Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

I zvířata trpí depresemi

Deprese je závažná, až život ohrožující porucha psychiky. Mohou depresemi trpět i psi, koně, kočky nebo papoušci? Výzkumy naznačují, že ano. Psychické potíže byly zaznamenány u celé řady živočišných druhů. Dobře zdokumentované jsou deprese u primátů, u kterých byly zaznamenány v důsledku ztráty důvěrně známého prostředí či v reakci na zpřetrhání zafixovaných sociálních vazeb. Doloženy byly příznaky depresí i u zvířat, která žijí párově a o partnera z různých příčin přišla, nebo dokonce u jedinců dvou živočišných druhů, kteří byli chováni od narození společně

(například pes a kůň). Studie také popsaly příznaky posttraumatických stresových poruch u šimpanzů, kosatek či slonů, které se rozvinuly následkem pobytu v zajetí nebo v důsledku týrání.

Mezi nejčastěji pozorované problémy patří úzkost, deprese a obsedantně kompulzivní poruchy, na které zvířata reagují nutkavým jednáním. Rozpoznat klinickou depresi u člověka není snadné. U zvířat je situace ještě komplikovanější.

Na co se tedy zaměřit a jaké projevy a stavy považovat za závažné? Významným signálem rozvoje deprese u zvířat je zaznamenatelné omezení kontaktů s jedinci téhož druhu, snížení zájmu o potravu až anorexie, omezení pohybových aktivit, útlum, ztráta zájmu o činnosti či předměty, které by za normálních okolností stály v popředí pozornosti daného druhu. Snížený zájem o okolí provází obvykle i vyhasínání běžných naučených vzorců chování. Dalším z typických příznaků deprese je i tak zvané "choulení se" v průběhu dne či zaujímání pozic, které u denních živočichů lze pozorovat pouze v době spánku.

(Zdroj: Zpravodaj Sdružení SRAZ, Lenka Skoupá)

V reportáži oslovíme odborníky, kteří mají k dané problematice co říci. Dozvíme se, jak depresím u zvířat předcházet, a co dělat, když už se projeví. Zaměříme se nejen na koně, psi a kočky, zvířata v cirkusech nebo zoologických zahradách, ale také na hospodářská zvířata, nebo třeba morčata, která už se v některých evropských zemích nesmějí chovat po jednom, ale nejméně v páru.

Na slovíčko s výtvarnicí

Jelení říje

Stalo se to před lety. Zrovna nastávalo „babí léto“. Slunce prosvětlovalo zlátnoucí listí. Lesy voněly mechem a podhoubím. Toho roku bylo všude plno hub. Na louce nádherně kvetly růžové ocúny a v lese fialový vřes. Pobývala jsem tou dobou ve srubu v Brdech. Úžasná romantika! Žádná elektřina, jen petrolejové lampy. Nejbližší civilizace poměrně daleko. Večery byly rozeznělé akordy kytar a prosvětlené táborákem. Jiskřičky se vznášely vzhůru ke hvězdné obloze a siluety stromů se za nocí nořily do tmy. Za úsvitu i za soumraku bylo občas slyšet troubení jelenů. Brdské lesy tehdy oplývaly spoustou zvěře i ptactva. Viděla jsem tam na vlastní oči i dnes už vzácné tetřevy hlušce. Taky tam bylo plno divočáků a jelenců viržinských, což je o něco menší forma jelenů, pocházejících původně z Ameriky. Často se pásli na mírném svahu nedaleké louky, kterou lemovaly jedle a modříny. Byla jsem hrozně zvědavá na jejich zásnubní souboje a měla jsem klamný pocit, že mi tito poměrně malí jeleni nemůžou moc ublížit. Později jsem se dozvěděla, že zabít může i říjný srnec. Nevěděla jsem tehdy, že říje jelenců viržinských probíhá až v listopadu a jejich hlasy vyzývající k souboji zní jinak než troubení našich velkých jelenů evropských. Jednoho večera, když se hlasité troubení ozývalo z louky, vyběhla jsem a za chvíli už jsem se plížila vysokou travou k dějišti bojů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem rozhrnula trávu a přede mnou do sebe zuřivě naráželo paroží mohutných jelenů evropských. Tito jeleni můžou vážit i 500 kg. Byla jsem však již příliš blízko, než abych se mohla dát nepozorovaně na ústup. Jsou známy případy, kdy rozvášnění jeleni zaútočí na cokoliv i na kohokoliv. Naštěstí o mně nevěděli. Fascinovaně jsem na ně zírala z pouhých čtyř metrů až do chvíle, kdy je cosi vyrušilo a oni se lekli. Lekla jsem se i já! Jeden z jelenů skočil přímo mým směrem a já, vyděšená, jsem podvědomě zvedla obě ruce, jako když se vzdávám. Úlek byl na obou stranách, ale jelen už nestačil změnit směr, a tak mě plavně přeskočil. Naskytl se mi nezvyklý pohled na jeho tělo zespoda. Druhý jelen odskočil stranou, kde byla malá bažina a potůček. Laně se rozprchly do lesa. Díky tomuto zážitku jsem se však vždycky zajímala o vysokou zvěř všeho druhu a ráda jsem ji malovala i kreslila, ať to byli jeleni, daňci, srnci, sobi, losi nebo další krasavci.

Autorka textu: Inka Delevová, malířka a ilustrátorka

Nabídka koček z Kladna

Depozitum Heleny Studecké v Kladně
Lidických žen 1834, Kladno
tel. č.: 602 850 532
e-mail: studecka.helena@seznam.cz
č. účtu: 287 189 014 / 0300

Mikeš

Dvouletý kastrovaný kocourek Mikeš je nádherný černý ďáblík. Je velmi dominantní. Mikeš je úžasný kamarád, ale je třeba ho respektovat. Zřejmě si nic dobrého nezažil a nerozumí si s jinými kočkami. Možná bude šťastnější v domečku než v bytě, ale dál od silnice.

Áda

Mourek Áda je fešák s bílým čumáčkem a tlapičkami. Rád se mazlí a nechá se vzít i do náruče. Pokud se pro nej rozhodnete, získáte v něm skvělého čtyřnohého kamaráda. Ádovi jsou dva roky. Je kastovaný.

Šerynka

Šerynka je sice trochu nedůvěřivá, ale to jen zkraje. Jakmile ji přesvědčíte, že to s ní myslíte dobře, je vaše. Ráda si hraje a její velkou zálibou je spaní v posteli. Šerynka je roční kočička. Asi by se jí líbilo žít v bytě, ale není to podmínkou, pokud jí u domečku umožníte kdykoliv přístup dovnitř.

Moureček

Moureček je čtyřletý kocour. Má velmi hodnou a milou povahu. Rád se mazlí a když ho chováte na klíně přede jako kolovrátek. Moureček je kastrovaný. Bude úžasným společníkem každému, kdo mu projeví svou lásku a bude o něj oddaně pečovat. Hodil by se i ke starším lidem.

Betynka

Betynka má krásnou želvovinovou srst s bílou náprsenkou a ponožkami na tlapkách. Moc ráda se mazlí. Betynka je velká milovnice jídla, ale protože má trošku nadváhu, potřebovala by lehčí dietu. Betynce jsou dva roky. Je kastrovaná.

Tom a Jerry

Tom a Jerry jsou čtyřměsíční koťata. Kocourek Tom je umazlené mimino, jevelmi roztomilý. Zato kočička Jerry je pěkné kvítko, i když stejně roztomilá jako její bratříček. Šijí s ní všichni čerti, a i když se mazlí také ráda, v náručí moc dlouho nevydrží. Zvědavost jí nedá. Všechno musí prozkoumat. Pro koťata bychom rádi našli společný domov.

Matěj

Tříletého Matěje je pěkný kus. Je to pořádný kocour s mohutnější srstí, o kterou je potřeba čas od času pečovat. Hřebelcování má Matěj moc rád. Je to klidný a bezproblémový kocour, který by byl milým společníkem pro člověka, který žije sám a rozumí kočkám.

Amálka

Kočička Amálka byla odchycená v lese. Lidí se spíš bojí. Potřebuje trpělivou paničku nebo páníčka, kteří jí dopřejí tolik času na to aby si v novém domově zvykla, kolik bude potřebovat. Ale nebojte se, Amálka se v klidném domácím prostředí rychle otrká. Kočička je ideální do rodiny bez dětí nebo ke staršímu člověku. Amálce jsou čtyři roky.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST AD HD