Infiltrace

Záznam chatu z pondělí 3. června 2019

Bára Zapletalová: „Vážený pane Švehelko, jako pomalu končící student medicíny jsem ještě plná entuziasmu a nadšení plnit poslání lékařské profese (Ikdyž už teď mě starší kolegové opravují, že je to "povolání" jako každé jiné...). Nicméně nejsem slepá k situaci, která se kolem nás děje. Nejenom, že jsme jako mladí doktoři vyděšení z jisté zodpovědnosti, kterou na sebe přebíráme, ale v praxi se nám ji bohužel často dostane více, než sami zvládneme.. Vzpomeňme na příklad mladé lékařky v Plzni, kterou nechali samotnou sloužit na centrálním příjmu, a která z logických důvodů (=málo zkušeností) nerozpoznala infarkt. Takových smutných případů je bohužel spousta a odnáší to jak deprimovaní mladí lékaři, tak především pacienti. Mě by pane doktore zajímalo, jak se můžeme jako jedinci proti takovému jednání bránit, respektive, jak se vůbec do takové situace nedostat - a upřímně, ono to tak jednoduché není, tlaky jsou vedeny jak z vrchu, tak od pacientů, kteří jsou znechucení několikahodinovým čekáním. Nakonec ještě dotaz, jestli máte přehled o situaci v jiných evropským zemích, zajímalo by mě, jestli se i jiné státy potýkají s podobným problémem jako my. Děkuji Vám za odpověď a velké díky za to, co pro pacienty děláte. Zdravím, Bára Zapletalová“

Mário Švehelka: „Vážená paní kolegyně, částečně lze těmto případům předejít patřičnou erudicí, ale obávám se, že na lékařských fakultách se spíše dozvíte něco o syndromu Heřmanský - Pudlák, než abyste s jistotou dokázala provést koniotomii u dusícího se pacienta. A to samé patrně platí i pro zdravotní sestry.“

Karel Mikoláš: „Dobrý večer, pane doktore, zajímá mě postoj zúčastněných zdravotníků, zdali pan primář pokračuje beztrestně ve své kariéře či ho zaměstnavatel žene k zodpovědnosti? Nějak mi to nehraje. Že by opravdu stále byla doba, kdy se zdravotníci nemusí obávat o svou práci a postavení, když už nemají tu vnitřní zodpovědnost? Protože osobně si myslím, že jedním z nejvíce postižených tragédií, která se stala by měl být právě ten primář či lékařka, která udělala co udělala. Děkuji za odpověď, pane doktore.“

Mário Švehelka: „Můj názor je ten, že je skutečně především zodpovědností primáře oddělení, na které jsou pacienti po takovýchto operacích umísťováni, aby byl personál na takové situace připraven, aby měl reakce nacvičen, věděl s jistotou kam volat atd..“

Lucie Peřinová: „Vážený pane doktore, je smutné, že lidé těchto kvalit pracují ve zdravotnictví, domnívám se, že se takto chovají také z toho důvodu, protože jsou si téměř jisti, že soudci, kteří už ztratili rozum z celé své nezávislosti a myslí si, že jsou nadlidé, je neodsoudí a poškozeným se spíše vysmívajî - není chyba spíše v tomto systému? Pokud je někdo takto necitelný, musí se alespoň bát“

Mário Švehelka: „Nemyslím si, že většina soudců si o sobě myslí, že jsou nadlidé. A už vůbec si nemyslím, že mají pocit nezávislosti, minimálně na soudech nižších stupňů, kde vědí, že jejich postup a rozhodnutí bude s vysokou mírou pravděpodobnosti posuzovat nadřízený soud. Nicméně i já bych si přál, aby zejména Nejvyšší soud, který má za úkol rozhodovací praxi soudů sjednocovat, rozhodoval více ve prospěch poškozených, a méně ve prospěch např. pojišťoven.“

Josef Bi: „Dobrý den, díky, velký obdiv a úcta. Dotaz - chápu, že mýlit se je lidské, ale tam nešlo o mýlku, ale totální lajdáctví s hroznými následky. Proč celý případ od začátku neřeší Policie ČR , nejedná se o těžké ublížení na zdraví? Jinak dovedl bych si představit pro viníky takových 15 let pracovního tábora, ale v této zemi nemáte fungující Policie, justici, tajné služby ani armádu. Tato země je nahá, bohužel.“

Mário Švehelka: „Obecně, poškozený má mnohem větší šanci uspět v občanskoprávním řízení, než v řízení trestním. Jeden příklad za všechny, ztratí-li se nemocnici např. rentgenový snímek, podstatný pro posouzení diagnostického postupu, potom se v trestním řízení uplatní zásada in dubio pro reo, tedy že v pochybnostech je rozhodováno ve prospěch obviněného, a lékař, jemuž tak nelze dokázat, co na snímku skutečně bylo vidět, je osvobozen, ale v občanskoprávním řízení se naopak uplatní zásada, že nemocnice nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, tedy ze ztráty snímku, a poškozený spor nejspíše vyhraje.“

Marie Baudyšová: „Prosím Vás, moje maminka byla hospit. v Bohnické léčebne, kde jí násilně zavedli nasogastrickou sondu. Druhý den se ji začalo špatne dychat, nemohla ani moc mluvit jako kdyby krk otekl. To trvalo 3 dny, kdy se dychání stale zhoršovalo a bylo ji zle.. Urgovala, prosila jsem celé odd.23 kde ležela, včetně primáře, že mama nemuze dychat! ze takto zemre, aby ji převezli do nemocnice, kde by vyšetřily proč tak zle dychá ! nebo vyndaly sondu. jen výsmech a arogance od celeho pavilonu, včetne primáře! Neudelali vubec nic pro jeji zachranu! Bezmoc velká! Maminka 4.den se udusila! upadla nasledne do bezvedomí se zastavou srdce, az pak zavolali RZP a resuscit.tym, ale to uz byla mrtvá! nedostala pomoci dokud zila. JSEM NAPROSTO ZOUFALA, ZILA JSEM JEN PRO NI. BYLO JI PRAVE 64 let. Nechali ji trýznive umirat 3 dny se pridušovala, až zemřela... pavilon 23. dělá jako by se nic nestalo... dá se něco dělat, mohu je žalovat ? jak se mohu bránit za zbytečnou smrt maminky? Děkuji Marie.“

Mário Švehelka: „Můj telefon je 777 258 669, ale zavolejte mi prosím až zítra.“

Pavla: „Dobrý večer, setkal jste se s případem, kdy lékař pochybil, svou chybu uznal a postavil ke všemu čelem? Nebo jsou už všichni tak vyděšení z hrozby finančních odškodnění, že slušnost jde stranou?“

Mário Švehelka: „V řadě případů lékaři nebo zdravotnická zařízení svá pochybení uznají a omluví se. Ale ochota klesá jednak s částkou, o kterou reálně jde, jednak s postavením provinilce v hierarchii zařízení (rychleji se peněz dočkáte, zapomene-li nůžky v břiše profesor, než pokud tak učiní sekundář), a velkou roli také hrají pojištovny, neboť nemocnice musí být ze zákona pojištěny, ale ve smlouvách se často zavazují, že budou v případě škodných událostí postupovat podle pokynů pojišťoven.“

Roman Široký: „Dobrý den pane doktore, viděl jsem dokument o Adámkovi Vyčítalovi. Jako otec tří dětí, které podobný zákrok již mají úspěšně za sebou, jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak je možné, že trvá tak dlouho, než přijde pomoc. Zajímá mě Váš názor na to, jak je možné, že rodiče Adámka nemají stále zdravotní dokumentaci, nikdo nebyl postaven před odpovědnost, ... Takové případy se "samy" nevyšetřují? Musejí rodiče Adámka vynakládat kromě neuvěřitelné péče ještě úsilí do žalob a právních tahanic, aby se domohli alespoň nějaké podpory?“

Mário Švehelka: „Zatajování, falšování a odmítání vydat zdravotnickou dokumentaci je často první a hlavní linií obrany zdravotnických zařízení. Mnohdy není vůbec snadné se dokumentace domoci, ale jak jsem uvedl již v jedné z předchozích odpovědí, příznivější právní prostředí a tedy i větší šance na úspěch panuje v občanskoprávním řízení, než v řízení trestním.“

Veronika: „Dobrý večer pane doktore, chtěla bych vám poděkovat za to co děláte a zároveň se zeptat jestli vnímáte jako problém to, že případné spory závisí na znaleckém posudku a zdali si myslíte, že je toto problém aby znalci “znalcovali” nezávisle. Osobně jsem už jako student práva byla na různých případech. Byl tam třeba i znalec jehož závěry zcela ignorovaly existenci odborné literatury a výzkumů za posledních 50 let a na základě takového posudku došlo ke zproštění viny v plném rozsahu.. S tím ještě souvisí podle mě velmi rozšířený “nešvar” řešit před trestnimi soudy věci co by měly být řešeny spíše občanskoprávní cestou.“

Mário Švehelka: „Naprosto souhlasím s tím, že tyto věci je na místě řešit občanskoprávní cestou. Stejně tak sdílím Vaši zkušenost, že řada znalců, včetně význačných profesorů, tvrdí v posudcích či u soudu bez uzardění věci, za které by Vás u zkoušky na medicíně okamžitě vyhodili. Ještě horší situace je pak u ústavních znaleckých posudků, kde často vnímám pocit naprosté kolektivní nezodpovědnosti a beztrestnosti.“

Vladimíra Kirchnerová: „S manželem jsem si prošla velmi podobnou zkušeností v Mostecké nemocnici. Kupodivu mne arogantní chování vedoucí lékařky (a nejen její)vyburcovalo k jednání. Takže jí paradoxně musím poděkovat a nejen jí , ale i spoustě lékařů, protože dělali dobře svoji práci. Je až zarážející, že pár jedinců s pokřiveným charakterem dokáže zkazit práci snažící se většině. Dnes je již manžel po transplantaci. Ale kdybych dala na erudované lékařské rady paní lékařky, které mi "velice taktním způsobem podala", byl by manžel po smrti nebo by k ní měl velice blízko. Také jsem si stěžovala, kde šlo. Lékařská komora je orgán naprosto k ničemu, ombucman nemocnice taktéž, zakladatel nemocnice to samé. Vše prý probíhalo lege artis, ale výsledkem by byla pacientova smrt, což asi správné není. Není liž pravda? Po této zkušenosti budu jsem při kontaktu s naším zdravotnictvím vždy ve střehu! Hezký večer.“

Mário Švehelka: „Stížnosti adresované lékařské komoře jsou ještě méně smysluplné než trestní oznámení. Kárné řízení u lékařské komory je nastaveno tak, že ani nemáte nárok nahlédnout do spisu, účastnit se jednání či jakkoliv procesně reagovat dříve, než je Vám doručeno rozhodnutí, zpravidla pro Vás nepříznivé.“

Veronika Marková: „Dobrý večer, je dána nějaká promlčecí doba na získání veškeré zdravotní dokumentace? Před téměř 11ti lety mi zemřela sestra v Pardubické nemocnici po porodu svého syna. Nikdy jsme to nikde neřešili. Příčinou byla celková sepse organismu. Děkuji mnohokrát za odpověď.“

Mário Švehelka: „U zdravotnické dokumentace může být spíše problém se skartační lhůtou, která je pro různé části dokumentace různá, ale u porodní dokumentace by měl být archivována i po 11 letech. Přesně jsou skartační lhůty stanoveny ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví o zdravotnické dokumentaci, její číslo z hlavy neznám, omlouvám se“

Jan Vrba: „Dobrý den. Po jaké době ztrácí poškozený nárok domáhat se po nemocnici práva občanskoprávní cestou? Jedná se o smrt v rodině. Děkuji za odpověď.“

Mário Švehelka: „Obecně je promlčecí lhůta tříletá, ale její počátek záleží na tom, kdy jste se dozvěděl nebo mohl dozvědět o újmě (ve Vaše případě o úmrtí) a také o tom, kdo Vám za újmu odpovídá, což může být například až okamžik, kdy Vám teprve byla vydána kompletní kopie zdravotnické dokumentace. Protože zdravotnické zařízení samozřejmě neodpovídá za každé úmrtí svého pacienta automaticky.“

Ali: „Dobrý večer pane doktore, je v ČR alespoň nějaký, jeden jediný případ, který byl vyřešen ve prospěch pacienta, popřípadě jeho rodiny?? Nebo je to opravdu vždy předem prohraný boj?? Děkuji moc za odpověď Ať se Vám daří“

Mário Švehelka: „Případů, kdy byl pacient ve sporu úspěšný, jsou samozřejmě stovky.“

Milan L.: „Dobry vecer. Zarazila mne tato veta,citace:"....a velkou roli také hrají pojištovny, neboť nemocnice musí být ze zákona pojištěny, ale ve smlouvách se často zavazují, že budou v případě škodných událostí postupovat podle pokynů pojišťoven.“ = takze v neprospech pacienta.“

Mário Švehelka: „Zájem pojišťoven je pochopitelně ekonomický, tedy v neprospěch výplaty odškodnění poškozenému. Ale setkávám se i s případy, kde pojišťovna je ochotna odškodnění hradit, ale naopak zdravotnické zařízení není ke smíru ochotno.“

Hana Pekarová: „Dobrý večer, pane doktore, zajímalo by mne, zda a jakým způsobem se k uvedeným případům vyjadřovala Česká lékařská komora, zda se na ni oběti obrátily se stížností na konkrétní lékaře a byla prováděna šetření... Děkuji. Hana Pekarová“

Mário Švehelka: „Zda všechny předmětné případy posuzovala Česká lékařská komora nevím, ale moc bych si od ní nesliboval, a ani bych poškozeným nedoporučoval, aby se na ní obraceli. Důvody jsme uvedl již v jedné z předchozích odpovědí.“

Marie: „ČR není právním státem ani na poli zdravotnictví. Co Vy na to? Není rozdíl mezi palcem vlevo či nalevo a tím, zda někoho se některé bílé pláště milostivě uráčí někoho léčit či neléčit. Co Vy na to?“

Mário Švehelka: „Česká republika je právním státem, ale je to dřina.“

Jiří Popule: „Dobrý den, existuje nějaká instituce ve zdravotnictví nebo mimo něj, kde by mohl člověk nahlásit podobné případy a ta instituce by se jimi zabývala a popřípadě dokázala pro poškozeného vydobýt spravedlnost? Nebo nezbyde nic jiného, než při nečinnosti nemocnice skutečně absolvovat martirium po soudech naznačené na závěr pořadu?“

Mário Švehelka: „Žádná instituce, jíž nahlásíte konkrétní případ, a ona bude s nasazením bojovat za Vás, neexistuje. Jak jsem již psal dříve, největší šance Vám dává občanskoprávní řízení kde Vy stojíte proti nemocnici. Samozřejmě s kvalitním právním zastoupením, ne sama či sám, coby právní kutil.“

Monika Letochová: „Dobrý večer pane doktore, ráda bych se zeptala na váš názor. Kdy dva doktoři se přou mezi sebou, že je určité vyšetření důležité udělat (MR) a jiný tvrdí, že není potřeba. Co by jste dělal v takovém případě být pacientem. Kdy se může jednat o opravdu vážné onemocnění a tohle vyšetření může tedy důležité. Jak by jste se zachoval vy v tomto případě. Jedná se o dětského pacienta a o extrémně rozdílný názor.“

Mário Švehelka: „Obecně, mnohem více případů jež řeším se týká situací, kdy nějaké vyšetření provedeno nebylo, než případů, kdy bylo vyšetření provedeno zbytečně.“

Levenka: „Dobrý večer. Moc Vás prosím o radu. Bratr pracuje jako ošetřovatel v domově seniorů. Opakovane se tam velmi špatně chová již tradiční personál je klientům, starým lidem. Bohužel je to takové veřejné tajemství, kdy nedostatkem personálu trpí klienti, kteří se nemohou bránit a vedením je to trpěno. Násilí je na denním pořádku. Chybí empatický a především profesionální personál. Nepomohl ani Supervizor. Zaměstnankyně a zaměstnanci, kteří tam bez pár výjimek pracuje i déle jak dvacet let je běžný. Především vyhořely a s klienty absolutně nesoucíti. Modriny jsou na denním pořádku. Jak bránit tyto lidi? Jistě je, že trpí i psychicky, ale především si takovéto stáří nezaslouzi a personál hodláme natočit alespoň. Na kameru, ačkoli si nejsme jistí, zda-li nám to bude k čemu platné a zda-li, tím pádem nepropustí bratra, jež je tam zaměstnán a déle se na to již nemůže dívat. Svou práci má velmi rád. Práce s těmito klienty ho především životně naplňuje a všichni ho mají rádi. Nyní ale už neví jak dál.“

Mário Švehelka: „Sama jste viděla, jak mocným důkazem je kamerový záznam. Stížnosti jsou k ničemu.“

Alena: „Dobrý den, prosím, chci se zeptat - v listopadu 2016 mi doktorka nemocnice v Písku nechala v ráně chirurgickou rukavici. Nemocnice, ale ani ona doktorka se ani neomluvili. Pouze mi tvrdili, že si velké bolesti a horečky jen vymýšlím. Promlčecí lhůta ještě neuběhla. Zvažuji podání žaloby, neboť jsem málem umřela a jak jsem zmínila, dodnes se nikdo ani neomluvil a zmíněná doktorka se ke mně chovala arogantně již od samého počátku, kdy jsem nastoupila do nemocnice k plánovanému císařskému řezu. JAK SE BRÁNIT AROGANCI LÉKAŘŮ??? Děkuji za odpověď.“

Mário Švehelka: „Můj telefon je 777 258 669, zavolejte ale prosím až zítra.“

SK: „Existují v ČR lékařské mafie?“

Mário Švehelka: „Pro některé znalecké posudky nemám jiné vysvětlení“

SK: „Jsou obecně soudy spíše s lékaři nebo s pacienty kteří tyto lékaře zažalovali soudně?“

Mário Švehelka: „Soudy jsou spíše na straně pacientů, ale znalci jsou spíše na straně lékařů. A opsat bez přemýšlení závěry znalce do rozsudku je tak pohodlné.“

Joza Jiří: „Vážený pane doktore, přejdu rovnou k věci: pokud bych chtěl v případě ohrožení života zabránit převozu rychlou záchranou službou do nemocnice v níž nechci být ošetřen či hospitalizován jak tomuto kroku mohu předejít? Děkuji Vám za odpověď. S pozdravem Joza Jiří“

Mário Švehelka: „Pokud byste byl při vědomí a při smyslech, potom můžete transport i ošetření odmítnout.“

Lenka: „Naše nemocnice opravdu bojují s nedostatkem personálu. Opravdu si myslíte, že to jsou jen "stesky"? Není to tak trochu kopání do mrtvoly?“

Mário Švehelka: „Pokud by nemocnice personál slušně zaplatily, netrpěly by jeho nedostatkem. V praxi prostě pro někoho peníze jsou a pro někoho nejsou.“

Mirek: „Proc, kdyz je jasne pochybeni, neni snadne se dovolat spravedlnosti? Mame spatnou justici?“

Mário Švehelka: „Především, a již jsem to napsal několikrát, máme znalce, kteří trpí pocitem naprosté nedotknutelnosti. Jak může profesor chirurgie označit přerušení společného jaterního žlučovodu při odstraňování žlučníku za postup lege artis?“

Jan Novák: „Dobrý den. Jak se mohu jako lékař bránit neoprávněně vznesenym obviněním, např. že jsem něco neřekl, že jsem byl hrubý apod., když to není pravda. Do dokumentace zapisuji "proveden rozhovor s rodinou pacienta, informace o stavu, zodpovězeny otázky." Zvláště se to týká určitých minorit a lidí, co hned v druhé větě zdůrazňují, že "mají na všechno právo." Ale pokud mne obviní, že jsem s nimi jednal nepříjemně nebo arogantně, jsou to věci, které se objektivizují špatně a proti takovému obvinění se i špatně brání. Děkuji“

Mário Švehelka: „Neoprávněně vzneseným obviněním se bránit lez či nelze podle toho, jakou formou byla vznesena. V zásadě platí, že pokud o někom něco nepěkného tvrdím (třeba o Peroutkovi, že Hitler je gentleman), musím být připraven to v případě soudního sporu dokázat.“

Hana: „Pred 15lety jsem byla na operaci slepeho streva. Rana mi neustale hnisala. Po 3tydnech mi zjistili,ze mi zapomneli nejak vyndat tampon pri operaci. Znovu rani otevreli. Po dalsich 3tydnech,kdy jsme mela vyhnisany dulek v brise mi rekli,ze tam mam kus gazy. V lekarskych zpravach tenkrat ani zmínka. Kdyz jsem zadala o zpravu(najednou jim nefugovala tiskarna), kdyz jsem se dozadovala sve zdrav. Dokumentace, tak se nekde ztratila. Po 3mesicich se mi rana zahojila, ale dodnes mam jizvu jak po vykuchani. Je takovy pristup vzdy o tom,ze to chteji zamest pod koberec? Jak je mozne se v tomto pripade branit?“

Mário Švehelka: „Jak jsem napsal již dříve, nejracionálnější je v podobných případech podání občanskoprávní žaloby o náhradu.“

Alena: „Dobrý večer, je na Vás nějaká mailová adresa?? Ráda bych se s Vámi chtěla poradit a nechci tady. Moc předem děkuji“

Mário Švehelka: „svehelka@gmail.com“

Marie Čížková: „Nevěřím, že by lékaři a sestry kdyby dostali vysoké platy se chovali odborněji.To vidíme u soudců, stále mají málo.Já jsem pracovala celý život ve zdravotnictví a záleželo na erudovanosti, poctivosti pracovníka a svědomitosti.“

Mário Švehelka: „Minimálně by bylo více personálu, a ten méně kvalitní by pak bylo možno propustit.“

Monika Zezulková: „Dobrý den, pane Švehelko, co způsobilo nebo mohlo způsobit komplikaci, na základě které maminka s Adámkem přijela na pohotovost? Šlo této tragické situaci nějakým způsobem předejít? Jak se ČT dostala k záznamům z kamer a telefonním rozhovorům? Děkuji celému týmu za zveřejnění. M. Zezulková“

Mário Švehelka: „Obecně, krvácení po tonsilektomii, tedy po odstranění krčních mandlí, je známou komplikací, vyskytující se buď časně po operaci, nebo s odstupem několika dnů. Tragickým následkům takového krvácení lze zabránit tak, že je na něj personál připraven, vycvičen, že ví kam jít, kam volat a co dělat.“

SK: „Je dostatečně kvalitní současné české zdravotnické právo?“

Mário Švehelka: „V zásadě ano. I proto, že základním předpisem upravujícím poskytování zdravotnických služeb je mezinárodní Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jež zakotvuje celou řadu práv pacientů, a má aplikační přednost před vnitrostátní legislativou.“

KRALOVA: „DOBRY DEN,MUZETE MI PORADIT,KAM SE OBRATIT O POMOC PO NEPOVEDENE OPERACI V NEMOCNICI V BRNE?DOKTORI POTIZE NERESI.STAV TRVA 3ROKY.JAKA JE PROMLCECI LHUTA?DEKUJI ZA ODPOVED.“

Mário Švehelka: „Můj telefon je 777 258 669“

Helena: „Dobrý večer pane doktore, jak lze získat záznamy z kamer a telefonní hovory z nemocnice. Moc děkuji“

Mário Švehelka: „Některé záznamy kamer mají povahu zdravotnické dokumentace (je-li na nich zachycena zdravotní péče), stejně tak některé zvukové záznamy (typicky volání na a ze zdravotnické záchranné služby) mají povahu zdravotnické dokumentace. Ty jsou pak zdravotnická zařízení povinna archivovat a pacientovi, případně pozůstalému, v kopii vydat.“

lucie: „dobrý den, prosím jak je možné pomoci Adámkovi a jeho rodičům? Děkuji“

Mário Švehelka: „Doporučuji podívat se na Adámnkovu stránku na Facebooku“

Petr Bouzek: „Dobrý den, nemyslíte si, že základním problémem našeho zdravotnictví je absolutní nadvláda zdravotních pojišťoven nad zdravotnickými zařízeními? Zdravotní pojišťovny sice mají ze zákona povinnost zabezpečit pro své klienty řádnou zdravotnickou péči, ale nikde není napsáno, jak by tato péče měla vypadat a nikde nejsou dány žádné sankce pro zdravotní pojišťovnu, která by toto nezvládala. Zdravotní pojišťovny jsou finanční ústavy a zajímají je peníze, nikoliv zdraví pacientů. Takže jde o jejich zisk. Protože nemají možnost jakkoliv ovlivnit svůj příjem ovlivňují výdaje a to tak, že škrtají, škrtají a neproplácejí zdravotnickým zařízením odvedenou práci a to zcela beztrestně s požehnáním vlády a parlamentu. Tento stav se samozřejmě musel projevit katastrofálním stavem našeho zdravotnictví. Kromě toho, zdravotní pojišťovny nemají vůbec žádnou vazbu na kvalitu léčení, takže ji nechtějí sledovat, a nesledují. Je pro ně nerelevantní. Ředitel VZP pan Kabátek nemá milionové odměny za kvalitní léčení klientů VZP, ale za finanční úspěchy. Tedy za šetření peněz.“

Mário Švehelka: „Souhlasím. Když jsem ještě dělal medicínu, přesně s vědomím, že ze zákona je to zdravotní pojišťovna, kdo je povinen zajistit svým pojištěncům péči v síti svých smluvních zařízení, jsme volal uprostřed noci na non stop linku VZP, že nemohu najít pro jejich pojištěnce s krvácením do mozku žádné volné lůžko na ARO či JIP v celé Praze. Dozvěděl jsem se, že od toho tam nejsou.“

Jiří Banáš: „Zřejmě nejlepší rada je přizpůsobit svůj životní styl tomu, abych lékaře potřeboval co nejméně. Máte pro pacienty nějaká preventivní doporučení, jak se mají chovat, když už s lékařem jednat opravdu musejí? Z mé zkušenosti je např. zásadní rozdíl v jednání lékaře, pokud senior přijde do ordinace sám anebo v doprovodu dalšího příbuzného, nejlépe mladší osoby. Také jsem dostal nedávno tip od známé, která se pracovně s lékaři často stýká. Velmi prý záleží na oblečení. Většinu lékařů údajně znejistí, pokud vypadáte jako důležitá osoba (právník, manažer, apod.).“

Mário Švehelka: „Souhlasím, právník znejistí vždy“

Andy: „Dobrý den, jakou šanci má podání stížnosti na jednu LDN v Praze, která nám svou "péčí" zabila tatínka? Každý mi říká, že je to zbytečné, že tím nic nezískám. Samozřejmě, že tatínka nám to nevrátí. Ale to, co se tam dělo a jak se personál "staral", bylo prostě nepředstavitelné a někdo to přece musí vědět a udělat tomu konec, aby takto neumírali další pacienti. Poradíte mi, prosím, kam se mohu obrátit, aby se tomu někdo věnoval? Ještě, když tatínek žil, poslala jsem stížnost na tento ústav na zdravotnický odbor magistrátu Hl. m. Prahy. Ale nezabývali se jí... prý jim to v této fázi nepřísluší a mám si nejprve stěžovat přímo v tom zařízení. Což ale jsem dělala už předtím několikrát - jenže ústně, přímo na místě, primáři dotyčné instituce. Ten na to nereagoval, proto jsem napsala stížnost na ten magistrát.... Nejraději bych samozřejmě podala přímo žalobu na zanedbání péče, ale to už si vůbec nedělám iluze, že bych s ní byla úspěšná... Děkuji moc za radu.“

Mário Švehelka: „Stížnosti jsou k ničemu. Smysluplná je občanskoprávní žaloba v případech, kdy ji lze důkazně podložit.“

Marie Čížková: „Mojí matce je 90 let a při hospitalizaci letos v lednu ve Fakultní nemocnici v Plzni ji oslovovaly sestry babi.Neohradila se.Mně je 70 let a maturovala jsem v roce 1968 jako dietní sestra a přednášející nás učili, jak oslovovat pacienty. Nedovolila bych si pacientku, pacienta oslovovat babi, dědo.“

Mário Švehelka: „Upřímně řečeno, pokud to nejhorší, co se Vaší mamince v nemocnici přihodilo, bylo oslovení babi, je to důvod k bujaré oslavě.“

Martin Vojta: „Dobrý večer, je nějaký účet, kam je možné přispět rodičům Adámka?“

Mário Švehelka: „Doporučuji vyhledat stránku Adámka na Facebooku“

Vlastimil: „Dobrý večer, příběh malého Adámka nás opravdu zasáhl. Co může člověk udělat, aby se do takové situace nedostal? Sledovat žebříčky hodnocení nemocnic? Nebo je to pouze selhání několika málo lidí? Překvapilo mě, že ani vedení nemocnice se k nim obrátila zády.“

Mário Švehelka: „Obávám se, že spolehlivý návod, jak se vyhnout obdobným situacím, neexistuje. Mnohdy hraje velkou roli doba, tzn. zda problémy nastanou v pracovní době nebo v noci či o víkendu. Je až k neuvěření, kolik věcí se během noci či víkendu řeší jen telefonicky, aniž by pacienta desítky hodin či dokonce několik dnů viděl lékař.“

Sára Hanzliková: „Vážený pane magistře, lékaři Ostravské fakultní nemocnice zapříčinili smrt dcery mé kamarádky. Zenrela cca před měsícem, ve veku 34 let a zanechala po sobě 6ti letou dcerku. Nemocnice se k rodině staví zády...“

Mário Švehelka: „Můj telefon je 777 258 669“

Jan Krátký: „Dobrý den, myslíte si, že existence soukromého zdravotnictví nějak mění riziko možnosti, že se budou opakovat případy, které byly popsány v reportáži? Děkuji za názor.“

Mário Švehelka: „Můj názor je, že v době, kdy soukromé zdravotnictví neexistovalo, tedy před rokem 1989, to bylo ještě mnohem horší.“

Hana: „Dobrý den, nelze odškodnění řešit z pojištění poskytovatelů zdravotnických služeb? Děkuji, Hana“

Mário Švehelka: „Přímý nárok pacienta vůči pojistiteli neexistuje. Vždy je třeba nárok uplatnit vůči zdravotnickému zařízení.“

Petr: „Dobrý večer, je na Vás nějaký kontakt pro osobní setkání? Dekuji“

Mário Švehelka: „Můj telefon je 777 258 669“

Sarka: „Po odvysilani poradu je mi do breku a mrazi me cele telo...clovek obcas slysi, ze v nemocnici je pacient jen cislo, ze se zanedbalo tohle a tohle...ale neco tak strasneho bych nikdy necekala :((( Myslite si, ze je nadeje, ze se po odvysilani neco zmeni k lepsimu??? Dekuji.“

Mário Švehelka: „Každý vyhraný spor, každý medializovaný případ posunuje naše právní a zdravotnické prostředí k lepšímu. Jeden příklad za všechny, postupně se například prosazuje, že zatajení či zničení dokumentace je problém pro zdravotnické zařízení, nikoliv pro pacienta. A to i díky Ústavnímu soudu, který se na stranu pacientů postavil již opakovaně. Věci se neustále mění k lepšímu. Ale pomalu.“