tak to bylo takový první veliký lano.
00:29:39To jo ... ale takovej pád ...
00:29:41Vidíte, tam jste měl vzestup a pád.
00:29:43Skoro.
00:29:45Takhle ... úplný vzestup a skoro pád, že jo?
00:29:50A co, Evi, ty?
00:29:52Kolem mě lano tak úplně nesvištělo ještě,
00:29:56ale záchranné slovíčko ...
00:30:00Kdysi dávno se točil, a to bylo velmi vzácné,
00:30:03živý jazzový koncert.
00:30:05Živě v televizi, velmi vzácná věc.
00:30:10Jako vždy jsem měla strašnou trému a vypadl mi text.
00:30:16Podívala jsem se na monitor, tam jsem viděla
00:30:22tu vyděšenou mlčící hlavu přes celou obrazovku ...
00:30:25Ty vteřiny ubíhaly strašně pomalu.
00:30:28A z kapely se ozvalo : "Tak se na ně aspoň usmívej!"
00:30:42Hory prý vypadly Bohu z vaku, to říkají Slovani ...
00:30:48Indové tvrdí, že hory jsou laskavé matky
00:30:52a jen "Ká dvojka" je podle nich zlý muž ...
00:30:57Hora Ararat je spojená pověstí s potopou světa ...
00:31:02A nejvyšší hora na planetě, Mont Everest, měří 8840 metrů ...
00:31:06Na horách pramení nejvíc řek ...
00:31:13A jeden z 10 obyvatel země žije právě v horách ...
00:31:19Někdo se pořád pohybuje v oblacích ...
00:31:22Někdo z výšin tvrdě spadne ...
00:31:25Někdo má hory peněz ...
00:31:28A někdo neví, že se říká - bez nich ani do hor nelez!
00:31:40Evo, víš, jak by se daly užít hory?
00:31:45Jak by se dalo užít si v horách? Jak chceš ...
00:31:48Já bych řekla ...
00:31:49jako kdysi jazzový trumpetista Laco Déczi,
00:31:53který vystoupil na horu Říp - s dvojím bivakováním.
00:32:00Tatínek mi vždycky říkal, že se nemám ničeho bát ...
00:32:05a nesmím se nechat pokořit.
00:32:09A jednou jsem slyšela, jak mému synovi říkal
00:32:13takový trošku zvláštní, svoje osobní desatero.
00:32:15Ono to nebylo všech 10 přikázání, ale pár jsem jich zaslechla.
00:32:19Péťovi tehdy bylo asi 5 let a můj otec mu úplně vážně říkal :
00:32:24"Nikdy nesmíš bít ženy!
00:32:28Nesmíš jíst tvaroh!
00:32:31Nesmíš se zpronevěřit svému národu!
00:32:36Nesmíš věřit komunistům!
00:32:39A nesmíš se stát horolezcem!"
00:32:43Musím říct, že otce poměrně ctím,
00:32:47téměř ve všech bodech ...
00:32:49... občas jím tvaroh.
00:32:54Mám radu, která asi nebude moc populární,
00:32:57je to spíš zhodnocení, protože :
00:33:02NA HORY A POHOŘÍ LEZOU JENOM MAGOŘI!
00:33:09Ale abych si přece jen získala hlasy těch,
00:33:13kteří lezou rádi na hory ...
00:33:15Já říkám, že opravdu bych nechtěla,
00:33:17aby kdokoliv z mých blízkých byl horolezcem,
00:33:19protože jsem jich několik znala.
00:33:22A už v tom minulém čase je obsažena moje zkušenost.
00:33:25Ale ... začala jsem Sněžkou ... skončím blízko u ní ... protože :
00:33:33JEDNOMU DĚDKOVI V PECI SE ZDÁLY NECHUTNÉ VĚCI,
00:33:40TAK ABY NESPAL, RADŠI SE PŘECPAL
00:33:44CHUTNÝMI KOLÁČI Z PECI.
00:33:47Vždycky, když mám chuť na koláč, tak si na to vzpomenu.
00:33:52A dnes mám radu pro muže, takovou poetickou,
00:33:56mimořádně pro muže ...
00:33:58Do vlastních řad vysloveně, teď tak masochisticky jdu ...
00:34:03Protože :
00:34:04KDYŽ NA STRÁNI VIDÍTE LANĚ, TAK VŠEHO NECHTE A HURÁ NA NĚ!
00:34:11Dobrou noc!
00:34:16Skryté titulky : K. Marečková
00:35:11.
Jak si užít hory? Zdánlivě jednoduchá otázka. Dá se na ně vystoupit a pak se kochat výhledem nebo dokonce samotným náročným výstupem. Dá se z nich sejít, popřípadě i „sklouznout“ na lyžích, a zase se kochat – třeba už jen pohledem z jejich úpatí…
Jenomže ony nejsou „hory“ jako hory. Tímhle podivným konstatováním se dá snad nejsnadněji upozornit na fakt, že nejsou jen hory v geografickém slova smyslu, že třeba mohou být i hory koláčů a jiných jídel, stejně jako třeba hory problémů…
Takže – pokud chcete vědět, které z mnohačetných „hor“ si nejraději nebo nejčastěji „užívají“ jazzová zpěvačka Eva Svobodová či zpěvák – podle některých nástupce Karla Gotta – Bohuš Matuš. Pokud vás zajímá, jaké zkušenosti má z „užívání“ hor Halina Pawlowská, stačí, když se podíváte na další Banánové rybičky.
