Rozhovor s Jiřím Macháčkem
Scénář vznikal hodně spontánně, jaká jste si s Davidem určili na začátku pravidla?
Odjeli jsme k Davidovi na chatu, každý vytáhl svůj notebook a navzájem jsme si posílali nápady, napsali jsme jednu scénu, pak druhou, třetí. Ptal jsem se Davida, kam to budeme směřovat. A on řekl, že k ničemu, prostě pišme. Tak jsem možnost psaní bez konceptu prostě využil. Konec–konců, prachy do toho dával on. Jistá bezkoncepčnost je nakonec pro náš film určující. Je fragmentární, multižánrový, vyvíjí se překvapivě a nečekaně.
Řekli jste si alespoň, o čem by měl váš film být?
Jestli si dobře pamatuju tak ne. Většina filmů nakonec o něčem vždycky je. Kolikrát to nevyplave na povrch ještě ani při natáčení, ale až po sestřihu.
Často se bazíruje na tom, aby se dalo téma zformulovat do jedné věty.
Na to jsme také narazili. Jeden scenáristický specialista nám jednu verzi celou rozcupoval. Ale my jsme se nechtěli držet vyzkoušených pravidel. Chtěli jsme tuhle svobodu využít, dokud jsme mladí. Za pár let už toho třeba nebudeme schopní.
Film jde za tři dny do kin. Už dokážete říci, o čem je?
Nakonec jsem si to zformuloval do čtyř slov: Bavte se a neubližujte.
O jedné ruce se začalo psát jako o druhých Samotářích, ale ty dva filmy zas tak mnoho společného nemají…
To rád slyším. My jsme rozhodně neměli v úmyslu udělat Samotáře č. 2. To, že se o Jedné ruce takhle začalo mluvit, je vlastně z producentského hlediska výhodné. Lidi si zafixují, že tvůrci Samotářů přicházejí s novým filmem. Ale nerad bych, aby čekali pokračování.
Co byste tedy vzkázal těm, kteří čekají na druhé Samotáře?
Nečekejte Samotáře.
Tahle věta ale třeba někoho zklame?
V tom případě nečekejte Samotáře a nebudete zklamaní.
Hrdinové Jedné ruky jsou až dětinsky naivní, shoduje se to s vaším pohledem na svět?
Víceméně ano. Já i David jsme svým způsobem infantilní. A určitou nedospělost má v sobě celý film. Když říkám nedospělost, tak chci zároveň říct: zaplaťpánbůh za ni.
Ve filmu je spousta kaskadérských scén, jaký nejodvážnější kousek jste mohl sám natočit?
Vcelku nic, nesměl jsem si už pomalu ani zavázat tkaničky u bot. David se bál, abych se nezranil.
Darina Křivánková: „Nečekejte Samotáře a nebudete zklamaní“, Lidové noviny, 15. 9. 2003, s. 8