3. prosince 2010

Snad každý z nás už na stránkách tisku zaznamenal inzeráty, začínající známou větou: Daruji zvíře do dobrých rukou… Slouží inzerentům ke cti. Nevyhodí totiž zvíře, se kterým nemohou z nějakých důvodů sdílet domov, prostě na ulici, jak je v kraji zhusta zvykem, ale snaží se postarat o jeho další kvalitní život. Potíže však mohou nastat ve chvíli, kdy se dárce snaží zůstat s novým majitelem ve styku a získávat jakousi povědomost o tom, jak se zvířeti daří. Schválně píšeme „potíže mohou nastat“ – nikoli musí. Velmi často se spolu lidé domluví v rámci obyčejné slušnosti a dobrého vychování. Dohoda může zahrnovat i klauzuli, že pokud nový majitel zjistí, že mu život se zvířetem nevyhovuje, vrátí ho původnímu majiteli. Náš dnešní příběh však popisuje situaci, kdy všechny ústní dohody selhaly. Nová majitelka, která zvíře zdarma získala, ho obratem prodala dál a odmítá sdělit dárci, co se zvířetem vlastně je.