Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Život bez krutosti, z.s.

Spolek oficiálně funguje od léta 2016, kdy po dvouletém spravování facebookové stránky „Život bez krutosti“, se konečně objevil vhodný objekt na vytvoření azylu pro hospodářská zvířata – a nejen pro ně. A tak se zrodil Život bez krutosti na statku.

Azyl se nachází v malebné vesničce Třebihošť, která leží v Podkrkonoší nedaleko města Dvůr Králové nad Labem. „Statek je naším domovem, stejně, jako je domovem pro zvířata, která u nás nalézají útočiště. Jedná se o zvířata, ke kterým nebyl osud přívětivý. Jsou týraná, hrozí jim smrt, nebo nemají odpovídající domov. Kromě azylu plánujeme osvětovou činnost a zprostředkování kontaktu se zvířaty pro širokou veřejnost. Nezajímají nás jen práva zvířat, vystupujeme proti veškerým formám útlaku,“ říká Hana Klvanová, která založila spolek se svým manželem Jakubem.

V reportáži se seznámíte nejen s lidskými obyvateli statku, ale také s ovečkami, kozami, kočkami, králíčky, morčaty, potkánky, slepicemi, čuníkem Kvídem, psem Agarem a dalšími zvířaty, která statek obývají. Dozvíte se, jak se jim tam všem společně žije, i to, jak můžete v případě zájmu pomoci.

Více informací najdete na: www.zivotbezkrutosti.cz

Teriéři

Cairn teriér

Malé a radostné plemeno pochází ze Skotské vysočiny. Jméno cairn se odvozuje od barvy skal kamenů, tedy od prostředí, kde bylo plemeno vyšlechtěno. Jeho úkolem bylo udržování lidských obydlí bez nepříjemných hlodavců a využíván byl i při lovu drobnější zvěře. Cairn vypadá jako malý „kaneček“. Má poměrně malou hlavu, inteligentní výraz a hrubou srst, kterou je třeba občas otrimovat. Je odolný proti nepřízni počasí. Má v sobě neopakovatelnou jiskru a typický teriérský temperament. V mládí dokáže vymyslet lecjakou neplechu, v dospělosti se z něj stává inteligentní, vyrovnaný a poslušný pes, kterému ale smysl pro rošťáctví nechybí. Cairn je přátelský vůči lidem a není rvavý. Bez větších problémů je možné mít doma celou smečku tohoto plemene. Je nenáročný z hlediska péče obecně a výživy zvlášť. Hodí se ke všem věkovým kategoriím lidí, kteří ho zaměstnají. Plemeno se dožívá 14-15 let.

Autorka textu: Vladimíra Tichá

Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák je ovčácké plemeno uznané Mezinárodní kynologickou federací (FCI) na zasedání v Paříži v červenci 2011. Vzniklo z bíle zbarvených německých ovčáků, a kromě krátkosrsté varianty je běžná i dlouhosrstá verze. V Česku se pro plemeno používá zkratka BŠO, lidově se jim též říká „bělouši”.

Na výstavě se první bíle zbarvený německý ovčák objevil v Hannoveru roku 1882. O čtyři roky později se na výstavě v Hamburku objevila též fena stejného zbarvení. Na začátku 20. století pak byl do plemenné knihy zapsán první bílý německý ovčák: Berno von der Seewiese, narozený roku 1913. Bíle zbarvení „němečtí ovčáci“ ale mezi chovateli nevyvolávali příliš nadšení, spíše naopak. Populace těchto psů začala postupně klesat, na výstavách byli bílí jedinci diskvalifikováni.

Na přelomu 19. a 20. století se první bílí němečtí ovčáci dostali do Severní Ameriky. Zde se jim dařilo lépe než v jejich domovině. Roku 1964 vznikl v Sacramentu v Kalifornii samostatný klub bílých německých ovčáků. Početné populace však nevydržely dlouho. Počínaje rokem 1968 začali i ve Spojených státech z chovů vyřazovat bílé německé ovčáky, především proto, že bílému zbarvení bývaly mylně připisovány některé choroby. V Evropě mezitím tito psi vymizeli téměř úplně.

Až v roce 1970 si dovezla jednoho představitele tohoto plemene jménem Lobo ze Spojených států do Švýcarska Agáta Burchová. O rok později dovezla do Švýcarska i fenu z Anglie. Roku 1973 se této feně a Lobovi narodili první potomci. Následovala ještě fena k Kalifornie a narození druhého vrhu. Agáta Burchová se ale nakonec rozhodla vrátit do Spojených států i se svými psy a zdálo se tedy, že bílý německý ovčák v Evropě zase vymizí.

Chovu těchto psů se však naštěstí začal věnovat Kurt Korn. Ten se zasloužil o zvýšení popularity této rarity a v 80. letech 20. století se již tito psi nazývali americko-kanadskými bílými ovčáky.

V 80. letech začali být „bílí němečtí ovčáci“ označování jako americko-kanadští bílí ovčáci (oficiálně se ale stále ještě nejednalo o samostatné plemeno). První bílí jedinci se do Česka, tehdejšího Československa, dostali v roce 1991 a téhož roku začali být zapisování jako samostatné plemeno. 24. dubna 1993 vznikl v Česku Klub americko-kanadského bílého ovčáka. Na klubové výstavě 12. září 1999 byli poprvé posuzováni dlouhosrstí a krátkosrstí jedinci samostatně. V roce 2003 se Mezinárodní kynologická federace shodla na prozatímním uznání těchto psů pod novým jménem bílý švýcarský ovčák. Chov v Česku i v Evropě se začal rozvíjet a k roku 2017 již bílý švýcarský ovčák patří mezi běžná plemena.

Bílý švýcarský ovčák je psí plemeno s průměrnou váhou okolo 35 kg a kohoutkovou výškou přibližně 60 cm. Váhové rozmezí pro feny je 25 až 35 kg, zatímco pro psy je to 30 až 40 kg. Jsou to silní a robustní psi, s dobrým osvalením po celém těle.

Bílý švýcarský ovčák je pes vhodný i pro začínajícího chovatele, který mu ale musí poskytnout dostatek aktivity a pohybu. Tito učenliví psi jsou klidní, poslušní, dokáží ale využít i toho, že je jejich majitel nedůsledný nebo nedostatečně autoritativní. O vztahu s jinými domácími zvířaty, jako jsou kočky, koně a podobně, rozhoduje socializace v mládí, kdy by si štěně mělo zvykat na nové podněty z okolí. Vůči lidem mohou být tito psi nedůvěřiví, ale nikoliv agresivní. Jedná se o dobré a schopné hlídače. K dětem se chovají přátelsky a hodí se proto i do aktivní rodiny s dětmi. Bílí švýcarští ovčáci mají silný vztah ke své rodině, kterou jsou schopni bránit v případě, že vycítí hrozbu. Jsou oddaní a změnu majitele berou těžce. Nejsou dominantní, ani přehnaně temperamentní, běžně se nesnaží vyhledávat šarvátky s jinými psy, záleží ale i na socializaci ve štěněcím období.

Nabídka koček z Tmaně

Chlupáči v nouzi, z.s.
Lounín 34 – Tmaň, okres Beroun
tel. číslo: 604 519 377
č. účtu: 240 061 62 17 / 2010
www.utulek-kocky-chlupacivnouzi.cz/

Simonek

Simonek byl nalezen spolu se svojí již umístěnou sestřičkou v chatařské oblasti. Lidé, kteří je našli, využívají chatu jen v letních měsících. Mimo sezonu občas jedou chatu zkontrolovat. Při jedné z kontrol tam na ně čekalo chlupaté překvapení. Protože se o kočičí sourozence nemohli postarat, odvezli chlupáčky do místního útulku. Kočička brzy našla domov. Simonek byl před nějakou dobou také umístěn, ale bohužel mu nesedlo prostředí nového domova. Simonek potřebuje trpělivé lidi a chvilku na to, aby si zvykl. Líbilo by se mu buď v bytě, nebo v domku se zahradou s trvalým přístupem dovnitř.

Ferda

Ferda pochází od paní, která nekontrolovatelně množila kočky. Ferda je už starší kocourek, ale je trochu bázlivý. Pomalu se rozkoukává a začíná lidem důvěřovat. Nabízíme ho do bytu nebo do domku se zahradou s přístupem do domu. Noví majitelé by měli být trpěliví a hodní lidé, kteří Ferdovi dopřejí potřebný čas na to, aby si zvykl.

Damián

Kocourek Damián se toulal po sídlišti a žebral o jídlo. Do útulku se dostal velmi hubený a hladový. Damián bude prima kočičí společník pro člověka, který mu dopřeje kvalitní krmení a hodně lásky. Kocourkovi by se líbilo bydlení v domku se zahradou, ale aby mohl kdykoliv dovnitř, nebo v bytě.

Bára

Bára je tříbarevná kočička, která se toulala po ulicích a hledala něco k snědku pro sebe a svá koťata. Její odchyt proběhl hladce, koťata bránila hrdinně, ale hlad byl silnější. Baruška je milá a hodná kočička. Hledáme pro ni domov v bytě nebo v domku se zahradou s přístupem do domu. Může být jako jedináček. Bára je kastrovaná.

Lenička

Kočička Lenička pochází od nezodpovědných lidí, kteří nesmyslně množí kočky. Lenička je moc milá a mazlivá kočička. V novém domově se stane ozdobou domácnosti. A nesejde na tom, jestli to bude v domku se zahradou, nebo v panelákovém bytě, hlavní je bezpečí a láskyplná náruč.

Otík

Otík je trochu dominantní kocourek, na kterého se usmálo štěstí na umísťovací výstavě. Po roce a půl byl bohužel vrácen z důvodu napadání staršího pejska. Otík se nehodí k malým dětem. Jinak je ale Otík milý kocourek, který si však nepotrpí na chování a podobné projevy lásky. Je to spíš kamarád a společník, který si o pohlazení řekne, až o to bude stát. Hledáme pro něho domov ve větším bytě nebo v domku se zahradou s přístupem do domu.

Nina

Nina patřila jedné staré paní, která kočky nekastrovala, a tak se nekontrolovatelně množily. Nakonec musela paní do domova důchodců a její dcera kočky vyhodila na ulici. Nakonec skončili v místním útulku. Pro Ninu teď hledáme nový domov. Je to milá mourinka, která není nijak náročná a bude se vám s ní dobře žít. Nejlépe by jí bylo v domku se zahradou s přístupem dovnitř.

Bertík

Milý a mazlivý kocourek Bertík pochází z nedaleké obce, kde někdo začal kočky trávit. Bertík na tom nebyl pro příchodu do útulku nejlépe, měl špatnou srst a byl velmi hubený. Rychle se ale vzpamatoval díky dobrému jídlu a láskyplné péči. Bertík je trochu dominantnější k jiným kočkám, rád je provokuje. Proto by měl být v novém domově nejlépe jedináčkem.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST AD HD