Petr Zahrádka: Natáčení sitkomu je někdy taková sranda, až si i trochu popláčeme

Čím vším se dá zkazit gag?

Možností je vždycky dost. Když je nějaký gag obzvlášť dobrý, herci se často odbourají. Je to škoda, ale alespoň se při práci zasmějeme.

Co je na natáčení sitkomu nejtěžší?

Pro herce je to asi množství textu a načasování jednotlivých replik. Musí to být přesné, aby to bylo vtipné. Pro režiséra je klíčové udržet energii. Rudyho jsme točili bez živého publika, takže jediným divákem jsem byl já. Já jsem se smál a tleskal nebo se naopak nudil.

Stalo se Vám, že jste v seriálu nechal vtip, který by vznikl spontánně na place?

Bude to znít trochu smutně, ale drtivá většina vtipů byla dopředu napsaná a nazkoušená. Ono může natáčení sitkomu vypadat jako jedna velká párty, ale je to přesně secvičená záležitost. Navíc na nás dohlížela supervize z Hollywoodu, takže by nám nějaké spontánní nápady asi ani neprošly. Ale občas je natáčení taková sranda, až si i trochu popláčeme. Jinak by nás to přeci nebavilo.

V tomto žánru Češi trochu kvantitativně pokulhávají. Čím myslíte, že je to způsobeno?

Sitkom je klasický americký televizní žánr, který vychází z tamní tradice stand-up komiků. U nás prostě tuhle tradici nemáme, a tak je to pro nás nové. Ale nemyslím si, že bychom byli do budoucna úplně ztraceni, jsme jen trochu pozadu.

Důležitou roli v sitkomu hraje prostor resp. pokoj, ve kterém se odehrává. Co je v něm nejdůležitější, aby se v něm divák cítil příjemně?

Veselé barvy, hodně světla, zábavní herci, děti a zvířátka.

Rodinný sitkom je fenomén, v Americe už od padesátých let, a vznikají stále nové. Čím tolik táhne? Je to pro diváky tou lehce představitelnou každodenností?

Sitkom je zábava. Je to lék na trudomyslnost, který je jednoduché konzumovat. Divák se vždycky zasměje, a to je prostě příjemné.