I zvíře bolí tělo

26. 11. 2017
Jakého odborníka vlastně volat?

Někdy jsou lidé zmateni a nevědí, jakého odborníka mají vlastně volat, zda veterináře, chiropraktika, fyzioterapeuta, terapeuta Dornovy metody, nebo maséra....

Doporučuji obrátit se na někoho, kdo dokáže koně veterinárně vyšetřit (nebo alespoň s veterinářem spolupracuje) a dovede použít a kombinovat více z uvedených technik podle potřeb koně.

Vzhledem k tomu, jak vše v koňském těle souvisí, je totiž nutné vidět i souvislosti a brát v úvahu to, že se jakákoliv porucha v činnosti kloubů promítne i v činnosti svalů a naopak – problém v činnosti svalů může vést k blokádám a ovlivňuje také činnost vazů, šlach a kloubů.

Nutnost tohoto přístupu si můžeme ukázat na koníkovi Gastonovi. Gaston utrpěl před šesti lety coby roční hříbě poranění, když byl na pastvě napaden šelmou. Zvíře mu vykouslo velkou část hýžďového svalu a část křížové kosti. V poraněném místě vznikla velká jizva, a přestože Gaston zranění velmi dobře kompenzuje a ježdění mu velmi prospívá, jizva mu zároveň působí problémy. Ve věku sedmi let (kdy začala naše spolupráce s majitelkou) je jizva silně stažená a vede k silnému přepětí vazů a svalstva. To vedlo k posunutí křížové kosti i rotaci pánve a následně k mnohačetným blokádám v oblasti bederní a hrudní páteře a kůň začal kulhat. Bylo by chybou soustředit se jen na terapii blokád, protože by nebyla odstraněna příčina a blokády by se neustále vracely. Proto v terapii věnujeme velkou pozornost léčbě jizvy. Přestože je jizva stará už šest let, s pomocí vysokovýkonného laseru se podařilo do značné míry zmenšit kontraktury. Snažíme se také protahovat zkrácené vazy a svaly a teprve po nějaké době terapie bylo vhodné přistoupit k samotnému chiropraktickému ošetření, aby se upravila rotace pánve a posun křížové kosti. Zároveň byl ve spolupráci s trenérkou upraven trénink koně tak, aby co nejvíce podporoval léčbu a koni prospíval.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoJakého odborníka vlastně volat?
...
video video

Jakého odborníka vlastně volat?

19. 11. 2017
Návštěva chiropraktika a fyzioterapeuta

Kdy bychom měli pohybové problémy koně řešit s odborníkem? Vždy, jedná-li se o akutní případ nebo vážnější poranění. Takové případy patří vždy do rukou veterináře. Chiropraktika či koňského fyzioterapeuta voláme tehdy, pokud nám to doporučí ošetřující veterinář, řešíme rehabilitaci po zranění, jedná se o problémy, u kterých se nenašla příčina na rentgenu nebo při sonografickém vyšetření a také tehdy, potýká-li se náš kůň např. s opakovanými poraněními, s artrózou, s problémy s taktem nebo čistotou chodů, dává-li najevo, že ho bolí záda nebo máme-li pocit, že to pod sedlem takzvaně „není ono“. Vyšetření a ošetření probíhá podobně jako u psů – jen je to vzhledem k velikosti zvířete o trochu složitější.

Chiropraktik koně prohlédne v kroku a klusu, nechá si majitelem popsat, jak a kdy problém vznikal, posoudí koňské tělo v klidu – jeho symetrii, osvalení, postoj, kopyta. Poté přistoupí k vlastnímu vyšetření. Terapeut se zaměřuje na vyhledání ztuhlých míst a vyhledání blokád. Řada vyšetřovacích hmatů je obdobná jako v Dornově metodě – k úlevě tedy někdy může dojít už při vyšetřování, pokud byla blokáda menší. Proto se u koní osvědčuje kombinace více metod, kdy si na uvolnění malých blokád vystačím s Dornovou metodou a větší nebo mnohočetné blokády a blokády v oblasti zad odstraňuji chiropraktickými hmaty. Někdy na první pohled vypadají drsně, ale nejsou, jinak bychom nemohli od koně očekávat spolupráci. Hmaty a odstranění blokád není prováděno silou, nejedná se o násilné rovnání kloubů nebo obratlů, ale o velmi krátké hmaty, jejichž účinnost je dána rychlostí a přesným úhlem, pod nímž jsou prováděny. Kůň dává obvykle svoji spokojenost a úlevu najevo odžvýknutím, zívá a nastavuje další části těla k ošetření. Vyšetření začínám vždy od krku, pokračuji oblastí křížové kosti, pánve a křížokyčelního skloubení. Poté kontroluji páteř a končetiny. Naleznu-li ve vyšetřované oblasti nějakou blokádu nebo ztuhlost, rovnou se ji snažím odstranit.

Je-li kůň hodně bolavý a na počátku se ošetření brání, často použiji některé myofasciální techniky na uvolnění podkoží, Bowenovu metodu, masáž akupresurních bodů na zklidnění nebo metodu Tteam. V praxi se mi také osvědčuje kombinace s pulsní magnetoterapií, která přispívá k uvolnění a urychlení regenerace a léčby. Po ošetření potřebuje kůň minimálně 2–3 dny klidový režim a pozvolný návrat k běžnému tréninku. Ošetření se obvykle po 10 dnech až 6 týdnech zopakuje. Pokud byly zároveň odstraněny příčiny, obvykle stačí další kontrola až za půl roku nebo dle zdravotního stavu zvířete.

Jedná-li se o rehabilitaci po zranění nebo terapii chronických problémů, domluvíme se s majitelem na léčebném plánu, který zahrnuje jak masáže a myofasciální techniky, tak např. protahování či použití některých fyzikálních metod (laser, magnetoterapie). S majitelem také konzultujeme případné provádění protahovacích cviků a úpravu tréninku koně.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoNávštěva chiropraktika a fyzioterapeuta
...
video video

Návštěva chiropraktika a fyzioterapeuta

12. 11. 2017
Řešení pohybových problémů – co můžeme dělat pro svého koně sami

Chceme-li, aby náš kůň zůstal co nejdéle zdravý a jezdecky použitelný, musíme se o něj dobře starat. V první řadě to znamená respektovat všechny jeho přirozené potřeby, o nichž jsme hovořili v minulých dílech – nároky na pohyb, socializaci, výživu, přiměřenost atd. Pravidelně kontrolujeme výstroj i sami sebe. Máme-li koně, považuji za morální povinnost jezdce vůči zvířeti snažit se jezdit co nejlépe a dále se zlepšovat. Na druhou stranu to nemusíme přehánět – není potřeba, abychom se snažili o výkonnostní úroveň, ale snažme se jezdit tak, abychom svého koně nepoškozovali. Paradoxně – často mají mnohem lepší stav zad koně, kteří jsou ježděni jen jako rekreační a v lese jezdí na zahozené otěži, než koně připravovaní pro výkonnostní sport.

Udržování dobrého zdravotního stavu pohybového aparátu koně napomáhá hydroterapie. Pokud počasí dovolí, stříkání nebo chlazení končetin ve vodě napomáhá regeneraci svalů i šlach. Při namožení můžeme použít suché teplo. I obyčejné čištění koně může být zároveň masáží.

Můžeme se také v kurzu naučit jemnou relaxační masáž nebo metodu Tteam Lindy Tellington Jonesové. Dotyky Tteam koně výrazně psychicky uvolňují, podporují jeho sebeuvědomování, což souvisí s celkovou koordinací i stimulací samouzdravovacích a regeneračních mechanismů organismu. Dotyky Tteam jsou vlastně jednou z forem myofasciálních technik. Jemně při nich uvolňujeme podkoží a stimulujeme nervová zakončení v příslušné oblasti.

V současné době je k dispozici také mnoho návodů, jak koně protahovat, ale zde bych byla velmi opatrná – na rozdíl od relaxační masáže nebo metody Tteam můžeme koni i ublížit, pokud některý pohyb přeženeme nebo ho provedeme v nesprávném úhlu.

Dobrou fyzikální terapií, kterou dnes řada stájí nabízí je použití infralampy na prohřátí zad. Tato jednoduchá terapie udělá našemu koni vždy dobře, jen je pak třeba se postarat, aby prohřátá záda opět rychle neprochladla.

Jako podpůrný prostředek je dnes také nabízena řada dek a kamaší s magnety, ale jejich účinek nemůže být takový, jako efekt pulsního magnetického pole. Některé přístroje na magnetoterapii je možné pořídit i na domácí použití a pokud se nepouštíme do amatérské terapie, ale používáme ho např. na uvolnění ztuhlých svalů nebo na urychlení regenerace, mohou být velmi dobrým pomocníkem.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoŘešení pohybových problémů – co můžeme dělat pro svého koně sami
...
video video

Řešení pohybových problémů – co můžeme dělat pro svého koně sami

5. 11. 2017
Příčiny pohybových problémů koní – trénink a jezdec

Zdravý kůň s dostatečným množstvím pohybu se ve volnosti obvykle pohybuje velmi elegantně a v souladu se svojí fyziologií. Aby se krásně a uvolněně pohyboval i s jezdcem na zádech, je potřeba při ježdění a tréninku dodržet některé zásady.

Zásadou číslo jedna je vždy přiměřenost – nejen v počtu požadavků, které na koně klademe, ale také vzhledem k věku koně, jeho trénovanosti i aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Přiměřeností vzhledem k věku koně mám na mysli přizpůsobení požadavků věku koně. Kostra koně dozrává velmi dlouho, u mladého koně (mluvím zejména o koních teplokrevného typu, jichž je v ČR nejvíce) dozrává řadu let. V končetinách se uzavírají růstové zóny až ve věku kolem 3–4 let. Proto by také neměli být obsedání dříve než v tomto věku. Páteř dokonce dozrává ještě později: až ve věku 6–7 let. Proto s jejich tréninkem zbytečně nespěchejme. U mladého koně po obsednutí (a v ideálním případě celý první rok) bychom měli žádat pouze pohyb v jejich přirozené rovnováze – to znamená s vytaženým krkem na dlouhé otěži. Kůň si v tu dobu teprve hledá vlastní rovnováhu pod jezdcem, krk a hlava mu slouží k vyvažování. Kůň se také teprve učí, jak má vlastně jezdce nést – v tuto dobu nemá ještě dostatečně posílené zádové ani břišní svaly, stejně tak klouby a svaly končetin si musí na zátěž teprve zvyknout. Ze začátku stačí pouze pár minut, teprve později můžeme zátěž pomalu prodlužovat. Velkou obezřetnost doporučuji při přípravě mladého koně na lonži, berme ohled na to, že pohyb na kruhu při lonžování je pro klouby mladého koně velmi zatěžující. Páteř dozrává ještě později než kosti končetin. Proto bychom neměli vyžadovat výrazné podsazení a prodloužené chody u koní mladších než 6–7 let.

Usilujeme-li o podsazení dříve, zadní končetiny, záda ani břišní svaly ještě nejsou na takovou zátěž připraveny, což může vést k poškození. To se nemusí projevit hned, ale třeba již ve věku 10–11 let mají tito koně problémy se zády, s artrózou.

Snažíme-li se koně příliš brzy přivést na otěž a jezdit ho „sbaleného“, přičemž to tzv. „sbalení“ obstarávají otěže, nejde o správné přilnutí ani podsazení. Kůň, je-li předčasně ježděn s vysokým krkem, nemluvě o rollkuru, se prohýbá v zádech (zadní nohy se ještě nedokážou podsadit a převzít více váhy). Kůň s prohnutými zády se nedokáže v pohybu řádně uvolnit, pohyb neprochází od zádě až k hlavě, ale je v bedrech či v hrudní páteři blokován. Někdy se mohou dotýkat dlouhé trnové výběžky hrudních obratlů a dochází k jejich zánětu (kissing spines). Přiměřenost se týká nejen obsedání mladých koní, ale celého koňského života. Ne každý může na koni jezdit naprosto pravidelně. Je však potřeba o to více brát ohled na momentální kondici koně. Pokud někdo nechává celý týden koně stát ve stáji a o víkendu vyrazí na dlouhou vyjížďku s delšími klusovými a cvalovými úseky nebo nedopřeje koni dostatek času dát se do kondice po zranění nebo delší pauze, zadělává svému koni na bolestivé problémy. Netrénované svalstvo bude namožené a bolestivé, stejně tak nedostatečně zpevněné klouby a šlachy budou velmi náchylné k natažení či natržení. Namožený a bolavý kůň bude následujících pár dnů ztuhlý a může dojít ke vzniku velmi bolestivých blokád. Stejná situace může nastat i v případě, že kůň je sice v kondici, ale na začátku tréninku nebo vyjížďky mu nedopřejeme dostatek času na zahřátí svalstva a „promazání kloubů“.

Jak může přispět k pohybovým problémům koně jezdec? Vynecháme-li tentokrát otázky, týkající se tréninku a managementu koně (byly probrány v minulých dílech) a zaměříme se na samotného jezdce, opět je řada způsobů, jak může jezdec svého koně poškodit.

Nejčastějšími příčinami je např.:

- jezdec je pro svého koně příliš těžký

- jezdec nemá správné držení těla

- jezdec není schopen správného držení těla při jízdě

Nyní se podíváme na jednotlivé příčiny podrobněji:

1. Je problematické, když tělesné proporce jezdce neodpovídají fyzickým proporcím koně. Jezdec by měl ideálně vážit (i s výstrojí) do 10–15 % tělesné hmotnosti koně. Pokud váha jezdce (s výstrojí – pozor např. na těžká westernová sedla) přesahuje 20 % hmotnosti koně, hraničí to s ohrožením zdraví koně. Neplatí to absolutně – záleží i na trénovanosti a typu koně. Koně s širšími bedry a větším objemem holeně zvládají větší zatížení lépe, takže např. hafling se silnou holení snese větší zátěž než drobnější a vyšší plnokrevník o stejné hmotnosti. Navíc vysocí koně mají výše těžiště, což jim nošení zátěže také ztěžuje. Důležitá je také vlastní hmotnost koně – obézní kůň bude zátěž zvládat hůře, protože zatížení jeho kostí, svalů a šlach nadváhou je již tak dost veliké. Problematické může být, pokud dítě příliš přeroste svého poníka.

2. Křivé držení těla jezdce. Ač si to málokdy uvědomujeme, spousta z nás má problém s pohybovým aparátem a se správným držením těla. Občas nás bolí záda nebo kolena, řada z nás nemá ideální držení těla v důsledku předchozích úrazů, práce u počítače, častého ježdění autem nebo sedavého životního stylu či jednostranného přetěžování. V důsledku toho nemíváme ideální sed, stejně jako koni nám jdou lépe cviky na levou nebo na pravou stranu, někdy máme problém se kvůli vlastní ztuhlosti přizpůsobit pohybu koňských zad a krku a drncáme do sedla nebo nemáme dostatečně jemnou ruku. Všímám si, že kůň i jeho jezdec jsou křiví na tutéž stranu, přičemž jezdec si toho vůbec není vědom, a tak se jejich křivost násobí. Je užitečné sám si stoupnout před zrcadlo a podívat se, zda máte úplně symetrické kyčelní kosti a tvar pasu, zda jsou oba kyčelní hrboly ve stejné výšce, popřípadě se nechte zezadu vyfotit kamarádem, abyste si ověřili, zda skutečně stojíte rovně a nemáte jedno rameno výše než druhé. Pak se všechny drobné nedostatky promítají i do pohybu vašeho koně a je tedy dobré navštívit fyzioterapeuta, který vám pomůže srovnat držení těla, odstranit vaše vlastní blokády, případně doporučí kompenzační cviky.

Při tréninku je také potřeba dbát důsledně na to, abychom obě strany koně procvičovali stejně. Často máme tendenci opakovat cviky více na tu stranu, na kterou nám to jde lépe, na vyjížďce vysedávat v klusu stále na oblíbenější nohu, a tak případné problémy zvýrazňujeme.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPříčiny pohybových problémů koní - trénink a jezdec
...
video video

Příčiny pohybových problémů koní - trénink a jezdec

29. 10. 2017
Příčiny pohybových problémů koní – výstroj

Jednou z nejčastějších příčin bolestí zad u koní je nepadnoucí sedlo.

Je potřeba si dávat velmi dobrý pozor při koupi sedla, aby koni sedělo skutečně dobře. Pokud je sedlo úzké, bude koni tlačit na lopatky, což způsobí jejich blokádu. Kůň krátí krok, dává najevo, že mu sedlo není příjemné, může začít kulhat na přední končetiny, dělá mu problém chození na kruhu a stranová práce. Stejně tak může úzké sedlo příliš tlačit na dlouhý zádový sval, který leží vedle páteře. V tom případě se bude kůň prohýbat při sedlání, nebude chtít stát při nasedání nebo se bude šklebit při dotahování podbřišníku. Tlak úzkého sedla na tento sval vyvolá bolestivé spasmy a pohmožděniny a dále blokády hrudní páteře. Pokud je celé sedlo příliš úzké, mohou být zablokovaná také žebra, což bývá pro koně poměrně nepříjemný stav. Projevuje se přílišnou citlivostí při čištění, kůň uhýbá před sedlem a může se pohybovat velmi neochotně nebo je naopak velmi nevrlý, může pod jezdcem utíkat nebo dokonce vyhazovat, protože v důsledku zablokovaných žeber ho bolí každý pohyb. 

Na druhé straně také příliš široké sedlo a sedlo s nízkou rozsochou může koně poškodit – pokud je komora příliš široká, nenechává sedlo dostatek místa pro vyklenutí páteře. Kůň tedy nemůže chodit vyklenutý, naopak se bolestivému dotyku trnových výběžků se sedlem často brání prohýbáním páteře, což může vést k zánětu těchto trnových výběžků a přilehlých tkání nebo k rozvoji tzv. kissing spines, případně opět k blokádám hrudních obratlů, tentokrát způsobených tlakem shora.

Problém může způsobit i špatně docpané sedlo, ve kterém nahmatáme hrudky nebo tvrdší místa. Zatvrdliny často způsobí bolestivé otlaky s pozdějším stažením svalů a případnými blokádami žeber nebo hrudních obratlů.

Pokud je sedlo špatně vyvážené, může příliš tlačit na hrudní nebo bederní část zad.

I pokud máme sedlo odpovídající velikosti, je nutné věnovat pozornost pečlivému a správnému sedlání – lidé často v obavě, aby koni netlačili na bedra dávají sedlo příliš dopředu. V ideálním případě by sedlo mělo nechat dostatek místa pro lopatky, jinak opět dochází k jejich blokádě s následným omezením jejich pohybu. Kůň pak nemá tak výrazné chody, často drobí krok předních končetin, může začít kulhat.

Ani pokud se nám podařilo vybrat správně padnoucí sedlo, nemáme vyhráno – kůň, zvláště jedná-li se o mladého koně, se v důsledku pravidelného a správného tréninku může více nasvalit nebo naopak při nedostatečné zátěži nebo po nemoci či v důsledku stáří ze svalů opadnout a sedlo opět nesedí.

K sedlu patří také podsedlová dečka – pokud z ní dostatečně neodstraňujeme chlupy, mohou zatvrdlé chlupy citlivou kůži koně dráždit a opět vést k blokádám žeber.

Důležitý je také výběr podbřišníku a jeho správné dotahování. Příliš krátký podbřišník, jehož přezky nejsou dostatečně vysoko může tlačit na žebra. Pokud podbřišník příliš utahujeme, způsobíme koni nejen momentální nepohodlí a ztížíme mu dýchání, ale také můžeme bolestivě poškodit kůži a zablokovat žebra.

Zvláště u starších sedel může dojít k rotaci kostry. To znamená, že původně padnoucí sedlo je zkřivené a v přední části může tlačit na páteř z jedné strany a v zadní část může tlačit ze strany druhé.

Při nasedání berte co největší ohled na svého koně – přidržování se sedla může nejen zkřivit jeho kostru, ale také vyvíjí poměrně velký tlak (obzvláště při nasedání ze země) na trnové výběžky hrudních obratlů, což může vést k jejich blokádě. Ideální je nasedat ze stupínku, abychom za sedlo nemuseli tahat a do sedla dosedáme co nejjemněji, abychom náhlým ducnutím do zad koně nevyvolali poškození obratlů nebo svalstva. 

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPříčiny pohybových problémů koní – výstroj
...
video video

Příčiny pohybových problémů koní – výstroj

22. 10. 2017
Příčiny pohybových problémů koní – zuby, kopyta

Ke správné péči o koně patří také péče o jeho chrup. Někteří koně nemusí mít úplně ideální skus, zejména u starších zvířat se mohou objevovat také ostré hranky na stoličkách, které mohou zraňovat sliznici v tlamě. Kůň se pak snaží bolesti vyhýbat tím, že kouše trochu bokem, při ježdění na udidle mu dělá problém překusovat udidlo, často se do něj zakusuje, tím pádem má také problém uvolnit hlavu v týlu a následkem může být tuhnutí žvýkacích svalů a krku, případně jejich blokády. Proto se doporučuje minimálně po dvou letech nechat ústní dutinu zkontrolovat koňským zubařem.

Pro správný a bezbolestný pohyb koně je velmi důležitá správná péče o kopyta. Kopyto je pro koně ještě důležitější než pro nás boty – nejen kvůli ochraně chodidel, ale také vzhledem k funkci žilní pumpy. Pokud má kůň zúžené patky, špatně rostlá kopyta, kopyta přerostlá, hnilobu a podobně, může ho to bolet podobně, jako kdyby nás tlačily boty. S tím rozdílem, že každý z nás si takové boty večer s úlevou sundá, ošetří si puchýře a ráno si vezme jiné, zatímco kůň musí s bolavými kopyty chodit každý den, trénovat, závodit...

Představíme-li si nevhodné boty, snadno si uvědomíme, jakým způsobem se snažíme bolesti při chůzi uniknout – odlehčujeme nohy, měníme délku kroku, snažíme se nohy pokládat v jiném úhlu a kůň to dělá obdobně. Pokud je problém dlouhodobější (a my si ho i dlouho nemusíme všimnout, protože řada koní nedává mírnou bolest tak výrazně najevo), kůň mění postavení a zatěžování končetin, v důsledku čehož přetěžuje některé klouby a svaly. Typické je např. odlehčování koně při mírném přichvácení – kůň velmi často stojí tak, že má přední nohy natažené před sebe, což nadměrně zatěžuje ramenní klouby a mění postavení lopatek. Tato změna vede také k prohýbání a blokádám hrudní páteře.

Ať už jste příznivci kopyt bosých nebo okovaných, je důležité zajistit koni nejlepší možnou péči kováře nebo kopytáře. Občas v praxi narazím na koně, který má velmi bolestivá záda a blokády bederní nebo hrudní páteře včetně kohoutku i bolavá ramena, a když pátráme po příčině, často se ukáže, že problémy se objevily krátce po výměně kováře, zakování, změně pastvy nebo na jaře po pasení na mladé trávě, někdy jsou i spojené s mírným přichvácením a podobně.

videoPříčiny pohybových problémů koní – zuby, kopyta
...
video video

Příčiny pohybových problémů koní – zuby, kopyta

15. 10. 2017
Jak si kůň vyrobí problém sám

Řadu blokád nebo problémů s pohybovým aparátem si kůň, stejně jako pes, může způsobit sám.

Často je na vině přílišné dovádění ve výběhu. Uklouznutí na nerovném nebo kluzkém povrchu v bahně, na sněhu nebo na ledu. Hry s koňskými kamarády také mohou končit úrazem. Pokud chodí koně do výběhu s ohlávkou a často se za ohlávku v rámci hry tahají, může dojít k zablokování prvních krčních obratlů.

Ale nechci v majitelích vzbudit obavy z toho, aby dávali koně do výběhu. I když se tam může leccos přihodit, obecně platí, že kůň, který si pohybový aparát pravidelně ve výběhu posiluje a protahuje, je výrazně méně náchylný ke zranění, přetížení i nehodám v důsledku psychické nepohody a benefity výrazně převyšují rizika. Kůň, který chodí do výběhu pravidelně obvykle nemá tendenci řádit přespříliš a také jeho pohybový aparát je posílený, takže i případné uklouznutí nebo nehoda nemívají vážnější důsledky. Většinou si nejvíce problémů způsobí právě koně, kteří chodí do výběhu příliš málo.

Dalším způsobem, jak si kůň může zablokovat krk a zejména první krční obratel, je snaha trhat se z úvazu. V rámci správné výchovy koně bychom ho měli naučit při uvázání klidně stát, ale samozřejmě vyděsit a poplašit se může i nejlépe vychovaný kůň. Ohlávka koním leží v místě, kde je pod kůží první krční obratel. Pokud se kůň snaží utrhnout a snaží se vzpínat nebo trhá hlavou, síly působící na první krční obratel jsou velmi silné a k blokádě dojde velmi snadno. Je-li zablokovaný první krční obratel, následně může dojít k blokádám také dalších krčních obratel, případně k bolestivé blokádě čelisti. Kůň má pak obvykle problém ohnout hlavu a krk na stranu, drží hlavu nahoře, nedokáže se pořádně uvolnit pod sedlem ve směru dolů a dopředu. Blokády krku u lidí jsou častou příčinou bolestí hlavy. Předpokládá se, že je tomu tak i u koní – v důsledku pravděpodobných bolestí hlavy může být kůň nervózní, nechce snížit hlavu, přestává si užívat dotyky na hlavě, při ježdění se nedokáže uvolnit v týlu. Někdy se objevuje pohazování hlavou. Setkala jsem se i s tím, že kůň s blokádou prvního krčního obratle byl světloplachý a špatně snášel pobyt na přímém slunci. Ve výběhu na slunci obvykle stál s hlavou schovanou pod břichem některého z kolegů. Často házel hlavou, takže se majitelka domnívala, že trpí headshakingem. Po odblokování krku a čelisti se kůň začal po výběhu pohybovat normálně.

Někdy si kůň dokáže zablokovat bedra také při vyhazování nebo kozlování.

Další příčinou může být stejně jako u psů stereotypní chování, stájové zlozvyky. Pokud kůň tkalcuje nebo nutkavě přešlapuje a chodí po boxu dokolečka, velmi si přetěžuje lopatky a ramenní klouby, což může časem vést k blokádám, bolesti a rychlejšímu opotřebení.

Stres, choroby – žaludeční vředy, problémy s imunitou, astma – kašlání, záněty plic...

Je-li kůň ve stresu a není psychicky uvolněný, nemůže se ani fyzicky pohybovat volněný.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoJak si kůň vyrobí problém sám
...
video video

Jak si kůň vyrobí problém sám

8. 10. 2017
I koně bolí tělo – jak to poznáme

Chiropraxe i fyzioterapie se dnes často a s úspěchem používají také u koní. Řada stájí již běžně pravidelně spolupracuje s veterinářem zaměřeným na chiropraxi, koňským masérem nebo fyzioterapeutem, a proto další díly našeho miniseriálu budou zaměřené na koně. Povíme si, jak poznáme problémy s pohybovým aparátem u koní, kdy je dobré volat odborníka, co tyto problémy může způsobovat a jak jim můžeme předejít.

Závažný pohybový problém u svého koně pozná každý majitel a rychle volá veterináře, ale co případy, kdy jsou příznaky nejprve poměrně nenápadné a rozvíjejí se pomaleji? Majitel si často ani nemusí všimnout, že něco není úplně v pořádku – někdy kůň pod sedlem jen nejde příliš ochotně dopředu, špatně se ohýbá v krku na jednu nebo obě strany, brání se udidlu, chodí s hlavou vysoko, nedokáže se pod sedlem uvolnit ani vytáhnout dopředu a dolů, dělá kratší nebo méně výrazné kroky, může se objevit nespecifické kulhání, kulhání „z ruky“, pohazuje hlavou, není ochotný v klidu stát. Při čištění může uhýbat, je na některých místech citlivý, cuká kůží, může se ohnat nebo začít kopat. Při nasedání se bojí bolesti, takže uhýbá nebo popochází. Problém se také může projevit neochotou při výcviku, kůň se šklebí, je nervózní, nepřekusuje udidlo, vyplazuje jazyk, bortí se v zátylku, nechce jezdit na otěži. Protože při větších blokádách dochází k převaze sympatického nervového systému, kůň může být nervózní, lekavější, utíká pod sedlem, nejeví ochotu ke spolupráci, při jízdě je ztuhlý v žuchvách, v zátylku, nepruží v zádech, takže jezdec není schopen vysedět pracovní klus, subjektivně je jízda méně pohodlná, kůň je výrazně horší při práci na jednu stranu, nedošlapuje se, nosí ocas na stranu, při pohledu zezadu je vidět asymetrie pánve nebo nerovnoměrné osvalení. Pokud skáče, tak může utíkat za překážkou. Při stání může viditelně odlehčovat jednu nohu. A někdy to jen „není úplně ono“.

Na vině mohou být natažené či natržené svaly nebo vazy, záněty svalů, vazů i kloubů, problémy s páteří, následky zranění, problémy s kopyty nebo blokády, které jsou u koní poměrně časté. Údajně až u 80 % drezurních koní můžeme najít blokády krku a zad.

Příčin je celá řada. Vynecháme-li zranění a interní onemocnění, kterými se v našem seriálu nezabýváme, můžeme nejčastěji příčiny hledat v:

– péči o koně

– výstroji

– tréninku

– jezdci

O jednotlivých příčinách si více povíme v dalších dílech.

Autorka textu: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoI koně bolí tělo - jak to poznáme
...
video video

I koně bolí tělo - jak to poznáme

1. 10. 2017
Jak můžeme pomoci svému psu sami

Diagnostiku a první ošetření by měl dělat vždy odborník, ale chceme-li a jsme ochotní se to naučit, můžeme našemu psovi pomáhat v době mezi návštěvami veterináře nebo fyzioterapeuta sami. Základem je samozřejmě prevence – v první řadě tedy musíme dbát na to, aby byl náš pes přiměřeně zdravý a štíhlý, byly naplněny všechny jeho fyziologické potřeby (pohyb, společnost, stimulace, adekvátní výživa atd.).

Protizánětlivé léky a léky proti bolesti si dokážou celkem snadno s bolestí poradit, ale za tu cenu, že pes potom nebude dávat najevo, že je stále něco v nepořádku, a že jsme úplně nevyřešili příčinu. Ano – je-li zánět v kloubu, jsou protizánětlivé léky velmi užitečné, je však nutné mít na paměti, že většinou není zánět vlastní příčinou, ale spíše důsledkem. A to přetěžování, nedostatečného pohybu i výživy vzhledem k zatížení, špatného zatěžování kloubů v důsledku neřešeného, ne úplně fyziologického postoje, či neřešených blokád, neustálého přetěžování pohybového aparátu nadváhou atd. To samozřejmě většinou neplatí u úrazů, ale i v tomto případě (nejedná-li se například o sražení autem a podobné nehody) se na úrazu výrazně podílí predispozice. Budu-li příliš těžkého psa opakovaně přetěžovat, nechám ho skákat z výšky, budou například jeho vazy opakovaně mírně poškozovány, jednou třeba dojde k ruptuře kolenních vazů.

Řešením by tedy nemělo být jen prosté podání protizánětlivých léků nebo operace. Chceme-li svému psu opravdu pomoci, je vhodné se do toho pustit z gruntu. Pokud tedy léčíme pohybové problémy, první věcí by měla být kontrola váhy psa a její případná úprava. Je velmi neefektivní docházet se psem na fyzioterapii nebo podávat léky proti bolesti, pokud jsou klouby a páteř psa při každém kroku neustále přetěžovány.

V léčbě bolestí pohybového aparátu se výrazně osvědčuje jakákoliv technika, která zvyšuje prokrvení, metabolismus buněk (kloubní chrupavky, svalstva, vaziva) a zvíře uklidňuje.

Proč je nutné intenzivnější prokrvování? Pokud v těle probíhá zánět, jsou do místa zánětu přiváděny imunitní buňky, dochází například k tvorbě volných radikálů a uvolňování různých biochemických a hormonálních působků, které se podílejí na procesu hojení. Při poškození svalů se také uvolňuje často myoglobin a kyselina mléčná. Při zvýšeném prokrvení oblasti jsou rychleji přiváděny užitečné látky a buňky, a naopak rychleji odplavovány odpadní produkty, takže se tkáň může rychleji regenerovat. Ke zvýšení prokrvení se nejčastěji používá suché teplo, tj. např. dečky, bandáže, nahřáté rašelinové i gelové polštářky. Po prohřátí bolavého místa je potřeba psa udržovat v přiměřeném teple. Někdy může být užitečné střídání studených a teplých obkladů – v tom vám nejlépe poradí ošetřující lékař.

Při hojení bývá efektivní zvýšení metabolismu buněk. Buňky se pak jednak rychleji dělí (a tím se například zaceluje rána i mikrotraumata ve svalech, kloubech, urychluje se hojení zlomenin a přestavba kosti v odpovědi na zatížení), a kloubní buňky mohou produkovat více kloubní tekutiny. Zvýšení buněčného metabolismu může aktivovat například pulsní magnetoterapie nebo elektroterapie, při hojení ran se osvědčuje užití pulsního světla. I pokud nemáme možnost zapůjčení nebo pořízení podobných přístrojů, můžeme pro své zvíře hodně udělat. Ač se doma nebudeme pouštět do profesionálních masáží, můžeme svému psu velmi ulevit speciálními doteky podle Lindy Tellington Jonesové, tzv. TTouch. Dotyky Ttouch jsou podobné masážním pohybům, ale nejsou zaměřeny do hloubky, na svaly, jsou velmi jemné a v podstatě při nich hýbeme kůží. Těmito doteky dokážeme zvíře nejen výborně zklidnit, ale i nastartovat některé reflexní děje, které zmírní bolest a uvolní podkoží (fascii). Pokud se nám podaří uvolnit podkoží, často reflexně dojde také k uvolnění struktur ležících pod ním. Zároveň stimulujeme samouzdravovací schopnosti těla.

Po operacích nebo úrazech doporučuji důslednou rehabilitaci. Dobře provedená operace je základ, ale podle některých chirurgů má na výsledku dobrá rehabilitace až 80% podíl. Nejde jen o samotné zhojení operovaného místa (např. kolenního kloubu), ale i o podporu správného vzorce pohybu v mozku, odbourání následného kulhání i přetěžování, zabránění zkrácení svalů a vazů a dobré hojení jizvy. Podceníme-li to, může dojít ke srůstům či kontrakturám, které omezí hybnost kloubů, následně ke vzniku špatného pohybového vzorce, kulhání, přetěžování protilehlé končetiny atd., což buď může vést k oslabení jiného místa, následně predisponovaného k dalšímu úrazu, nebo k rozvoji artrózy. Nezapomeňte: vždy se vyplatí spolupráce s veterinářem.

videoJak můžeme pomoci svému psu sami
...
video video

Jak můžeme pomoci svému psu sami

24. 9. 2017
Jak pomoci svému psovi – fyzioterapie

V případě fyzioterapie probíhá vyšetření obdobně jako u chiropraxe. Následně fyzioterapeut navrhne způsob ošetřování – např. určitý druh masáže, rehabilitační cvičení (často se využívá cvičení na míči nebo na vodním pásu), použití některých stimulačních technik, myofasciální techniky nebo magnetoterapii. Vzhledem k tomu, že při těchto ošetřeních nedochází k manipulacím s klouby, není nutný klid v takovém rozsahu jako při ošetření chiropraktickém. Procedury se také obvykle opakují častěji a v kratších intervalech.

Nejefektivnější obvykle bývá kombinování chiropraxe s fyzioterapií. Pokud má zvíře nějaký větší nebo dlouhodobější pohybový problém, obvykle dochází ke vzniku blokád. Fyzioterapie prováděná po jejich odstranění obvykle bývá výrazně efektivnější.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoJak pomoci svému psovi - fyzioterapie
...
video video

Jak pomoci svému psovi - fyzioterapie

17. 9. 2017
Návštěva odborníka – chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa II.

Pod pojmem manuální terapie se skrývá manipulace s klouby, páteří, u nás všeobecně známá jako chiropraxe. Chiropraxe spatřuje příčinu řady problémů v malých změnách polohy kloubních plošek. Současný přístup vychází z poznatků, že uvnitř každého kloubu páteře (vždy 4 klouby mezi dvěma sousedními obratli + 2x spojení se žebry v oblasti hrudní páteře; na páteři je celkově okolo 100 kloubů) je vazivová destička podobná menisku v koleni, která se při tzv. blokádě “uskřípne” mezi kloubní plošky. Tím brání normální pohyblivosti a spustí kaskádu dalších změn – svalová ztuhnutí, otok, bolestivost apod. V rámci osteopatie či chiropraxe jsem se setkala v praxi s různým způsobem ošetření, ať už se lišily použitou technikou či hmatem nebo šetrností a razancí. Vzhledem k tomu, že chiropraktik manipuluje přímo s klouby a může ovlivňovat i činnost vnitřních orgánů, bývají chiropraktici pouze veterinární lékaři.

Chiropraxe a osteopatie jsou metody, které vyžadují zkušenost, zručnost a anatomické znalosti, v žádném případě by je neměli provádět laici bez odborného vzdělání nebo po dvoudenním kurzu.

Je třeba si uvědomit, že z každého obratle vychází pár nervů a při neodborné manipulaci může dojít k jejich uskřípnutí a ochrnutí zvířete.

Veterinární fyzioterapie (stejně jako lidská) je obor zaměřený na diagnostiku a terapii funkčních poruch pohybového systému. Prostřednictvím pohybu a dalších fyzioterapeutických postupů (masáží, cvičení, stimulace nervového systému, používáním fyzikálních metod, jako je např. elektroléčba, magnetoterapie atd.) cíleně ovlivňuje funkce ostatních systémů včetně funkcí psychických. Veterinární fyzioterapie používá řadu různých metod. Patří mezi ně například:

Myofasciální terapie:

Myofasciální terapie se zaměřuje na uvolnění pojivového systému těla, do něhož patří obalové – fasciální vrstvy. Fascie neboli povázka, tvoří několika vrstvou síť, do které jsou obaleny svaly, vazy, klouby, vnitřní orgány. Stav povázky ovlivňuje kvalitu a rozsah pohybu. V případě zranění se pružnost fascie výrazně zhorší (síť se poškodí a fascie ztratí pružnost a lidově řečeno se přilepí na nejbližší sval, vaz, šlachu), kde může výrazně omezovat pohyb, nebo tahem za tyto struktury způsobovat zvířeti nepříjemné pocity až bolest, případně kulhání.

Hmaty myofasciální techniky jsou velmi jemné, pomalé a lehké, zvířata si je obvykle velmi užívají. Vzhledem k propojení jednotlivých tělních systémů se uvolnění fascií přenese také na uvolnění svalstva.

Hydroterapie:

Léčba vodou o různé teplotě a skupenství, pomocí hydroterapie se léčí jak akutní, tak chronické pohybové problémy. Nejčastěji se používá k rehabilitaci po operacích – pohyb ve vodě nezatěžuje klouby a kosti, ale přitom je dostatečně intenzivní, aby se svalstvo a oběhový systém opět dostaly do kondice. K rehabilitaci jsou na specializovaných pracovištích nejčastěji používány podvodní pásy, ale máme-li možnost a zvíře to zvládá, často postačí obyčejný rybník.

Termoterapie:

Termoterapie je léčba teplem. Ve fyzioterapii je v zahraničí využívána nejčastěji ke chronickým probléme se hřbetem. Díky teplu dojde k lepšímu prokrvení bolavé oblasti a tím k rozšíření cév, které tak mohou rychleji odplavit například kyselinu mléčnou a zánětlivé metabolity. Působení tepla také vede k uvolnění bolavého a ztuhlého svalstva.

Pulzní magnetoterapie, Fototerapie:

Obě techniky se využívají pro léčbu bolesti v kloubech, v měkkých tkáních, k léčbě artrózy. Díky stimulaci buněčného metabolismu dochází k urychlení hojení po operacích pohybového aparátu.

Cílem obou směrů je zdravé, fyzicky i psychicky uvolněné zvíře, které nemá problémy s pohybovým aparátem. Ovšem ne každý chiropraktik je zároveň zkušeným fyzioterapeutem a ne každý, kdo se věnuje fyzioterapii, ovládá chiropraxi.

V praxi se mi nejvíce osvědčila kombinace různých metod – využívám při vyšetření zvířete a následném ošetření jak metody fyzioterapeutické (Dornova metoda, Bowenova masáž, klasická masáž, metoda Ttouch), tak hmaty chiropraktické – podle stavu a potřeb konkrétního pacienta, případně v kombinaci s fyzikálními metodami, jako je například magnetoterapie. Tedy, jedná-li se o terapii tzv. blokád, je optimální cesta nejdříve uvolnit blokádu pomocí chiropraktických hmatů nebo Dornovy metody (ta sama o sobě na některé typy blokád nebo větší zvířata nemusí stačit) a případně dále pomoci tělu s uzdravením za použití dalších metod – jemných masáží, dotyků Ttouch nebo fyzikálních metod. Nebo naopak – pokud je zvíře hodně bolavé a nechce na sebe nechat doktora sáhnout, případně stahuje svaly, nejprve ho uklidním a uvolním pomocí např. Ttouch dotyků nebo magnetoterapií a teprve potom se pustím do chiropraktického ošetření.

Jak vyšetření a ošetření psího pacienta vlastně probíhá?

Nejprve veterinář-chiropraktik nebo fyzioterapeut zjistí anamnézu – jaké má zvíře obtíže, jak se pohybuje, kdy se obtíže objevily, aby měl představu o tom, zda jde o problém akutní nebo chroničtějšího rázu a co by mohlo být jeho příčinou. Poté si zvíře nechá předvést v pohybu – v kroku i v klusu. Po kontrole pohybu následuje zevrubné vyšetření jednotlivých částí pohybového aparátu. Některé z hmatů, které chiropraktik využívá při vyšetření, jsou zároveň i hmaty terapeutickými, kdy už při samotném vyšetření může dojít k úlevě. Pokud terapeut objeví v průběhu vyšetření nějakou blokádu, obvykle ji ihned rovnou odstraní s použitím chiropraktického hmatu. Pokud je zvíře hodně zatuhlé nebo bolestivé, používám k uvolnění jemnou masáž, hmaty např. z Bowenovy techniky, Dornovy metody nebo metodu Ttouch.

Svoji spokojenost dává zvíře najevo různě – přímo při ošetření, dojde-li k uvolnění blokády, se pes často olízne.

Pohmatem zjistíme, že místa na těle, která byla dříve ztuhlá nebo na kterých zvíře reagovalo bolestivě, jsou uvolněnější. Někdy nemusí být změny viditelné hned – jsou-li např. blokády vícečetné, efekt uvolnění tzv. „dojíždí“ ještě třeba dva dny. Po ošetření může být zvíře malátné, mělo by hodně pít a majitel by měl zajistit přiměřený klid.

Po chiropraktickém ošetření je velmi důležité nechat zvíře alespoň 2 dny bez zátěže, protože tělo se potřebuje zregenerovat, uvědomit si, že se opět může volně a bez bolesti pohybovat, případně se zvíře srovnává s novými pocity a změnou pohybových vzorců. Pokud bylo zvíře zablokované více, je na místě chiropraktické ošetření provést ještě jednou, obvykle v odstupu 10 dní až 3 týdny. Je to proto, že řada blokád (zejména pokud byly dlouhodobé) má tendenci se vracet. V průběhu doby totiž došlo ke zkrácení svalstva a příslušných vazů a zvíře si zafixovalo v mozku špatný pohybový vzor. Proto se často stává, že pes například kulhá i v době, kdy již bolesti dávno vymizely, nebo k tomu není funkční důvod. Špatný pohybový vzor a zkrácené svaly i vazy opětovně „táhnou“ části pohybového systému do původní nefyziologické polohy a může snadno dojít k opětovnému zablokování. Po druhém ošetření efekt přetrvává již výrazně delší dobu a další kontrola se provádí až například po půl roce.

videoNávštěva odborníka – chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa II.
...
video video

Návštěva odborníka – chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa II.

10. 9. 2017
Návštěva odborníka – chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa I.

Pod pojmem manuální terapie se skrývá manipulace s klouby, páteří, u nás všeobecně známá jako chiropraxe. Chiropraxe spatřuje příčinu řady problémů v malých změnách polohy kloubních plošek. Současný přístup vychází z poznatků, že uvnitř každého kloubu páteře (vždy 4 klouby mezi dvěma sousedními obratly + 2x spojení se žebry v oblasti hrudní páteře; na páteři je celkově okolo 100 kloubů) je vazivová destička podobná menisku v koleni, která se při tzv. blokádě “uskřípne” mezi kloubní plošky. Tím brání normální pohyblivosti a spustí kaskádu dalších změn – svalová ztuhnutí, otok, bolestivost apod. V rámci osteopatie či chiropraxe jsem se setkala v praxi s různým způsobem ošetření, ať už se lišily použitou technikou či hmatem nebo šetrností a razancí. Vzhledem k tomu, že chiropraktik manipuluje přímo s klouby a může ovlivňovat i činnost vnitřních orgánů, bývají chiropraktici pouze veterinární lékaři.

Chiropraxe a osteopatie jsou metody, které vyžadují zkušenost, zručnost a anatomické znalosti, v žádném případě by je neměli provádět laici bez odborného vzdělání nebo po dvoudenním kurzu.

Je třeba si uvědomit, že z každého obratle vychází pár nervů a při neodborné manipulaci může dojít k jejich uskřípnutí a ochrnutí zvířete.

Veterinární fyzioterapie (stejně jako lidská) je obor zaměřený na diagnostiku a terapii funkčních poruch pohybového systému. Prostřednictvím pohybu a dalších fyzioterapeutických postupů (masáží, cvičení, stimulace nervového systému, používáním fyzikálních metod, jako je např. elektroléčba, magnetoterapie atd.) cíleně ovlivňuje funkce ostatních systémů včetně funkcí psychických. Veterinární fyziotrapie, stejně jako lidská, používá řadu různých metod. Patří mezi ně například.:

Myofasciální terapie:

Myofasciální terapie se zaměřuje na uvolnění pojivového systému těla, do něhož patří obalové - fasciální vrstvy. Fascie, neboli povázka, tvoří několika vrstvou síť, do které jsou obaleny svaly, vazy, klouby, vnitřní orgány. Stav povázky ovlivňuje kvalitu a rozsah pohybu. V případě zranění se pružnost fascie výrazně zhorší (síť se poškodí a fascie ztratí pružnost a lidově řečeno se přilepí na nejbližší sval, vaz, šlachu), kde může výrazně omezovat pohyb, nebo tahem za tyto struktury způsobovat zvířeti nepříjemné pocity až bolest, případně kulhání.

Hmaty myofasciální techniky jsou velmi jemné, pomalé a lehké, zvířata si je obvykle velmi užívají. Vzhledem k propojení jednotlivých tělních systémů se uvolnění fascií přenese také na uvolnění svalstva.

Hydroterapie:

Léčba vodou o různé teplotě a skupenství, pomocí hydroterapie se léčí jak akutní, tak chronické pohybové problémy. Nejčastěji se používá k rehabilitaci po operacích – pohyb ve vodě nezatěžuje klouby a kosti, ale přitom je dostatečně intenzivní, aby se svalstvo a oběhový systém opět dostaly do kondice. K rehabilitaci jsou na specializovaných pracovištích nejčastěji používány podvodní pásy, ale máme-li možnost a zvíře to zvládá, často postačí obyčejný rybník.

Termoterapie:

Termoterapie je léčba teplem. Ve fyzioterapii je v zahraničí využívána nejčastěji ke chronickým probléme se hřbetem. Díky teplu dojde k lepšímu prokrvení bolavé oblasti a tím k rozšíření cév, které tak mohou rychleji odplavit například kyselinu mléčnou a zánětlivé metabolity. Působení tepla také vede k uvolnění bolavého a ztuhlého svalstva.

Pulzní magnetoterapie, Fototerapie:

Obě techniky se využívají pro léčbu bolesti v kloubech, v měkkých tkáních, k léčbě artrózy. Díky stimulaci buněčného metabolismu dochází k urychlení hojení po operacích pohybového aparátu.

Cílem obou směrů je zdravé, fyzicky i psychicky uvolněné zvíře, které nemá problémy s pohybovým aparátem. Ovšem ne každý chiropraktik je zároveň zkušeným fyzioterapeutem a ne každý, kdo se věnuje fyzioterapii, ovládá chiropraxi.

V praxi se mi nejvíce osvědčila kombinace různých metod – využívám při vyšetření zvířete a následném ošetření jak metody fyzioterapeutické (Dornova metoda, Bowenova masáž, klasická masáž, metoda Ttouch), tak hmaty chiropraktické – podle stavu a potřeb konkrétního pacienta, případně v kombinaci s fyzikálními metodami, jako je například magnetoterapie. Tedy, jedná-li se o terapii tzv. blokád, je optimální cesta nejdříve uvolnit blokádu pomocí chiropraktických hmatů nebo Dornovy metody (ta sama o sobě na některé typy blokád nebo větší zvířatanemusí stačit) a případně dále pomoci tělu s uzdravením za použití dalších metod – jemných masáží, dotyků Ttouch nebo fyzikálních metod. Nebo naopak – pokud je zvíře hodně bolavé a nechce na sebe nechat doktora sáhnout, případně stahuje svaly, nejprve ho uklidním a uvolním pomocí např. Ttouch dotyků nebo magnetoterapií a teprve potom se pustím do chiropraktického ošetření.

Jak vyšetření a ošetření psího pacienta vlastně probíhá?

Nejprve veterinář-chiropraktik nebo fyzioterapeut zjistí anamnézu – jaké má zvíře obtíže, jak se pohybuje, kdy se obtíže objevily, aby měl představu o tom, zda jde o problém akutní nebo chroničtějšího rázu a co by mohlo být jeho příčinou. Poté si většinou zvíře nechá předvést v pohybu – v kroku i v klusu. Po kontrole pohybu následuje zevrubné vyšetření jednotlivých částí pohybového aparátu. Některé z hmatů, které chiropraktik využívá při vyšetření, jsou zároveň i hmaty terapeutickými, kdy už při samotném vyšetření může dojít k úlevě. Pokud terapeut objeví v průběhu vyšetření nějakou blokádu, obvykle ji ihned rovnou odstraní s použitím chiropraktického hmatu. Pokud je zvíře hodně zatuhlé nebo bolestivé, používám k uvolnění jemnou masáž, hmaty např. z Bowenovy techniky, Dornovy metody nebo metodu Ttouch.

Svoji spokojenost dává zvíře najevo různě – přímo při ošetření, dojde-li k uvolnění blokády, se pes často olízne.

Pohmatem zjistíme, že místa na těle, která byla dříve ztuhlá nebo na kterých zvíře reagovalo bolestivě, jsou uvolněnější. Někdy nemusí být změny viditelné hned – jsou-li např. blokády vícečetné, efekt uvolnění tzv. „dojíždí“ ještě třeba dva dny. Po ošetření může být zvíře malátné, mělo by hodně pít a majitel by měl zajistit přiměřený klid.

Po chiropraktickém ošetření je velmi důležité nechat zvíře alespoň 2 dny bez zátěže, protože tělo se potřebuje zregenerovat, uvědomit si, že se opět může volně a bez bolesti pohybovat, případně se zvíře srovnává s novými pocity a změnou pohybových vzorců. Pokud bylo zvíře zablokované více, je na místě chiropraktické ošetření provést ještě jednou, obvykle v odstupu 10 dní až 3 týdny. Je to proto, že řada blokád (zejména pokud byly dlouhodobé) má tendenci se vracet. V průběhu doby totiž došlo ke zkrácení svalstva a příslušných vazů a zvíře si zafixovalo v mozku špatný pohybový vzor. Proto se často stává, že pes například kulhá i v době, kdy již bolesti dávno vymizely, nebo k tomu není funkční důvod. Špatný pohybový vzor a zkrácené svaly i vazy opětovně „táhnou“ části pohybového systému do původní nefyziologické polohy a může snadno dojít k opětovnému zablokování. Po druhém ošetření efekt přetrvává již výrazně delší dobu a další kontrola se provádí až například po půl roce.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoNávštěva odborníka - chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa I.
...
video video

Návštěva odborníka - chiropraktické a jiné rehabilitační ošetření psa I.

3. 9. 2017
Kdy k odborníkovi?

V minulých dílech jsme si řekli, jak je snadné, aby se u psa objevil problém s pohybovým aparátem. Kdy je tedy užitečné navštívit veterinárního chiropraktika nebo fyzioterapeuta? Je to stejné jako u lidí. V případě, že zvíře má potíže, které by majitel řešil sám u sebe, je vhodné je řešit také u jeho psího přítele (ačkoliv tento princip neplatí univerzálně, protože každý máme jiný práh bolestivosti). Jde o zvířata po operacích, u nichž je nutné co nejlépe obnovit pohybové funkce, po úrazech, u starších zvířat, u zvířat trpících artrózou, u kulhajících zvířat.

Kromě těchto jasných případů by majitel měl zvážit návštěvu specialisty např. tehdy, jestliže jeho zvíře náhle vykazuje menší ochotu k pohybu, přestává si hrát s ostatními psy, nechce skákat, začne mu dělat problém například vyskočit do auta, obtížně se zvedá nebo při zvedání občas zakňučí, dochází-li k atrofii (ochabování a zmenšení) svalů, pokud se např. starší zvíře obtížně zvedá, dává najevo bolest, je výrazněji ztuhlé po probuzení, začíná docházet k samovolnému úniku moči nebo kálení. U psích sportovců také v případě, že zvíře nepodává obvyklý výkon, přestává se na výcvik nebo na závody těšit, je při závodech o něco pomalejší a méně ochotné. Často dá zvíře najevo bolest prostě jen tím, že začne být nevrlé, případně se občas ožene.

Jak takové nenápadné signály vypadají?

Fena německého ovčáka Issie na první pohled nevykazuje žádný problém. Za balonkem vybíhá svižně a s chutí. Teprve, když běží zpět, můžeme vidět, že lehce stáčí hlavu a odlehčuje jednu přední končetinu. Při bližším vyšetření bychom zjistili, že má zablokovanou krční páteř a na protilehlé straně krku zkrácené svalstvo. Lehký náklon hlavy nutí zvíře nepřirozeně došlapovat, což vede k přetěžování ramenního kloubu a vzniku artrózy.

Také fena německého ovčáka Finie je na první pohled v pořádku. Při pohledu zezadu si ale můžeme všimnout výrazně vtočených zadních končetin a při pohledu z boku téměř neznatelného kulhání. Vzhledem k tomu, že fence je teprve rok, byla by prohlídka u odborníka velmi vhodná, aby se předešlo prohlubování potíží.

Někdy se blokády pohybového aparátu ještě nemusí projevit klinicky. Přesto každému psímu sportovci doporučuji preventivní návštěvu chiropraktika nebo fyzioterapeuta alespoň jednou, lépe dvakrát ročně. Odstraněním malých blokád předejdeme přetěžování a bolesti a vážnějším postižením pohybového aparátu psa v budoucnosti.

Autor textu: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoKdy k odborníkovi?
...
video video

Kdy k odborníkovi?

18. 6. 2017
Obézní psi

V předchozích dílech jsme si ukázali, jak chybné provozování sportu a neohleduplné dávkování zátěže může poškodit psí pohybový systém. Na druhou stranu, také nedostatek pohybu a zátěž nedostatečná může vaše zvíře velmi predisponovat k potížím s pohybovým aparátem. Dostatečným pohybem se totiž buduje takzvaný svalový korzet, který klouby a celé tělo zpevňuje. Pokud tento korzet není dostatečně silný, k jakémukoliv úrazu nebo změně postavení kloubních plošek (ať už obratlů, žeber nebo jiných kloubů) dojde snáze. Pád nedostatečně osvaleného psa bude mít pravděpodobně horší následky než stejný pád psího atleta. Nejlepší prevenci je tedy dostatek přiměřeného pohybu.

S tím souvisí také další problém a to je obezita. Často se setkávám s obézními psy, jejichž majitelé si stěžují na kulhání, neochotu k pohybu, na bolesti zad jejich zvířete a snaží se mu ulevit omezením pohybu. Je potřeba si představit, že na páteři psa je v podstatě zavěšená celá kostra. Páteř i velké klouby jsou sice od přírody dimenzované na to, aby s pomocí svalů a šlach zvládly sílu působící při skoku, doskoku a běžném pohybu, ale nejsou dimenzovány na to, aby byly dlouhodobě přetěžovány neustálým nošením zbytečné nadváhy. V důsledku přetěžování dochází častěji k blokacím páteře a přetěžování kloubů, tělo se někdy snaží kompenzovat nepřirozené rozložení váhy změnou pozice končetin a pes si často ulevuje špatným postojem. Toto všechno problémy a bolestivost dále prohlubuje a výsledkem může být artróza v poměrně mladém věku. Proto je v tomto případě první pomocí pro úzdravu pohybového aparátu výrazné zhubnutí psa.

Jak tedy řešit potřebu pohybu v tomto stadiu, abychom obézního nebo artrotického psa nepřetížili a přitom tělo fungovalo tak, jak má? Po zahájení odtučňovací kůry jsou vhodné vycházky v přírodě, jejichž délka se bude postupně prodlužovat, pokud to jde, vyhýbáme se místům s tvrdým nebo naopak velmi hlubokým povrchem, který přetěžuje šlachy, vyhýbáme se dočasně hrám s ostatními psy. Je-li přiměřená teplota, nejlepším pohybem pro obézní psy je plavání. Voda tělo nadlehčuje, takže nedochází k přetížení kloubů, a přitom je organismus zvířete dostatečně zatížen a trénován. Pokud tedy váš pes rád plave, máte z velké části vyhráno.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoObézní psi
...
video video

Obézní psi

11. 6. 2017
Prevence pohybových obtíží: dogtrekking, canicross, tažní psi, flyboll, frisbee apod.

První podmínkou k tomu, aby náš pes zůstal zdravý do vysokého věku, je postupný a správný trénink. Nejprve musí pes získat základní kondici, aby došlo ke zpevnění svalového korzetu, poté velmi pečlivě trénujeme techniku zdolávání překážek a teprve později můžeme postupně zvyšovat zátěž. Předčasný důraz na rychlost v době, kdy pes ještě nemá správně zvládnutou techniku vede k přetěžování svalů a kloubů, vzniku blokád a pozdější artróze.

Velký pozor bychom si měli dát také na přetížení psa při dogtrekkingu nebo canicrossu, trénovat pravidelně a vyhýbat se přílišné jednorázové zátěži. Každého z nás občas bolely namožené svaly, když se příliš zhurta pustil do zátěže, na kterou nebylo tělo připravené, nedělejme to prosím ani našim psům. Přetížené a unavené svaly jsou výrazně náchylnější k tuhnutí a natržení.

Při provozování flyballu a frisbee si pes může často přivodit blokádu čelisti, 1. a 2. krčního obratle, neúměrné provozování těchto sportů může také výrazně zvětšovat křivost psa a následné jednostranné přetěžování končetin. V důsledku výraznějšího zatěžování jedné strany se objevuje svalová ztuhlost a potíže s pohybem na stranu druhou, bolestivost a kulhání ramenních kloubů, a blokády bočního pohybu páteře. Proto velmi doporučuji kompenzační cvičení (slalomy na druhou stranu, než na jakou pes běžně chytá), uvolňovací masáže a protahovací cvičení, aby nedocházelo k jednostrannému zatuhnutí svalů, postupné budování fyzické kondice psa, aby byly dostatečně zpevněné všechny svaly i vazy. S ohledem na dozrávání kostry psa bychom se měli vyvarovat příliš časného zatížení specializovaným tréninkem.

U saňových a tažných psů, kteří při provozování svého sportu nosí postroj, si musíme dávat velký pozor na to, aby postroj velmi dobře seděl. Jak už jsme říkali v jednom z předešlých dílů, bude-li těsný nebo nesedící, může psovi dráždit nebo poškodit plexus brachialis, což je nervová pleteň, ze které vychází nervy ovládající pohyb předních končetin. Tlak nesedícího postroje může také způsobit blokádu lopatek. Důsledkem může být bolestivost, nechuť k pohybu a jeho omezení, případně až ochrnutí předních končetin.

V zápřeži psů bychom měli psy co nejčastěji zapřahat na levou i pravou stranu, abychom předešli jednostrannému přetížení.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPrevence pohybových obtíží – dogtrekking, canicross, tažní psi, flyboll, frisbee apod.
...
video video

Prevence pohybových obtíží – dogtrekking, canicross, tažní psi, flyboll, frisbee apod.

4. 6. 2017
Prevence potíží pohybového aparátu: agility

Agility je krásný sport, ale při nesprávném provozování můžeme svého psa poškodit.

Vždy je nutné brát ohled především na plemenné a tělesné dispozice svého psa. S tréninkem je nutné začínat velmi pozvolně a teprve až po vybudování základní fyzické kondice. Při specializovaném tréninku agility je nutno také dbát na správné rozcvičení a protažení psa, případně na kompenzační cvičení.

Při agility psi zdolávají ve velké rychlosti spoustu náročných překážek, což je s ohledem na zdraví psa třeba důkladně natrénovat, zejména po technické stránce. Špatná technika doskoku má za následek přílišné namáhání předních končetin, přetěžování ramenních kloubů a blokády kohoutku. Při nácviku slalomu bychom měli brát v úvahu, že páteř mladých psů není fyziologicky připravená na tak náročný pohyb. Začneme-li s tréninkem slalomu dříve než po druhém roce života psa, často dochází k poškození obratlových výběžků, spondylitidám a blokádám páteře, které mohou vést nejen ke zbytečným bolestem, omezení pohybu a zpomalení, ale ti k podstatně dřívějšímu odchodu do sportovního důchodu. Naráží-li pes při slalomu do tyček, může si způsobit velmi bolestivé blokády žeber.

Velkou pečlivost bychom měli také (stejně jako při služebním výcviku) věnovat nácviku sbíhání zónových překážek, aby pes neseskakoval z příliš velké výšky (poškozování ramenních kloubů, blokády na přechodu krční a hrudní páteře). Rychlý pohyb s brzděním a mnoha doskoky klade velké nároky na malé klouby prstů a meziprstí. Blokády malých kloubů se mohou projevit bolestivostí a změnou našlapování, ale často si všimneme jen pomalejších časů psa v závodech bez zjevné příčiny.

Pokud u psa pozorujeme jakoukoliv ztuhlost, bolestivost, změnu chuti k tréninku, nevrlost, náznaky kulhání nebo jiných pohybových obtíží, doporučuji navštívit specialistu chiropraktika nebo fyzioterapeuta a nechat zvíře prohlédnout. Každému psímu sportovci doporučuji preventivní návštěvu chiropraktika alespoň jednou, lépe dvakrát ročně. Odstraněním malých blokád předejdeme přetěžování a bolesti a vážnějším postižením pohybového aparátu psa v budoucnosti.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPrevence potíží pohybového aparátu – agility
...
video video

Prevence potíží pohybového aparátu – agility

28. 5. 2017
Prevence pohybových problémů při výcviku (2. část)

Jak říká moje kolegyně chiropraktička s nadsázkou, „nejhorší sporty jsou žádné sporty“, stejně tak by se asi dalo říci „nejhorší výcvik je žádný výcvik“. Už jen proto, že nevychovaný pes se může dostat do řady potenciálně nebezpečných situací sám, případně pak majitelé v zoufalství používají výraznější donucovací prostředky – jako je opakované trhání vodítkem, při kterém se malý pes někdy i proletí vzduchem, neustálý protitah, ostnaté obojky atd. Každý pes by měl být naučený poslouchat na hlasové nebo posunkové povely svého pána tak, aby nebylo nutné používání razantnějších prostředků.

V minulém dílu jsme si řekli o úskalích při výběru obojků a ohlávek, dnes se zaměříme na další potenciálně škodlivé situace.

Nejprve se zaměříme na základní a služební výcvik a na to, jaké chyby při něm můžeme z pohledu veterinárního fyzioterapeuta nebo chiropraktika udělat:

1) Rozhodčími i cvičiteli ceněná chůze u nohy, při níž má pes dávat najevo pozornost neustálým sledováním psovoda může mít za následek velmi bolestivě zablokovaný krk, zejména, trvá-li nácvik dlouhou dobu. Ačkoliv se na zkouškách vodí psi u levé nohy, doporučuji z hlediska zdraví pohybového aparátu při výcviku nohy střídat – ostatně se vám to jednou může hodit třeba v případě, že budete mít jednou pohybové problémy vy.

Při výcviku je potřeba brát velký ohled na svého psího partnera – to, že se na vás při chůzi přestává nadšeně dívat nemusí znamenat neposlušnost nebo malé nadšení pro výcvik, ale třeba prostě jen fakt, že vašeho přítele bolí za krkem... Ostatně nejde jen o krční páteř – při chůzi s vytočenou hlavou se výrazně více zatěžuje vnější přední končetina, což v dlouhodobém horizontu může vést k přetěžování, bolestem kloubů, kulhání a dřívějšímu rozvoji artrózy.

2) Při nácviku překonávání vysokých překážek, jako jsou „áčka“ a kolmé skoky je potřeba věnovat velkou pozornost tomu, abychom naučili psa co největší část překážky sbíhat. Prudké a opakované dopady z výšky často zapříčiňují bolestivé bloky hrudní páteře a lopatek, stejně jako třeba v případě německých ovčáků obávané problémy s bederní páteří u starších psů.

3) Prudké brždění při aportu může vést k poranění zejména předních končetin. Pokud se psu podaří chytit aportovací činku v letu, může si nejen vyrazit zuby, ale také poměrně bolestivě zablokovat čelist.

4) Při nácviku obran je nutno mít velmi zkušeného figuranta, nejlépe se znalostmi anatomie psa. Při nácviku je nutné velmi dbát na to, abychom zejména s mladým psem, příliš netřepali, nedali mu hlavu do záklonu nebo nešli přímo proti psu. Mohli bychom tak velmi bolestivě zablokovat čelistní kloub i krční páteř a psa odradit nejen od dalšího výcviku, ale také mu způsobit velmi nepříjemnou bolest. Je nutno mít na paměti také to, že pes, kterého něco bolí, může reagovat nepředvídatelně i v situacích, ve kterých byl dříve „stoprocentní“.

Varováním by měla být náhlá ztráta zájmu o nějaký cvik, neochota, nevrlost – v těchto případech bychom vždy měli zvážit metodiku výcviku a případně psa nechat prohlédnout zkušeným chiropraktikem. Ačkoliv jsou blokády často velmi bolestivé, zkušený odborník si s nimi většinou dokáže poradit.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPrevence pohybových problémů při výcviku 2. Část
...
video video

Prevence pohybových problémů při výcviku 2. Část

21. 5. 2017
Prevence pohybových problémů při výcviku (1. část)

Jak říká moje kolegyně chiropraktička s nadsázkou, „nejhorší sporty jsou žádné sporty“, stejně tak by se asi dalo říci „nejhorší výcvik je žádný výcvik“. Už jen proto, že nevychovaný pes se může dostat do řady potenciálně nebezpečných situací sám, případně pak majitelé v zoufalství používají výraznější donucovací prostředky – jako je opakované trhání vodítkem, při kterém se malý pes někdy i proletí vzduchem, neustálý protitah, ostnaté obojky atd. Každý pes by měl být naučený poslouchat na hlasové nebo posunkové povely svého pána tak, aby nebylo nutné používání razantnějších prostředků.

V minulém dílu jsme si řekli o úskalích při výběru obojků a ohlávek, dnes se zaměříme na další potenciálně škodlivé situace.

Nejprve se zaměříme na základní a služební výcvik a na to, jaké chyby při něm můžeme z pohledu veterinárního fyzioterapeuta nebo chiropraktika udělat:

1. Rozhodčími i cvičiteli ceněná chůze u nohy, při níž má pes dávat najevo pozornost neustálým sledováním psovoda může mít za následek velmi bolestivě zablokovaný krk, zejména, trvá-li nácvik dlouhou dobu. Ačkoliv se na zkouškách vodí psi u levé nohy, doporučuji z hlediska zdraví pohybového aparátu při výcviku nohy střídat – ostatně se vám to jednou může hodit třeba v případě, že budete mít jednou pohybové problémy vy.
Při výcviku je potřeba brát velký ohled na svého psího partnera – to, že se na vás při chůzi přestává nadšeně dívat nemusí znamenat neposlušnost nebo malé nadšení pro výcvik, ale třeba prostě jen fakt, že vašeho přítele bolí za krkem... Ostatně nejde jen o krční páteř – při chůzi s vytočenou hlavou se výrazně více zatěžuje vnější přední končetina, což v dlouhodobém horizontu může vést k přetěžování, bolestem kloubů, kulhání a dřívějšímu rozvoji artrózy.

2. Při nácviku překonávání vysokých překážek, jako jsou „áčka“ a kolmé skoky je potřeba věnovat velkou pozornost tomu, abychom naučili psa co největší část překážky sbíhat. Prudké a opakované dopady z výšky často zapříčiňují bolestivé bloky hrudní páteře a lopatek, stejně jako třeba v případě německých ovčáků obávané problémy s bederní páteří u starších psů.

3. Prudké brzdění při aportu může vést k poranění zejména předních končetin. Pokud se psu podaří chytit aportovací činku v letu, může si nejen vyrazit zuby, ale také poměrně bolestivě zablokovat čelist.

4. Při nácviku obran je nutno mít velmi zkušeného figuranta, nejlépe se znalostmi anatomie psa. Při nácviku je nutné velmi dbát na to, abychom zejména s mladým psem, příliš netřepali, nedali mu hlavu do záklonu nebo nešli přímo proti psu. Mohli bychom tak velmi bolestivě zablokovat čelistní kloub i krční páteř a psa odradit nejen od dalšího výcviku, ale také mu způsobit velmi nepříjemnou bolest. Je nutno mít na paměti také to, že pes, kterého něco bolí, může reagovat nepředvídatelně i v situacích, ve kterých byl dříve „stoprocentní“.

Varováním by měla být náhlá ztráta zájmu o nějaký cvik, neochota, nevrlost – v těchto případech bychom vždy měli zvážit metodiku výcviku a případně psa nechat prohlédnout zkušeným chiropraktikem. Ačkoliv jsou blokády často velmi bolestivé, zkušený odborník si s nimi většinou dokáže poradit.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoPrevence pohybových problémů při výcviku 1. část
...
video video

Prevence pohybových problémů při výcviku 1. část

14. 5. 2017
Jak můžeme poškodit psa: vodění na vodítku, obojky

V minulém dílu miniseriálu jsme si vysvětlili, jak snadno si může pohybové problémy způsobit zvíře samo. Bohužel, stejně snadno může k jejich vzniku (i v dobré vůli) nevědomky přispět sám majitel. O tom, jak můžeme svým psům uškodit při nesprávném provozování různých sportů, chybami při výcviku a podobně, si povíme v dalších dílech, nyní se budeme věnovat nejméně nápadnému způsobu – a tím je obyčejné vodění psa.

Obecně platí, že čím je obojek nebo ohlávka užší, tím může majitel vyvolat větší poškození.

Když si představíme krční páteř a její napojení na lebku, snadno si také představíme, že silné trhnutí za obojek nebo ohlávku působí přímo na jednotlivé obratle. Pokud je obojek široký, tlak se může rozložit na větší úsek páteře a poškození nemusí být tak veliké; pokud je obojek úzký, síla působící na jeden obratel může být výrazně větší. Silné trhnutí za úzkou ohlávku může způsobit zablokování 1. a 2. krčního obratle, trhnutí za obojek může způsobit škody v místě jeho nasazení, případně jeden obratel před a jeden obratel za obojkem. Zablokování krční páteře můžeme poznat podle nepřirozeného držení hlavy (obvykle je hlava stočená lehce na stranu nebo pes hlavu naklání), rozdílu v pohyblivosti krku na jednu a na druhou stranu, pes dává najevo ztuhlost nebo bolest, může vypadat unaveně, smutně nebo v důsledku bolesti naopak podrážděně.

Paradoxem je, že mnohými odsuzované kovové stahovací obojky jsou v tomto ohledu výrazně šetrnější, protože není potřeba vyvinout k dosažení zamýšleného výchovného efektu takovou sílu, ale samozřejmě platí, že hlavně záleží na ruce, která drží vodítko. To se netýká tzv. ostnatých obojků, kdy pes má obvykle v očekávání bolesti ztuhlý celý krk, ramena i hřbet, což může způsobit blokádu samo o sobě. Následky pro pohybový systém i psychiku psa si jistě každý snadno dokáže představit.

Relativně šetrné jsou u vychovaných psů postroje, ale je potřeba brát ohled na jejich správnou velikost a nastavení – pokud postroj bude byť jen mírně zařezávat, může blokovat ramenní kloub nebo poškodit plexus brachialis, což je nervová pleteň, jejíž nervy ovládají pohyb celé končetiny, a pes může dokonce částečně ochrnout.

Co se vodítek týká, z chiropraktického hlediska dokáže napáchat nejvíce škody nesprávné používání takzvaného flexi-vodítka. Majitelům malých psů to často ani nepřijde, protože si trhnutí malého psíka na konci lanka někdy ani neuvědomí, ale představme si tu ránu z pozice malého psíka, když se rozběhne za něčím vší rychlostí a po vytočení lanka je prudce zastaven nárazem do krku... Děje-li se tak často, poškození krční páteře na sebe nemusí nechat dlouho čekat.

Zkušený fyzioterapeut nebo veterinář-chiropraktik sice dokáže blokády krční páteře řešit, ale když nedojde ke změně vodění psa, problémy se budou stále vracet. Proto bych chtěla velmi apelovat na majitele – naučte své psy co nejdříve chodit slušně na vodítku a věnujte se výcviku přivolání, abyste se flexi vodítek a trhání obojkem mohli vyvarovat.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoJak můžeme poškodit psa - vodění na vodítku, obojky
...
video video

Jak můžeme poškodit psa - vodění na vodítku, obojky

7. 5. 2017
Jak si zvíře může uškodit samo

V prvním díle seriálu jsme si vysvětlili, že za bolestivostí a pohybovými problémy může často stát „zablokování obratlů“, „uskřinuté nervy“, bolestivá ztuhlá místa ve svalech a další „nenápadné“ příčiny.

Jak k tomu může dojít? Velmi snadno a stejně jako člověk, si tyto stavy dokáže způsobit sám pes.

K zablokování obratlů nebo kloubů může dojít poměrně snadno při nárazech, při jednostranném přetěžování nebo při nepřirozeném pohybu.

Nejběžnější situací jsou psí hry. Psi jsou sice velmi obratná zvířata, ale náraz psích těl o sebe v zápalu hry někdy můžeme přirovnat k nárazu hokejistů bez chráničů. Následkem mohou být nejen pohmožděniny, ale také velmi bolestivě zablokovaná žebra, ramenní klouby, zablokované lopatky nebo hrudní obratle. Kdo měl někdy naražené nebo zablokované žebro, tak ví, jak může být nepříjemné se i jenom nadechnout nebo zakašlat, natož se více hýbat.

Další příčinou zablokování může být tzv. stereotypní chování – někteří psi si krátí dlouhou chvíli nebo ventilují tenzi jednostranným honěním ocasu, opakovaným vyskakováním a seskakováním na nábytek, na boudu, vyskakováním na pletivo kotce a podobně. Tyto pohyby jsou často velmi intenzivní, nárazy při dopadu poměrně tvrdé a pří častém opakování dochází k přetížení svalů i kloubních struktur. Opakované seskoky často vedou k zablokování a poškození ramenních kloubů, zablokování lopatek nebo vzniku bloků na přechodu krční a hrudní páteře a hrudních obratlů. Pes si poté snaží odlehčovat nohu, méně nebo více kulhá, čímž přetěžuje protilehlou končetinu a dlouhodobé přetěžování, stejně jako neřešené kulhání, může vést k rozvoji zánětu, artrózy a dalšího poškození.

Výše uvedené stereotypní chování poškozující pohybový aparát velmi často souvisí s nedostatečným uspokojením fyzických nebo psychických potřeb zvířete, popřípadě s jeho výchovou. Stejně jako koně, také psi se uchylují ke stereotypnímu chování v případě stresu, úzkosti nebo nudy. Proto je velmi důležité ho co nejdříve řešit s maximálním ohledem na welfare zvířete.

Obyčejné uklouznutí při hře nebo v obtížném terénu může způsobit blok nejčastěji v bederní části páteře, popřípadě (pokud zvířeti podjedou zadní nohy) k mírné rotaci pánve nebo posunu křížové kosti. Psi potom mají problémy se vstáváním, s výskoky např. do kufru auta nebo chůzí ze schodů a do schodů. Je-li problém výraznější a přetrvává, může predisponovat k výhřezu ploténky, uskřinutí některých nervů vycházejících z míchy a může se vyvinout ataxie zadních končetin nebo problémy např. s ovládáním svěračů.

Vznik stejných problémů můžeme podpořit např. příliš časným přetěžováním štěněte ať už neadekvátní fyzickou námahou nebo např. u některých plemen s dlouhým hřbetem (jezevčíci, baseti) předčasnou chůzí po schodech.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoJak si zvíře může uškodit samo
...
video video

Jak si zvíře může uškodit samo

30. 4. 2017
Neviditelné příčiny pohybových problémů zvířat

Řada z majitelů určitě zažila situaci, kdy „objektivně“ jejich miláčkovi nic není (žádná zlomenina, vykloubenina ani artróza na rentgenovém snímku není vidět, sonografické vyšetření nepotvrdí natrženou šlachu nebo sval ani poraněný kloub), ale přesto jejich zvíře vykazuje bolest při pohybu; nechce si tolik hrát nebo běhat, méně či více nápadně pokulhává, obtížně vstává z pelíšku, začíná se chovat jinak než dříve, má problémy s koordinací, je ztuhlé po odpočinku a déle se rozhýbává, začíná se pomočovat atd.

Příčinou může být „dysfunkce nebo subluxace funkčního segmentu pohybu“. Zjednodušeně to znamená, že z nějakého důvodu dojde k omezení pohyblivosti (vzniku bloku) mezi jednotlivými klouby nebo obratli. Toto omezení může následně vést ke změnám v přenosu nervového vzruchu (dráždění nervu), utlačení míchy nebo nervů, které ovlivňují danou oblast, změnám v prokrvení a zvýšení aktivity sympatického nervového systému.

Špatná zpráva je, že jednotlivé struktury v těle navzájem souvisejí, takže mám-li zablokované obratle nebo kloub, problém se přenese i na svaly a fascie (povázky). Tělo se před bolestí a dalším poškozením brání stažením svalů a povázek v okolí mikrotraumat, což (děje-li se tak nadměrně a nedojde-li později k uvolnění) může vést k tomu, že se problém a špatná pozice neuvolní, ale naopak zafixuje. Platí to i naopak – má-li zvíře v důsledku bolesti, stresu nebo poranění stažené svaly, dříve nebo později mohou způsobit omezení prokrvení a inervace nebo dokonce blokádu kloubů, následně omezení funkce a ještě větší bolest a kruh se uzavírá.

Jde vlastně o vznik toho, co my lidé nazýváme „blokem“, kdy říkáme „mám zablokovaná záda“, „mám skřípnutý/uskřinutý nerv“ a podobně.

Následkem zablokování může být snížená chuť k pohybu, omezení pohybu nebo kulhání a bolestivost. Zablokování obratlů se také může projevit poruchou fungování vnitřních orgánů a změnami chování. Vzhledem k tomu, že na rentgenu nebo ultrazvuku skutečně není žádné poškození vidět a závažnost blokády může, ale nemusí souviset se závažností klinických projevů zvířete, může být snadno přehlédnuta. Snížená chuť k pohybu a povahové změny mohou být připisovány stáří, lehké kulhání za příznak momentálního přetížení nebo artrózy, dysfunkce vnitřních orgánů nemusí být dána do souvislosti s možným omezením pohybového aparátu. Řada majitelů podobné příznaky považuje za nevyhnutelný následek úrazu nebo důsledek stárnutí a smiřuje se s tím, že dané potíže nejsou léčitelné, pouze kompenzovatelné protizánětlivými léky nebo kloubní výživou, ale v řadě případů tomu tak nemusí být.

Dobrá zpráva je, že ve spolupráci s majitelem tyto problémy bývají relativně snadno řešitelné. My si v dalších dílech seriálu nejprve ukážeme, co může blokády způsobit, jak jim můžeme předcházet, na co všechno je potřeba dávat si pozor při výchově a výcviku psů a koní a nakonec i to, jak můžeme svému psu nebo koni ve spolupráci s odborníkem pomoci.

Autor textu: MVDr. Jitka Thurnvaldová

videoNeviditelné příčiny pohybových problémů zvířat
...
video video

Neviditelné příčiny pohybových problémů zvířat