Postavit nový ateliér může být stejně složité, jako „postavit“ román, hudební melodrama, město či osobní memoáry. Moderátorům Janu Lukešovi a Janu Schmidovi své zkušenosti svěří typograf František Štorm, prozaik Dalibor Vácha, písničkářka Radůza, architekt Osamu Okamura a herec Petr Nárožný. Režie J. Věrčák

Obsah dílu

Přehrát vše

Skoro každý z nás byl někdy v životě stavebníkem, ať v malém či velkém, možná i amatérským stavbařem. Být stavitelem, to už je ale profese, ačkoli jinak se staviteli stáváme všichni hned od dětství, když si budujeme pevnosti z písku, sestavujeme nejrůznější skládanky a stavíme si hrady z kostek. To nás dovedlo k úvaze, že každé dílo, a nejen to architektonické, i literární, hudební či urbanistické, má svého stavitele, který skládá něco nakonec jednotného a funkčního z původní množiny často zdánlivě disparátních částí.


Typograf a stavitel František Štorm

S typografem a grafikem, ale také hudebníkem a pedagogem Františkem Štormem (* 1966) jsme už natáčeli do 333, do dílu věnovaného právě typografii. Vystudoval grafiku a knižní písmo na VŠUP v roce 1991, v letech 2003–2008 tam působil jako vedoucí ateliéru Tvorba písma a typografie. Od 90. let provozuje Střešovickou písmolijnu, zaměřenou na tvorbu a distribuci digitálních písem vlastních, cizích i historických. Dnes jich má v zásobě kolem osmi set. Bohatou ukázku z nich přináší kapitola Přehled písem v jeho knize Eseje o typografii (2008), která shrnuje to zásadní z nabytého studia oboru a především z rozsáhlé praktické zkušenosti. A čteme-li tu například, že „abeceda se skládá z několika opakujících se prvků, je jako dětská stavebnice“ jsme přímo na stopě našemu tématu. Ovšem tím hlavním důvodem nové návštěvy u Františka Štorma je jiná jeho kniha, Stavitelé (2020). Ta je jakýmsi deníkem přestavby části venkovského stavení na ateliér a zachycuje slovem i obrazem dění na místě od léta 2018 do začátku roku 2020. Název je míněn ironicky: aktérem je zejména stavebník Štorm, který se kreativně sám proměňuje ve stavitele, jakož i stavbaři čili konkrétní řemeslníci. Kniha se tak stává záznamem dramatických bojů s předpisy, s umem a spolehlivostí lidí i s použitými „kosmickými technologiemi“, které se nemají dostat do sporu s původní architekturou objektu, selského baroka 2. poloviny 19. století. Přestavba domu nabývá v kontextu s okolní krajinou, s duchem místa i prožíváním a zájmy protagonisty místy až mystický rámec, z něhož je ovšem čtenář vzápětí nemilosrdně vytrhován každodenními provozními banalitami, zatímco vypravěč prožívá zkoušky téměř buddhistické odolnosti a trpělivosti: „Proč dělám blbý věci dobře a dobrý věci blbě?“ A paralelně se rodí obrazy, kresby, nové melodie a grafické úpravy knih.

videoTypograf a stavitel František Štorm
...
video video

Typograf a stavitel František Štorm


Téma

Dalibor Vácha

Učitel angličtiny a historie na střední škole Dalibor Vácha (* 1980) debutoval jako prozaik v roce 2014 legionářskou epopejí Červenobílá, o které jsme si s ním již v pořadu 333 povídali. Od té doby napsal a vydal sedmnáct dalších titulů, v nichž pokračuje v zájmu o osudy československých legionářů, o příběhy a děje první a druhé světové války, o dějiny ČSR mezi válkami. Jde o tituly beletristické, ovšem s oporou doložitelné faktografie, také však o několik knížek žánru fantasy, u kterého D. V. jako spisovatel původně začínal. Nás bude zajímat jeho román nejnovější s názvem M+B+M (2020), což jsou zkratky příjmení vojenských protinacistických odbojářů Obrany národa z let 1939–1942, tzv. Tří králů: Josefa Mašína (1896–1942), Josefa Balabána (1894–1941) a Václava Morávka (1904–1942). S Váchou se sejdeme v jeho bydlišti v Českých Budějovicích, a to na místě spojeném s jedním ze Tří králů. Totiž v ulici Generála Klapálka u bývalých kasáren, kde v letech 1923–1927 sloužil Josef Mašín u dělostřeleckého útvaru poté, co se po válce vrátil z ruských legií. Dnes je tam park a odpočinková zóna, kde mělo být vybudováno koncertní a kongresové centrum, tzv. rejnok podle návrhu Jana Kaplického. A budeme se ptát, jak se staví román, vycházející z historických dat, zároveň však nutně pracující s fikcí tam, kde se vzhledem k ilegálnímu utajení činnosti Tří králů nemohl opřít o doložitelná data. „Hodně jsem si musel domyslet,“ stojí v Poznámce autora, zároveň se tu ale tvrdí, že „ty největší, pro čtenáře možná nejšílenější Balabánovy, Mašínovy a Morávkovy kousky jsou založeny na dobových svědectvích“.

videoTéma: Dalibor Vácha
...
video video

Téma: Dalibor Vácha


Téma

Radůza

Také se zpěvačkou, skladatelkou a textařkou Radůzou jsme už kdysi natáčeli. Bylo to v roce 2004, poté, co vydala své třetí album Při mě stůj a získala hned tři hudební ceny Anděl. Od té doby má za sebou vlastních alb skoro už dvacet, na množství dalších hostovala, píše hudbu scénickou i vážnou, vydala knihy O Mourince a Lojzíkovi (2008) a Čáp nejni kondor (2011). Z pouliční zpěvačky 90. let se vypracovala k naprosto originálnímu výrazu, který neulpívá jen na písničkářské tvorbě, ale čím dál častěji dostává podobu rozlehlých konceptuálních staveb (např. Marathon – příběh běžce, 2015), pro které zavedla i pojem chansonetto. Tedy vyprávění prokládané písněmi. Právě takové je i její poslední album Kupředu plout (2020), příběh Anity Garibaldiové (1821–1849), manželky bojovníka za sjednocení Itálie Giuseppe Garibaldiho (1807–1882), na kterém s ní spolupracuje Symfonický orchestr Českého rozhlasu a jako vypravěč herec Miloš Stránský. Radůza umí být romanticky naléhavá a patetická, jak slyšíme třeba v písni Kupředu plout – „jen plout, modrým obzorem plout / a zbavit se pout, / jež tolik nás tíží“ – v reálném životě je ale naprosto věcná. Když studovala na Státní konzervatoři v Praze zpěv a skladbu (absolvovala 2001), živila se úklidem a dalšími pomocnými pracemi, ale také třeba zpívala třetí nymfu v muzikálu Dracula, teď zas provozuje online školu autorských písňových textů a po absolvování kožedělného kurzu se věnuje výrobě originálních artefaktů z kůže. Právě i v její dílně v kladenském bydlišti ji navštívíme, aby nám ukázala svou šikovnost nejen multiinstrumentalistky (flétna, lesní roh, akordeon, klavír, kytara), skladatelky nejrůznějších žánrů a textařky, ale i svou výbavu rukodělnou.

videoTéma: Radůza
...
video video

Téma: Radůza

 Radůza
zpěvačka, harmonikářka

Radůza

* 16. 3. 1973



Téma

Osamu Okamura

Architekt Osamu Okamura (* 1973) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, v letech 2005–2012 byl šéfredaktorem architektonického časopisu ERA 21, působí v architektonických komisích, nadacích a jako kurátor, od roku 2019 je děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Uplatňuje se jako propagátor zdravého a funkčního urbanismu (byl např. poradcem na seriálu ČT ProStory, 2011), a právě výrazem tohoto směřování je jeho publikace Město pro každého (2020). Ta je sice určena především mladým čtenářům, jak svědčí její vydání v edici Raketa nakladatelství Labyrint, ale její poslání je univerzální, mělo by čtenáře navést na cestu takového vnímání města, které přesahuje dveře vlastního bytu či domu. Tomu je věnována například kapitola s názvem Nedostatek participace, poukazující na malou spolupráci odborníků s veřejností. Naopak poslední kapitola poukazuje na příklady překvapivých urbanistických řešení ve světě, jako je například lyžařský svah na střeše spalovny v Kodani z roku 2019. Kapitol má kniha celkem 15, nás k místu setkání inspirovala kapitola Brownfieldy, věnovaná místům, která ztratila svou původní funkci a hledá se pro ně nové využití. Jde tedy také o „nemísta měst“, o bývalé skládky, v minulosti oblasti zbouraných středověkých hradeb či hřbitovních areálů, dnes někdejší enklávy průmyslové, železniční a armádní. Všechno se při tom hned bourat nemusí, jak svědčí například právě nové využití zrekonstruovaného Negrelliho viaduktu (1846–1849) pro veřejné služby, kulturu a obchod, anebo adaptace skladištních kobek na pražské náplavce pro obdobné účely. Kniha je nápaditě a bohatě doprovozena nejen klasickými ilustracemi, ale zejména barevnými fotografiemi papírových modelů ulic a městských veřejných prostorů z dílny výtvarníků Davida Böhma a Jiřího Franty.

videoTéma: Osamu Okamura
...
video video

Téma: Osamu Okamura


Přesah literatury

Petr Nárožný

Herec Petr Nárožný (* 1938) je ve svém oboru ryzím ochotníkem a samoukem, původně totiž vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT (1968) a pracoval jako projektant zemědělského podniku. Nejdřív se prosadil jako konferenciér skupiny Rangers, pak byl v roce 1973 angažován k Šimkovi a Sobotovi do Semaforu, v roce 1974 dostal epizodní roli ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, v roce 1976 namluvil první večerníčky seriálu Mach a Šebestová, a to už se jeho sláva trochu potrhlého poplety a představitele nejrůznějších cholerických podivínů, zejména na televizních obrazovkách, začala českého hvězdného nebe dotýkat. Další fáze pak nastala v roce 1980, kdy byl angažován do souboru Činoherního klubu, hned dostal hlavní roli ve Smočkově režii Hejtmana z Kopníku a ukázal, že dovede být přesvědčivým hercem i vážných charakterních poloh. Letos se chce s divadlem rozloučit a zařídit si život už trošku jinak, čehož dokladem jsou asi i dvě CD, která si napsal a odvyprávěl v režii Tomáše Vondrovice a s hudebními improvizacemi Jiřího Stivína pod názvem Škoda slova, které padne vedle... (2020). Jsou to trochu osobní vzpomínky, spíš ale humorné reflexe toho, co život přinesl, i toho co si člověk způsobil sám, úvahy nad profesí i manželstvím, nad historií a jazykem, stárnutím i „černým horrorem deprese“. Celkem 105 minut vyprávění, v němž se Petr Nárožný jeví jako další z garnitury komiků, jako byl Jaroslav Štercl či Ivo Niederle, kteří za tváří klauna často skrývají skoro encyklopedické znalosti z nejrůznějších oborů. U Nárožného se tu vyjevuje zejména jeho láska k výtvarnému umění, ale také pronikavé poznání snobského světa, který jej často obkružuje, schopnost psychologického vhledu do sebe sama i historie a stoická skepse, která z toho všeho více méně vyplývá. A že stavební inženýr, byť dostudovavší po vojně jen dálkově, dovede slovo použít jako stavební materiál beze ztrát, je nabíledni.

videoPřesah literatury: Petr Nárožný
...
video video

Přesah literatury: Petr Nárožný

* 14. 4. 1938



Stopáž53 minut
Rok výroby 2021
 P ST HD
ŽánrMagazín