Český film schytává kritiku, že se nezabývá problémy a světem kolem nás. Jak filmem popsat, uchopit a ztvárnit takzvanou realitu? Režiséři oceňovaných snímků se sociálním akcentem Petr Václav (Cesta ven) a Jan Prušinovský (Kobry a užovky) hosty Konfrontací

Obsah dílu

Přehrát vše

Filmové sociální drama není české kinematografii vlastní. Jako by se filmaři sociálnu raději vyhýbali, a tak když už na to přijde, míchají sociální problémy s humorem, který říká: tak hrozné to ve skutečnosti není, tak do kostí a do masa to neřeže. A tak když už se urodí a čiré sociálno ve filmu zasvítí, ozývá se potlesk ještě několik let poté. Tak se stalo Petru Václavovi, který sebral všechny filmové ceny za svůj film Cesta ven, v němž se ukazuje společnost z pohledu lidí žijících v romské komunitě. Václavův film zapůsobil autentickou atmosférou, která nebyla filmová ve smyslu uměle vytvořená, napodobená, ale původní, tedy točilo se v prostředích, kde Romové skutečně žijí, se skutečnými Romy apod. Něco takového – filmově i sociálně autentického – se podařilo Janu Prušinovskému ve filmu Kobry a užovky. Největší sílu sociálna tu nenese originální prostředí ani neherci, kteří by z takového prostředí vyrůstali, ale koncept scenáristy a režiséra, který naplňují skvěle vybraní a vedení herci. Sociální realita se tu výhradně konstruuje, a přesto má člověk díky filmovému kouzlu pocit, že je v bolestném sociálnu zabořen až po uši, aniž by nutně přemýšlel o tom, co je a co není ve filmu opravdové. Opravdový je jednoduše celý film. Jak se sociální realita filmem odráží a jak se konstruuje? S režiséry obou filmů Petrem Václavem a Janem Prušinovským.

Stopáž30 minut
Rok výroby 2015
 P ST