Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Zdeněk Srstka

Obsah dílu

Přehrát vše

Vydry – ohrožení predátoři

Vydra říční je celoevropsky silně ohroženým druhem, stala se symbolem ustupující přírody, ale i snah o záchranu biodiverzity mokřadů a říčních ekosystémů. Přestože se v posledních letech vydry říční navracejí téměř do všech našich povodí, je jejich populace v Čechách stále ohrožená, a to zejména kvůli úhynům na komunikacích a nezákonnému lovu.

Vydra říční (Lutra lutra) je kunovitá šelma adaptovaná na život ve vodním prostředí. V její potravě převažují ryby, které jsou v prostředí významně zastoupené a snadno dostupné. Proto může na rybnících ve volné krajině znatelně škodit na rybích obsádkách, jejichž majitelé mohou žádat o náhradu škody způsobené vydrou říční na rybách chovaných k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách podle zákona č. 115/2000 Sb. Výše škody na rybách se vždy prokazuje znaleckým posudkem, který umějí zpracovat i pracovníci ALKA Wildlife, o.p.s.

Co vše sdružení koná pro vydry, proč a jak vznikl projekt vydřích stezek? Proč by se na vydry lidé měli dívat s větším pochopením? Na to se zeptáme manželů Poledníkových i zástupkyně Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Členové Alka Wildlife se věnují výzkumu a studiím o vydře říční a zapojují do péče o zraněné vydry a nalezená vydří mláďata i klienty chráněného bydlení. Zachráněná zvířata vracejí zpět do přírody, zapojené klienty vracejí zpět do života. Pokud naleznete uhynulou vydru, podejte výzkumníkům zprávu! Analýzou uhynulých jedinců a záznamem lokalit nálezů lze zjistit mnoho cenných informací, které mohou následně využít k efektivnějším opatřením v ochraně tohoto druhu. Kontakty a přesnější návod, jak postupovat, naleznete na alkawildlife.eu.

Záchranná stanice při Muzeu Šumavy

Osmadvacet let pomáhá Záchranná stanice při Muzeu Šumavy v přírodovědném pracovišti v Kašperských Horách handicapovaným živočichům. Vybudovat ji právě tu nebyla náhoda; přírodovědné oddělení Muzea Šumavy v Kašperských Horách, které je jediné na celém bývalém okrese Klatovy a Prachatice, se stále častěji obracela veřejnost s prosbou o pomoc při záchraně volně žijících zvířat. Stanice čelila dvěma tlakům: jedni razili teorii, že příroda si poradí sama a není dobré do ní jakkoli zasahovat – tedy nezakládat záchranné stanice a veškerý vývoj nechat na samotné matce přírodě. Ta sice má velkou regenerační schopnost, na negativní změny způsobené lidmi však mnohdy nestačí. Druzí se však snaží zachraňovat veškeré živočichy, aniž by si uvědomili, že v přírodě existuje přirozený výběr. Proto příroda „plýtvá“ a rodičovský pár odchovává daleko víc mláďat, než je potřeba k udržení rodu. Silnější jedinec přežívá, slabší slouží predátorům jako potrava. Ať se to zdá kruté, jsou to tvrdé přírodní zákony.

Kdy a jaké živočichy zachraňovat? Vždy, když se živočich dostane do nesnází vinou člověka a kde i geneticky nejsilnější jedinec nemá šanci, což jsou: úrazy elektrickým proudem, poranění po střetu s motorovým vozidlem, vysekaná mláďata při zemědělských pracích, otravy, nezákonné postřelení, nárazy do vodičů, zasklených ploch, urbanistické pasti – komíny, světlíky, ničení přirozených biotopů apod. A všechny živočichy v kategorii ohrožení a kriticky ohrožení. To jsou zvířata vzácná, jimž hrozí vyhubení. Jde převážně o dravce, sovy a velké šelmy, kterým člověk nemůže odpustit, že se živí totožnou potravou.

U všech živočichů přijatých do stanice se pracovníci záchranné stanice snaží je co nejdříve navrátit zpět do přírody, což se za dobu existence stanice podařilo u většiny z 3000 přijatých živočichů. Ne u všech se to daří, protože smějí být vypouštěni jen jedinci v dokonalé zdravotní a tělesné kondici, aby byli schopni se sami uživit i ochránit. Trvalé handicapy chovají ve stanici a zkouší z nich vytvořit chovné páry. Jen u čápů bílých se povedlo trvale poškozenému páru odchovat 35 čápat a tím posílit divokou čapí populaci.

Když přijde do ordinace…

Jezevčík

Jezevčík, originál každým coulem. Od drobných dvou a půl kilových dlouhosrstých slečen přes krátkosrsté šestikilové elegány až po pracovní drsnosrsté desetikilové borce, co se neleknou ani prasete. Vlastně nikdy nevíte přesně, jak se komu z nich budete jako doktor zamlouvat… Samozřejmě až na staré známé, kdy už víme oba, já i jezevčík.

Jak ho charakterizovat jedním slovem… asi srdcař, se vším, co k tomu patří. A proč k nám na kliniku nejčastěji zavítají? První skupina pacientů souvisí tak trochu s tím srdcařem. Často se totiž poraní, někdy prostě chytí stopu a pak potkají divočáka, auto, nebo si nenechají od rotvajlera pískat a musí mu to fyzicky vysvětlit. Opatrnost tedy nepatří k jejich silným stránkám. Následky jsou často závažná poranění – zlomeniny končetin, pánve, páteře, úrazy hrudníku, vnitřní poranění nebo prostě jen rozsáhlé rány. Tady většinou pánečci reagují rychle a správně, okamžitě psa přivezou a začne hbitá akce zachraňování jezevčíka. Výsledkem bývá několikadenní hospitalizace, operace zlomenin, břicha nebo hrudníku a několikatýdenní rekonvalescence. V některých případech si pes odnese i trvalé následky, bohužel některé věci nejdou spravit.

Další různorodá část pacientů jsou starší jezevčíci, vyplývá to tak trochu i z jejich dlouhověkosti, žijí běžně do patnácti, často až do osmnácti nebo i dvaceti let. Ve věku od šesti, osmi nebo deseti let vznikají u fen často nádory v mléčné žláze. Bohužel, to je podceňovaný stav. Malou bouličku nepovažují pánečci za problém, postupně dojde ke zvětšení na bouli a operace v pokročilém stádiu nádoru mléčné žlázy má bohužel úspěšnost výrazně menší i riziko metastáz stoupá. Jiní pacienti jsou starší jezevčíci se zákalem čočky, je to plemenně disponované onemocnění. Zákal většinou postupuje pomalu s věkem a je možné ho řešit operací čočky. Rychlý vznik zákalu čočky často souvisí s cukrovkou, která je dalším častým problémem. A nakonec asi nejčastěji zmiňované onemocnění v souvislosti s jezevčíky – onemocnění meziobratlové ploténky.

Je pravda, že jezevčíci jsou nejčastěji operovaným plemenem v důsledku výhřezu meziobratlové ploténky, bohužel. K výhřezu ploténky nejčastěji dochází na začátku hrudní páteře a na bederní páteři, ale také na krční. K výhřezu většinou dojde při banálním pohybu, nejde o úraz; vyhřezává již degenerovaná ploténka v důsledku náhodného špatného pohybu, a to do páteřního kanálu, a utlačí míchu. To vede k různě silnému ochrnutí v závislosti na místě výhřezu, velikosti vyhřezlé části ploténky i rychlosti výhřezu. Jedno je podstatné: pokud pes ochrne, je třeba spěchat na specializovanou kliniku.

A ještě jedna rada, jak říká můj kolega, za dvacet tisíc – pokud začne být jezevčík bolestivý při pohybu, je třeba okamžitě zajistit úplný pohybový klid, nejlépe zavřít psa do přepravky na několik týdnů. Výrazně zlepšíte šanci, že k operaci nedojde a pes se za 6 týdnů sám uzdraví.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

Nabídka psů

Městský útulek pro psy Lesan
Na Hrombabě, Kralupy nad Vltavou
tel: 775 105 275
č.ú: 2500620459/2010
www.utulek-kralupy.estranky.cz

Bojar

Bojar byl odchycen městskou policií ve Veltrusech u místní restaurace, kde loudil něco dobrého na zub. Je to kříženec německého ovčáka, starší pejsek, odhadem devět let. V očích má zákal a také by mu neškodilo přibrat nějaké kilo. Je to klidný dědoušek, který se ostatních psů v kotcích nevšímá, rád se pomazlí, je čistotný a na vodítku chodí téměř vzorně.

Aňa

Aňa je dvouapůlletá kříženka, která byla zvyklá žít v domku se zahrádkou, je kontaktní k lidem a v útulku si zvyká dobře. Její majitel se odstěhoval a Aňu zanechal v areálu průmyslového podniku. Prý nezvládá pobyt v bytě, ale na zahradě se chová jako vzorná psí dáma. Aňa si psí kamarády si vybírá, ale na procházkách je nemusí. Na vodítku mírně tahá, umí povel „sedni“ a ráda běhá za míčky.

Tara

Tara, kříženka ohaře, je roční temperamentní a veselá psí slečna. Miluje lidskou společnost lidí a ocení i společnost temperamentního psího kamaráda. Bude spokojená v domku se zahrádkou, s pravidelnými procházkami po okolí i při výcviku. Je velice učenlivá. V útulku se brzy naučila spoustu povelů – sedni, lehni, dej pac, popros a štěkej.

Marley

Marley je menší dvouletý kříženec pudla, Byl uvázán v horku bez vody nakrátko u plotu mateřské školy. Marley byl zprvu obezřetný, nyní se již chce kamarádit. Čeká ho kastrace a úprava tlamy. Na obojek a vodítko je zvyklý, v autě se mu líbí, v kotci je čistotný, neboť zřejmě byl zvyklý v bytě.

Kuba

Kuba je starší kříženec bišonka a jorkšírka. Do útulku byl přivezen městskou policií. Kuba je starší pán klidné a milé povahy, i když zpočátku trochu nedůvěřivý. Na vodítku chodí dobře, rád se mazlí a ostatních psů v kotcích si nevšímá. Hůře slyší i vidí, ale určitě svému páníčkovi předá spoustu radosti.

Eliška

Eliška jedenáctiletá fenka křížence jezevčíka, které zemřela majitelka, se kterou pobývala celé dny. Je milá, hodná, klidná, čistotná v bytě, snášenlivá, ale není zvyklá být sama, potřebuje někoho, kdo s ní bude doma. Eliška měla nádor na mléčné žláze, který jí byl úspěšně odoperován.

Frank

Frank je pětiletý kříženec německého ovčáka a labradora z Libčic nad Vltavou, kde byl odchycen jako tulák. Je milý, kontaktní a klidný. Na vodítku chodí dobře, umí „sedni“ a na kotec byl zřejmě zvyklý. Je vhodný do domku se zahradou. Bude mít Frank konečně štěstí a najde svůj stálý domov?

Benji

Benji je šestiletý bígl, který byl odchycen byl Na Cikánce v Kralupech nad Vltavou. Je čipovaný, ale čip bohužel není zaregistrovaný. Benji je milý a kontaktní pes. Ostatních psů v kotcích si nevšímá, na vodítku chodí dobře, za pamlsek umí povel „sedni“ a v kotci se snaží být čistotný. Při hygieně je trpělivý a klidný. Přítomnost koček mu nevadí. Je vhodný ke starším lidem.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ZJ ST AD HD