Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Jak to snáší?

V reportáži vám nabídneme informace o kampani neziskové organizace OBRAZ – Obránci zvířat, kterou podpořil známý zpěvák Ben Cristovao. Přečtěte si více a pomozte zlepšit životní podmínky slepic.

Co jsou klecové chovy?

Klecové chovy jsou nejhorším a nejméně ohleduplným způsobem chovu slepic pro vejce. Slepice tráví celý život v malé kleci, kde jich je namačkáno asi dvacet. Na každou připadá prostor jen o málo větší než papír A4. V klecích je v Česku drženo skoro 5 milionů slepic v otřesných podmínkách, které jsou ve 21. století nepřijatelné.

Proč jsou klecové chovy nepřijatelné?

Klece neposkytují slepicím téměř žádné podmínky pro jejich přirozené potřeby a chování. Ve stísněném prostoru si nemohou ani pořádně protáhnout křídla, natož se proběhnout či popoletět. Na pletivu, na kterém musí celý den bolestivě stát, nelze hrabat. Od mříží, skrze které musí natahovat krky pro zrní, mají slípky odrané peří až na kůži. Když se snaží očistit se popelením, což by normálně znamenalo vyválet se v podestýlce, mlátí sebou pouze o dráty a dále si odírají peří a způsobují zranění.

Někteří drůbežáři argumentují, že je prý chov slepic v klecích efektivní a výhodný. Ve skutečnosti však degraduje živá zvířata na stroje na vejce, bez ohledu na míru utrpení, které jim živoření v přecpaných klecích každý den přináší.

Jaké jsou alternativy a proč jsou lepší

Slepice není nutné držet v klecích. V mnoha evropských zemích žije většina slepic v chovech podestýlkových, s volným výběhem nebo v biochovech. U nás je však zatím podíl těchto bezklecových chovů jen zhruba 10 %. Uvědomujeme si, že ani tyto chovy nejsou ideální. Zásadní rozdíl je však ten, že oproti klecovým chovům umožňují slepicím mnohem širší možnosti pro jejich přirozené chování. Mohou se pohybovat na mnohem větším prostoru. Na podestýlce nebo v hlíně si mohou hrabat a čistit se popelením. Nemusí stát na drátech, ze kterých je bolí pařátky. Tato vnímavá a společenská zvířata tak nestráví celý život v malé stísněné špinavé kleci.

Jaký je stav v jiných evropských zemích?

V Rakousku je chov slepic v klecích dávno zakázaný. V Německu už je v klecích jen jedna slepice z dvaceti a toto číslo každým rokem dále klesá. Česko je ale pozadu nejen za zeměmi na západ od nás, ale třeba i za Bulharskem, Chorvatskem či Maďarskem. V celé Evropě je silný a nezadržitelný trend přechodu na bezklecová vejce. Česká republika je ale bohužel mezi nejhoršími a zahraniční společnosti zde často nabízejí klecová vejce, která by si již v sousedním Rakousku nebo Německu nedovolily prodávat. Pro tento dvojí standard není žádný důvod – ani čeští zákazníci nechtějí podporovat týrání zvířat.

Jak to změnit?

Loňská diskuse o zákazu kožešinových farem ukázala, že české veřejnosti není utrpení zvířat lhostejné. Je na čase, aby si to uvědomily i zde působící firmy a přizpůsobily tomu své obchodní politiky. Pravda o klecových chovech byla doposud veřejnosti z velké části skryta, ale to se teď změní.

Vyzvěte s námi supermarkety, restaurace i výrobce potravin, aby se zavázali, že zcela přestanou prodávat či využívat vejce z klecových chovů. Nadnárodní korporace již takové závazky na Západě dávno mají, jejich tuzemské pobočky se zatím většinou tváří, jako by se jich to netýkalo. Dejte jim najevo, že se jich to týká! Podepište petici https://www.jaktosnasi.cz/#petice

Více informací najdete na www.obrancizvirat.cz

Ben Cristovao podpořil kampaň proti chovu slepic v klecích

Cílem kampaně spolku OBRAZ – Obránci zvířat je přimět supermarkety, restaurace i výrobce potravin, aby přestaly z klecových chovů vejce odebírat. „Mám radost, že se takové věci dějí, protože klecové chovy podle mě do 21. století už nepatří, a slepice v nich rozhodně neprožijí důstojný život,“ komentoval kampaň Cristovao. „Já jsem trochu idealista, takže ideální svět pro zvířata by podle mě vypadal tak, že by je člověk nevyužíval, ale naopak jim pomáhal,“ dodal známý zpěvák. Hned krátce po spuštění kampaně se několik řetězců přislíbilo, že klecová vejce z nabídky vyřadí.

„Už teď je jisté, že chov slepic v Česku projde během několika let velkou a zásadní změnou. Drůbežáři se budou muset přizpůsobit skutečnosti, že významní odběratelé už nebudou odebírat klecová vejce. Po supermarketech se zaměříme také na potravinářské firmy, velkoobchody a restaurační a kavárenské řetězce a spolu s veřejností je přesvědčíme, že budoucnost bude bezklecová. Jsme moc rádi, že tuto snahu podporuje i Ben,“ říká Pavel Buršík, koordinátor kampaně Jak to snáší.

„Zvířata jsem měl rád už od dětství, ale můj vztah se k nim zásadně změnil, když jsem byl postavený před to si vlastnoručně zabít zvíře. Mimochodem – shodou okolností to byla právě slepice. Říkal jsem si, že to samozřejmě zvládnu, když celý život jím maso. Jenže když jsem ji pak držel a měl jsem ji holýma rukama zabít,

nedokázal jsem to,“ zavzpomínal na Cristovao na dobu, kdy se rozhodl stát veganem.

Web kampaně proti klecovým vejcím Jak to snáší? https://www.jaktosnasi.cz/

Teriéři

Australský silky teriér

Patří mezi tak zvané toy teriéry, tedy spíše do kategorie společenských plemen než loveckých psů. Je to poměrně vzácné plemeno s příjemnou povahou. Pochází z Austrálie a údajně vznikl spojením psů z trestaneckých kolonií a z Británie dovozených yorkshire teriérů jako společenské plemeno bohatších členů společnosti. Mimo toho, že se s ním tehdejší australské dámy pyšnily, udržoval jejich domácnosti bez obtížných hlodavců. Malé radostné a své lidi nesmírně milující plemeno je velmi příjemným společníkem. Moc neštěká. Silky je nenáročný na výživu, výborně se vychovává. Není v něm zloba vůči lidem, psům nebo jiným zvířatům. Název silky se vztahuje ke kvalitě srsti, která je opravdu hedvábná. Nemá být ale tak dlouhá, aby bránila psovi v pohybu. Srst nelíná, potřebuje ale pravidelně česat a občas přistřihnout. Plemeno se dožívá 14-15 let.

Autorka textu: Vladimíra Tichá

Hledáme nový domov pro volně žijící živočichy

Co si pořídit výra, káni anebo třeba poštolku? Trvale handicapovaná zvířata z vlašimské Záchranné stanice hledají nové domovy. „V současné době máme ve stanici několik zvířat, která se už bohužel nemůžou vrátit zpět do volné přírody. Jedná se především o dravce, u kterých byla nutná částečná či úplná amputace křídel. Jejich přežití je závislé na lidské pomoci,“ popisuje Anna Dittrichová, ošetřovatelka Záchranné stanice pro živočichy ZO ČSOP Vlašim. Taková zranění jsou nejčastěji způsobená po nárazu do elektrického vedení, nebo při srážce s autem. Oboje jsou přitom jedny z nejčastějších důvodů, proč se zvířata do Záchranné stanice dostávají.

„Některá handicapovaná zvířata nacházejí nový domov v naší expoziční části či u kolegů v jiných záchranných stanicích. Řada z nich však zůstává v léčebných voliérách, kde „zabírají“ místo novým pacientům. Proto pro ně hledáme nové domovy a handicapovaná zvířata nabízíme lidem do depozitů,“ doplňuje Anna Dittrichová.

Chov zvířete z volné přírody však rozhodně není o stlučení ledajaké voliéry a o zbytcích z kuchyně. Pokud o osvojení uvažujete, vězte, že tato zvířata potřebují dostatek prostoru, vhodné životní podmínky a kvalitní krmení. Ošetřovatelé ze záchranné stanice předají své svěřence do péče pouze prověřeným zájemcům.

Seznam zvířat, která jsou k dispozici, dostanete v případě zájmu po telefonu – tel. číslo: 777 800 460, či emailem, stejně jako informace ohledně velikosti výběhu, potřebného vybavení, legislativních podmínkách chovu a další s tím související záležitosti. „Záchranná stanice Vlašim nenabízí zvířata k prodeji. Hledáme pro ně nový důstojný domov,“ říká Anna Dittrichová.

Patříte-li mezi zkušenější chovatele a máte možnost zajistit některému z nabízených zvířat dobré životní podmínky, věřte, že si k němu najdete cestičku a brzy se stane důležitým členem vaší rodiny.

Více na stránce www.pomoczviratum.cz

Nabídka koček z Dobříně

Kočičí domov Sluníčko, z.s.
Sokolská 158, Dobříň
tel. číslo: 607 245 648
číslo účtu: 250 043 85 42 / 2010
www.kocicidomovslunicko.cz
www.facebook.com/kocicidomovslunicko

Boxík

Boxík je asi dvouletý kocourek. Jednoho dne se ocitl na okraji obce Bechlín, vybral si první dům a dožadoval se bydlení. Majitelé Boxíka zabalili do krabice a přivezli do Sluníčka. Kocourek byl zablešený, měl boláky na krku a silnou rýmu. Teď už je ale zdravý a užívá si života plnými doušky. Boxík je veselý, mazlivý a kontaktní kocourek, ničeho se nebojí a nejraději by bydlel s lidmi uvnitř domečku a přístupem ven na zahrádku.

Mike

Dvouletý kocourek Mike přišel do Sluníčka ještě s dalšími jedenácti kočičkami od starší paní z obce nedaleko Litoměřic. Paní je důchodkyně, nikdy si žádnou kočku sama nepořídila, ale nedokázala se s čistým svědomím dívat na tu bídu kočičí, tak se starala, seč jí síly stačily. Všechny kočičky se k ní postupem času přistěhovaly z okolí, asi se v kočkosvětě rozneslo, že se tam „dobře vaří.“ Paní ale bohužel těžce onemocněla, tak se odhodlala požádat Kočičí domov Sluníčko o pomoc. A tk mi dovolte představit vám Mika. Je to moc hodný a nekonfliktní kocourek. Je kastrovaný a očkovaný. Vidíte, že se mu dobře daří, je krásně tlusťoučký. Mike by v novém domově uvítal mladého kočičího kamaráda.

Perla

Kočička Perla byla přijata do Sluníčka březí a ve špatném výživovém stavu. Její porod nebyl úplně lehký, koťátka přišla na svět císařským řezem. Vše naštěstí skončilo happyendem a Perla se stala – i přes svůj téměř kotěcí věk – starostlivou maminku pěti maličkých koťátek. Koťátka už jsou dávno samostatná, a tak by bylo skvělé, aby si Perla konečně mohla užívat života, jaký si zaslouží. Hledáme pro ni láskyplný domov u hodných lidí. Perle je rok a je velice milá a mazlivá.

Bohemka

Asi dvouletá černobílá kočička Bohemka přišla do útulku i s šesti maličkými koťátky. Rodinka byla odchycena v zahrádkářské kolonii. Bohemka už koťata odchovala a nyní se rozhlíží po domově pro sebe. Je milá, nekonfliktní, ale zpočátku trochu opatrná. Pokud jí dáte čas na rozkoukanou, brzy se projeví v celé své kráse a vy budete mít doma milou a mazlivou kočičku, která vám vnese do života hodně radosti.

Soplík

Kocourek Soplík byl nalezen ve špatném zdravotním stavu. Měl dýchací problémy, byl apatický. Absolvoval dlouho léčbu, která rýmu zčásti vyléčila, avšak další vyšetření ukázala, že je Soplík pozitivní na virovou kočičí leukémii. S touto nemocí může žít mnoho dalších let, ale musí být v domácnosti jedinou kočkou bez možnosti výběhu ven. Pro lidi nepředstavuje toto kočičí onemocnění žádné riziko. V útulku musí Soplík žít v izolaci, což velmi špatně snáší. Proto se za něj velmi přimlouvám. Dopřejte mu domov, který si zaslouží. Kocourkovi je pět let.

Loretek

Loretek je úžasný, kulaťoučký, hravý a nekonfliktní černý kocourek. Je mu rok. Do útulku přišel už jako malé kotě. Začátkem letošního roku našel domov i se svou kotěcí kamarádkou Tamarkou, ale během několika měsíců byla obě koťata vrácena zpátky do Sluníčka. Loretkova kamarádka Tamarka už dávno našla nový domov, ale Loretek v útulku na své štěstí teprve čeká. Je zvyklý žít v bytě, určitě by však nepohrdl nabídkou výletů po bezpečné zahrádce.

Mňoukálek

Asi tříletý kocourek Mňoukálek seděl dva dny v tuhých mrazech na stejném místě u silnice v Roudnici nad Labem. Nakonec se ho zželelo jedné hodné paní, která kolem něj chodila do práce, vzala ho a odvezla do Sluníčka. Jméno si kocourek vysloužil díky neustálému mňoukání, vůbec se mu totiž nelíbilo v kotci. Novým domovem by pro Mňoukálka měl být domeček se zahrádkou. Aby se mohl doma v teple vyspat, nacpat si bříško dobrou stravou a pak dovádět venku na zahrádce. To je Mňoukálkova představa šťastného života.

Aluška

Aluška je velmi hodná kočička. Chvilku jí trvá, než se s novým člověkem skamarádí, ale při troše trpělivosti se v novém domově rychle promění v úžasného mazlíčka. Loni se tříletá Aluška ocitla v obci Lounky i se svými maličkými dětmi, které ukryla na jedné opuštěné zahrádce. Koťata už dávno nové domovy našla, Aluška v útulku čeká už více než rok. Uvítala by bydlení v domku se zahrádkou. Najde díky vám své štěstí?

Stopáž26 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST AD HD