Jako ta zvířata

1. Jako prase… / Špinavý jako prase / potí se jako prase / smrdí jako prase / žere jako prase, je líný jako prase…

… a přitom prasata jsou ve skutečnosti velmi čistotná, potit se nemohou, ani kdyby nakrásně chtěla a líná rozhodně také nejsou.

Klikněte pro větší obrázekPokud jim to člověk - hospodář umožní, prase se nejenže udržuje v čistotě, používá záchod (chodí na jedno místo), ale rovněž si připravuje zvláštní pelech na spaní. Prasata se velmi často válejí v blátě, ale i to má svůj důvod. Nedělají to proto, že by byla čuňata. Jedním z důvodů je potřeba častého rytí v půdě, ale obalem z bláta si také chrání kůži. Prasata mají tlustou vrstvu tuku, takže se mohou lehce spálit od slunce. No a teď k tomu pocení: prasata nemají potní žlázy, takže se nemohou ani potit, ani potem smrdět.

Klikněte pro větší obrázekK dalšímu budu, že někdo žere jako prase, se dá říci asi tolik: prase je všežravec a velmi často se chová jako „živá popelnice“. Prase však vlastní o třetinu více chuťových buněk než my lidé a navíc se na rozdíl od nás (a např. ovcí nebo koní) nikdy nepřejídá. Prasata mají ale i další obdivuhodné vlastnosti: díky až 200x citlivějšímu čichu, než jakým se může pochlubit člověk, pomáhají vyhledávat nejen lanýže, ale i např. nášlapné miny. Prasata jsou skutečně vysoce inteligentní zvířata, která se dovedou lecčemu naučit, například tančit, aportovat, tahat vozík, ale třeba i výborně hlídat děti atd.

2. Pomalý jako želva

Klikněte pro větší obrázekŽelvy nejsou zdaleka tak pomalé, jak si lidé obvykle myslí. Každý chovatel suchozemských želv ví, v jak krátkém čase dokážou zmizet, když se jen na chvilku nedívá a otočí se jinam. Suchozemská želva dokáže ujít 5 km za hodinu a nijak se nezadýchá… A co teprve vodní želvy! To jsou velmi rychlí plavci. Například jedna samice kožatky velké uplavala za 647 dnů 20 557 km - z Indonésie do Oregonu. A protože se kožatky umí potápět až do hloubky 1 200 m, byla její trasa ve skutečnosti ještě delší.

Klikněte pro větší obrázekNamísto „pomalý jako želva“ by víc odpovídalo skutečnosti říkat „tvrdohlavý jako želva“. Želvy jsou velmi sveřepé bytosti. Jakmile si vezmou něco do hlavy, téměř je nejde od jejich úmyslu odradit. Pokud se někam vydají, tak jsou tam odhodlané prostě dojít, děj se co děj. Samci velkých želv, kteří váží víc než dva metráky, se hrnou za myšleným cílem jako tank. Překážky neuznávají.

3. Mlsný jako koza?

Klikněte pro větší obrázekAno, to je pravda. Kozy jsou vybíravé a potravu očichávají a ochutnávají. Pokud je však nouze, vezmou za vděk i obyčejnou trávou. Mají-li ale na výběr, nejsou líné si za chutnou stravou vyšplhat třeba i na strom a tam si pak vybírají ty nejšťavnatější lístky a ovoce. Kozy jsou nerady samy, mnohem lépe se jim daří ve společnosti jiných domácích zvířat. Kozy jsou také velmi chytré. Všimněte si, že na venkovních pastvinách je ve stádě s ovcemi vždycky nějaká ta koza. Je to proto, aby koza dovedla ovečky bezpečně zpět do chléva.

4. Slizký/lstivý jako had

Ani to, že je had slizký, ani to, že je had lstivý neodpovídá pravdě.

V případě slizu pokrývajícího tělo by se had nemohl plazit bez následků - jako např. slimák, nebo hlemýžď, kteří jdou na procházky za deště…

Klikněte pro větší obrázekPořekadlo „je lstivý jako had“ - vzniklo pravděpodobně jednak proto, že má had upřený pohled - to je dáno neschopností hadů mrknout - chybí jim totiž oční víčka. A za druhé, že se pohybuje takřka neslyšně - připlazí se ke kořisti, využívá přitom služeb rozeklaného jazyka, který nese na špičkách chemický rozbor okolí až do jacobsenova orgánu na horním patře v tlamě, kde proběhne vyhodnocení. Krajty zase například využívají ve tmě tepločivné jamky okolo své tlamy, které jim prozradí teplokrevného živočicha - jeho velikost, hmotnost i přesnou polohu.

Takže je-li někdo slizký a lstivý, had to rozhodně není.

5. Množí se jako králíci

Klikněte pro větší obrázekJe to pravda. Králíci se skutečně dokážou velmi rychle množit. A protože to jsou velmi přizpůsobivá zvířata, tak je lidé využívali jako lovnou zvěř. Avšak škody, které králíci způsobovali, daleko přesahovaly užitek. Počátkem 15. století vysadili první kolonizátoři na ostrově Porto Santo u Madeiry králíky a za pár desítek let museli ostrov opustit, protože králíci jim úplně spásli úrodu. Tato historie se, bohužel, opakovala celkem nedávno. V roce 1859 byl vysazen jediný pár králíků v Austrálii v městském parku ve státě Victoria a už v roce 1890 se vlastně celý východ Austrálie podobal jednomu obrovskému nedozírnému králičímu výběhu, protože králíků tam žilo už kolem 20 milionů.

Klikněte pro větší obrázekRamlice, králičí maminka, může mít až 6 vrhů do roka a v jednom vrhu může mít 6 – 11 mláďat.

6. Mění barvu jako chameleon

Klikněte pro větší obrázekTo není vůči chameleonovi spravedlivé. Chameleoni nejsou žádní alibisté - barvozměnou a kombinací různých vzorů (pruhy, tečky, spirály, kosočtverce apod.) si mezi sebou povídají. Barvozměnu mohou také používat k termoregulaci vlastní teploty. Je-li jim zima, zploští se, ztmavnou a jako sluneční konektor se nastaví hřejivým paprskům slunce. V případě horka zase zesvětlají a otočí se ke zdroji tepla čelem. Samice dávají přednost spíše zeleným tónům, samci si libují v hnědavorezavých odstínech.

Klikněte pro větší obrázekJe zajímavé, že se dva různé druhy chameleonů mezi sebou nedomluví: např. pro chameleona parsonova je červená barva známkou radosti a pohody, kdežto jemenský tím dává najevo naštvání a pobouření. Zajímavé, že?

7. Hloupá jako husa

Tak tohle přirovnání rozhodně nesedí, protože husy jsou velmi chytré.

Klikněte pro větší obrázekRoku 387 př. n. l. se postupně dostali Keltové až k Římu, který dobyli. K obléhání Říma v roce 387 př. n. l. se váže známá pověst o posvátných husách Jupiterova chrámu, které zachránily před vypleněním Kapitol, kde se zbytky obránců Říma ukrývaly. Husy je svým křikem měly upozornit na hrozící nebezpečí.

Klikněte pro větší obrázekHusy jsou dokonce tak chytré, že se dají vyhánět na pastvu bez hlídače a s nastupujícím soumrakem se pomalým pochodem (chodit husím pochodem) samy vydávají zpět domů. Před spaním a při návratu z pastvy si husy povídají štěbetáním. Husy mají také velmi dobrý zrak, zjistilo se, že reagují na bílý talíř položený až 120 metrů od nich.

Klikněte pro větší obrázekHusí společenství je zařízeno tak, že nejvyšší postavení má nejsilnější houser, který je ostatními členy bezvýhradně uznáván. Houser husy domácí žije, na rozdíl od husy divoké, v mnohoženství.

Husa má, ve srovnání s ostatními ptáky, také velmi dobrou paměť, takže ji lze i vycvičit k různým kouskům. I divoké husy lze snadno ochočit. Husy jsou výhradními vegetariány.

8. Spí jako mědvěd

Klikněte pro větší obrázekZimující medvědi dokážou spát až měsíc v jedné pozici. Samice dokonce ve spánku i rodí úplně malá, bezsrstá, slepá mláďata. Po celou dobu trvání zimního spánku, i když se občas probudí, medvědi nejedí, nepijí, nekálejí, ba ani nemočí, proto musí přes celé léto a podzim vydatně až nezřízeně hodovat, aby si vytvořili dostatečné zásoby tuku na dlouhé až sedmiměsíční období nečinnosti.

9. Žíznivý jako velbloud?

Klikněte pro větší obrázekAno, je to pravda. Dvouhrbý velbloud se řekne drabař, jednohrbý dromedár. Koráb pouště, dětská říkanka: Velbloud - koráb pouště, písek vpředu, písek vzadu, písek žere písek s… Oba jsou přizpůsobené k životu na poušti například i tím, že si v hrbech hromadí energeticky bohatý tuk. Ten se potom v organismu, při uvolňování energie, štěpí na oxid uhličitý a vodu. Zvíře o hmotnosti 500 kg může v hrbech uložit až 200 kg tuku. Podle velikosti hrbu se pozná výživový stav jedince (hubeňouři nemusí mít hrb skoro žádný). Velbloudi dokážou pochodovat bez pití nejméně jeden týden, při extrémních teplotách za lepších okolností i po několik měsíců. Dokážou také vypít obrovské množství vody - až 60 litrů - a netrvá jim to déle než několik minut (vím z vlastní zkušenosti, občas v létě nešla voda a musela se jim nosit v kyblících. Jednou jsem jim nanosila 40 kýblů a oni pořád ještě pili).

10. Řve jako lev

Klikněte pro větší obrázekToto přirovnání odpovídá skutečnosti. Lev má kosti v hrdle spojené pružnými vazy, které umožňují rozšíření a rozechvění hrtanu, čímž vzniká onen pověstný hromový řev. Řev slouží jako komunikační prostředek mezi lvy a k vyhrožování případným sokům. Lvi svou pozici dominantních samců mají „propůjčenou“ jen na krátkou dobu, obvykle jde o pouze dvouleté období, takže si to své kralování musí skutečně užít. V pozici vůdce smečky je čeká nezdravý život plný stresu. Obvykle začne lev své panování tím, že pozabíjí všechna malá lvíčata, aby samice přišly do říje. Chce totiž, aby pokračovaly jeho geny, a ne aby vychovával nevlastní potomky. Říjnou samici páří až 50x za den po dobu zhruba čtyř dnů.

Klikněte pro větší obrázekI když lev zdánlivě nic nedělá, přeci jen záleží na jeho dovednosti a síle, jaký dokáže obhájit lovecký rajon pro svou družinu lvic. Lev, který se lovu nezúčastňuje, chrání revír před jinými smečkami lvů a od ulovené kořisti odhání drzé hyeny.

11. Paličatý jako osel

Klikněte pro větší obrázekAno, je to pravda. Osel je velmi tvrdohlavý a většinou si dělá, co chce. Na rozdíl od koně je i svévolný, potutelný a ve svůj prospěch velmi vychytralý. Osel k člověku nikdy nepřilne tak jako kůň. Na druhou stranu však má, oproti koni, spoustu výhod: je nesmírně skromný v potravě, požírá i trnité keře, tvrdou trávu, a stačí mu jí velice málo. Bez zřejmé námahy unese až třímetrákový náklad. V horském terénu se pohybuje i na strmých kamenitých stezkách a pokud náhodou klopýtne, nebo dokonce upadne, na rozdíl od koně, který padá s roztaženýma nohama, se osel přikrčí, schová hlavu a válí sudy. Osli vynikají také neobyčejnou statečností. Údery kopyt brání i velkým šelmám. Osel je velmi odolný vůči nemocem a schopný práce až do vysokého věku (40 let). Žádné jiné zvíře se, vzhledem k pracovnímu výkonu, nespokojí s tak skromným živobytím jako osel. Jediný „přepych“, který vyžaduje, je suchá teplá stáj. Osel se bojí vody a štítí se vlhka. Proto odmítá pracovat za deště nebo přejít přes potok. Z toho plyne i jeho věštecká schopnost předpovídat počasí. S blížícím se deštěm je ve vzduchu vysoký obsah par, který oslovi vadí, protože jej svědí a štípe. Ke zdomácnění oslíka došlo asi kolem roku 4000 př. n. l.

12. Roní krokodýlí slzy

Klikněte pro větší obrázekKdyž někdo o někom řekne, že roní krokodýlí slzy, jedná se o pláč? Co myslíte? Pravda je taková, že toto přirovnání sedí spíše na člověka vypočítavého, než smutného, protože ani krokodýl ve skutečnosti žádné slzy neroní. Pláč je totiž projevem emocí a v případě „krokodýlích slz“ o žádné emoce nejde. Důvod je totiž velice pragmatický a dokonce ty pověstné krokodýlí slzy ani neroní krokodýlové, ale spíše mořské želvy, a to proto, že se slznými kanálky zbavují přebytečné soli a přebytečných minerálů, které potřebují dostat z těla pryč.

13. Hladový jako vlk

Klikněte pro větší obrázekAno, toto je pravda. Vlčí vizáž je vždy tenká a působí hubeně. Ulovit kořist není například v zimě pro vlčí smečku až tak snadné, proto, když se lov zdaří, vrhají se vlci na ulovenou kořist a hltavě polykají obrovské kusy masa. Severoamerické studie ukazují, že úspěšnost lovu vlčí smečky je 7 - 10 % a že se tudíž vlci musí často i několik týdnů obejít bez potravy. Ale troufnou si i na losa (200 - 825 kg) nebo bizona (350 - 1000 kg). Vlčí smečky jsou obvykle tvořeny dominantním párem a 8 - 12 dalšími jedinci. Sociální organizace smeček je složitá, největší smečky vzniknou při dostatku potravy (až 36 zvířat), v době hladovění se dospělé potomstvo od smečky odděluje. Normální rozloha teritoria je 80 - 2000 km2, avšak jedna smečka na Aljašce vládla 13000 km2. Ve Velké Británii byl poslední vlk zastřelen v roce 1743. Vlk je pokládán za předka všech 350 - 400 psích ras. První psi byli domestikováni před 12000 lety.

14. Rychlý jako gepard

Klikněte pro větší obrázekKdyž se o někom řekne, že je rychlý jako gepard, znamená to, že ho žádný jiný savec nepředhoní? Ano. Gepard dokáže z klidu zrychlit během tří vteřin na stokilometrovou rychlost. Pro srovnání: závodní kůň běží maximální rychlostí 69 kilometrů za hodinu.

Klikněte pro větší obrázekGepard má ke svému výkonu totiž úžasně přizpůsobené tělo. Měkká páteř působí jako pružina, částečně zatažitelné drápy mu pomáhají jako hřebíky na tretrách běžců. Proto dokáže v běhu vyvinout až osmimetrové skoky. Vydrží však zátěžový běh jako maratónec? Nikoli. Stokilometrovou rychlost dokáže vyvinout jen na krátkou dobu; i když jeho mohutné plíce zásobují jeho srdce i svaly kyslíkem, nedokážou to dlouho.

15. Slétají se jako supi na mršinu

Klikněte pro větší obrázekToto pořekadlo je pravdivé. V tropických krajinách hrají supi důležitou úlohu zdravotní policie. Odstraní každou mršinu tak rychle, že tím dokážou zabránit šíření nakažlivých nemocí a infekcí. Obvykle se zdržují v místech s pasoucími se stády dobytka. Supi dokážou dlouhodobě hladovět, jakmile se však dostanou k nějaké zdechlině (jejich poměrně krátké a široké prsty s tuhými drápy se k lovu živé kořisti příliš nehodí), doslova se přecpou k prasknutí. Supi musí leckdy po dlouhé hodiny setrvávat na zemi, a to po dobu než alespoň částečně nevytráví. To proto, aby byli opět schopni vzlétnout. Jejich nepříliš vábný vzhled s holou hlavou a krkem je velmi praktickým uzpůsobením k požírání zdechlin, neboť se lépe udržuje v čistotě.

Klikněte pro větší obrázekMrchožraví supi jako celek osídlili teplé kraje Starého světa ve 14 druzích. Sup mrchožravý byl dokonce ve Starověkém Egyptě vysoce uctíván, neboť byl ztělesněním bohyně Nechbet, ochránkyni faraonů a sestry bohyně Isis. Zároveň s kobrou eyptskou se stal zvířecím ochráncem a symbolem faraonovy moci. Jeho zpodobnění bylo součástí pokrývky hlavy egyptských královen, např. Kleopatry VII., proto se mu občas říká Faraónova slepice. Supové létají, i když lépe řečeno plachtí a vznášejí se, neboť mistrně využívají proudění vzduchu a vzdušných vírů k vynesení poměrně těžkého těla do nebetyčných výšek. Vždy však tak, aby v jejich dohledu byl další sup.

Klikněte pro větší obrázekDříve se myslelo, že supi mají vynikající čich, ale není tomu tak. Jak prokázaly i pokusy, při kterých se halda páchnoucího masa překryla plachtou, na jejíž povrch se rozmístilo také pár kousků - supi sežrali jen těch pár viditelných kousků, protože na skrytou „dobrůtku“ pod plachtou nepřišli. Jejich zrak je pověstný, postřehnou na velkou dálku zcela nepatrnou drobnost, takže když jeden ze supů „padá“ dolů, je to znamení pro všechny jedince v okolí, že spatřil kořist. Pak se již k zdechlině slétávají ptáci z dalekého okolí.

16. Hroší kůže

Klikněte pro větší obrázekHroch obojživelný získal své jméno díky své lásce k vodě, v níž tráví většinu dne - mnohdy až 18 hodin. Voda jej nejenže nadnáší (samci mohou vážit mezi 1500 a 3200 kg), ale také chrání citlivou kůži před spálením od slunečních paprsků. Voda jej také provází celým životem - mládě rodí matka přímo do vody, obvykle na mělčině. Pokud se mládě do 20 sekund nevynoří a poprvé nenadechne, uhyne. Také souboje samců se odehrávají ve vodě. Hroch nejraději chodí po dně, ale je i výborným plavcem (uplave až 30 km vzdálenosti a umí se potopit na 5 a v extrémních případech až na 10 minut). K tomu mu napomáhají jednak plovací blanky mezi prsty na nohách, a uzavíratelné ušní boltce a nozdry. I když hroší zívání v zoologických zahradách je obdobou žebrání o nějaký pamlsek, v přírodě se zpravidla jedná o vypouštění přebytečných plynů vznikajících při trávení rostlinné potravy v žaludku.

Klikněte pro větší obrázekHroší kůže je velmi citlivá, zejména na spálení od slunečního záření. Chybějící potní žlázy nahrazují podkožní žlázy, které vylučující olejovitou tekutinu. Tento růžový maz nejenže pohlcuje UV záření, ale rovněž brání šíření bakteriální infekce. Protože tento sliz má narůžovělou až červenavou barvu, v minulosti lidé věřili, že hroši potí krev. Takže pokud bychom chtěli opravdu dostát té pověstné hroší kůži muselo by se tak dít až po jeho smrti - při vyschnutí dosahuje hroší kůže extrémní tvrdosti, proto se dříve využívala k broušení diamantů.

17. Opičí láska

Opičí láska - ve smyslu nekritická, až otrocká láska k vlastnímu potomkovi

Klikněte pro větší obrázekOpičí láska, říká se hanlivě, ale jak je tomu ve skutečnosti? Lidský termín se vztahuje na naprostou nekritičnost dospělce k dítěti a splnění již předem všech jeho přání. V opičím a lidoopím světě je tomu trochu jinak. Tak např. vysoká úmrtnost mláďat horských goril, kde se věku 3 let nedožije až 38 % gorilátek, si vynucuje adekvátní rodičovskou péči. Po prvních pět měsíců života se mládě od matky doslova nehne, zůstává s ní po celou tuto dobu v tělesném přímém kontaktu a matka navíc vyhledává blízkost dominantního samce, aby vytvořila nejlepší možný ochranný štít pro sebe i své mládě. Mláďata jsou na matce velmi závislá, neboť se takřka každou hodinu kojí a stejně tak i s matkou spí ve společném hnízdě (neodkládají se na noc do jiných postýlek, natož pak přes den do péče jiných lidí, jako jsou různé paní na hlídání, nebo jesle). Po uplynutí této doby (5 měsíců) se mládě zkouší občas od matky na krátký čas vzdálit. Teprve až po oslavě prvních narozenin tato vzdálenost představuje zhruba 5 m. S tím zároveň klesá i četnost kojení, takže mládě matku „vysává“ jen jednou za dvě hodiny. Od stáří 30 měsíců mládě tráví s matkou přibližně 50 % svého času. V mezidobí od 3 do 6 let již má mládě vlastní noční hnízdo a matka jej postupně přestává kojit.

Klikněte pro větší obrázekU šimpanzů je jedním z nejdůležitějších pilířů dynamiky a stability sociální struktury vytváření koalic a aliancí, které souvisí s příbuzenskými vazbami a vztahy zprostředkovanými matkou. Rodičovské chování se projevuje výhradně ve vztahu matka - mládě a je u šimpanzů velmi silná, přičemž výchovná role samice je nezastupitelná. Je to právě matka, která vyučuje mládě k celé škále dovedností od tak základních jako je rozpoznání správné potravy přes způsoby a formy kontaktů, takže jakémusi společenskému chování, až po používání nástrojů. Důležitou složkou výchovy „holčiček“ je péče o mládě.

Klikněte pro větší obrázekU orangutánů samice rodí jednou za šest až sedm let. O mládě pečuje výhradně vlastní matka, která jej poměrně dlouho kojí, a zároveň mu předává všechny své dovednosti. Matka si po porodu prohlédne genitálie potomka, aby přesně věděla, jakým směrem starost a učení zaměřit. Mláďata se osamostatňují okolo čtyř let. Pohlavní zralost samic podobně jako u lidí předbíhá tu sociální o několik let. U samců je tomu podobně, takže orangutání holky jsou pohlavně zralé od sedmého roku života a kluci dosahují pohlavní dospělosti okolo dvanáctého roku.

U drápkatých opiček se obvykle o mláďata stará samec, který je nosí na zádech a samici je půjčuje pouze na nakojení, např. tamarín žlutoruký.

18. Holubičí láska

Klikněte pro větší obrázekProjevuje se holubičí láska jako milenecká či manželská? Ano, i ne. Z holubičího chování se zaměříme na období páření, které je vlastně předstupněm samotného páření. Celý rituál uvozuje zvláštní zvyk - „pročesávání“ (čištění) peří na zádech. Oba „vyvolení“ si navzájem na pohled „zlostnými“ pohyby zajíždějí zobákem odzadu pod křídlo. Pak se vše promění ve známé něžné holubí mazlení; vzájemné jemné šimrání a škrábání na hlavě i krku, přičemž holubice vsouvá zobák do zobáku partnera, jako když krmí mládě. Vše navozuje atmosféru intimního, něžného vztahu.

Klikněte pro větší obrázekSkutečnost se poněkud odlišuje - samec bývá často k holubici, která neopětuje jeho dvoření, zlý a hrubý, a té, která jej opětuje, zase bývá často „nevěrný“. Není výjimkou, že spárovat se mohou i dvě holubice nebo dva holubi. Protože se samice vzhledem ani velikostí příliš neodlišuje od samce, bývá pro chovatele překvapením snůška čtyř, nebo žádného vejce ve společně zbudovaném hnízdě (mimochodem velmi nepořádně). Podrobnější studium ornitologů zaměřených na holubí chování ukázalo, jak velký význam má „předsvatební“ laskání - vyvolává totiž kladení vajec.

Klikněte pro větší obrázekI osamoceně držená holubice může naklást vejce, pokud ji chovatel pravidelně drbe na hlavě, škrábe na krku a hladí po zádech. Hnízdní „náladu“ však u samice můžeme vyvolat i pouhou přítomností samce, byť umístěného odděleně, ale ve stejné místnosti. Pokračující holubí námluvy, které začaly tak citlivě, doprovází enormní aktivita, která se vyznačuje neposedností i rvačkami. Oba „milenci“ často vzlétají a ve vzduchu provádějí svatební tance, tleskají křídly, opisují oblouky, plachtí, houkají, po dosedu na zem se „nafukují“. Příkladná je však láska dospělých k mláďatům - oba rodiče pro ně vytvářejí ve voleti pro první dny tzv. holubí mléko, tuku podobnou látku, která se mísí se škrobem obsaženým v potravě. Všechna plemena domácích holubů se odvozují od holuba skalního a holub pravděpodobně býval prvním podnájemníkem u lidí v jeskyních. První zpráva o bílé holubici (symbolu míru a klidu) se datuje z roku 478 př. n. l.

Autorka textu: Nataša Velenská, www.zoopraha.cz

Autorka fotografií: Doubravka Velenská