Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Liberecký kraj podpořil vzácnou kuňku ohnivou

Znáte kuňku ohnivou? Ve volné přírodě ji můžete vidět jen velmi vzácně, ale na Českolipsku v oblasti Cihelenských a Manušických rybníků můžete mít štěstí, protože Liberecký krajský úřad dokončil letos na jaře projekt na podporu kuňky ohnivé, která patří k silně ohroženým druhům. Kácelo se, mýtilo se, vznikaly tůňky… zkrátka biotop, který této žabce přeje. Kuňka ohnivá je totiž na kvalitu biotopu velmi náročná.

A teď něco o žabce samotné: kuňka obecná (bombina bombina) obývá nejraději mělké, vegetačně hustě zarostlé stojaté vody na dobře osluněných místech, jako jsou pobřežní pásma rybníků a tůně.

Kuňky ohrožují změny v krajině jako je například scelování zemědělské půdy, úpravy rybníků pro zemědělské a rekreační účely, meliorace mokřadů, přeměna luk na pole, odvodňování luk a lesů, regulace potoků a podobně, stejně jako nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí osádky) nebo třeba zarybňování jezírek v lomech a pískovnách.

Na slovíčko s výtvarnicí

Oslice Mirej a její lidi.

Za svého pobytu v Paříži jsem se seznámila s báječnými lidmi. Byli to manželé. Pozvali mě k sobě na venkov. Tam jsem poznala jejich příběh i oslici Mirej, kterou zachránili před jateční porážkou. Kvůli ní si koupili domek na venkově a podřídili jí svůj životní styl. Zatímco jsme si povídali, oslice Mirej mi sežvýkala sukni. Asi se jí líbila. Byla zelená.

Parieta pana Ulrycha.

Kobylku Parietu její majitel zachránil, když si zlomila nohu a on ji vyléčil. Zachránil tak několik koní a já mu je malovala. Parieta mu byla tak oddaná, že když jednou spadl na překážce, vrátila se k němu a poklekla, aby mohl pohodlně nasednout.

Autor textu: Inka Delevová, malířka a ilustrátorka

Bobr a zadržování vody v krajině

Je bobr evropský „nepřítelem státu“ anebo jen zvířetem, na které nejsme zvyklí?

Karel Makoň z Dobrovolného ekologického spolku a ze Záchranné stanice v Plzni to vidí následovně:

Když se u nás na západě Čech řekne bobr evropský, většině lidí se okamžitě vybaví největší škůdce, milionové škody na majetku i přírodě, obrovský problém a zvíře, které by se mělo v zájmu lidstva a zachování planety opět systematicky vyhubit.

Přitom opak je pravdou a všechna ta leckdy až neuvěřitelná nenávist vůči tomuto našemu původnímu vodnímu hlodavci vychází hlavně z krátkozrakosti a cílené dezinformovanosti široké veřejnosti.

Bobr je poměrně často zcela záměrně vydáván za největšího škůdce na našich vodních tocích a rybnících. Zvíře, které dokáže provrtat a zničit hráz rybníka, zvíře, které bezohledně zaplaví a tím zničí pole, louky, les, sežere krásné staré stromy a devastuje naši úžasnou krajinu.

Na západě Čech je bobr zodpovědný za vyplavení sklepů u několika rodinných domů na Domažlicku, za podmáčení železniční trati do sousedního Německa, u Přeštic poničil silnici, na Klatovsku zaplavil část letiště a v údolních nivách poškodil několik hektarů monokulturního smrkového lesa. K tomu nutno připočíst i případy, kdy bobr napadl člověka se psy v rekreační oblasti u Plzně nebo zákeřně nahlodal několik stromů vedle frekventované cyklostezky v samotné Plzni.

A tak potom není divu, že se pejskaři, chataři, cyklisté, rybáři ale i lesníci, zemědělci či rodiče malých dětí cítí ohroženi, poškozeni a omezováni ve svých právech tou příšernou přírodou.

Jako by nestačilo to extrémní počasí, sucha a nedostatek vody. Inu, prostě se ta příroda proti nám úplně bezdůvodně nějak spikla a už to není jako dřív.

Do toho ti ochránci přírody, klíšťata, vlk, medvěd, rys, kormorán, vydra, orel, divoká prasata a člověk, aby se bál vůbec vylézt z baráku.

Přičteme-li ke všem těmto skutečnostem i fakt, že většina společnosti je v důsledku turbulentních ekonomických propadů a vzestupů většinou totálně časově, finančně a psychicky vyčerpána, není pak divu, že se ten, kdo za to všechno může, hledá právě mezi volně žijícími zvířaty.

Ono zabít bobra, otrávit orla či vystřílet divoká prasata je u nás bohužel stále mnohem jednodušší, než si prostě udělat pořádek v pravidlech, zákonech parlamentu či EU.

A potom zabitím nějakého toho „škůdce“, který do naší přírody stejně nepatří, si nejenom okamžitě ulevíme, ale hlavně máme pocit, že jsme konečně také něco vyřešili a pomohli tím všem.

To, co píši, bohužel, sleduji v rámci naší ochranářské činnosti již několik let. V různých periodách se ve společnosti, mediích i na vládní úrovni stále dokola omílají nejrůznější nesmysly, ze kterých se pak stává dogma. Když je třeba zakrýt nějaký opravdový problém a uspokojit lid, tak se začnou řešit bobři, vlci, medvědi a kormoráni.

A jak to vlastně bylo?

Bobr evropský byl odjakživa přirozeným vodohospodářem a tvůrcem krajiny ještě v dobách, kdy člověk o nějakém rybníkaření, přehradách a regulaci vodních toků neměl ani tušení. Kromě toho byl bobr také zajímavým a zdravým zpestřením lidského jídelníčku, navíc ve velice praktické kožešině. Takže není divu, že postupem času z naší české přírody úplně zmizel a několik let po něm nebylo ani vidu ani slechu.

Až během posledních 15 let se k nám bobr evropský začal zase vracet. Předpokládá se, že to bylo hlavně v důsledku jeho ochrany a programu návratu bobra zpět do přírody u našich německých sousedů. Jak se postupně bobčí populace v Německu zahušťovala, začal se bobr šířit i na naše území. Dnes je v Plzeňském kraji bobr naprosto všude, a proto také můžeme leckde najít zejména jeho pobytové stopy. Spolu s bobrem se do naší přírody začal vracet i původní ráz krajiny, původní dřeviny, živočišné druhy.

S trochou nadsázky se dá říct, že za pět minut dvanáct začal bobr evropský na našem území zadržovat vodu v krajině, revitalizovat lidmi zničené a meliorované toky a budovat dnes tolik oblíbené a zmiňované mokřady, rybníčky a rybníky.

Pravdou zůstává, že bobr k tomu nemá projekt, kulaté razítko stavebního úřadu a kolikrát ani souhlas vlastníka pozemků (což osobně považuji asi za nejzásadnější problém). Ale na druhou stranu za ten finální výsledek, ze kterého my lidé můžeme získat nejdůležitější životadárnou tekutinu, by se to mělo bobrům prominout. Navíc vše dělá bez dotací a zadarmo, v souladu s nařízením vlády jak proti povodním, tak proti suchu!

A pokud nevěříte, tak se zajeďte podívat na Kateřinský potok u Rozvadova na Tachovsku.

Autor textu: Karel Makoň, DES OP – Záchranná stanice živočichů Plzeň

Nabídka koček z Vrbičan

Srdcem pro kočky, z. s.
Vrbičany 18, okr. Kladno, pošta Klobuky v Čechách
tel. číslo: 777 757 445
číslo účtu: 234 909 954 / 0300
www.srdcemprokocky.cz

Krokodýlek

Okatý fešák Krokodýlek je nejvtipnější zvířátko základny útulku. Asi dvouletý Krokodýlek pochází z Kladenska. Do útulku přišel v rámci kastračního programu s vážně poraněnou přední pacičkou. Po náročné léčbě a kastraci měl odejít zpět do původní lokality, ale léčba se poněkud protáhla a kocourek nakonec zůstal v útulku nastálo. V karanténě se mu nelíbilo a dával to hlasitě najevo. Ale ve volném prostoru mezi kočičími kamarády v kuchyni je kocourkovi hej. Dělá skopičiny a užívá si života. Krokodýlek třeba přiběhne k některé z útulkových tet, udělá dva, tři kotouly a utíká se schovat. Ze skrýše pak pozoruje, co na to útulková teta. Krokodýlek hledá domov u hodných lidí v bytových podmínkách.

Ochechulka

Překrásná trojbarevná kočička dostala jméno Ochechulka. Po přijetí do útulku byla apatická, anemická a měla neurologické potíže, takže její první cesta vedla na pražskou veterinární kliniku. Kočička na tom nebyla moc dobře, dlouhou dobu byla pomalejší a vypadalo to na porušený nervový pletenec v oblasti ramene, který ovládá přední tlapku. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo. Kočička má stabilitu naprosto v pořádku a daří se jí dobře. Nádherné a mazlivé ani ne roční Ochechulce hledáme nový domov v bytových podmínkách u prima páníčků, kde by uvítala zvířecího kamaráda. Zvířecí kamarád však není podmínkou, pokud ho Ochechulce věnujete dostatek času.

Meluzínka

Maličká kočička Meluzínka se dostala do vrbičanského útulku z nedaleké vesnice s velmi nemocným očkem. Ještě téhož dne musela být operována a o oko nakonec přišla. Ani po operaci na tom kotě nebylo dobře, v útulku jej dokrmovali, zahřívali a hlídali. Dnes už je mazlivá Meluzínka naprosto v pořádku a těší se na dlouhý spokojený život. Jedno oko jí na roztomilé lumpárny úplně stačí. V novém domově by ráda měla hodného zvířecího kamaráda na veselé zvířecí dovádění. Meluzínka půjde do rukou výhradně hodným lidem, kteří jí poskytnou veškerou potřebnou péči, hodně lásky a bezpečný domov v bytě nebo uvnitř v domečku.

Chomáček

Asi pětiletý Chomáček je upovídaný a mazlivý kocour. Pochází z malé vesničky ve Středočeském kraji. Do útulku přišel se zdravotním problémem, který se nakonec ukázal méně závažný, než se zpočátku zdálo. Výrůstek na čumáčku nebyl zhoubný, ale potvrdil se nespecifický zánětlivý proces, který vyžaduje dlouhodobou a možná i trvalou léčbu kortikoidy. Mazlivý Chomáček proto hledá hodné páníčky, kterým by případná návratnost problémů nevadila, protože i s tím se dá žít. No ne?

Bodláček

Nádherný mazlivý a aktivní kocourek Bodláček přišel do útulku z Berounska a nemohl se zvednout na zadní tlapky. Rtg. snímky potvrdily, že má odlomené pánevní dno a jen tak tak, že jedna z kostí nepřeťala močovou trubici. S poraněním pánve může souviset nekontrolované vylučování a zpočátku tomu tak i bylo. Nakonec se ale Bodláček dokázal postavit na zadní nožky a vylučování funguje také standardně. Chůze sice kocourkovi trochu problém dělá, není to však nic, co by jej ohrožovalo na životě, a i s takovým handicapem se dá normálně žít. Bodláček nešplhá do výšek, moc mu to nejde, ale rošťák umí být i tak. Je to mazlivý čtyřletý kocour, který si zaslouží dobrý domov. Klidně i s jiným hodným zvířecím kamarádem. To, aby nebyla nuda.

Jitulka

Dvouletá kočička Jitulka pochází z Rakovnicka. Při příjmu do útulku měla poranění v místech za hlavičkou mezi oušky a boláky v oblasti krku. Zánět v oblasti krku a za oušky se dlouhodobě vracel, a tudíž i léčba trvala déle. Teď už je ale zase v pořádku.?Mazlivé, mladé, milé a hodné kočičce Jitulce hledáme nový domov v bytových podmínkách. Líbilo by se jí, kdyby členem domácnosti bylo ještě jiné zvířátko kromě ní, ale není to podmínkou. Jitulka se těší na novou šanci. A my s ní.



Doubravka

Nádherná bílozrzka jménem Doubravka přišla o ocásek ještě před příchodem do útulku. I tak musela podstoupit operaci, která se zdařila a Doubravce se rána už zcela zahojila. Doubravka je nádherná, milá a mazlivá kočička. V útulku se jí moc nelíbí, není zvyklá na větší počet koček. Proto pro ni hledáme nový domov u lidí, kteří by ji přijali za svou a v nové rodině by byla jediným, ale o to více hýčkaným, zvířecím jedináčkem. Doubravce jsou dva roky.

Halinka

Kočička Halinka přišla do místního útulku s velkými problémy v tlamičce. Musela užívat léky na zánět a autoimunitu čili antibiotika a kortikoidy, poté potíže odezněly. Halinka je dvoletá kočička. Je milá a hodná, ale trochu plachá. Potřebovala by domov u hodných a trpělivých lidí, kteří by jí dopřáli čas na rozkoukání. Halinka bude výbornou společnicí i ke staršímu člověku.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST AD HD