Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Zdraví pro zvířata, z.s.

Znalý a informovaný člověk dokáže svým myšlením a chováním pozitivně ovlivnit mnoho zvířecích osudů. Posláním neziskovky Zdraví pro zvířata je poskytovat nejen léčebnou péči zvířatům nemocným, či odebraným z nevhodných podmínek. Jednou ze stěžejních činností této organizace je také osvěta prostřednictvím přednášek (ve školách i pro dospělé), dokumentárních filmů či vlastních publikací.

Andrea Dunová, zakladatelka spolku Zdraví pro zvířata, a její tým se aktivně podílejí na záchraně týraných zvířat. Doma má 11 čivav z množíren, hdcp. pejska (bez dvou tlapek) a 3 kočky.

Projekt "Chov a zdraví zvířat"
Způsob chování lidí ke zvířatům ukazuje jejich emoční úroveň a schopnost sociálního cítění. Nejúčinnější pomoc a naděje pro zvířata v je v informovanosti lidí a ve výchově dětí. Zdravé vztahy se zvířaty učí děti sociálním vazbám a vztahům ke slabším a potřebným. Až jednou tyto děti dospějí a my zestárneme, oceníme to, co jsme je naučili o vnímání potřeb lidí i zvířat kolem nich.
A tak jsme se vypravili k těm nejmladším, abychom si s nimi popovídali o životě se psy. Děti se díky tomuto projektu učí vnímat zvíře jako živou bytost, ne jako hračku a spotřební věc. Je na nás dospělých, abychom dokázali dětem vysvětlit, že zvířata jsou odkázána na pomoc lidí, protože jsme je k sobě připoutali a tím jsme převzali zodpovědnost za jejich životy.
Přednáška začala promítnutím filmu o Žanetce, polámané čivavce z množírny. Po filmu jsme mezi děti vypustili čivavky, které s námi na přednášku přijely, a začali jsme si povídat. Reakce dětí a projevené emoce, jejich zájem o informace a pozornost, kterou celou hodinu udržely, byla obdivuhodná. Díky zájmu pedagogů s dětmi dále pracovat jsme získali neocenitelnou zpětnou vazbu. Děti vytvořily projekty, napsaly dopisy a vzkazy poslancům a lidem, kteří si chtějí kupovat psa. Právě z této zpětné vazby jasně vyplynulo, že si děti 4. a 5. tříd dokážou uvědomit hrůzné podmínky, ve kterých psi živoří, jejich bolest a také si uvědomují, jak může chování lidí ovlivňovat osudy zvířat. Projekt svůj účel splnil v plné míře. A proto NEMÁ SMYSL BOJOVAT PROTI NĚČEMU, ALE USILOVAT O NĚCO...
Více na stránkách www.zdraviprozvirata.cz

I zvíře bolí tělo

Příčiny pohybových problémů koní – výstroj

Jednou z nejčastějších příčin bolestí zad u koní je nepadnoucí sedlo.

Je potřeba si dávat velmi dobrý pozor při koupi sedla, aby koni sedělo skutečně dobře. Pokud je sedlo úzké, bude koni tlačit na lopatky, což způsobí jejich blokádu. Kůň krátí krok, dává najevo, že mu sedlo není příjemné, může začít kulhat na přední končetiny, dělá mu problém chození na kruhu a stranová práce. Stejně tak může úzké sedlo příliš tlačit na dlouhý zádový sval, který leží vedle páteře. V tom případě se bude kůň prohýbat při sedlání, nebude chtít stát při nasedání nebo se bude šklebit při dotahování podbřišníku. Tlak úzkého sedla na tento sval vyvolá bolestivé spasmy a pohmožděniny a dále blokády hrudní páteře. Pokud je celé sedlo příliš úzké, mohou být zablokovaná také žebra, což bývá pro koně poměrně nepříjemný stav. Projevuje se přílišnou citlivostí při čištění, kůň uhýbá před sedlem a může se pohybovat velmi neochotně nebo je naopak velmi nevrlý, může pod jezdcem utíkat nebo dokonce vyhazovat, protože v důsledku zablokovaných žeber ho bolí každý pohyb. 

Na druhé straně také příliš široké sedlo a sedlo s nízkou rozsochou může koně poškodit – pokud je komora příliš široká, nenechává sedlo dostatek místa pro vyklenutí páteře. Kůň tedy nemůže chodit vyklenutý, naopak se bolestivému dotyku trnových výběžků se sedlem často brání prohýbáním páteře, což může vést k zánětu těchto trnových výběžků a přilehlých tkání nebo k rozvoji tzv. kissing spines, případně opět k blokádám hrudních obratlů, tentokrát způsobených tlakem shora.

Problém může způsobit i špatně docpané sedlo, ve kterém nahmatáme hrudky nebo tvrdší místa. Zatvrdliny často způsobí bolestivé otlaky s pozdějším stažením svalů a případnými blokádami žeber nebo hrudních obratlů.

Pokud je sedlo špatně vyvážené, může příliš tlačit na hrudní nebo bederní část zad.

I pokud máme sedlo odpovídající velikosti, je nutné věnovat pozornost pečlivému a správnému sedlání – lidé často v obavě, aby koni netlačili na bedra dávají sedlo příliš dopředu. V ideálním případě by sedlo mělo nechat dostatek místa pro lopatky, jinak opět dochází k jejich blokádě s následným omezením jejich pohybu. Kůň pak nemá tak výrazné chody, často drobí krok předních končetin, může začít kulhat.

Ani pokud se nám podařilo vybrat správně padnoucí sedlo, nemáme vyhráno – kůň, zvláště jedná-li se o mladého koně, se v důsledku pravidelného a správného tréninku může více nasvalit nebo naopak při nedostatečné zátěži nebo po nemoci či v důsledku stáří ze svalů opadnout a sedlo opět nesedí.

K sedlu patří také podsedlová dečka – pokud z ní dostatečně neodstraňujeme chlupy, mohou zatvrdlé chlupy citlivou kůži koně dráždit a opět vést k blokádám žeber.

Důležitý je také výběr podbřišníku a jeho správné dotahování. Příliš krátký podbřišník, jehož přezky nejsou dostatečně vysoko může tlačit na žebra. Pokud podbřišník příliš utahujeme, způsobíme koni nejen momentální nepohodlí a ztížíme mu dýchání, ale také můžeme bolestivě poškodit kůži a zablokovat žebra.

Zvláště u starších sedel může dojít k rotaci kostry. To znamená, že původně padnoucí sedlo je zkřivené a v přední části může tlačit na páteř z jedné strany a v zadní část může tlačit ze strany druhé.

Při nasedání berte co největší ohled na svého koně – přidržování se sedla může nejen zkřivit jeho kostru, ale také vyvíjí poměrně velký tlak (obzvláště při nasedání ze země) na trnové výběžky hrudních obratlů, což může vést k jejich blokádě. Ideální je nasedat ze stupínku, abychom za sedlo nemuseli tahat a do sedla dosedáme co nejjemněji, abychom náhlým ducnutím do zad koně nevyvolali poškození obratlů nebo svalstva. 

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

Moji psí pomocníci

Zdeňka Koldová se narodila do rodiny pejskařů. Díky mamince pronikla do světa psů. Jejich prvním pejskem byl pražský krysařík, z čehož nebyla Zdeňka zrovna odvázaná: „Toto malé stvoření nebyl můj sen, ale díky výchově, kterou maminka u psa nastolila, fungoval jako ovčák. Byl sice malého vzrůstu, ale s velkým srdcem a chutí do práce. Sledoval průběh tréninků a rychle se učil. Řekla jsem si,

že až budu větší, pořídím si vlastního psa. Poté, co odešel po patnácti letech náš maličký, zašla jsem do městského útulku a přivedla domů hafana plemene malinois, který dostal jméno Deny. Byl to puberťák, kterého předchozí majitelé nezvládali a trestali ho. Díky velmi citlivé povaze se stal bázlivým se strachovou agresivitou vůči lidem, a hlavně k mužům. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Pes byl velice nevyrovnané povahy. Přesto jsme to nevzdali. Společně jsme jeho převýchovu zvládli. Během dalších let se odbouraly všechny nežádoucí projevy a z Denyho se stal vyrovnaný pes, který miloval celou rodinu. Na jeho převýchově jsem se podílela i já, samozřejmě pod vedením maminky. Po studiu na vysoké škole, jsem se domluvila se sestrou, že jí pomohu vybrat psa. Jak jinak než z útulku. Šlo o křížence labradora, který měl být společně se svými sourozenci utracen. Nakonec se podařilo štěňata zachránit a jedním z nich byl právě Ron. Sestra krátce na to odjela na dovolenou a já

se o prcka starala. A jak to tak většinou dopadá, vzájemně jsme si na sebe natolik zvykli, že jsem si Rona nakonec nechala. Nikdy jsem toho nelitovala, protože on byl tím mým prvním vysněným psem.“

V té době Zdeňka onemocněla diabetem a změnil se jí celý život. Začala pracovat ve zdravotnictví a posléze v domově pro seniory, kam Rona brával s sebou. Když dospěl, složil zkoušky asistenčního psa, který předvídá hypoglykemické záchvaty. Byl to první pes tohoto druhu u nás. Ron taktéž úspěšně složil zkoušky canisterapeutického psa. „Tuto aktivitu prováděl po celou dobu mé pracovní kariéry, a to do věku mých 32 let. Ve věku 12 let pak odešel do psího nebe. Díky mému onemocnění a dalších nemocí, které se přidružily, jsem odešla do invalidního důchodu. No a nastala doba „volného“ života. A co s ním?“ Zdeňka začala jezdit do útulků a do zařízení, která zachraňují pejsky. Věnovala se jejich převýchově a tím jim umožnila urychlení šance na získání nového domova. „Tento koníček mě natolik začal bavit, že jsem začala studovat různé knihy, navštěvovala semináře – školení a prohlubovala jsem si své kynologické zkušenosti, které se týkaly psychologie psů. Díky tomu jsem více pronikla do jejich duše, a jejich přirozeného chování. Začala jsem více pracovat s problémovými psy a jejich převýchovou. Pořádala jsem víkendovky zaměřené na výcvik psů a canisterapii. Jezdila jsem na canisterapie – dělala přednášky a osvětu. Jezdila jsem na tábory s handicapovanými i zdravými dětmi, vedla jsem kroužky se zaměřením na psy a ostatní zvířata. Během tohoto období se ke mně dostala zachráněná fenka křížence, které jsem dala jméno Malina. Tato fenka pocházela z nevyhovujících podmínek, odkud se jí podařilo utéct. Byla labilní a trpěla strachovou agresí. Začaly jsme na tom spolu pracovat a dnes je z ní pes pohodář. I přes handicap, který má (chybí jí jedno oko), zvládla zkoušky a

stala se mým psím pomocníkem a canisterapeutem.“ Do „smečky“ Zdeňky Koldové přibyl po čase další pejsek – desetiletá Týnka ze Slovenska. Jednalo se o vyřazeného vodícího psa.

V krásném a poklidném soužití Zdeňky, jejích psů a společných činností nastal zlom s příchodem vážné zdravotní komplikace. „Ze dne na den jsem se ocitla v nemocnici. Postihla mě mozková příhoda a já ochrnula na půl těla. Také mi byla zjištěna roztroušená skleróza a postupně jsem přišla o zrak. Doba, kterou jsem strávila v nemocnici byla dlouhá. Trvala přes rok a pejsci mi opravdu moc chyběli. Když jsem poté byla na rehabilitačním oddělení, tak díky úžasné lékařce a personálu, nastal průlom. Bylo mi umožněno, abych měla po boku psího pomocníka. A hned to ubíhalo rychleji a já měla silnou motivaci vrátit se opět domů. Také jsem začala cvičit štěně na canisterapii. Bylo to dlouhé období, ale já to díky psům zvládla.“ Zdeňka Koldová je prakticky nevidomá. V životě jí pomáhá pejsek Malina, který je nejen výborným vodícím psem, ale umí taktéž předvídat diabetické záchvaty. Malina dostala letos v dubnu od prezidenta republiky čestné uznání při příležitosti udílení ocenění vítězům 18. ročníku ankety Zlatý záchranářský kříž, která připomíná činy jednotlivců i kolektivů, kteří přispěli k záchraně života druhých, případně vykonali na tomto poli něco významného.

Zdeňka může díky Malině fungovat bez nutnosti pomoci druhé osoby. Navíc se i nadále věnuje převýchově problémových psů, cvičí pro druhé pejsky vodicí a asistenční a dle možností provádí i canisterapii.

Více najdete na www.moji-pomocnici.webnode.cz

Nabídka psů a koček z Haviřova

Útulek pro opuštěné psy a drobná zvířata Max
Stará 1473/20, Havířov – Prostřední Suchá
tel. č.: 596 412 412, 734 406 755
č. účtu: 183 327 91 / 0100, variabilní symbol: 21 58 000
www.utulekhavirov.cz

Bulík

Bulík je osmiletý pes, který se dostal do útulku jako malé štěně. Za krátkou dobu šel do adopce, ale po půl roce byl do útulku vrácen zcela nesocializovaný. Bulík neměl vůbec štěněcí náladu, byl pořád mrzutý až zlý. Vrčel na všechny kolem a měl tendenci kousat. Časem se uklidnil, ale i přesto nemá rád hlazení, ani mazlení. Potřebuje domek se zahradou a chápavého člověka, který na něj nebude vyvíjet žádný nátlak.

Astor

Asi šestiletý kříženec labradora Astor je hyperaktivní, a i proto se hodí spíš k rodinnému domku se zahradou. Astor se příliš nemusí s ostatními psy. Do adopce už jednou šel, ale po dvou dnech byl vrácen. Zřejmě se někdo unáhlil. Astor potřebuje trpělivého páníčka nebo paničku, kteří ho naučí správnému psímu chování a pak se z pejska vyloupne skvělý parťák. Uvidíte.

Ralf

Kříženec pasteveckého psa Ralf je asi tři roky starý. Po příchodu do útulku byl Ralfík velice nedůvěřivý, až agresivní. Trvalo to dlouho. Úplně ztratil důvěru v člověka. Po několika měsících a po kastraci se Ralf zklidnil a začal se chovat mnohem mírněji. I tak ovšem potřebuje zkušeného a fyzicky zdatného pána, který by ho zvládl. Pro Ralfíka by byl nejvhodnější dobře zabezpečený a zateplený kotec u rodinného domku se zahradou.

Tony

Tony je nejspíš kříženec knírače. Je mu sedm let. Pejsek je to hyperaktivní a přátelský. S jinými psy nemá vůbec žádný problém. Tonymu by bylo dobře u rodinného domku se zahradou, ale s kvalitním oplocením, neboť Tony má tendenci utíkat. Jinak je to ale fajn pes.

Sally

Kříženec labradora s německým ovčákem dostal jméno Sally. Je to dominantní pes. Základní povely zná a velmi rád aportuje. Původní majitelka se ho musela vzdát, protože pejska díky svým zdravotním problémům nezvládala. Sally potřebuje čas, aby si zvykl na nového pána, nebo paničku. Pak z něj bude věrný kamarád.

Leon

Leon je tříletý kastrovaný kocour. Povahu má klidnou, je velmi mazlivý. Dobře se snáší s ostatními kočkami. Nejlépe by se mu líbilo bydlet v domku se zahradou s volným přístupem ven. Rád se totiž proběhne a zkontroluje revír. Ale stejně rád si pohoví ve vaší společnosti v teple na gauči.

Lada

Dvouletá tříbarevka Lada je hodná a přítulná kočička. Do útulku se dostala se svými koťaty, která jsou již v novém domově. I Lada by si zasloužila milující rodinu. Nenechte ji v útulku čekat příliš dlouho.

Čert

Čert je krásný kocourek. Jsou mu asi dva roky. Je kastrovaný. Čertíkovi se v útulku příliš nelíbí. Před ostatními kočkami se schovává a nekamarádí se s nimi. Moc by potřeboval dobrý domov, kde by ho měli rádi a byl jediným zvířecím mazlíkem v domácnosti.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2017
 P ZJ ST AD HD