Explikace Jana Lukeše

Za zásadní považuji neanonymitu revue: jako její autoři v ní s Janem Schmidem zároveň vystupujeme jako průvodci a moderátoři a protože oba máme za sebou své vlastní literární, divadelní, výtvarné a filmové profese, stáváme se rovnocennými partnery svých hostů. Hodnotový názor revue vyjadřujeme spíše než explicitními kritickými soudy výběrem témat a respondentů, způsobem kladení otázek a vedení dialogu, asociativní hrou improvizovaných nápadů a obrazových souvislostí.

Herní princip, uplatňovaný zejména ve spojovacích pasážích, souvisí nejen se snahou dobrat se názorně kořenů umělecké tvořivosti, nýbrž také se zábavností revue. Odlehčený, ale nepodbízivý způsob prezentace pořadu vychází z přesvědčení, že přitáhne zájem i těch, kteří jinak literaturu sledují jen okrajově, a profesionálům zároveň poskytne neformální kontakt s publikem. Na ploše naší revue se tak setkává vysoké a profánní, centrální a okrajové, pražské a regionální, domácí a zahraniční, národní i občanské, v tolerantní koexistenci jakožto předpokladu demokratické diskuse.

Aplikace tohoto principu na literární a s ním související umělecký svět tvoří podle mého soudu základní ideový úběžník revue Třistatřicettři. V rámci veřejnoprávního média se pokoušíme naplnit jednu ze základních premis Kodexu České televize (1.2): „vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu“, a to na pozadí uměleckého druhu, který tvoří nejméně od obrození páteř české kulturnosti a společenské sebereflexe.

Za téměř 17 let kontinuální existence revue Třistatřicettři vzniklo do října 2015 celkem už 176 dílů, kterými prošlo odhadem na 2 000 hostů, jejichž život je tak či onak spojen s knihou a literaturou. Sjezdili jsme celou republiku, točili jsme opakovaně na Slovensku, našimi hosty byla zahraniční literární esa jako Salman Rushdie či Paolo Coelho i domácí tvůrci formátu Václava Havla, Josefa Topola, Jana Balabána, Michala Viewegha, Vlasty Chramostové, Kateřiny Tučkové, Sylvie Richterové či Aleny Ježkové. Svět knihy a literatury je však nekonečný, stále se rodí noví a noví tvůrci, nová a nová díla a nás těší je objevovat a znovu a znovu se nechat překvapovat jejich jinakostí a originalitou. Otevřený kritický rozum, otevřené smysly a otevřené duše, to jsou naše hlavní devizy.

Jan Lukeš
23. 9. 2015