Kočičí plemena

Siamská kočka

Toto jedno z nejstarších plemen pochází z Thajska (dříve Siam), odkud byly před 120 lety přivezeny první kočky do Anglie. Ve 20. letech 20. století byly nejmódnějším plemenem. Jejich typ se vyvíjel směrem k velmi štíhlým tvarům, jak je známe z dnešních moderních chovů. Kočky zavalitějšího typu, které se více podobají prvním dovezeným kočkám, se dnes označují jako thajské kočky. Typickým znakem siamek jsou jejich temně modré oči mandlového tvaru a výrazné zbarvení, které způsobuje gen pro částečný albinismus. Siamky mají světlé tělo a tmavě zbarvené koncové části – masku, uši, končetiny a ocas. Toto zbarvení se nazývá akromelanismus a bylo křížením vneseno i do mnoha dalších plemen (perské kočky s odznaky, birmy, snowshoe a další).

Siamky jsou zajímavé i svou povahou. Jsou velmi inteligentní, dobře komunikují a snadno se učí různým dovednostem. Jsou to ideální mazlíčci pro lidi, kteří si nemohou dovolit psa, ale chtějí mít zvíře podobných vlastností. Jejich chovem se zabývají i naši chovatelé.

Orientální kočka

Klikněte pro větší obrázekTyto jednobarevné sestřenky siamských koček pocházejí rovněž ze Siamu a mají se siamkami stejnou stavbu těla. K jejich prošlechtění došlo v Anglii po 2. světové válce. Vysoké, štíhlé končetiny, dlouhý ocas a protáhlá hlava s velkýma ušima se přesně shoduje se standardem siamek. Chovají se ve velkém počtu barevných variet (rázů). Nejstarší z nich je havana (čokoládově hnědá), vyšlechtěná v roce 1953. Orientálky mají podobné povahové vlastnosti jako siamky, jsou oproti nim jen poněkud umírněné. Se siamkami se kříží, a vznikají tak pestré vrhy, kde jsou koťata obojího zbarvení. Péče o orientálky je velmi jednoduchá. Srst stačí jednou týdně vykartáčovat. U nás se chovají v mnoha barvách.

Exotická kočka

Tyto tělnaté krasavice jsou krátkosrstou obdobou perských koček. Mají zavalité krátké tělo na nízkých nohou a typickou kulatou hlavu se zkrácenou obličejovou partií. Jejich nos vykazuje výrazný stop. Jsou „kočičím protějškem“ mopsů či podobných psích plemen s krátkou lebkou. Vznikly ve 40. letech 20. století v USA a jejich výchozím plemenem byly perské kočky. Oproti nim jsou nesrovnatelně méně náročné na péči o srst, která je krátká a hustá, ale neplstnatí jako srst dlouhá, kterou se pyšní jejich výchozí plemeno. Exotky se chovají v mnoha barevných varietách a náš chov je na vysoké úrovni. Povahu mají spíše klidnou, jsou skromné a snášenlivé.

Sibiřská kočka

Klikněte pro větší obrázekToto mohutné plemeno pochází z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského Svazu. Zmínky o těchto odolných kočkách pocházejí z 18. století. Sibiřky mají zakulacenou hlavu a mohutné tělo na nízkých nohou. Hustá srst má bohatou podsadu a tvrdé krycí chlupy odpuzující vodu a chránící zvíře před drsnou zimou. Je to kočka nekomplikované povahy, klidná a snášenlivá. Chová se v mnoha barvách. U nás je chov sibiřek tradiční – ještě dlouho před jejich uznáním se u nás chovaly na dovozech z Ruska ve vysoké kvalitě. Dnes se u nás sibiřky chovají na široké chovné základně. Jejich srst neplstnatí, ale v době línání je třeba ji pečlivě vyčesávat, protože v létě je dosti krátká. Majitel svojí sibiřské kočce udělá velkou radost, když jí umožní celoroční výběh do voliéry alespoň na balkón. Kočky s oblibou vysedávají venku a v zimě i na sněhu a jejich srst je potom obzvláště kvalitní.

Britská kočka

Klikněte pro větší obrázekTyto kočky jsou v současné době u nás nejoblíbenějším plemenem. Byly vyšlechtěny v minulém století ve Velké Británii z evropských koček výběrem mohutných koček s kulatými proporcemi a také křížením s perskými kočkami. I když nejznámější jsou britské kočky v modré barvě, chovají se v mnoha dalších zajímavých zbarveních – například s kresbou, s bílými skvrnami nebo ve stříbřitých barvách či se siamskými odznaky – tzv. colour point. Jsou to kočky mohutné, zavalité stavby těla na krátkých nohou, hlava je kulatá, velká. Oči jsou výrazné a kulaté, v zářivých barvách, které musejí odpovídat standardu pro určitou barvu. Nejčastěji však mají oči sytě oranžové, kočky s odznaky mají oči modré, stříbřitá zbarvení mohou mít i zelené. Jsou to kočky se spíše tichou a samostatnou povahou, i když je známa řada výjimek. Péče o jejich srst není náročná, pouze v době línání je nutné o ni více pečovat. U nás se tyto kočky chovají ve vysoké kvalitě.

Mainská mývalí kočka

Klikněte pro větší obrázekTyto robustní, velké kočky pocházejí z amerického hornatého státu Maine, kde vládnou dosti drsné klimatické podmínky. Tyto kočky tam byly původně chovány jako domácí kočky – myšilovky na statcích, a tak se vyvinuly vlivem podnebí v odolná a mohutná zvířata. Jejich srst má dobře vyvinutou podsadu a drsné vrchní chlupy odpuzují vodu. Mainské mývalí kočky dnes patří v Evropě mezi nejoblíbenější. Mají výraznou hlavu s hranatou tlamou, robustní postavu na vyšších nohou a dlouhý ocas. Je to největší plemeno koček. Péče o srst není náročná, neboť neplstnatí. Navzdory své velikosti jsou to tiché a snášenlivé kočky, které udělají radost každému majiteli. Mají rády společnost alespoň jedné další kočky. Chov těchto koček je u nás dobře rozvinutý.

Norská lesní kočka

Klikněte pro větší obrázekTyto půvabné a inteligentní kočky pocházejí z Norska, kde byly vyšlechtěny z domácích dlouhosrstých koček. Vlivem severského prostředí se u nich vyvinula nádherná, hustá srst s bohatou podsadou a krycími chlupy, odpuzujícími vodu. Norské lesní kočky mají trojúhelníkovou hlavu s typickým rovným profilem, jsou atletické a svalnaté – ve srovnání s předešlým plemenem (mainské mývalí kočky) jsou menší a elegantnější. Jejich historie je však stejná. Byly to původně domácí kočky, chytající na venkově hlodavce. Mají přátelskou povahu, živý temperament a jsou bystré. Jejich obliba vzrůstá, v Norsku není výjimkou přítomnost 100 jedinců na výstavě. U nás se chovají v menším počtu.

Perská kočka

Klikněte pro větší obrázekTyto kočky byly vyšlechtěny ve Velké Británii z dlouhosrstých koček různého původu. Ke šlechtění byly použity kočky z Persie, Ruska a Turecka. Dnešní peršanky mají typickou, extrémně zkrácenou hlavu, mnohdy připomínající pekingského palácového psíka. Tělo je zavalité na krátkých nohou. Srst je velmi dlouhá, hedvábná s bohatou podsadou, která vyžaduje pravidelnou péči. Jsou to kočky milé, klidné a snášenlivé povahy. V minulosti byly nejoblíbenějším plemenem u nás i v Evropě, v současnosti se jejich počty snížily. U nás jsou však stále kvalitní i početné chovy. Krátkosrstým protějškem peršanek jsou mnohem později vyšlechtěné kočky exotické, pocházející ze Spojených států amerických.

Ruská modrá

Klikněte pro větší obrázekPrvní zmínky o těchto kočkách pocházejí z Archangelska z 18. století. Byly dovezeny do Velké Británie, kde započal jejich organizovaný chov. Ke šlechtění byly použity další kočky – například siamské. Vzhled dnešních Rusek však věrně odpovídá původním archangelským předkům. Jsou to elegantní, svalnaté kočky s klínovitou hlavou a rovným profilem. Oči jsou mandlové a zářivě zelené. Typická je velmi hustá modrošedá srst se stříbrným nádechem. Jsou to živé, inteligentní kočky a dobře komunikují. V Evropě se chovají výhradně v modré barvě, ale jinde ve světě se vyskytují i v bílé nebo černé.