Z recenzí

Režisér zjevně spoléhá na to, že omáčka vtipů a divácky přitažlivých tváří zakryje to, že neví, co říct. Zní to jako banalita, ale lež má krátké nohy.“ Petr Třešňák: „Žádná ruka netleská“, Respekt, č. 38, 15. 9. 2003, s. 22

Jedna ruka netleská patří k filmům o několika patrech. V přízemí se nemusí, ba nesmí brát vůbec nic vážně. Ale kdo chce šplhat výš, aniž je k tomu nucen, najde tu vzkaz jedné generace. A sice: Nechceme se s vámi prát, žijte si, jak chcete, ale nás nechte žít a bavit se po svém.“ Mirka Spáčilová: „Nechte nás žít, vzkazuje Ondříčkův film“, 16. 9. 2003, MF Dnes, s. 10

Co je ale na Jedné ruce vůbec nejlepší, je nevídaná svoboda, kterou poskytuje divákům. U tohoto filmu si totiž můžete naprosto volně vybrat, jestli ho chcete sledovat jen jako lehkou, černou a bláznivou komedii, nebo jestli máte chuť nechat na sebe působit i mnohem hlubší tóny oněch postřehů o současnosti.“ Věra Mišková: „Jedna ruka netleská, ale dává svobodu“, Právo, 18. 9. 2003, s. 13

Na Ondříčkově filmu je nejcennější, že se nebojí riskovat: počínaje sázkou na živelně poskládanou brakovou historku až po obsazování debutantů. Zdaleka ne každý fórek tu stoprocentně vyšel, příběh se tu a tam začne rozpadat, občas klopýtne, ale ne vždycky se zmátoří a spěje do dovádivého finále.“ Darina Křivánková: „Exkurze v kabinetu kuriozit“, Lidové noviny, 18. 9. 2003, s. 21