Living History TV

Subžánr Reality TV označovaný v teorii televizních žánrů jako historická reality nebo living history TV, má poměrně dlouhou a bohatou historii. Poprvé se objevil v Británii v programu BBC 1900 House v roce 1999. Obrovský úspěch u diváků i odborné kritiky vedl ke vzniku dalších podobných pořadů – v drtivé většina byly a jsou vysílány televizemi veřejné služby. Podstatou living history TV je přemístění skupiny vybraných lidí (často rodiny) do určité historické situace, v níž mají obstát s prostředky, které měli tehdy lidé k dispozici. Současně jde ale i o sociologický experiment – je možné u současníků, kteří vědí, že jde jen o simulaci, vyvolat podobné pocity jaké prožívali lidé v dané době?

Tyto pořady se skládají v podstatě ze tří základních prvků – z precizní rekonstrukce dobových reálií, ze simulací pro danou dobu typických situací, a nechybí ani soutěžní princip. Zatímco s prvními dvěma prvky je spojena edukativní část pořadu – někdy komentují průběh odborníci, jindy jsou graficky či pomocí archivních materiálů připomínány důležité okolnosti, události atd., prvek třetí je pro diváky méně podstatný – analýzy toho, jak publikum tyto pořady přijímá, ukazují, že pro ně není podstatné, zda protagonisté v soutěži uspějí či nikoli (je to tedy především motivační prvek pro protagonisty), ale možnost zvažovat, zda by se ve stejné situaci chovali podobně, lépe, či hůře či jestli by vůbec obstáli. Důležitý je i rodinný princip – kromě poznávání historie se prověřují i rodinné vztahy.

Používaný způsob narace je nejbližší docu soapu – diváci nesledují podle nějakého klíče tvůrci sestavený sled situací, ale děj, který má nějaký začátek a také finále – i v tomto případě můžeme tedy lehce najít dramatický oblouk, který odlišuje living history TV od jiných, čistě observačních formátů.

V prvním pořadu tohoto typu – 1900 House (BBC 1999, vysíláno i v USA na PBS) se rodina Bowlerových přenesla na začátek minulého století, do pozice středostavovské londýnské rodiny. O dva roky později přišel na řadu 1940's House: WWII, London, který vysílala britská nezisková stanice Channel 4, následovaly Manor House (období 1905 – 1914 ve Skotsku), opět Channel 4 v roce 2002, Coal House (hornická rodina v roce 1927) – BBC, Coal House at War (hornická rodina v roce 1944) – BBC 2004, Outback House (1861 – Austrálie), veřejnoprávní stanice ABC 2005, The Colony (Austrálie 1795 – 1815), SBS společně s veřejnoprávní irskou RTE 2005, Frontier House a podobně.

BBC navázala na sérii pořadů z kategorie living history v roce 2012 velmi úspěšným pořadem Wartime Farm – v němž se vybraní kandidáti ocitli na anglické farmě v době II. světové války – BBC produkovala společně s Open University a nasadila pořad na svém druhém programu. Každou epizodu válečné farmy sledovaly téměř tři miliony diváků, což je pro druhý program BBC velice dobrý výsledek – podobnou sledovanost měly například premiéry pořadu Top Gear.

V Německu se na living history TV specializuje zejména ARD. Prvním jejím pořadem byl Schwarzwaldhaus 1902, který vysílala o vánocích roku 2002. Tématem se stal život průměrné rolnické rodiny na začátku 20. století.

Pro tento účel byla vybrána pětičlenná rodina z Berlína (z celkem 700 uchazečů), která strávila na statku tři měsíce a předvedla divákům velice názorně, jak těžký život tehdy na venkově byl – mimo jiné se jí stalo i to, že brambory napadl mor, což byl mimochodem důvod velké emigrace z řady evropských zemí (zejména Irska) do USA.

Pořad byl velice úspěšný u diváků i u kritiky. Před zahájením vysílání se sice objevily spekulace, že ARD hodlá vysílat jakéhosi Big Brothera situovaného do předstírané minulosti, už v průběhu vysílání ale jejich autoři uznali, že se mýlili. Oceňována byla především edukativní složka pořadu, který nakonec získal prestižní Grimmovu cenu, nejprestižnější televizní ocenění v Německu, a to za nadprůměrnou kvalitu. Pořad tehdy dosahoval podílu na trhu přes 19 %, poslední dokonce 21 % (průměr stanice byl něco málo přes 13 procent).

V roce 2006 uvedla ARD jiný pozoruhodný pořad – vybrala deset žákyň, které poslala na střední školu s internátem – do roku 1956. Cílem nebylo jen zjistit, jak se dnešní studenti dokáží vyrovnat s výukovými metodami a požadavky tehdejší doby, ale také konfrontovat dnešní dívky s obrazem a postavením ženy v druhé polovině padesátých let.

Nemá smysl dělat zde podrobný výčet odvysílaných formátů, za zmínku stojí španělský (veřejnoprávní televize v Baskicku, kde se skupina studentů se svými profesory snažila přečkat zimu tak, jako středověcí horalé v Pyrenejích) či francouzský (jak se žilo za časů velké francouzské revoluce), nicméně podobné pořady najdeme na mnoha trzích – velkých i menších.

Living history TV se podobně jako jiné televizní žánry či subžánry stále vyvíjí. V současnosti se vedle původních formátů objevila i řada nových, rovněž velmi úspěšných. Tak například některé britské pořady (Viktoriánská farma) nepracují s jednou rodinou, ale sestavují pro pobyt v minulosti tým, složený z odborníků – historiků, archeologů atd. Jiné (především na komerčních stanicích) využívají celebrity (například nejnovější 24 Hours in The Past), které posílají na jakési mini výlety, při nichž mají nikoli žít stejně jako lidé v dané době, ale pokusit se úspěšně dělat to, co pro naše předky nebyl problém (různé řemeslné dovednosti atd.). Zajímavý nový formát nedávno prezentovala norská veřejnoprávní NRK. Jmenuje se ANNO a kandidáti se v něm dostávají na několik týdnů do minulosti, kde procházejí nejrůznějšími úkoly, ale také se dozvídají, jak se lidí dříve bavili, leccos o zvycích a podobně. Pořad patří k nejúspěšnějším non-fiction pořadům v Norsku a licenčně se prodává do dalších zemí.

text: Milan Kruml