Psí řeč

1. Nejčastější nedorozumění při komunikaci I

Klikněte pro větší obrázekMy lidé se považujeme za nejchytřejší tvory planety a přitom nejsme ochotni se učit jazyku zvířat a nutíme je dokonale rozumět tomu našemu. Přitom by stačilo být při komunikaci se psem důsledný a trpělivý. Je důležité uvědomit si, že průměrný pes je schopen naučit se reagovat na zhruba 200 slov, takže když si je vyčerpáme na 3 povelech, budeme pak tvrdit, že pes je hloupý.

Př. 1.: přivolání: „ke mně, ke mně ke mně, pojď sem, k noze, pojď ke mně, honem pojď“ atd.

Př. 2.: sedni: „sedni, sedni si, dělej sedni“ atd.

Př. 3.: lehni: „lehni, lehni si, koukej si lehnout“ atd.

Majitel si mnohdy ani neuvědomí, že pokaždé použije pro povel různá slova, každý člen rodiny může použít jiná slova a pes je pak zmatený. Proto je velmi důležité, aby všichni členové domácnosti používali stejné povely, jinak to bude psa mást a opět dostane nálepku „hloupý pes“.

Klikněte pro větší obrázekPsi jsou ve skutečnosti velmi laskaví a trpěliví rodiče, my lidé se štěňaty vůbec takovou trpělivost nemáme a ani neumíme číst signály stresu, které nám dávají. Tzv. konejšivé signály objevila a popsala ve své knize paní Turid Rugaas, která se výcviku psů věnuje přes 40 let.

Typickým příkladem je, že pes „nereaguje správně“ na přivolání. Příčinou je obvykle to, že majitel volá hrubým ostrým příkazem „KE MNĚ!“, pes běhá okolo majitele v kruzích, dává hlavu k zemi, nebo otáčí hlavu, případně úplně ztuhne, což jsou konejšivé signály, kterými sděluje „Až se uklidníš, tak k tobě přijdu.“ Majitel si toto chování obvykle vyloží tak, že pes k němu „naschvál“ nejde, a ještě více se rozčílí. Takže pes k majiteli ve výsledku nepřijde, a nebo se připlíží se staženým ocasem, čímž doslova prosí majitele, aby se uklidnil. Toto chování si majitel vyloží tak, že pes „ví“, co udělal špatně, a proto se takto plazí.

Podobným případem je, když majitel dává psovi hromovým hlasem povel „SEDNI!“. Pes poté buď ztuhne, nebo se pohybuje velmi pomalu, čímž opět majiteli doslova „říká“, aby se uklidnil.

Klikněte pro větší obrázekKlidný pes zesiluje konejšivé signály, ustrašený pes může zareagovat agresivně. Při agresi ze strachu pes nevaruje, rovnou útočí. Kdyby v přírodě zvíře varovalo, když se bojí, bylo by velmi brzy mrtvé. Pokud pes zareaguje agresivně, majitel ho obvykle označí za agresivního a zachází s ním ještě hůře, což celou situaci zhoršuje.

Správně provedené přivolání je v klidu a klidným hlasem. Lépe motivuje psa radost v hlase, obvykle lidem pomáhá myslet na něco příjemného a milého a s tím vědomím dávat povely. Majitelé chtějí, aby pes poslechl ihned, a pokud se tak nestane, jsou hned rozmrzelí, proto tato pomůcka.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V novém miniseriálu budeme řešit komunikaci s psími přáteli. V tomto vydání zjistíme, jaká jsou nejčastější nedorozumění při komunikaci.

2. Nejčastější nedorozumění při komunikaci II

Klikněte pro větší obrázekDalším příkladem nedorozumění je, když pes štěká nebo skáče na lidi, kteří se vítají nebo objímají. Člověk si to vykládá tak, že pes „žárlí“. Pes se ale snaží zabránit „neštěstí“. Lidé mají ve zvyku se vítat podáním ruky nebo objímáním. Psi se vítají chůzí po kruhu a postupně se pomalu přibližují, následně si pak olizují čumáky a zadky, což je asi na úrovni našeho podání ruky. Pes se s neznámým psem objímá pouze v případě boje a přesně to si myslí i v případě dvou lidí. Snaží se tedy oba lidi rozdělit, což je další z konejšivých signálů, kterým dobře socializovaný pes rozděluje dva jiné psy, kteří si hrají moc agresivně, nebo chrání slabšího psa před útokem silnějšího. Podobná situace může být pro psa i to, že člověk jede na koni, pokud to nezná, může štěkat a běhat okolo, protože se mu nebude dařit člověka od koně „rozdělit“. Co dělat, když pes štěká a skáče na lidi, kteří se vítají? Jak reagovat, jak ho uklidnit, usměrnit, odvolat?

Klikněte pro větší obrázekJsou dva hlavní způsoby, jak psa uklidnit, ale je nutné to udělat ihned, to znamená ještě dřív, než pes začne skákat majiteli po hlavě, nebo se rozruší natolik, že už nevnímá. Lze tomu předejít ve chvíli, kdy jde majitel k jinému člověku a dá svému psovi znamení rukou, které je stejné, jako když člověka ruší někdo při telefonování. Klidnější pes zareaguje už na toto. Pokud je pes již rozrušený, pomůže tzv. rozdělení. Třetí člověk se postaví zády s roztaženýma rukama podél těla, aby mu v psí řeči sdělil, že za tento „konflikt“ z pohledu psa přejímá odpovědnost – a pes to pochopí. Pokud majitel psa vycuká na obojku a bude se ho snažit hrubým způsobem usměrnit, způsobí, že se pes začne člověka bát, nebo ho nesnášet, protože se učí asociací. Spojí si to, co vidí, s bolestí, která mu byla způsobena např. škubnutím obojkem.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jaká jsou další nejčastější nedorozumění při komunikaci.

3. Socializace štěněte

Velmi často se ve své praxi setkávám s nedorozuměními mezi lidmi a psy, jejichž příčinou je nadměrná úzkost či strach majitele, případně absolutní neznalost potřeb psa. Lidé mají ve zvyku promítat svoje zvyky a potřeby do svého psího přítele, což je problém.

Klikněte pro větší obrázekNejintenzivněji probíhá socializace přibližně do 4 měsíců věku. Znamená to, že s čím se v tomto věku štěně v klidu seznámí, s tím pak později nebude mít problém. Socializace začíná ještě u chovatele, lze tedy velmi snadno poznat rozdíl mezi dobrým a špatným chovatelem. Dobří chovatelé zvykají štěňata již od raného věku na lidské doteky, na zvuky domácnosti, případně jim při hrách pouštějí různé zvuky, jako např. bouřku. Štěňata chovaná v kotci někde v rohu zahrady za domem daleko od civilizace nebudou zvyklá na dotek ani na zvuky chodu domácnosti jako např. na vysavač, myčku, pračku, vrzání dveří atd. Pokud si takové štěně vezme někdo do městského bytu, bude velmi ustrašené ze všech zvuků a prostředí okolo. Takové štěně pak potřebuje velmi jemný a trpělivý přístup s využitím odměn, aby bylo schopné v novém domově v klidu žít.

Je velmi důležité začít postupně zvykat štěně brzy po příchodu do domácnosti na všechny věci nebo situace, do kterých se může v běžném životě dostat. Pro nás to mohou být věci naprosto samozřejmé, ale pro psa ne. Může to být např. člověk o berlích, s brýlemi, vousy, mimino, větší děti, vozík, kolo, kolečkové brusle.

Klikněte pro větší obrázekZvykání štěněte na děti je velmi důležitá a zanedbávaná součást socializace. Děti se totiž chovají a pohybují úplně jinak než dospělý člověk. Pokud doma děti nejsou, je dobré si nějaké dítě zapůjčit od příbuzných či kamarádky a pomocí pamlsků psa zvykat na přítomnost dítěte.

Lidé, které štěně nezná, mohou štěněti dávat pamlsky, nebo pes pamlsek dostane v jejich přítomnosti. Žijeme-li ve městě, je nutné naučit psa např. cestovat v hromadné dopravě právě v době intenzivní socializace. Učit půl roku starého psa zvyklého na kotec na vesnici na městský život je velmi složité. Takový pes bude ustrašený a vystresovaný už jen z toho, kde se právě nachází, a pokud si ho pořídí netrpělivý majitel, který bude hrubým přístupem vyžadovat poslušnost, přibude do útulku další totálně zoufalý pes s nálepkou „agresivní“.

Klikněte pro větší obrázekJedním z velkých problémů v socializaci je nadměrný strach majitele, obzvláště u malých psů. Nedávno navštívila mou ordinaci klientka s čivavou. Pejsek okamžitě útočil na jiné psy, jakmile je uviděl. Jak tento problém vznikl? Majitelka se bála psů, jakmile viděla jiného psa, okamžitě toho svého vzala do náruče a neumožnila mu tím komunikovat s jinými psy, takže se jich nakonec začal bát také. Poté co majitelka odbourala svůj strach a po několika hodinách intenzivní kontrolované socializace byl nakonec pejsek schopen si začít hrát s jiným psem. Tato majitelka naštěstí pochopila, že musí pracovat především sama na sobě. Její pejsek měl štěstí a získal zpět svůj sociální psí život. Majitelé obvykle tvrdí, že chrání svého psa tím, že ho zvednou do náruče, aby ho jiný pes „neohrozil“. Těmto majitelům doporučuji nosit s sebou pepřový sprej pro pocit bezpečí a také proto, aby nepřenášeli svůj strach na vlastního psa a spíše obešli jiného psa obloukem, což je přirozené psí chování.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak správně socializovat štěně.

4. Správná regulace hry

Jednou z dalších příčin nedorozumění se psem je špatná regulace her ze strany člověka. Kočky i psi si hrou cvičí základní čtyři prvky chování: 1) boj, 2) útěk, 3) potravní a 4) rozmnožovací chování. V rámci hry se tedy učí také bojovat a lovit.

Klikněte pro větší obrázekMají-li možnost hrát si se svým vlastním druhem, postupně se naučí regulovat kousání či škrábání. Bylo prokázáno, že štěňata, která mají možnost navštěvovat štěněcí školičku a hrát si se svými vrstevníky, umějí následně lépe regulovat kousání při hře. Lidem často přijde roztomilé, když si s nimi štěně nebo kotě hraje a přitom je kouše a škrábe. Jak zvířátko roste, je ale stále divočejší hra nepříjemná. Majitelé pejsků nebo koček pak při takové hře obvykle piští a nebo křičí, a před zvířátkem utíkají. Zvíře takové chování chápe jako pobídku k další hře, případně se může více zesilovat jejich lovecký pud. Situace pak může skončit tak, že se člověk bojí vejít do místnosti, kde je kočka, která na něj okamžitě útočí.

Předcházet těmto situacím je možné pouze pokud majitel důsledně dodržuje pravidla hry. To jest, jakmile kotě vytáhne drápky, nebo štěně bolestivě kousne, musí člověk hru okamžitě ukončit a to VŽDY! Jedině tak se naučí zvířecí mládě pečlivě ovládat drápky a tlamičku. Ukončení hry musí být provedeno v naprosté tichosti a bez křiku a majitel musí ihned v tichosti odejít od štěněte nebo kotěte. Příkré a hlasité chování majitele vede k tomu, že bude štěně nebo kotě ještě více agresivní. Agrese budí další agresi, je to úplně stejné jako u lidí. Nemá smysl mláďata trestat fyzicky, dostatečným „trestem“ je pro ně ukončení hry, která se jim líbí.

Klikněte pro větší obrázekDalším nedorozuměním je hra s házením míčků. Člověk je přesvědčený, že to psa velmi baví, ale ve skutečnosti si vychová zvíře závislé na adrenalinu, podobně jako se to může stát člověku. Pes pak doslova vyžaduje házení míčků. Prudký pohyb při hození míčku totiž vyvolá u psa zvýšení hladiny adrenalinu, pes tomu nemůže zabránit, je to přirozená reakce, díky níž přežili do dnešní doby jen ti nejúspěšnější lovci. V přírodě však lovili 1-2x týdně a pak kořist konzumovali. Člověk ale vlastně nutí psa „lovit“ míček někdy i hodiny v jednom kuse. Pes pak přestává vnímat, co se děje okolo a při honbě za míčkem se může i zranit, protože se řídí pouze pudem a používá cca 2 % své mozkové kapacity. Tato hra psy ve skutečnosti nestimuluje, ale stresuje. Bylo prokázáno, že dlouhodobý stres vede k odumírání mozkových buněk, takže se pes v podstatě stává i hloupějším. Nejlepší je s tímto typem hry vůbec nezačínat. Už při jednom hození se zvedá hladina adrenalinu. Po 10minutovém házení trvá u psa několik dní, než se hladina adrenalinu zase vrátí do normálu. Mnohem vhodnější jsou pro psy hry, kdy musí používat čich a hledat např. pamlsky po bytě, nebo je dolovat z hračky nebo hlavolamu. Tyto hry totiž zároveň stimulují mozek a zvyšují sebevědomí psa.

Klikněte pro větší obrázekNa závěr si dovolím poprosit majitele psů, jejichž psi velmi rádi prohánějí jiné psy, aby si pečlivě přečetli následující řádky. Psi, kteří honí často jiné psy, mají velmi silný lovecký pud a rozhodně se nejedná o hru. Takový pes skutečně loví. Vnímá to tak, že nehoní jiného psa, ale například „králíka“. A může se stát, že svou kořist skutečně uloví a pak je druhý pes v ohrožení života. Nenechávejte svého psa prohánět jiné psy. Zdravá hra probíhá tak, že se psi v honění rychle střídají. Pokud probíhá situace tak, že jeden nebo dva psi honí jednoho, tak to žádná hra není, je to lov.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak správně regulovat hry.

5. Klidná chůze na vodítku

Někteří psi zvládají klidnou chůzi na vodítku, aniž by se to museli učit. Pro temperamentnější, dnes populární plemena jako např. jack russel teriér, to může být problém. Obvyklá reakce člověka, který venčí temperamentního psa, jenž tahá na vodítku, je zatáhnout zpět. Nastartuje se tak bludný kruh spočívající v soutěži o to, kdo zvládne zatáhnout za svůj konec rychleji a silněji. Některé výcvikové metody dokonce využívají vycukání psa na obojku k lepší poslušnosti, nebo k tomu, aby pes věnoval pozornost svému majiteli.

Klikněte pro větší obrázekProč pes vlastně na vodítku táhne? Jedním z důvodů může být to, že ho majitel následuje, takže řešením je pouze zůstat stát a jen držet vodítko. Dalším důvodem je výše zmíněný bludný kruh, soutěž v tom, kdo zatáhne rychleji a dříve. Majitele zlobí, že pes zatáhl za vodítko, škubne tedy zpět, to ale psa bolí, od přírody se snaží vyhnout bolestivým podnětům a škubnutí za vodítko od majitele bolí víc, než když udržuje vodítko stále napnuté a škrtí se tím. Jedním z důvodů může být také flexi vodítko, které je stále napnuté, takže pes pořád cítí tlak na krku a táhne proti němu. Dalším a také velmi častým důvodem může být majitel sám o sobě, který na svého psa křičí a chová se hrubě, ten se pak snaží utéci od něj pryč. Táhnout může i excitovaný nebo vystresovaný pes, majitel obvykle reaguje podrážděně, což situaci nezlepšuje.

Jako první pomoc při tahání na vodítku je obvykle nejlepší chovat se klidně, nezvyšovat hlas a jen držet klidně vodítko, nikdy necukat zpět! Už jen to pomůže zmírnit sílu, kterou pes táhne za vodítko. Paní Turid Rugaas vyvinula šetrnou pozitivní metodu, jak s využitím neutrálního zvuku a pamlsků odnaučit psa tahat na vodítku.

Klikněte pro větší obrázekV současnosti se také vůbec nedoporučuje používání obojku u psů, lepší je použití postroje. Tahání na vodítku na obojku může způsobit problémy s páteří či poškození štítné žlázy. Dalším důvodem proti používání obojku je negativní asociace. Psi se takto učí, neboli spojí si bolestivý podnět spojený s cuknutím na vodítku s tím, co právě vidí. Může se takto snadno naučit nesnášet např. jiné psy, auta, děti… Lze tak ze psa udělat totálně ustrašené nebo agresivní zvíře.

Klikněte pro větší obrázekV žádném případě nedoporučuji používání elektrických obojků, které dávají psovi elektrošoky. Ty jsou velmi bolestivé a zvíře se snaží udělat všechno proto, aby se bolesti vyhnulo. Bolestivé je také použití obojku s ostny. Lidé chtějí, aby pes hned všechno uměl, a nemají trpělivost na přirozený a bezbolestný výcvik, proto je využívání bolestivých metod tak populární. Měla jsem pacienta psa, který kvůli elektrickému obojku už nesnesl vůbec nic na krku. Ale jeho majitelé byli spokojení, protože pak na vodítku netáhl. Nemohla jsem se ho v ordinaci ani dotknout, dokud měl na krku obojek, byť jen obyčejný. Pouhá přítomnost něčeho na krku ho stresovala do té míry, že byl velmi agresivní na všechno okolo. Dala jsem mu postroj a s tímto „agresivním psem“ jsem se v pohodě domluvila. Nechal se prohlédnout i ošetřit. Lidé umějí být neuvěřitelně krutí.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak docílit klidné chůze na vodítku.

6. Mýtus pravidel smečky

Považuje pes majitele za člena smečky?

Klikněte pro větší obrázekTato drsná pravidla vycházejí z poznatků, které lidé získali pozorováním vlků v ZOO a vynucují si jejich dodržování u psů, se kterými žijí, protože: „pes se přece vyvinul z vlka a musí s námi žít podle stejných pravidel“. V první řadě - vlci žijící v ZOO se nechovají stejně jako vlci ve volné přírodě a to dokázalo už více vědců, kteří dlouhodobě volně žijící vlky pozorují. Vlci tvoří smečky, aby byli schopni lépe získávat potravu a rozmnožovat se. Lidé psovi krmení naservírují, takže lovit nemusí a rozmnožovat se s ním neplánují. Lidé tedy netvoří ve spojení se psy smečky, ale spíše přátelské uskupení, jehož členové jsou si vzájemně prospěšní.

Jaká pravidla je třeba nastavit, aby člověk psa zvládl?

Klikněte pro větší obrázekJe nutné stanovit si pravidla a ta musí důsledně dodržovat všichni členové domácnosti, jinak bude pes zmatený. Pes má žebříček pro sebe důležitých hodnot nastavený jinak než vlk, který se snaží přežít. Pro psa je důležitá vaše pozornost, krmení, hračky, jeho pelíšek nebo i vaše křeslo. Pes si přirozeně bude bránit věci pro sebe důležité podle teorie „ochrany zdroje“, která je velmi dobře popsaná i u lidí. Lidé si brání a chrání věci pro ně důležité. Podle toho, kde žijí, to může být televize, zdroj vody či ropy. Je proto důležité hned na začátku určit pravidla, co je vaše a co psa.

Co děláme při určování pravidel pro psa za chyby?

Příklady pravidel smečky, které pes rozhodně nepochopí:

  • Klikněte pro větší obrázekPán musí jíst vždy jako první, protože vůdce smečky vždy žere jako první. Vlci ve volné přírodě se takto nechovají, protože je pro ně důležité zachování druhu. Když je kořist malá, nakrmí nejprve štěňata, když je žrádla dostatek, krmí se všichni najednou.
  • Nesmíte dovolit psovi používat nábytek. Pokud psovi nikdy nikdo neurčí, kdy nábytek použít může a kdy ne, např., když si chcete sami sednout, začne oblíbené křeslo považovat za své. Nemá to nic společného s dominancí, spíše s ochranou zdrojů.
  • Postavit se do pelechu psa, abyste mu ukázali, kdo je pánem domácnosti. V přírodě si alfa vlk nikdy nevynucuje místo, kde spí jiný vlk, má dost jiného místa, kde může spát.
  • Psovi dokážete svou nadřízenost tím, že ho násilím převalíte na záda. Tuto pozici si vlci nikdy nedělají násilím, podřízený vlk se sám otočí na záda po signálu nadřízenějšího člena smečky, toto chování není možné si vynutit. Jediné, co lze tímto způsobem získat, je, že se pes bude bát a může svého majitele pokousat v obličeji.
  • Hru na přetahování musíte vždy vyhrát. Vlci ve smečce trhají kořist, aby ji mohli lépe sežrat, rozhodně to není tak, že by s kusem masa vždy odcházel nejvýše postavený jedinec. Pokud svému psovi nikdy nedovolíte vyhrát, nebude ho hra bavit, nikoho nebaví pořád prohrávat. Najde si jiný způsob, jak se zabavit, např. trháním závěsů.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, zda je pravdivý mýtus pravidel smečky.

7. Štěkání I

Klikněte pro větší obrázekKdyž pes štěká, je majitel obvykle naštvaný a podle toho se i chová. Nesnaží se přijít na to, co je vlastně příčinou; jediné, co chce, je, aby byl pes zticha! A to nejlépe okamžitě. Takže lidé vymýšlí různé brutální metody, jak psa umlčet jako např. polévání vodou, a to i v mraze, škrcení, křik atd., místo snahy psa pochopit a hledat řešení problému.

Štěkání je jeden ze způsobů vyjádření, jak se pes zrovna cítí, využívá ho i v komunikaci s jinými psy. Pes může být frustrovaný, že mu nikdo nerozumí, a štěkat čím dál hlasitěji; člověk také křičí čím dál hlasitěji místo toho, aby se zastavil a přemýšlel, jaká je příčina. V dnešní době rozeznáváme šest různých druhů štěkání - a to štěkání jako následek očekávání, varování, štěkání ze strachu, obrana/ochrana, štěkání z frustrace a naučené štěkání. Štěkání velmi dobře popisuje ve své knize paní Turid Rugaas, která se více než 40 let věnuje výcviku psů.

Klikněte pro větší obrázekŠtěkání jako následek očekávání je štěkot o vysoké frekvenci a zvuku, je to série štěkání s kratičkými přestávkami, občas i kňučením. Pes skáče, pohybuje se ze strany na stranu, je rozrušený. Např. při návratu majitele domů, cestou do parku, pes je natěšený a plný očekávání. Nikoho nelze trestat za to, že má radost. Okřikováním nebo hrubým zacházením majitel situaci spíše zhorší. Nejvíce pomůže, když se budete chovat klidně. Můžete mu dát hračku nebo signál rukou beze slov. Stejný signál dáváte člověku, který vás ruší při telefonování.

Varovné štěkání je využíváno k varování smečky před nebezpečím. Je to tiché, krátké ostré štěknutí a poté se pes může snažit o útěk. Majitel si ho často ani nevšimne, na což pes může reagovat hlasitějším štěkáním, kterým člověka intenzivněji upozorňuje na nebezpečí. Musíme psovi ukázat, že se nemusí bát, že přebíráme odpovědnost. Je důležité odhalit, čeho se bojí, a postavit se zády k psovi a čelem k problému. Když je příčinou strachu jiný člověk, postačí se klidným hlasem zeptat, kolik je hodin. Dotazovaný odpoví a už ze zabarvení hlasu pes pozná, že se nic neděje.

Štěkání ze strachu, stejný zvuk jako při radosti, ale v delších sériích. I lidé ze strachu vydávají různé zvuky. Pes bude běhat sem tam a bude se snažit o únik, nebo může být naopak paralyzovaný strachy, úplně apatický. Pes se může bát samoty, náhlých zvuků, napadení cizím psem nebo hádek doma. Nelze trestat nikoho za to, že se bojí. Pes nepotřebuje trest, ale odstranění příčiny strachu nebo postupné zvykání na zvuky či psy, kterých se bojí.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak vyřešit problémy se štěkáním.

8. Štěkání II

Klikněte pro větší obrázekŠtěkání může být podmíněné i plemennou predispozicí. Je proto velmi důležité, než si pejska vůbec pořídíme, pořádně si prostudovat plemeno, které preferujeme, a také se pečlivě a podrobně seznámit s jeho potřebami. Nelze psovi nadávat za jeho přirozené chování. Obranné nebo ochranné štěkání není projev agrese ani dominance. Dominantní pes nepotřebuje štěkat, protože má situaci pod kontrolou. Pokud si je pes v nějaké situaci nejistý a cítí potřebu se bránit, vycení zuby, vrčí, chňape, vyskakuje a štěká. Tímto chováním se snaží zastrašit protivníka. Pokud varovné chování nezabírá, chňape nebo i kousne. Pomůže mu, pokud se budete vyhýbat situacím, kdy se cítí ohrožený.

Štěkání z frustrace je nekonečné jednotvárné štěkání. Jedná se o důsledek dlouhodobého stresu např. z dlouhodobé samoty. Může být doprovázeno ještě stereotypním chováním, jako je např. hrabání nebo chůze v kruhu. Lidé se budou chovat stejně, pokud je zavřete někam, kde nebudou mít možnost vyvíjet žádnou aktivitu. I u nich se pak projeví stereotypní chování, stereotypní pohyby…

Klikněte pro větší obrázekNaučené štěkání vzniká nejčastěji činností majitele. Pes cca 4x štěkne, pak se rozhlíží po odměně. Naučí se vynutit si štěkáním to, co chce, ať je to pozornost člověka či odměna. Pro psa je i negativní pozornost odměnou. Znamená to, že když majitel zakřičí, aby byl pes zticha, je to pro psa vlastně odměna. Nebo, pokud se hodně lekne křiku majitele, může si spojit to, co právě vidí, s tímto agresivním projevem majitele a může se začít bát, např. jiného psa, kterého právě sledoval, nebo auta, které jelo kolem apod. Nejlepší je, když majitel psa vůbec nenaučí si vynucovat pozornost štěkáním. Když už se tak stane, pomůže jedině důsledné ignorování, otočení se zády, případně odchod z místnosti. Rozhodně však nepomůže odměňování psa za to, že je zticha, protože pes se tak naučí 3 věci: 1) štěkám, 2) jsem zticha, 3) dostanu odměnu.

Klikněte pro větší obrázekMajitelé obvykle chtějí problém se štěkáním vyřešit ihned, jenže to není možné. Odnaučit psa štěkat trvá i několik měsíců. Doba potřebná k odstranění naučeného štěkání může být zhruba stejně dlouhá, jako doba, po kterou problém trval! Sprejové obojky bývají často využívány k odnaučení štěkání. Když pes štěkne, dostane sprchu. V krajní nouzi tyto obojky také využívám, ale pouze ve výjimečných případech. Psi často štěkají v nepřítomnosti majitele kvůli strachu z odloučení. Nelze však použít tuto pomůcku, která u psa vyvolává pocit strachu, když už se bojí. Proto ještě předtím, než vůbec majiteli obojek zapůjčím, vyžaduji, aby začal se psem pracovat na postupném zvykání si na samotu s využitím přírodních zklidňujících metod (feromony a tryptofanové tabletky). V drtivé většině případů pak pes obojek vůbec nepotřebuje. Tento přístup není nejjednodušší a nejrychlejší, ale na rozdíl od obojku psa zbytečně netraumatizuje.

Klikněte pro větší obrázekVytí používají spíše vlci než psi, ale i ti to umí. Např. se tak mohou dorozumívat psi z opačného konce údolí. To pak znamená něco v tom smyslu „tady jsem - kde jsi ty?“ Vytí může být použito i ke svolávání „smečky“. Často to mohou dělat psi, kteří se bojí být sami doma a snaží se tak přivolat svého majitele. Psi vyjí někdy i proto, aby přivolali hárající fenku k páření, když jsou zavření v kotci a ucítí ji.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak vyřešit další problémy spojené se štěkáním.

9. Přivykání na samotu a spánek

Klikněte pro větší obrázekPsi jsou velmi sociální druh, vytvářejí si silná sociální pouta se skupinou, ve které zrovna žijí. Jejich sociální chování je přirozeným instinktem. Pro psa je velmi nepřirozené být o samotě, přitom s tím jeho majitel automaticky počítá, když ho nechá celou dobu, co je v práci, doma. Samota vyvolává u psa silné pocity úzkosti, které ho nutí volat svého majitele zpět nebo se snažit dostat ven z bytu za ním s pomocí hrabání, škrábání dveří či zdí. Psa trpícího úzkostí může uklidnit i demolování nábytku, nebo může ze strachu močit, případně kálet v bytě.

Majitel, který se vrátí domů a najde tam spoušť, obvykle psa fyzicky potrestá. Klasickým odůvodněním je to, že to pes dělá NASCHVÁL. Když pes opakovaně vítá majitele a plíží se přitom k němu se staženým ocasem, člověka to ještě utvrdí v tom, že pes přece VÍ, za co trest přichází, a právě proto se takto chová. Jak to vnímá pes? Demolování bytu ho uklidňuje, když je doma sám. Ví, že když se majitel vrátí domů, přichází trest. Pejsek ale vůbec nechápe za co, používá tedy silné konejšivé signály k tomu, aby se trestu vyhnul. Nelze trestat psa za jeho instinktivní chování, vůbec nechápe, proč je trestán!

Velmi důležité je psa na samotu nejprve postupně připravovat. Nelze automaticky počítat s tím, že to nějak zvládne. Je nutné už od začátku pomalu zvykat štěně na to, že někdy zůstane chvíli o samotě. Je potřeba naučit ho hrát si samotné, např. s interaktivními hračkami, třeba s kongy. Lze mu třeba poschovávat pamlsky po bytě, nebo sestavit domácí hlavolam. Takové aktivity štěně zabaví a navíc mu zvednou sebevědomí. Zpočátku je možné nechávat štěně o samotě jen malou chvilku. To pak po desítkách opakování zjistí, že mu majitel nebude k dispozici nepřetržitě, a když odejde, opět se vrátí. Je také důležité, aby štěně nemělo přístup k věcem, na kterých vám záleží a může je zničit. Mělo by však mít dostatek hraček na žvýkání, trhání a těch, z nichž získává krmení.

Mezi nejdůležitější věci, které ve svém životě pes potřebuje, patří spánek. Je důležitý pro zdravý život psa stejně jako žrádlo a voda. Pro dobrý spánek pes potřebuje sociální kontakt, cítit se bezpečně, být v teple, mít vyvýšené místo a také možnost výběru místa a polohy. Pokud nemáme druhého psa, měl by nás vidět, nebo alespoň slyšet, aby mohl klidně spát. Ve smečce je vždy někdo, kdo hlídá a nespí. Pokud je pes nucen spát o samotě, nemůže spát kvalitně, protože ho přirozenost nutí hlídat. Výzkum o tom, jak psi spí, dělala Dr. Batson z Anglie. Zjistila, že psi prospí 58 % dne, což je 12-14 hodin. Jsou polyfázoví spáči, což znamená, že si spánek rozdělí do několika kratších úseků. Rozeznáváme dva typy spánku: tzv. spánek pomalých vln a tzv. REM (rapid eye movement) spánek.

Při spánku pomalých vln se mozek zpomalí a regeneruje, obnovují se buňky, klesá i teplota. Pes potřebuje spát tímto spánkem 11 hod denně. Při REM spánku je mozek velmi aktivní a tentokrát odpočívá tělo. Zdají se sny, pes může hýbat tlapkami, obličejem nebo celým tělem. Psi ho potřebují cca 3 hod denně. Je důležité umožnit pejskovi pohodlné ležení tak, aby mohl ležet na boku s nataženýma nohama. Pokud nemá tuto možnost, nemůže mít kvalitní REM spánek. Malý pelíšek, ve kterém pes nemůže pohodlně spát na boku, může mít za následek, že se pes špatně učí.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak zvládnout přivykání na samotu a spánek.

10. Jak netrestat

Klikněte pro větší obrázekTuto otázku si pokládá většina klientů, kteří chtějí poradit s výchovou. Téměř nikoho nezajímá, že skutečné tajemství úspěchu výcviku je ve správné motivaci. Nejlepší motivace je pozitivní, vždyť i člověk, kterého práce baví, má lepší výsledky než ten, který pracuje, protože musí. Bohužel se stále mnoho lidí domnívá, že nejlepší motivací je strach a podle toho se i chovají. Nevidí však důsledky. Zvíře, které se bojí, útočí bez varování, protože jinak by v přírodě nepřežilo. Takže pes pak svého majitele může vážně zranit v situaci, kdy jen nevědomky naznačí pohyb, kterým psa trestá. Například klientka měla problém s čivavou, o níž tvrdila, že je agresivní. Kousala okamžitě, jakmile se někdo rukou přiblížil. Majitelka přiznala, že jí někdo poradil trestat psa vytaháním za kůži za krkem pokaždé, když se třeba doma vymočí, nebo něco rozkouše, nebo skočí na gauč, kam nesmí. Obecně rozšířený názor je, že takto fena nosí štěně, takže je to naprosto v pořádku. Naopak: fena ani vlčice takto štěňata NIKDY nenosí, což bylo prokázáno mnoha pozorováními. V přírodě vlk používá uchycení krku POUZE předtím, než zabije kořist. Pokaždé, když majitelka takto svého psa trestala, sdělovala mu svým chováním, že ho plánuje v dalším kroku zabít. Zpočátku byl pejsek přátelský, nikoho se nebál a byl mazlivý. Majitelka ho svými tresty přesvědčila o tom, že ruka natažená k jeho krku působí bolest a stres. Začal se tedy bát a nakonec i bránit, protože zjistil, že to je jediný způsob, jak se situaci vyhnout.

Dalším příkladem je beaglice, která se klepala, jakmile na ni majitel promluvil, a byla velmi často nemocná. Majiteli někdo poradil, že jako správný „vůdce smečky“ musí na fenku křičet, a když neuposlechne, musí ji okamžitě povalit na záda, křičet na ni a vrčet jí do obličeje, aby pochopila, kdo je jejím pánem. Měl velké štěstí, že se strach u fenky neprojevoval agresivním chováním. Už jen křik je projev agrese, natož vynucení si podřízené pozice. Žádný vlk ani pes není do této pozice nikdy tlačen fyzicky násilím, dělá ji instinktivně jako odpověď na chování nadřízeného psa či vlka. Takové chování ale člověk napodobit neumí. Pes se přirozeně bojí člověka, který se chová agresivně. Může reagovat agresí ze strachu, nebo se např. rozklepe a nebude se hýbat vůbec, případně se bude pohybovat velmi pomalu, což jsou jedny z nejsilnějších konejšivých signálů podle poznatků paní Turid Rugaas. Tresty tohoto klienta způsobovaly fence chronický stres, který vedl k oslabení imunitního systému. Tento princip je dobře popsán i u lidí.

Klikněte pro větší obrázekJediné „tresty“, jejichž využití dovoluji svým klientům, jsou ty, které jsou využívány k výchově štěňat jejich rodiči. Ti jsou neuvěřitelně laskaví a trpěliví, lidé bohužel ne. Takovým „trestem“ je např. okamžité, klidné a důsledné ukončení příliš agresivní hry nebo oddělení zvířete na několik vteřin do jiné místnosti, pokud nestačí pouhé ukončení hry, nebo pes skáče a nereaguje na signál ruky. Tento signál je stejný jako ten, který dává člověk jinému, jež ho ruší při telefonování. Není důležité, jak dlouho ukončení hry nebo oddělení probíhá, důležitý je počet opakování a důsledné dodržování při každém projevu nežádoucího chování. Je to stejný princip, jako když se člověk učí cizí jazyk, stále dokola si opakuje slovíčka.

Dobrý výcvik nespočívá ve správných trestech, ale ve správné motivaci. Stejně tak jsem schválně uvedla, že pes má být oddělený jen několik vteřin, a pokud bude opakovat nežádoucí chování, bude opět na několik vteřin oddělen. Za několik sekund nestihne zdemolovat dveře. Nejdůležitější je akt oddělení, ne to, jak dlouho tam je, a počet opakování, kterými hru ukončíte, ne to, jak dlouho je zavřený.

Štěně nebude kousat boty, když se k nim nedostane. Vyroste z toho. Proč je na některých hračkách uvedeno, že nejsou určené pro děti např. do 3 let věku? Stejný nápis by na sobě měly mít i boty majitele. Štěně se k nim vůbec nemá dostat, je to psí dítě a potřebuje dostatek hraček, které ho mentálně i fyzicky stimulují, nelze tedy nechat nechráněný botník a počítat s tím, že si ho nevšimne.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jak (ne)trestat.

11. Pes k dětem

Klikněte pro větší obrázekTo je jeden z největších omylů. V první řadě vysvětlím pojmy. Pes byl vyšlechtěn z vlka, což je predátor a pes jím také nikdy nepřestal být. Jeho lovecké pudy jsou sice u některých plemen potlačené, ale stále dokáže člověka vážně zranit. Dítě je mládě člověka, v podstatě potencionální kořist pro vlka. Člověk je jediný druh na této planetě, který dává predátorovi svoje děti na hraní a hrozně se diví, když ho pes zraní nebo zabije. Dítě by NIKDY nemělo zůstávat se psem o samotě. Rodiče jsou odpovědní za psa, který je s dítětem v domácnosti.

Batole se může pohybovat podobně jako zraněné či nemocné zvíře a může v psovi se silným loveckým pudem aktivovat „program“ ulovit a sežrat. Obdobně může zafungovat i nekontrolovaná hra na honěnou. Dítě, které se učí chodit, se chytá různých předmětů a nábytku a může takto chytit i psa např. za zadek. I ten nejhodnější pes se může polekat, a aniž by chtěl, rozsekne dítěti zubem obličej. Bohužel je pak označen za agresivního a nebezpečného a na internetu se okamžitě rozvíjí diskuse o tom, zdali by takto agresivní pes neměl být utracen. Pes se přitom jenom lekl a dítě mělo obličej přesně tam, kde on zuby.

Odrostlejší děti, které zůstanou se psem o samotě, mohou mít hloupé nápady. Často se stává, že psa dokonce zraní. Ten - v podstatě v sebeobraně - může způsobit dítěti vážná zranění. Typickým příkladem byl jeden německý ovčák, který jednomu dítěti doslova skalpoval obličej. Byl okamžitě utracen a teprve, když ležel mrtvý na stole, si veterinář všiml, že mu dítě zarazilo ostny z motyčky tak hluboko do hrudníku, že mu prorazilo plíci.

Klikněte pro větší obrázekVelmi hloupé nápady mohou mít i rodiče. Jedním z nich je pořídit dítěti, které teprve začalo chodit do základní školy, psa, který bude v dospělosti vážit 30 kg. Rodiče se obvykle ohrazují tím, že si dítě takového pejska přálo, a tak si ho musí vychovávat samo. Jenže pes brzy pochopí, že dítě má co dělat samo se sebou. Takže se může stát, že se ho naučí šikanovat, protože přijde na to, že agresivním chováním si vynutí, co chce, např. pamlsky. Zoufalé dítě pak volá svému rodiči, co má dělat, když drží pamlsky a pes ho drží doslova přišpendlené ke zdi a vrčí. Je takový pes agresivní? Ne, jen se naučil, co má dělat, aby se dostal k pamlskům.

Prvním pravidlem pro spokojené soužití dětí a psů je důslednost rodičů. Musí být dána jasná pravidla, kam kdo smí a nesmí. Pes by měl mít doma místo, kde se může před dítětem schovat, tak aby ho nerušilo, např. ve spánku nebo při krmení. Při seznamování musí dítě psovi dávat pamlsky a chovat se klidně, aby se pes nezačal bát. Zvíře, které se bojí, útočí bez varování a může pak snadno dojít k neštěstí. Je potřeba vysvětlit dítěti, že nesmí psovi brát jeho hračky z tlamy. Je potřeba naučit dítě i psa „výměnnému obchodu“ - něco za něco. Když chce dítě hračku psa, musí mu za to něco dát, buď jinou hračku, nebo pamlsek. To vše se musí odehrávat v klidu a bez křiku. Je potřeba naučit dítě, aby vždy požádalo o pomoc rodiče, pokud na ně pes například vrčí.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu zjistíme, jestli je vhodné pořizovat psa k dětem.

12. Obranné chování

Klikněte pro větší obrázekPes není nikdy agresivní bezdůvodně. Nejprve vysílá konejšivé signály, např. se olizuje nebo zívá. Útok provede až ve chvíli, kdy mu z jeho pohledu nezbývá nic jiného. Při obranném chování může pes vrčet, cenit zuby, štěkat nebo dělat jedno z tzv. 4 F. První je flight, což znamená útěk. Pes sebou začne házet a snaží se uniknout. Druhé je friddle, což je přeskokové chování. Pes se vrtí, může si okusovat nohu atp., aby se nemusel soustředit na nepříjemnou situaci např. na vyšetření u veterináře. Třetí je freeze, zamrznutí. Pes úplně ztuhne, majitel je často mylně přesvědčen, že pes situaci výborně zvládá, protože se vůbec nehýbe. Čtvrté je fight, což je rychlý útok vpřed a ihned skok vzad. Pes se při tom může snažit i chňapat. Vrčení, přeloženo do naší řeči znamená: „Jdi pryč, jsi příliš blízko, ohrožuješ mně, nelíbí se mi to, přestaň!

Klikněte pro větší obrázekPokud chce člověk se svým psem vycházet, nesmí mu vrčení zakazovat, naopak by měl respektovat to, co tím pes „říká“. Lidé vynikají v tom, jak psa dostat do nepříjemné situace a chtějí, aby to zvládl. Příklad: člověk natáhne směrem ke psovi, krčícímu se v koutě ruku. Pes se bojí a začne se olizovat, což je konejšivý signál. Pokud se člověk dále přibližuje, může pes začít vrčet, protože je ve stísněném prostoru a bojí se. Když majitel tuto situaci správně nevyhodnotí a neukončí, začne pes používat silnější signály a může i zaútočit, protože se cítí ohrožen.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu se dozvíme něco o obranném chování psa.

13. Jak dávat správně povely a jak poznat dobrý cvičák

Klikněte pro větší obrázekV dnešní době nejsou výcvikové metody založené na tom, že majitel musí drsným hlasem řvát na psa povely. Výcvik už není založen na tom, že se pes musí třást strachy před svým pánem. Není pravda ani to, že čím brutálněji psa vychováváme, tím lepší majitelé jsme, např. zbít psa, pokud nepřijde včas na povel, nebo ho vycukat na obojku, když táhne atp. To vše jsou zastaralé metody, které povedou jen k tomu, že se vás pes bude bát. Když se šelma bojí, může zaútočit bez varování a člověka vážně poranit. Navíc bylo pozorováním vlků prokázáno, že čím drsněji rodiče vychovávají své potomstvo, tím agresivnější je pak mladé zvíře. Proto jsou v dnešní době využívány pozitivní metody s využitím pamlsků a hraček.

Klikněte pro větší obrázekKdyž majitel dává psovi povel, musí být klidný a ideálně mít i radostný tón v hlase. Ze všeho nejdůležitější je být důsledný, ale zároveň laskavý. Není nutné psovi vyčinit, pokud napoprvé neposlechne. Ve výcviku je velmi důležitá i trpělivost. Když pes neuposlechne, měl by se majitel zamyslet nad tím, proč tomu tak je a pozorovat, jestli jeho pes nedělá konejšivé signály. To je způsob jakým dává pes zpětnou vazbu majiteli, když je nejistý, nechápe, nebo je něco špatně. Například když majitel dává povely příliš „dominantním“, nepříjemným hlasem, vnímá to pes jako projev agrese ze strany majitele a bude se ho snažit uklidnit konejšivými signály. Může se olizovat, pohybovat se pomalu, nebo nepřijde na zavolání – snaží se udržovat vzdálenost mezi sebou a majitelem, dokud se člověk neuklidní.

Klikněte pro větší obrázekPsovi je také velmi nepříjemné, pokud se nad ním majitel sklání, v lepším případě se sebere a odejde, případně může i zavrčet. Při dávání povelů je také důležité, aby stál člověk rovně, nepředkláněl se. Pro malého psa, bude příjemnější, když si člověk dřepne, nebo k němu stojí bokem, místo toho, aby se k němu čelem skláněl. Když pes nepřijde ihned na zavolání, je možné, že mu postavení majitele čelem k němu připadá jako hrozba. Lze mu pomoci tím, že se člověk natočí bokem, případně udělá pár kroků zpět a dá tak psovi najevo, že není hrozbou. Když je štěně příliš zabrané do hry, je třeba ho zaujmout zvukem, se kterým má spojený pamlsek, např. mlasknutím. Psovi je také velmi nepříjemný upřený pohled, snaží se mu vyhnout, nebo dělá konejšivé signály, např. otočí hlavu na stranu, olízne se nebo zívá. Ustrašený pes může dokonce i zaútočit na člověka, který se na něho upřeně dívá a jde rychle k němu. Člověk může konejšivé signály využít i k uklidnění psa, např. při cestování autem lze zíváním psovi pomoci, aby se uklidnil.

Klikněte pro větší obrázekSprávný cvičák rozpozná majitel tak, že ho nikdo nenutí na psa křičet povely, škrtit ho na obojku, případně si získávat pozornost psa prudkým škubáním vodítka. Toto jednání je psovi velmi nepříjemné. Bude sice poslouchat, ale jen proto, aby se vyhnul bolesti. Pes je přítel člověka. Přátelství je založeno na vzájemné náklonnosti ne na strachu z trestů.

Miniseriál: „Psí řeč“

Miniseriál: „Psí řeč“

V dalším vydání našeho miniseriálu se dozvíme něco o jak dávat správně povely a jak poznat dobrý cvičák.

Autorka textu: MVDr. Martina Načeradská